Mořkov

Roku 1411 byl Mořkov součástí štramberského panství, které patřilo pánům z Kravař. Podle názoru historika Adolfa Turka a dalších zdrojů ale existuje spojitost mezi obcí a lokalitou „Muritz“, kterou měl roku 1274 nebo 1275 dát olomoucký biskup Bruno lénem manovi Mravíkovi. Tento letopočet však vyvracejí Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek tvrzením, že Mořkov nebyl biskupským lénem a tudíž jej biskup nemohl nikomu udělovat. Posledním majitelem obce z rodu pánů z Kravař byl Jan Jičínský z Kravař a Fulneka, který roku 1434 zemřel. Protože byl bezdětný, zdědil majetek jeho bratranec Ctibor z Cimburka. Panství ovšem bylo zatíženo dluhy, a proto jeho část (včetně obce Mořkova) byla prodána Puklicům z Pozořic (Janovi a Vilémovi). Během jejich vlády však byla v kraji bída a řádili zde loupežníci a lapkové. Roku 1474 koupil od Pukliců štramberské panství Jindřich Černohorský z Boskovic společně se svými bratry. Po jeho úmrtí přešel majetek na bratry, kteří jej roku 1478 prodali Benešovi z Hustopečí. Roku 1531 zakoupili štramberský statek páni ze Žerotína a připojili jej k Novojičínskému panství. Za Žerotínů nastal rozkvět panství a zlepšily se i sociální poměry poddaných. Po dvou letech se panství rozdělilo na Starojičínské a Novojičínsko–Štramberské, přičemž roku 1558 se město Nový Jičín vykoupilo ze Žerotínova poddanství a za 39 000 zlatých získalo i Novojičínsko–Štramberské panství.

V Mořkově vznikl svobodný dvůr, jenž byl v majetku rodiny Jeřábků. Nejstarší známý představitel rodu, Jakub Jeřábek, nechal roku 1587 na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1437 zbudovat kostel z kamene a cihel. Jeho synem byl Jan Jeřábek z Mořkova. Nový Jičín vlastnil Mořkov až do roku 1624, kdy kvůli podpoře stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. v letech 1618 až 1620 o svůj majetek přišel. Roku 1624 byl Mořkov s celým Novojičínsko–Štramberským panstvím darován jezuitské koleji v Olomouci, v jejímž majetku byl až do roku 1773, kdy za panování Josefa II. došlo ke zrušení tohoto řádu. V rámci svých poddanských povinností museli zdejší poddaní ve druhé polovině 17. století jezdit vrchnosti pro víno, které přiváželi z oblastí jihomoravského Znojma či Šatova nebo z okolí dnešních rakouských měst Retze a Vídně, tedy ze vzdáleností asi 170 kilometrů (měřeno vzdušnou čarou). Od roku 1665 však mohli poddaní místo dovozu vína zaplatit částku 18 stříbrných grošů a tím se z povinnosti vyvázat. Po zrušení řádu bylo celé panství předáno c. a k. Tereziánské akademii ve Vídni. V 18. století v obci docházelo k rozvoji přádelnictví a tkalcovství (dosud se lidé věnovali především zemědělství). V roce 1718 se objevuje první zmínka o vodním mlýně v Mořkově (dnes čp. 99), kdy je v obecní gruntovní knize psáno, že jej od jezuitské vrchnosti koupil mlynář Václav Horák. Roku 1844 byla v obci postavena přízemní budova pro zdejší školu a roku 1853 postavil na svém pozemku Jan Jeřábek kapli, kam přenesl kamenný erb rodiny Jeřábků, který byl do té doby osazen na věži Jeřábkova kostela z roku 1587. V závěru 19. století se stavěla železniční trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která je vedena jižně od obce a je na ní v blízkosti obce zřízena železniční zastávka. Provoz na ní byl zahájen 1. června 1889. Téhož roku vznikla také první společenská organizace v obci (Sbor dobrovolných hasičů) a roku 1897 též místní záložna.

