Strašice, obec asi o 2500 obyvatelích, se nacházejí na jihovýchodě Rokycanska, na úpatí pohoří Brdy. Jsou kolem dokola obklopeny lesy, převážně jehličnatými, které se v podzimních měsících stávají pravým houbařským rájem. Průměrná nadmořská výška ve Strašicích se udává 498 m .
Nádherný pohled směrem k jihu nabízejí zalesněné brdské vrchy, hrdě se tyčící nad okolím. Nejvyššími z nich jsou Tok – 865 m a Praha - 862 m nad mořem. Samotné Strašice, které mají svoji bohatou historii, se skládají ze tří čtvrtí, jejichž názvy se dochovaly z dávné minulosti. Nejvýše položená strašická čtvrť se nazývá Dvůr, prostřední, současné centrum obce nese název Ves a dolní části Strašic, kterou protéká Padrťský potok se říká Huť. Skutečné stáří obce může být předmětem dohadů, první písemná zmínka o městečku v podhradí, vybudovaného v době, kdy byly Strašice majetkem Petra I. v Rožmberka, se datuje rokem 1349.
Obec Strašice se rozkládá v podhorské oblasti středních Brd na pomezí Plzeňského a Středočeského kraje sedmnáct kilometrů od bývalého okresního města Rokycany. Nedaleká dálnice Praha- Plzeň umožňuje rychlé spojení s naším krajským i hlavním městem. Obec je oázou klidu uprostřed lesů, které pokrývají okolní svahy. Bohaté zalesnění a přítomnost vodních toků skytají možnost sportovního i turistického vyžití. Při procházkách malebnou krajinou může turista spatřit skromné pozůstatky po středověké i novověké těžbě železné rudy, které pomalu mizí pod všudypřítomnou zelení. Dále můžeme navštívit i několik tvrzišť, která dříve chránila strašickou kotlinu.
Tímto historickým náhledem se dostáváme k nejstarším dějinám Strašic. Podle střepových nálezů byly Strašice dlouhodoběji osídleny až v době hradištní (8-9. století). Příčinou tohoto pozdního osídlení byla především vyšší nadmořská výška a okolní neprostupné lesy. Hlavním důvodem ke kolonizaci krajiny tedy nebylo zemědělství, jako je to obvyklé v nižších polohách, nýbrž se jednalo především o dobývání železné rudy a provozování tzv.lesních řemesel. Díky přítomnosti nerostného bohatství získaly Strašice strategický význam jako surovinová základna pro výrobu železa. Tuto přednost si uvědomovala celá řada šlechticů i panovníků. Osud Strašic tak byl tak úzce spjat především s mocným jihočeským rodem Rožmberků, kteří využili rezignace krále Jana Lucemburského na domácí záležitosti a významně rozšířili své panství do západních Čech. Petr I. z Rožmberka svou obratnou politikou získal další územní výhody a posty u královského dvora. V tomto období se Strašice začaly výrazně hospodářsky rozvíjet. A právě z této doby pochází i první písemná zmínka o obci z roku 1349, která je zmiňována jako „castrum et oppidum“, čili jako městečko a hrad . To svědčí o tom, že Strašice měly velký význam jako centrum rožmberského dominia. Období klidné konjunktury však netrvalo dlouho. Strašické panství, které vzniklo původně z královských statků, bylo roku 1352 „ vyvráceno a vypáleno“ Karlem IV. Tento významný panovník zaútočil na rožmberskou doménu v rámci zklidnění poměrů v zemi, neboť se Rožmberkové zúčastnili půtek s Rakušany a na jihu Čech vypuklo několik válečných konfliktů. Karel IV. prokázal vypleněním Strašic svou faktickou moc a páni z rodu Rožmberků omezili své další mocenské zájmy v podbrdské oblasti. Obyvatelstvo tímto vojenským tažením utrpělo citelné ztráty a tak se jen těžko udržoval provoz hutí na zpracování železné rudy. Přesto však zachycuje Rožmberský urbář z r. 1379 ve Strašicích poměrně veliký a roztříštěný sídelní útvar s železářskou hutí. Je nutno také připomenout, že Strašice se tehdy skládaly z několika částí, které byly tvořeny Dolejšími neboli Velkými Strašicemi, Hořejšími neboli Malými Strašicemi a hutěmi. K Dolejším Strašicím