Ořechov (okres Brno-venkov)

Zahradní, 664 44, Ořechov, Tel.: +420 547 225 131, obec@orecho­vubrna.cz
Ořechov/Společnost - Ořechov




Obec Ořechov se nachází 15 km jihozápadně od Brna. Aktuální počet obyvatel k 30.11.2013 je 2522. Katastr obce má 1969 hektarů zemědělské a lesní půdy. Dnešní Ořechov vznikl sloučením tří dříve samostatných obcí – Ořechova, Ořechoviček a Tikovic. Před druhou světovou válkou měly tyto tři vesnice asi 3000 obyvatel a stálo zde 641 domů. Nyní jich je 800 včetně bytových domů. Ořechov má 31 ulic. Nadmořská výška obce je 312 m. Z Ořechova vedou výpadové silnice na Nebovidy, Hajany, Mělčany, Silůvky a Syrovice. První dvě vedou do Brna, další do Dolních Kounic, Ivančic a Rajhradu.
Ze severovýchodní, severní a severozápadní strany obec lemují smíšené lesy, kterými protéká řeka Bobrava. Podél Bobravy vede turistická stezka. Tato část ořechovského katastru je součástí Bobravské vrchoviny, která je předhůřím Českomoravské vrchoviny. Na řece Bobravě dodnes stojí 4 mlýny, které byly až do roku 1948 v provozu. O Spáleném mlýně je písemná zmínka už z roku 1378. Celá tato oblast byla Okresním úřadem Brno-venkov vyhlášena jako chráněné území.
Obyvatelům Ořechova a spádových obcí Silůvek, Prštic, Hajan a Nebovid slouží ordinace praktické lékařky, dětská, gynekologická, dvě ordinace zubní a lékárna.Všechny tyto služby jsou soukromé. V Ořechově je šest prodejen s potravinami a tři restaurace.
Pro veřejnou tělovýchovnou činnost slouží dvě tělocvičny – jedna tělocvična je ve škole a druhá v Orlovně.Dále je zde stadion pro místní fotbalový klub FC Ořechov. Sokol Ořechov provozuje tenisové kurty v tzv. Rybníčkách. Je zde také nově vybudovaný areál Petang – klubu. Pod hlavičkou Orla dosahují úspěchů ořechovští šachisté.
Známí jsou ořechovští ochotníci, kteří pod názvem Ořechovské divadlo vystupují po celé republice a na divadelních přehlídkách již byli několikrát vyznamenáni.
Činný je hasičský sbor, myslivecký spolek, organizace zahrádkářů, chovatelů a včelařů. Myslivecký spolek vlastní střelecký a zábavní areál s chatou.
V budově obecního úřadu je pošta. Na 1328 hektarech zemědělské půdy hospodaří Agro, a.s. Ořechov. Motoristům slouží v obci benzínová čerpací stanice s celodenním provozem. V letech 1992–2005 byl v obci vybudován plynovod, vodovod a kanalizace s čističkou odpadních vod.

Na místě Ořechova, Ořechoviček a Tikovic stávaly osady už v pravěku. Z této doby pocházejí četné archeologické nálezy, které jsou uloženy v brněnském muzeu a v naší škole. Pod obcí vedou podzemní chodby a skrýše, které se táhnou až pod kostel Všech svatých. Nejstarší písemná zpráva o obci je z roku 1234. Na královských listech psaných rajhradskému kláštěru je jako svědek uveden Nahrad z Ořechového. V té době panoval v českém státě král Václav I.
Ořechov byl od roku 1378 rozdělen na dva díly. První díl příslušel klášteru sv. Anny v Brně, druhý díl kapitule sv. Petra a Pavla. Ořechovičky příslušely od r. 1317 klášteru sv. Anny. Tikovice v I. polovině XIV. století – tehdy Štikovice – byly rozděleny na několik dílů. Největší díly patřily kapitule sv. Petra a Pavla v Brně, další spadaly do Kounic a Prštic. Nacházely se zde rozsáhlé rybníky, ve kterých bylo mnoho štik. Ryby se formou poddanských dávek odváděly do Brna. Poddaní měli vůči vrchnosti své povinnosti jako robotu a odvádění dávek, zpravidla v den sv. Jiří a sv. Václava. Nejstarší obecní pečeť je z roku 1740 a na ní je nápis „Peczet obeczni Welkeho Worzechoviho“. Ve znaku je strom ořešák. Závislost obcí na vrchnosti trvala až do roku 1850, kdy bylo v našich obcích zrušeno poddanství.