Na počátku 20. století zahájil provoz druhý vodní mlýn v obci (čp. 59). Od roku 1911 či 1912 působila v obci tělovýchovná jednota Orel. V polovině roku 1914 vypukla první světová válka a v zemi proběhla všeobecná mobilizace. Na podzim téhož roku se v Mořkově konalo i rekvírování zdejších a hodslavických koní na válečnou frontu. Dne 10. října 1916 došlo k rekvírování zvonů z místního kostela. Na začátku roku 1918 se pro válečné účely rekvírovaly dokonce píšťaly zdejších varhan. Na konci války zemřel starosta Jan Pitr a do voleb ho vystřídal František Černoch. Po nich se stal starostou obce Josef Geryk z Československé strany lidové. Po jeho tragickém úmrtí v lese v roce 1923 se starostou stal František Černoch a ve druhé polovině 20. let 20. století jej vystřídal Jan Bartoň. V té době došlo k nahrazení starobylých pouličních loučových svítidel petrolejovými a karbidovými lampami. Na památku útrap a padlých během války byl u silnice do Hodslavic zbudován pomník válečným obětem.

Po první světové válce se rozvíjely živnosti – v obci vznikly obchody, řeznictví, pohostinství či stolařství. Roku 1929 byl v Mořkově zbudován Katolický dům a místní odbočka Orla získala kinematografické oprávnění, aby mohla promítat filmy, s čímž také v této nově vystavěné budově začala. Začátkem června 1925 se z věže mořkovského kostela rozezněly nové zvony (pořízené místo původních, které byly zrekvírovány během války). Koncem června 1928 projel obcí prezident Masaryk a krátce se zastavil před místní školou.

V březnu 1930 schválilo obecní zastupitelstvo elektrifikaci obce, k jejímuž dokončení došlo roku 1933. Tou dobou ale také končí provoz vodního mlýna v domě čp. 59. Roku 1932 proběhly obecní volby, po nichž se stal starostou František Pítr. Po částečné mobilizaci v květnu roku 1938 začalo československé vojsko budovat na okraji lesa v katastru obce muniční sklady (dřevěné, až 15 metrů dlouhé přízemní budovy s příjezdovými cestami a betonovými rampami). Po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byla nová státní hranice vedena silnicí na Veřovice a Mořkov se tak stal příhraniční obcí, v níž došlo ke zřízení celnice. Původně měla jít hranice středem obce, ale petice občanů adresovaná říšskému kancléřství v Berlíně zajistila, že delimitační komise rozhodla o ponechání celé obce v Československu. Protože však dosavadní okresní město Nový Jičín připadlo Německu, stal se Mořkov do konce války (v roce 1945) součástí okresu Valašské Meziříčí. Hraniční obcí byl Mořkov do 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, což mělo za následek zrušení hranice. V témže roce se starostou obce stal František Bartoň.

Během druhé světové války bylo 20 občanů odvedeno na nucené práce jak do Německa, tak do průmyslových podniků v okolních městech. Další občany v roce 1941 Němci zatkli a odvlekli do koncentračních táborů, kde je umučili (čtyři v Mauthausenu a jednoho v Dachau).[p 1] Během Heydrichiády došlo 4. června 1942 obklíčení celé vesnice a němečtí četníci ve spolupráci s vojáky prohledávali všechny domy a budovy. Během válečných let pomáhal zdejším lidem mlynář Miroslav Hoferka, který místním ve svém mlýně (čp. 99) tajně mlel jejich obilí. Na konci války byly pod dohledem německého vojska budovány v okolí Mořkova zákopy a protitankové zátarasy, k jejichž plnému využití ovšem nedošlo. Dne 3. května 1945 zničili partyzáni místní železniční trať a mezi Mořkovem a Veřovicemi, když vyhodili do povětří vojenský železniční transport, který tudy projížděl. K osvobození Mořkova došlo v podvečer 6. května 1945. Jedinou obětí osvobozování byl sovětský voják Ilija Pjotrij Karaměnko, který padl u silnice na Veřovice v oblasti zvané „V Říkách“. V těch místech (v blízkosti dnešní autobusové zastávky „Pomník rudoarmějce“) pak byl na jeho počest zbudován pomníček, jenž je zde dodnes.