náležel tehdy mlýn, čtyři masné krámy, kovárna a deset lánů polí a luk k Malým Strašicím pět lánů a k železným hutím dva lány . Strašice již nejsou označeny jako městečko, kterými byly roku 1349. Huť na konci 14.století již zřejmě nekontrolovali samotní Rožmberkové, ale postoupili ji drobným podnikatelům především z řad měšťanů. Definitivní pohromou pro pak byly husitské války při kterých byl roku 1424 dobyt i strašický hrad. 15.století zmítané chaosem husitských válek nedovoluje klidnému rozvoji zdejší oblasti. Stejně tak se mění majetkové poměry. Rožmberkové spolu se Strašicemi opouští i zbirožské panství roku 1431 a zdejším pánem se na chvíli stává král Zikmund Lucemburský. Ten okamžitě panství zastavuje věřitelům. Strašicko se poté roku 1440 stává panstvím Kolowratům, kteří jej po necelých čtyřiceti letech prodávají Šternberkům a ti za několik let postupují zdejší majetek mocnému rodu Lobkoviců. Z doby jejich panování se nám zachovali některé písemné materiály o zdejších hutích, které nám poukazují na poměrně vysokou úroveň zdejší hutní výroby. Lobkovickému panství nebylo opět souzeno klidného rozvoje.Problematické vztahy mezi Jiřím Lobkovicem a císařem Rudolfem II. vyvrcholily roku 1594. Jiří Lobkovic byl pro údajné intriky proti císaři zbaven majetku a nakonec byl odsouzen k doživotí. Správy majetku se ujala královská komora. V této době dochází opět k rozkvětu železářství. Do tehdejšího městečka přichází celá řada odborníků ze západní Evropy. Mezi nimi vynikal valon Jindřich Kašpar ze Sartu, který po roce 1604 vybudoval ve Strašicích jednu z prvních vysokých pecí v českých zemí. Tehdy se opět zvýšil význam Strašic a projevila se snaha získat městská privilegia. Ovšem proti zakročila vrchnost a městečku bylo odepřeno právo na lepší postavení. Následující třicetiletá válka způsobila opětovný pokles Strašic na pouhou ves, místní hutě však zůstaly, jako významný výrobce císařského střeliva , uchráněny od větších pohrom.
- Antonín Klír (1864–1939), konstruktér a rektor ČVUT v Praze
- František Picka (1873–1918), český hudební skladatel, sbormistr a dirigent působící např. v Národním divadle
- Antonín Modr (1898–1983), hudební skladatel, teoretik a pedagog, pohřben na místním hřbitově
- Karel Vokáč (* 28. 10. 1903) V obci působil jako učitel básník, popravený nacisty 12. 7. 1944. Místní základní škola nese jeho jméno.
- Jiří Dohnal (1905-1984), herec, rodák z blízkého Holoubkova.
- František Vajnar (1930–2012), dirigent a šéf opery Národního divadla
- prof. Josef Svejkovský (26. 11. 1938-24. 5. 2009) rodák z nedalekých Tění, trumpetista a pedagog pražské HAMU , mj. působil na kůru kostela sv. Vavřince
- Gotický kostel sv. Vavřince z doby kdy panství získal Petr I. z Rožmberka stojí na návrší nad částí vsi zv. Strašičky. Na stěnách kněžiště se zachovala nástěnná malba z doby před r. 1400 s pašijovými náměty z Kristova života. V roce 2011 byly objeveny další gotické malby v lodi kostela. Jedna z nich byla odkryta a zrestaurována. Zobrazuje Pannu Marii se sv. Vavřincem, sv. Petrem a další postavy hledající ochranu v Mariině plášti. Kostel byl stavebně upraven ve druhé polovině 16. století a později barokně ve druhé polovině 18. století. Na stropě je malba zobrazující patrona kostela se Svatou Trojici, českými světci a samotný kostel ze 40. let 20. stol. V roce 2008 dokončena rekonstrukce fasády za významného finančního přispění obce, obecní sbírky a farníků.
- Sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého na cestě mezi Vsí a Hutí.
- Několik roubených chalup v dolní části vsi (čp. 14, 15, 31, 130, 140, 149, 154, 159, 160)
- Farská lípa u čp. 1
- Významný byl železárenský průmysl, od 17. století zde bylo několik vysokých pecí a vodních hamrů.