Nejtěžší časy zažily obce v době válek. Za třicetileté války, v letech 1643–1645 při obléhání Brna švédskými vojsky, byly naše obce z velké části vypáleny. Hodně škod bylo napácháno také r. 1805 za bitvy u Slavkova a r. 1866 za války prusko – rakouské. V I. světové válce v letech 1914–1918 bojovalo z našich obcí 657 mužů. Padlo v ní 27 mužů z Ořechova, 19 z Ořechoviček a 23 z Tikovic.
Ke konci II. světové války ve dnech 18. – 24. dubna 1945 se obce staly doslova pevností německých vojsk maršála Schörnera před útokem na Brno. Vojáci Rudé armády II. ukrajinského frontu maršála Malinovského bojovali o naše obce celý týden. Vesnice byly doslova v troskách a byly jedněmi z nejvíce postižených na Moravě. Byla zde svedena jedna z nějtěžších tankových bitev. Výsledkem bylo 34 zničených tanků a obrněných vozidel na obou stranách vojsk. Jako historická zajímavost bude navždy v dějinách válek zapsána poslední provedená zteč kozácké jízdy.
Při osvobozovacích bojích zahynulo 23 našich občanů. Úplně zničených domů bylo 189. Na místech nějtěžších bojů bylo zřízeno vojenské pohřebiště, na kterém je pohřbeno 1452 vojáků a důstojníků Rudé armády. V koncentračních táborech a na frontách II. světové války položilo své životy 14 našich občanů. V současné době obec každoročně pořádá oslavy výročí osvobození. V rámci těchto oslav probíhá i rekonstrukce bitvy za účasti historických tankových jednotek.
Po válce se vystěhovalo 223 rodin převážně do Želešic, Modřic a Moravan, odkud byli předtím odsunuti občané německé národnosti. Řada domů byla opravena nebo znovu vybudována.
Územně byly naše tři obce sloučeny v polovině minulého století. K politickému sloučení došlo 12. září 1946.
Prvním starostou sloučeného Ořechova se stal pan Jaromír Smejkal, hlavní iniciátor výstavby škol s přilehlým parkem.

  • František Xaver Bakeš (narozen 4. 12. 1833, zemřel 6. 11. 1917) Do Ořechova se přistěhoval r. 1870 a působil zde jako učitel, sbormistr a skladatel. V době rakousko – uherské monarchie vyvíjel kulturní činnost, zakládal spolky a stal se národním buditelem té doby. V Ořechovičkách vlastnil rozsáhlý velkostatek.
  • Lucie Bakešová (rozená Wankelová, narozena 26. 12. 1853, zemřela 2. 1. 1935) Dcera vlastence a krasového badatele. Značnou část svého života zasvětila ořechovským tradicím. Její péčí se nám zachovaly „královničky“, soubor tanců a zpěvů, které z velké části zhudebnil její manžel. Spolupracovala s Leošem Janáčkem a Františkou Kyselkovou ve vyhledávání lidových písní po celé Moravě a západním Slovensku. Koncem XIX. a začátkem XX. století patřila k nejpřednějším národopisným pracovníkům našeho národa.
  • MUDr. Jaroslav Bakeš (narozen 16. 9. 1871, zemřel 6. 10. 1930) Významný odborník v oboru lékařství. V brněnské nemocnici na Žlutém kopci byl primářem II. zemského chirurgického oddělení. Napsal 30 vědeckých prací, zúčastnil se řady světových lékařských kongresů. Založil Dům útěchy jako léčebný a výzkumný ústav, na jehož vybudování věnoval 1 500 000 Kč. Nemocnice na Žlutém kopci nese dnes jeho jméno – Bakešova nemocnice. Rodina Bakešova je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Ořechově.
  • František Kyselka (narozen 13. 1. 1859, zemřel 10. 10. 1949) Působil jako řídící učitel v Ořechově. Na přelomu XIX. a XX. století byl zakladatelem zdejších spolků – chovatelů v r. 1906, hasičů a Sokola v r. 1904, spolku včelařského v r. 1911. Za jeho působení byla v r. 1886 postavena nová škola. (V r. 1945 za bojů byla úplně zničena a odstraněna).