Po druhé světové válce se správy obce ujal národní výbor, v jehož čele stál Miroslav Rýdl. Na konci května 1945 ho vystřídal František Bartoň, po němž ještě do voleb 1946 krátce starostovali postupně Jan Mička a Jan Bartoň. Během oslav 28. října 1945 byl odhalen pomník občanům padlým během druhé světové války. V rámci osidlování pohraničí, odkud předtím odešli němečtí občané, se v průběhu let 1945 až 1946 z Mořkova vystěhovalo asi 500 občanů. Mnozí z nich se však po několika letech vrátili zpět. Ve volbách v roce 1946 zvítězila v obci Československá strana lidová (ČSL) se ziskem 56 % hlasů následovaná Komunistickou stranou Československa, jež získala 28 % odevzdaných hlasů. Po volbách se starostou obce stal Jan Macíček. Počátkem srpna 1947 byl z výtěžku sbírky mezi zdejšími občany zprovozněn místní rozhlas.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se do čela obce (místního národního výboru) dostal komunista Jan Bartoň, kterého v květnu 1949 vystřídal Josef Filip. V červenci 1948 byl položen základní kámen k nové požární zbrojnici (dokončení se dočkala až roku 1949). Probíhalo též znárodňování do té doby soukromého majetku (obě pily, obchody a živnosti). Soukromí hospodáři byli nuceni ke vstupu do nově založeného JZD Mořkov. Součástí JZD se stal také mlýn v čp. 99, v němž došlo k ukončení jeho činnosti a objekt byl využíván pro míchání krmných směsí. Tři občané byli za údajnou protistátní činnost zatčeni a prožili dlouhá léta v komunistických věznicích. Roku 1954 došlo k vybudování místního sportovního hřiště. Předsedou národního výboru byl roku 1954 zvolen Josef Kunc, kterého po volbách v roce 1957 vystřídal Josef Machač. Obec uzavřela družbu se slovenskou obcí Blatnica z okresu Martin. a 1. července 1955 došlo ke zřízení poštovního úřadu (do té doby spadal Mořkov pod Hodslavice).

Po volbách v roce 1960 se předsedou národního výboru stal Jan Geryk, kterého o dva roky později vystřídal Josef Machač. V květnu následujícího roku se začalo se stavbou místního koupaliště. K jeho dokončení došlo v červnu 1963 a o tři roky později bylo osvětleno. Po volbách roku 1965 se předsedou národního výboru stal Josef Macíček. Roku 1962 vedla obcí trasa cyklistického Závodu míru.

Na počátku normalizace bylo kvůli stranickým prověrkám přinuceno šest členů národního výboru odstoupit ze svých funkcí. Další byli uvolněni na vlastní žádost. Obecní volby v roce 1971 potvrdily ve funkci předsedy národního výboru Josefa Macíčka. Na začátku sedmdesátých let byla ukončena výstavba místního hospodářského areálu a sloučením JZD z Mořkova, Veřovic a Životic vzniklo v roce 1971 JZD Beskyd se sídlem v Mořkově. To se snažilo o zintenzivnění zemědělské výroby specializovaným chovem skotu a ovcí a zvýšení výroby mléka, masa a vlny. Začleněním dalších zemědělských družstev (z Hodslavic, Hostašovic a Straníka) vznikl v Novojičínském okrese velký zemědělský komplex s diferencovaným chovem a s pěstitelským zaměřením na pěstování travin a travního semenářství. Roku 1973 byla v obci zřízena automatická telefonní ústředna. Docházelo též k regulaci zdejšího potoka. V roce 1974 proběhly oslavy 700 let od založení obce Mořkov (počítáno od data založení v roce 1274). Oslavy probíhaly po celý rok a jejich součástí byla divadelní představení, výstavy, prezentace uskupení působících v obci (hasiči, včelaři či zahrádkáři) a uskutečnilo se i fotbalové utkání místního TJ Mořkov s prvoligovým Baníkem Ostrava zpestřený seskokem parašutistů. Během hlavních oslav (13. a 14. července) vystoupili v obci i Josef Zíma a Helena Vondráčková.

