Již z roku 1126 existuje bájná zmínka souvisící s dvorcem Novosedským. Od té doby se ves rozvíjela na pravém boku potoka Bystřice. Nejstarší záznamy poukazují na jméno Bausandof , Bohosudov (německy Weiskirchlitz). Roku 1384 se objevuje první zmínka o starém kostele sv. Valentýna, o dnešním kostele postaveném panským stavitelem Christianem Lagrerem z Teplic je zmínka až okolo roku 1710. Na potoku Bystřice dříve stálo v parku pět mlýnů, ale koncem 19.století byl park zanedbaný a zarostlý. V polovině 19. století zde bylo asi 23 domů a 124 obyvatel. Roku 1853 zde vznikla papírna Purkert a později továrny na výrobu kuchyňských potřeb, kabelek, cihel a umělých tuků.
V roce 1871 zde byla vybudována železniční trať a o 24 let později i zastávka vlaků. Roku 1895 tu zahájila provoz úzkorozchodná dráha z Teplic do Pozorky a Dubí. Za několik let se díky plánu „velké Teplice“ vytvořeného v roce 1947 staly Novosedlice částí Teplic, avšak roku 1954 došlo k osamostatnění. Do roku 1959 tu jezdily tramvaje, ale nahradily je autobusy a roku 1962 i trolejbusy. Ovšem kvůli neshodnutí Teplic s Novosedlicemi o spolufinancování staré trolejové trati byla 31. 12. 1995 trvale zrušena.
Obcí prochází jednokolejná železniční regionální trať č. 132, zvaná „Kozí dráha“, vedoucí z Děčína do Oldřichova a zpět. Vlaky ale už na ní jezdí výjimečně, protože r. 2007 musel Ústecký kraj uposlechnout nařízení EU, které mu zakazuje podporovat na stejné trase dva různé druhy dopravy. Nyní tu jezdí pouze autobusové linky MHD.
(Zdroj: Wikipedie)
O Novosedlicích se vyskytuje bájná zmínka již z roku 1126 v souvislosti s dvorcem Novosedským. Ves potom vznikala postupně na pravém břehu potoka Bystřice. V nejstarších záznamech je ovšem ves nazývána jako Bausandof či Bohosudov, německy Weiskirchlitz. Roku 1352 se o starém Bohosudovu, neboli dnešních Novosedlicích, píše jako o farní vsi. O starém kostele sv. Valentína se poprvé dozvídáme roku 1384, avšak dnešní pozoruhodný kostel z let 1710 až 1711 je dílem panského stavitele Christiana Lagrera z Teplic.
V Novosedlicích na potoku Bystřice stávalo pět mlýnů. Starobylý Švýcarský mlýn s výletní restaurací pak tvořil součást jedinečně upraveného parku Louisiny Radzwillové, pocházející z teplického rodu Clary-Aldringenů, patřil mezi nejkrásnější romantická místa v celém okolí a v době největšího rozmachu teplického lázeňství po skončení napoleonských válek k němu denně přijížděly kočáry s výletníky z Teplic. Koncem 19. století však už byl park zarostlý a poněkud zanedbaný, takže jen výletní restaurace ve mlýně připomínala jeho dřívější slávu.
V polovině 19. století měly Novosedlice kolem třiadvaceti domů se 124 obyvateli. Tou dobou měla ves ještě především zemědělský charakter a žili zde vedle sebe lidé národnosti české a německé. V roce 1853 tady vzniká papírna Purkert a později se začíná prosazovat i další průmysl. Továrna na umělé tuky, výroba kuchyňského náčiní, cihelna i továrna na výrobu brašen a kabelek.
Další pokrok přináší vybudování železniční tratě, tzv. dráhy v roce 1871. Zastávka vlaků ovšem zpočátku v Novosedlicích nebyla žádná, ta byla zřízena až teprve v roce 1895. Do té doby museli chodit lidé z Novosedlic na vlaky až do Vrchoslavi nebo k nádraží Lesní brána, třebaže trať procházela přímo obcí. K dalšímu rozvoji obce přispělo otevření nové školy, první vodovod a také veřejné osvětlení.
Nezanedbatelnou událostí pro Novosedlice byla také stavba elektrické úzkorozchodné dráhy z Teplic přes Novosedlice do Pozorky a Dubí, která zahájila svůj atraktivní provoz v roce 1895, čímž bylo vytvořeno výhodné příměstské dopravní spojení jednak do Trnovan a Teplic, ale i do dalších obcí směrem na severozápad.
Po roce 1945 se obec rekrutuje především z průmyslového dělnictva, ale částečně stále také ze zemědělců. V roce 1947, kdy vznikal plán vytvořit tzv. "velké Teplice" se Novosedlice stávají dočasně částí okresního města - Teplice 5. Toto uspořádání však roku 1954 zaniká a dochází znovu k osamostatnění.
Ale i samostatná obec v těsné blízkosti města mohla dál využívat přednosti městské dopravy - do roku 1959 původními tramvajemi, dále autobusy a od roku 1962 také trolejbusy, které umožňovaly přímé spojení do Trnovan. Tak tomu bylo více jak tři desetiletí, ovšem vzhledem k tomu, že se obec později neshodla s Teplicemi na konstruktivním spolufinancování, byla trolejbusová doprava vzhledem k nevyhovující přestárlé trolejové trati do Novosedlic k 31.12. 1995 zrušena. I nyní však mají zdejší občané možnost využívat k cestování autobusové linky MHD.
- Kostel sv. Valentina se zvonicí. Kostel, založený ve 14. století, stojí v obci při průjezdní silnici. V nepřístupném sanktusníku se nachází malý zvon, údajně bez nápisu. Jižně od kostela před hlavním vchodem stojí zděná zvonice s doškovou střechou postavena při přestavbě kostela r. 1735. Tato zvonice dokonce přežila i srážku s ruským okupačním tankem v srpnu 1968. Je na ní zavěšen zvon z r. 1929 od Richarda Herolda. V minulosti zde byl zvon z r. 1602 od Görga Bienera a ještě nejméně jeden další zvon. Kostel je zasvěcen svatému Valentýnu, který působil jako kněz ve 3. století v Římě za vlády císaře Claudia II. Legenda praví, že císař zakázal svatby v Římě, protože muži mysleli spíš na rodinu než na svoji vojenskou povinnost. Valentýn zákazu nedbal a křesťanské páry tajně oddával. Jako datum jeho smrti byl stanoven 14. únor čili svátek Héry či Junony, která byla ochránkyní manželských a partnerských vztahů. Kostel je jediný v celé litoměřické diecézi zasvěcený sv. Valentýnovi, takto zasvěcené kostely jsou především v Itálii. Ještě před sto lety se u nás konaly valentýnské poutě trvající celý týden. Kostel spravuje farář Jan Dudys a trvalým jáhenem je Mgr. Jiří Breu. Kostel však patrně kvůli nadměrné frekvenci těžkotonážních aut v centru obce doslova praská.
- Boží muka u hřbitovní zdi
