Dnešní obec je součástí mikroregionu Drahanská vrchovina s rozrůstající se urbanistickou zástavbou, v obci je 450 podnikatelských subjektů zaměřených převážně na obchod, stavebnictví a zemědělství. V obci se nachází jedna základní a jedna mateřská škola. V roce 2007 byla zpracována krajinářská studie, jež má za cíl úpravu krajiny, možnost rekreačního využití a částečně i protipovodňová opatření v okolí Drnovic. Součástí tohoto záměru je také naučná stezka, která povede touto lokalitou až na kopec Chocholík.
(Zdroj: Wikipedie)
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1104, kdy Oldřich kníže brněnský daroval obec benediktinskému klášteru v Třebíči. Roku 1131 patřily Drnovice kostelu sv. Václava v Olomouci.
Na počátku 13. století náležely Drnovice spolu s Račicemi mocnému rodu Hrabišiců. Kojata, syn Hrabišův, v roce 1227 ve své závěti odkázal obě vsi sestřenicím Eufemii a Svatoně. Díky Svatoni se Drnovice dostaly věnem do rukou rodu Švábeniců. V polovině 14. století tu byl markraběcí dvůr. Markrabí Jošt dal Drnovice roku 1379 Damiánovi Puklici z Cetkovic a roku 1390 mu tato práva odebral a přepsal týž dvůr Petrovi ze Šternberka. Tak se stala ves součástí panství račického. Roku 1419 držel Drnovice zástavou Jan Motyčka z Lilče (dnešní Luleč). Od roku 1346 byla obec Drnovice součástí račického panství s centrem okolo hradu (dnes zámku) Račice. Tehdy byla obec v držení pánů z Lipého. V roce 1350 držel hrad Račice Jindřich, syn Jindřicha z Lipé, který postoupil hrad náhradou synům Čeňka z Pirkštejna.
Do rukou pánů ze Šternberka se panství dostalo okolo roku 1350. Z výroku soudu z roku 1375 musel biskup Albrecht Aleš ze Šternberka odevzdat panství račické s hradem i vsí Račice i Drnovice Petrovi ze Šternberka. Markvart ze Šternberka v roce 1399 račické panství prodal Petrovi z Kravař a Plumlova, jehož purkrabím byl v roce 1409 jistý Vítek z Ojnic. Po jeho smrti zdědil račické panství jeho syn Jindřich z Kravař a Plumlova, který padl v roce 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Panství zdědil jeho bratranec Petr z Kravař a Strážnice, který stranil husitům, a proto roku 1422 vojsko olomouckého biskupa Jana XII. Železného dobylo račický hrad.
Poté na čas drželi a patrně násilím uchvátili Drnovice a Račice i s hradem Petr z Konice a Vok V. z Holštejna. Posléze nabyl zpět panství Petrův syn Jiří z Kravař a Strážnice. Po jeho smrti roku 1466 Ježkovice dostala jeho dcera Kunka z Kravař. Jejím manželem byl Václav z Boskovic, který zemřel již roku 1482 a tak Kunka roku 1510 odkázala račické panství svému synovi Ladislavovi z Boskovic. Ten zemřel již o deset let později a panství zdědil jeho syn Kryštof z Boskovic. Ten pak své majetky rozprodával a račické panství přenechal Jakobu Šarovcovi ze Šarova a posléze ho získal Janu Černohorskému. Během uherských válek na konci roku 1468 obsadilo račický hrad vojsko Matyáše Korvína.
Janův syn Jetřich Dobeš Černohorský z Boskovic prodal roku 1563 Drnovice i Račice Janu Jetřichovi z Boskovic. Poté panství získal jako dědictví Janův bratranec Albrecht Černohorský z Boskovic. Roku 1568 se díky Zuzaně Černohorské dostalo račické a drnovické zboží do rukou Haugviců z Boskovic. Dalším majitelem se stal Bernard Petřvaldský z Petřvaldu, jemuž Račice i Drnovice přenechali bratři Haugvicové Hanuš a Jáchym.
Bernardův synovec Hanuš nechal panství zvelebit a provedl rozsáhlé úpravy zámku Račice. Hanuše na zámku připomíná pamětní deska s jeho životopisem. Hanuš se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům a po prohrané bitvě na Bílé hoře byli vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu byl veškerý jeho majetek zkonfiskován a on sám zemřel ve vězení na Špilberku. V roce 1629 se v obci zdržovali evangelíci, kteří byli pro svou víru nuceni uprchnout z Čech. V roce 1631 byl majitelem Drnovic Šimon Kratzer. V roce 1670 se Drnovice dostaly do držení rodu Braidů. Tento neapolský rod vlastnil Račice i Drnovice po dlouhých 130 let (1670–1800). Jejich erb je stále patrný nad vchodem do drnovického kostela, kde je také rodinná hrobka Braidů.
Roku 1789 koupil celé panství otec barona Jana von Mundyho, Vilém Mundy. V Roce 1832 zemřelo v Drnovicích 82 lidí na choleru a 20. prosince 1863 byl v Drnovicích velký požár a o rok později se staly Drnovice nezávislé na račickém panství. Když ve Vídni zemřel baron Jan von Mundy roku 1872, zdědil Drnovice jeho nejmladší syn profesor MUDr. Jaromír von Mundy. Z jeho pověření se stává místodržitelem Josef Potinga. Pozemky pak byly ponechány v nájmu a správě drnovického cukrovaru a zámek byl pronajat zemskému výboru. Ten na zámku zřídil chudobinec pro 80 mentálně postižených žen. Správa byla svěřena sestrám III. řádu sv. Františka, které o svěřence pečovaly. Přilehlá konírna byla přebudována na kapli zasvěcenou sv. Alžbětě, která sloužila i pro veřejnost. 1. července 1947 byl ústav zrušen a zámek připadl obci Drnovice. Postupně byla provedena rekonstrukce budovy, kaple přestavěna na kinosál, zahrada přebudována na hřiště a v jedné z budov zřízena mateřská školka.
V centru obce lze najít drnovický zámek, který nechal v letech 1866–1869 postavit baron Mundy. V letech 1899–1947 byl v prostorách zřízen chorobinec. Dnes je budova sídlem Obecního úřadu a restaurace. Obci dominuje kostel svatého Vavřince, stojí na místě původního kostela ve svahu nad zámkem, který zde stál, již od počátku 15. století. Tento původní kostel byl po požáru roku 1652 stržen. Poté zde občané nechali postavit nový kostel svatého Vavřince. Roku 1847 hrozilo zřícení kostelní věže, proto byla podepřena pilíři. V hrobce pod kostelem jsou uloženy ostatky barona Jana Viléma Mudyho. Fara je poprvé připomínána roku 1580 tehdy byla luteránská od roku 1630 tu je již katolický farář. V Drnovicích stojí boží muka jedny na cestě do vyškova z poloviny 19. století a druhé u silnice do Ježkovic. Dřevěný kříž stojí u silnice do Ježkovic. U kostela stojí socha svatého Floriána datovaná k roku 1755 a socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1738. Poblíž Drnovic se rozkládá drnovický mokřad zvaný Žumpy, dnešní přírodní památka.