  • Františka Kyselková (rozená Klimešová, narozena 27. 3. 1865, zemřela 23. 7. 1951) Svou národopisnou prací se zařadila mezi známé osobnosti. Spolupracovala s Leošem Janáčkem, bratry Mrštíky, bratry Úprky, Františkem Sušilem a jinými vlastenci. Na první národopisné výstavě v Praze v r. 1888 ve spolupráci s Lucií Bakešovou byly poprvé uvedeny „královničky“. Při svých cestách shromáždila lidové písně z 228 obcí Moravy, 8 obcí v Čechách a 39 obcí na Slovensku. Sbírka, na které spolupracovala s Lucií Bakešovou, obsahuje 4229 lidových písní. Je uložena ve Státním achivu pro lidovou píseň v Brně. Dva synové rodiny Kyselkových, Bohumil a Jaroslav, padli v I. světové válce. Třetí syn Mojmír žil v Brně. Rodina Kyselkových je pohřbena na Ústředním hřbitově v Brně.
  • Antonín Páral (narozen r. 1828, zemřel 3. 3. 1911) Působil v Ořechově 49 let jako farář. Ve dvaceti letech jako student bojoval na barikádách v pražském červnovém povstání v r. 1848. Jeho zásluhou byl v letech 1899 –1900 postaven nový kostel, který byl za války v r. 1945 úplně zničen. Působil i v říšské radě ve Vídni. Za zásluhy byl vyznamenán Zlatým křížem císaře Františka Josefa I. V r. 1902 byl jmenován papežským komořím. Je pohřben na ořechovském hřbitově.
  • František Pavlík (narozen 6. 8. 1885, zemřel 2. 10. 1905) Při manifestaci za zřízení české univerzity v Brně byl 2. října 1905 probodnut u vchodu do Besedního domu na Solniční ulici vojákem rakousko – uherské armády. Na rohu tohoto domu mu byla odhalena pamětní deska. Leoš Janáček Františkovi Pavlíkovi věnoval trojdílnou klavírní skladbu „Z ulice dne 1. 10. 1905“. Na jeho rodném domě, dnes Pavlíkova ulice č. 82, mu Sokol Ořechov umístil jako svému členu pamětní desku. Na jeho pohřbu v Brně se sešlo okolo 60 000 lidí. Je pohřben na ÚH v Brně ve skupině č. 68, číslo hrobu 245.
  • František Ryšavý (narozen 27. 1. 1904, zemřel 23. 11. 1984) Po celé volební období od r. 1953 do r. 1960 byl šéfkuchařem v Bílém domě ve Washingtonu u prezidenta Dwighta Eisenhowera. Hostil mnoho významných světových osobností. Napsal knihu Šéfkuchařem v Bílém domě, ve které prozradil své osvědčené recepty. Kniha se stala v USA velkým bestsellerem. Je pohřben na ořechovském hřbitově.
  • Alois Tolar (narozen 9. 1. 1915, zemřel 3. 3. 1942) Za II. světové války bojoval v britském královském letectvu jako poručík československé bombardovací perutě. 3. 3. 1942 se nevrátil z náletu na Paříž. Jeho těžce poškozený letoun Wellington KX-Y-Z1076 havaroval asi 50 kilometrů severozápadně od Paříže. Současně s ním zahynulo 5 jeho spolubojovníků. Je pohřben na vojenském pohřebišti v Grelim Oise nedaleko Paříže, oddělení 2, společný hrob 341/345. Sokol mu jako svému čestnému členu věnoval pamětní desku, která byla odhalena na jeho rodném domě – ulice Tolarova číslo 6. Dne 29. 5. 1991 byl velitelstvím letectva v Praze Alois Tolar na základě morální a politické rehablilitace rozkazem ministra obrany ČSFR povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam.
  • Rostislav Šenkýř (narozen 23. 5. 1923, zemřel 24. 11. 1944) Za II. světové války bojoval jako partyzán ve Slovenském národním povstání. Při jedné bojové akci byl německými fašisty zajat a uvězněn. Za bojovou účast v SNP byl odsouzen k trestu smrti a dne 24. 11. 1944 v Trenčíně popraven. Sokol Ořechov mu věnoval pamětní desku, která je umístěna na jeho rodném domě na ulici Komenského č. 9. Je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Ořechově. V r. 1995 mu bylo Obecním úřadem v Ořechově uděleno čestné občanství in memoriam.
  • Jaroslav Ševčík (narozen r. 1860 v Jedovnicích, zemřel 4. 9. 1917) Spolu se svou manželkou Marií, rozenou Bastlovou z Tučap, založil v Ořechově r. 1882 obchod se smíšeným zbožím. Obchod vzkvétal a vyhledávali jej nejen občané z Ořechova, ale i ze širokého okolí. V roce 1910 v katalogu nabízel neskutečných 500 druhů zboží. V r. 1910 postavil vedle obchodu dům, kde v přízemí byla pošta. Stal se prvním poštmistrem. Současně byl zvolen starostou obce. V prvním patře domu byla ordinace lékaře pana MUDr. Zbořila.