Roku 1981 proběhlo pojmenování ulic podle zdejších vžitých názvů (Dolní, Horní, Malá Strana, Najštef, Květná, Pastelník a další). V roce 1983 se novým předsedou národního výboru stal Antonín Křenek. Protože zdejší zemědělci používali k hnojení polí leteckého práškování či postřiku místních polí a lesů, došlo v oblasti „Na Zuberkách“ ke zřízení polního letiště. Roku 1985 byl za přítomnosti Československé televize z Ostravy otevřen společenský dům, v němž je dnes sídlo obecního úřadu a restaurace se sálem pro 400 návštěvníků, ve kterém se pořádají plesy. O dva roky později, v roce 1987, byly zahájeny práce na stavbě vodovodu a téhož roku začal místní národní výbor vydávat zpravodaj Informátor pro občany Mořkova. Mezi roky 1988 a 1989 došlo k výměně povrchu sportovního hřiště ze škváry na trávu. A roku 1988 byla také zahájena družba s obcí Kalač z tehdejšího Sovětského svazu (dnes Rusko).


Po Sametové revoluci vzniklo v Mořkově Občanské fórum, které sice získalo 9 míst na národním výboře, avšak v čele obce dál až do voleb v roce 1990 zůstal Antonín Křenek, který ovšem vystoupil z komunistické strany. V obecních volbách vyhrála KDU-ČSL a starostou se stal Jan Machač. Po volbách roku 1994 jej ve funkci nahradil Jiří Rýc. Mezi roky 1990 a 1993 probíhala v obci výstavba vodovodu. Od konce dubna 1994 bylo JZD Beskyd v likvidaci a v srpnu 2008 úplně zaniklo. Roku 1994 vzniklo zemědělské družstvo Horal Mořkov. Roku 1995 proběhla rekonstrukce elektrické sítě a příprava plošné plynofikace, která byla dokončena v roce 1997.

V roce 2009 postihly oblast záplavy, jež poškodily železniční trať z Hostašovic do Nového Jičína, která po nich již nebyla obnovena.

(Zdroj: Wikipedie)

• František Bartoň (1914–1939), vojenský letec, padl ve Francii
• Josef Černý (1916–1970), voják, jenž se v oddílech Ludvíka Svobody zúčastnil bojů na východní frontě druhé světové války (na místní škole má svoji pamětní desku)
• Zdeněk Mička (*1945), římskokatolický kněz a hudební skladatel
• Tomáš Vrána (*1994), klavírní virtuos

• Kostel svatého Jiří

Zděný kostel zasvěcený svatému Jiří v obci byl zbudován roku 157, kdy nahradil původní dřevěný kostelík z roku 1437. Ve věži měl umístěny dva zvony. Stával v místech současného kostela. Jeho hlavní oltář zhotovil roku 1667 Jiří Zingler z Nového Jičína. V kostele byl umístěn též boční oltář svatého Kříže. Když byl roku 125 kostel opravován (rekonstrukcí prošla i střecha kostela včetně věže), vystoupilo raději 25 obyvatel obce z katolické církve, než aby byli nuceni přispět předepsaným příspěvkem 1 krejcarů na rekonstrukci kostela.

Se stavbou nového kostela (naproti současné faře) zbudovaném ve stylu historického romantismu bylo započato roku 17.[] Jeho základy byly položeny okolo původního kostelíka, z něhož byla ponechána pouze věž. Když se po dostavbě nového kostela zjistilo, že se k němu věž nehodí, byla roku 1 zvýšena do výšky asi 30 metrů. V kostele byly umístěny tři oltáře. V sakristii visí obraz svatého Jiří, jenž pochází z původního kostelíka (byl tam obrazem na hlavním oltáři).

V Jeřábkově kostele (z roku 157) byly ve věži umístěny dva zvony – svatý Jan Nepomucký (pořízený na náklady obce) a svatý Jiří věnovaný Jakubem Jeřábkem. Po vybudování nového kostela (roku 17) a zvýšení původní věže došlo v roce 1904 k instalaci třetího zvonu – umíráčku. Ten však byl spolu se zvonem svatého Jiří roku 1916 rekvírován pro válečné účely. Ve věži tak zůstal pouze zvon svatý Jan Nepomucký. Během roku 1926 byly pořízeny dva nové zvony, a sice svatý Josef a Nejsvětější Srdce Páně, který sloužil jako umíráček. Ve věži tak byly tři zvony. Během druhé světové války došlo v březnu roku 1943 k opětovnému rekvírování zvonů, kdy byly odvezeny zvony svatý Josef a svatý Jan Nepomucký. Ten se však po válce vrátil a na věži tak byly dva zvony (vedle svatého Jana Nepomuckého ještě Nejsvětější Srdce Páně). V roce 1967 se na věž kostela pořídily další dva zvony – jeden s reliéfem Krista Krále, druhý s reliéfem Panny Marie Svatohostýnské. Během roku 1975 došlo k přelití zvonu Nejsvětější Srdce Páně, jímž se zvoní umíráček; nově je na něm reliéf svatého Jiří. Ve věži mořkovského kostela jsou tak čtyři zvony.

• Kaplička Panny Marie Bolestné

Kapli (na křižovatce ulic Ke Kapli a U Kaple) na svém pozemku postavil roku 153 Jan Jeřábek. Je v ní uložen původní znak rodu vytesaný v kameni, který se dříve nacházel u vstupu do věže místního kostela svatého Jiří. V říjnu 1915 složil místní občan Jan Kyselý (potomek Jana Jeřábka) na zdejším úřadě finanční obnos, který měl být použit na udržování kaple. Farnost proto zakoupila státní dluhopis a z jeho úroků opravu kaple financovala. Celkovou rekonstrukcí prošla kaple po roce 1990. Objekt je kulturní památkou České republiky.

• Katolická fara z konce 19. století

Katolická fara (Dolní ulice čp. 250) je v obci zmiňována již v roce 1437. Kolem roku 1560 však zanikla, neboť protestantů byla v obci většina a stávající kostel zabrali. Až do roku 1624 zde působili protestantští kazatelé, kteří zároveň duchovně pečovali o obyvatele v Hodslavicích a ve Veřovicích. Následně, když se majiteli panství stali jezuité, byli nekatolíci nuceni přejít na katolickou víru. Ač byla roku 1636 v místě zřízena katolická farnost, obsazena byla až roku 169, kdy byl zdejším prvním farářem páter Karel Světlík (do té doby byl Mořkov spravován z farnosti ve Štramberku). Pod mořkovskou farnost patřily farnosti v Hodslavicích, Veřovicích a Životicích. Od roku 1691 byl na zdejší farnost umístěn páter Ondřej Lambser, který se však usadil v Životicích. Proto byl Mořkov od roku 1702 přidělen k farnosti Životické. Na konci 19. století (roku 19) však byla v Mořkově naproti kostelu zbudována nová fara (předchozí byla z důvodů svého nevyužívání roku 161 zbořena) a obec se tak opět stala samostatnou farností.

• Budova první školy

Původně přízemní jednotřídka (v Dolní ulici čp. 74) z roku 143 (dle jiných zdrojů až 144), která byla v roce 179 zvýšena o jedno patro a stala se z ní dvoutřídní škola (a od roku 19 dokonce trojtřídní). Vedle školních tříd se v budově nacházel i byt učitele. Když došlo v roce 1910 k vybudování nové školní budovy (v dnešní Sportovní ulici), využíval budovu obecní úřad a vznikla zde i četnická stanice a několik bytů. Od roku 1971 byl v budově umístěn též poštovní úřad a zdravotní středisko. Roku 194 se obecní úřad (tehdy místní národní výbor) přestěhoval do nově zbudovaného Společenského domu (čp. 10). V roce 1991 se z budovy první školy do domu čp. 61 přemístil poštovní úřad a dům je tak využíván vedle lékařů též kosmetickým salónem, fotografem a prodejcem oděvů.

• Soukromá evangelická škola

Škola stojí na Sportovní ulici čp. 24. Základní kámen k její stavbě byl položen v polovině července 195. Stavbu dokončili v srpnu následujícího roku a v polovině září 196 zahájili školní vyučování (určené dětem zdejších protestantů). Budova v té době byla pouze přízemní. K přistavění druhého patra došlo v roce 190, čímž vznikl prostor i pro druhou školní třídu.

• Pomník osvobození Rudou armádou

Pomník osvobození Rudou armádou v Mořkově v podobě kamenného monolitu, do nějž je z přední strany vytesána pěticípá hvězda a pod ní zasazena tabule s nápisem „Poděkování a lásku Rudé armádě za 6. květen 1945 Občané Mořkova 1974“. K pomníku vede pěšina ze šedě zbarvené zámkové dlažby. Vpravo od pomníku je kmen borovice. Kolem pomníku je trávník. V pozadí je budova mořkovské základní školy.