  • Robert Svoboda (narozen 21. 3. 1878 v Rosicích, zemřel r. 1953 v Brně – Králově Poli) Působil v Tikovicích jako řídící učitel od r. 1915 do r. 1937. Věnoval se velkou měrou i mimoškolní činnosti. Založil v Tikovicích divadelní spolek „Vojan“. Spolu se svou manželkou režíroval mnohá divadelní představení. Sám komponoval i skladby k divadelním hrám, které se tehdy hrávaly v přírodě pod tikovickým kopcem, v hospodě U Kozlů nebo od roku 1929 v nově postavené orlovně.
  • Jan Driml (narozen 11. 5. 1886 ve Střelicích, zemřel v r. 1953) Bydlel v Ořechově, od r. 1942 ve Střelicích. Působil od r. 1911 jako učitel, v letech 1925–1942 jako řídící učitel v Ořechově. Proslul vysokou odborností ve své pedagogické praxi. Byl činným pracovníkem v Sokole a jiných ořechovských spolcích. Jeho manželka Cecílie, rozená Ševčíková, byla dcerou významného obchodníka Jaroslava Ševčíka. Oba manželé jsou pohřbeni v rodinné hrobce ve Střelicích.
  • František Dostál (narozen v r. 1887, zemřel 22. 10. 1972) Byl významným politickým funkcionářem. Za I. republiky, v letech 1919 – 1929, byl starostou obce Ořechovičky. Kandidoval za Českomoravskou stranu národně sociální. Jako kronikář zachytil v kronice období let 1918 – 1938. V r. 1904 byl jedním ze zakladatelů Sokola. Od r. 1945 do r. 1948 byl předsedou Okresního národního výboru Brno-venkov. V r. 1948 byl po únorových událostech zbaven funkcí.
  • Jaromír Smejkal (narozen 7. 10. 1900, zemřel 8. 7. 1960) Byl významným funkcionářem obce. Velkou měrou se podílel na sloučení obcí v r. 1946. Těžkou pozici měl jako starosta v období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945. Této práce se však zhostil velmi dobře. Dovedl obratně jednat s německými úředníky a vojenskými kontrolami při různých raziích. Občané mu byli za to velmi vděční. Po roce 1945 se za Československou stranu lidovou stal znovu starostou Ořechova. Byl jedním z hlavních inciátorů stavby škol v celém územním rozsahu i s přilehlým parkem. Jako hospodář zaváděl nové metody v zemědělství. Podle soupisu v r. 1935 vlastnil 207 ovocných stromů. Přednášel o zemědělství na tehdejší pokračovací škole v Želešicích. Všechny jeho aktivní činnosti mu byly násilím ukončeny. V r. 1948 po únorových událostech byl tzv. Akčním výborem zbaven funkce starosty.
  • Antonín Hartman (narozen 22. 11. 1893 ve Štítině, okres Opava) Byl obvodním lékařem v Ořechově. Bydlel v Ořechovičkách č. 210. (Dnes obecní dům na Ořechovičské ulici). Psal mladým mužům nepravdivé zdravotní diagnozy, aby nemuseli nastoupit na nucené práce do Velkoněmecké říše. Na udání byl 4. 2. 1944 zatčen Gestapem a deportován do koncentračního tábora v Gollnově, kde byl 15. 1. 1945 ubit k smrti. Současně s ním bylo Gestapem zatčeno sedm mladých ořechovských občanů.
  • Edvard Fridrich (narozen 10. 3. 1888 v Třeboni, zemřel 4. 2. 1960) Od r. 1923 byl obvodním lékařem v Ořechově. Díky vstřícnému přístupu k pacientům se stal velmi oblíbeným. Sponzoroval přestavbu Prozatímního divadla. Před obecním úřadem vysázel parkové dřeviny, některé velmi vzácné, a uprostřed vybudoval jezírko. 4. 10. 1941 byl zatčen gestapem a do 11. 11. 1944 vězněn ve Vratislavi za odbojovou činnost.
  • Jan Vykydal (narozen 22. 8. 1885 v Pňovicích, okr. Litovel, zemřel 25. 2. 1954) Při své každodenní práci na železnici odvedl velmi záslužnou činnost pro obec Tikovice. V r. 1920 byl pověřen radou obce vykonáváním kronikářské funkce. Tuto práci zastával až do r. 1938. Jeho zápisy jsou vyčerpávající, ať už na poli politickém, hospodářském nebo sociálním. Záznamy týkající se počasí jsou vedeny nejlépe ze všech dosavadních kronik. V r. 1932–1938 byl členem zastupitelstva obce Tikovice.
  • Jan Lahoda (narozen 28. 10. 1898, zemřel 18. 2. 1967) Byl učitelem ve škole v Ořechově, kde působil od r. 1925 do r. 1942. Za svého působení byl pověřen vedením ořechovské kroniky. Kroniku vedl velmi svědomitě. Popisuje v ní historii Ořechova a průběh I. republiky od r. 1918 do r. 1938. Zápisy jsou sepsány na 360 stranách. Vděčíme mu za album 26 ořechovských vojáků, kteří padli v I. světové válce.
  • Bořivoj Sec (narozen 1. 8. 1901, zemřel 3. 10. 1978) Za I. republiky působil na pokračovací škole v Želešicích, od r. 1937 byl ředitelem obecné školy v Tikovicích a v letech 1949 – 1961 ředitelem místní devítileté školy. Byl hlavním iniciátorem výsadby areálu školního parku v letech 1962 – 1965. Proslul jako odborník v oboru včelařství.
  • Jaroslav Komínek (narozen 19. 4. 1900, zemřel 2. 9. 1983) Od r. 1946 byl kronikářem obce Ořechova. Za I. světové války bojoval na italské frontě jako jeden z posledních nasazených vojáků ročníku 1900. Za II. světové války byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře ve Flossenburgu v Německu. Na 560 stranách kroniky zachytil období let 1946–1983. Mimo události v jednotlivých letech psal i příběhy z dávných let a podrobně popsal válečné dny v obci z dubna 1945. Pořádal četné besedy nad kronikou, které si získaly velkou oblibu mezi občany. V letech 1946–1952 byl členem obecního zastupitelstva. Český svaz chovatelů ho jmenoval čestným předsedou.
  • Vladimír Čapka (narozen 11. 1. 1891 ve Staré Břeclavi, zemřel 11. 6. 1948) Od r. 1929 do r. 1948 působil jako farář v Tikovicích. Díky svému osobitému slováckému temperamentu se stal vůdčí osobností obce. Dovedl se s lidmi při různých příležitostech světsky poveselit a pobavit. Zvláště v období Protektorátu se kostel zaplňoval do posledního místa. Jeho odvážná kázání vlévala do myslí věřících naděje na ukončení války. Svým šarmem a vtipem si navždy získal v obci oblibu věřících i ostatních občanů.
  • Břetislav Lautrbach (narozen 5. 11. 1914 v Žatčanech, zemřel 7. 8. 1986) V tikovické a ořechovské farnosti působil od 6. 4. 1949 do 30. 7. 1981. Proslul jako dobrý hospodář jemu svěřených církevních staveb. Zrekonstruoval tikovický kostel a obnovoval oba kostely a faru. Při opravě tikovické věže r. 1997 byly v báni věže nalezeny dokumenty, které se týkaly i jeho působení v obci. Dokumenty pak byly publikovány ve zvláštním Ořechovském zpravodaji.
  • Jan Macíček (narozen 11. 7. 1915, zemřel 7. 2. 2000) Za II. světové války se mu podařilo uprchnout z Itálie, kam byl Němci totálně nasazen. Na západní frontě byl přidělen jako řidič ke štábu generála Eisenhowera. V Anglii vstoupil do řad spojenecké armády, se kterou prošel přes Francii až do Berlína, kde se dočkal vítězného konce. V r. 1995 mu bylo uděleno čestné občanství Ořechova a rozhodnutím Okresní vojenské správy ze dne 4. 5. 1995 byl jmenován do hodnosti poručíka ve výslužbě.
  • Marie Polcarová (rozená Dostálová, narozena 18. 7. 1911, zemřela 14. 8. 2005) Byla dcerou starosty Františka Dostála. Vyrůstala v sokolské rodině. Celý svůj život spolu se svým manželem Tomášem zasvětila tělovýchovné činnosti. Zúčastnila se všech sokolských sletů nejen jako cvičenka, ale i jako náčelnice a cvičitelka ženských složek. Za svou dlouholetou tělovýchovnou činnost v Sokole jí byla 9. listopadu 2002 udělena pamětní medaile u příležitosti 140 let Sokola v Brně a 110 let župního zřízení na Moravě.
  • kostel Všech svatých
  • kaple sv. Peregrin
  • boží muka
  • pohřebiště Rudé armády
  • kaple sv. Cyrila a Metoděje (Ořechovičky)
  • kříž (Ořechovičky)
  • památník T. G. Masaryka (Ořechovičky)
  • kostel svatého Jiří (Tikovice)

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz