Tlumačov (okres Zlín)

Nádražní, 763 62, Tlumačov, Tel.: +420 577 929 030, tlumacov@tlumacov.cz
Tlumačov/Společnost - Tlumačov




Uplynuly téměř čtyři roky (psáno v roce 2005), co se členové Historického spolku v Tlumačově rozhodli pro obnovu tlumačovského hanáckého kroje. Netušili ovšem do jak velkého projektu se pustili. Ihned od prvopočátku si předsevzali přiblížit se co nejvěrněji krojům původním. Nejprve bylo zapotřebí zjistit zda se nějaké kroje uchovaly do současnosti a zda je vlastní soukromá osoba nebo některá muzea z okolí. S jistotou jsme věděli, že mužský kroj se nachází ve sbírkách olomouckého muzea po Dr. Ignáci Horníčkovi. Po domluvě s tamní etnografkou jsme mohli muzeum navštívit a kroj, který jsme znali jen s černobílých fotografií spatřit a pořídit patřičnou dokumentaci. Poté započalo horlivé shánění materiálů. Bohužel materiály, ze kterých se v minulosti kroje zhotovovaly v současné době téměř neexistují a museli jsme je nahradit dostupnými materiály dnešní doby. Totéž platí o barevných odstínech materiálů, ke kterým bylo těžké se přiblížit.

Co se týká ženského kroje tak u toho to bylo podstatně komplikovanější. Celý ženský kroj nebylo v podstatě možné vypátrat. Vždy jsme objevily jen části kroje a ty se tak střihově i dobově lišily ,že nebylo čeho se chytit. Naštěstí ženský tlumačovský kroj zachytil na svých akvarelech akademický malíř Karel Zapletal, který při tvorbě spolupracoval s místním učitelem Janem Zbořilem,který v té době vlastnil sbírku tlumačovských krojů. A shoda náhod tomu dala, že jsem objevila ve sbírkách kroměřížského muzea frydky (vesty), které byly vypodobněny na již zmíněných akvarelech. Tím pádem jsme měli vodítko k obnově ženského kroje, a v podstatě se také kroje zhotovily podle těchto akvarelů. Ušití zmíněných krojů nebylo také vůbec jednoduché. U mužského kroje jsme se obrátily na krojového krejčího z Uherského Hradiště, ale finanční částka, kterou požadoval nám nevyhovovala. Poté jsme oslovili paní Alenu Kretíkovou z Tlumačova a přemluvili ji, aby se do rekonstrukce pustila. A dobře jsme udělali! Paní Kretíková přistupovala k samotné rekonstrukci velmi pečlivě a svědomitě, snažila se držet co nejvíce dobových materiálů. Ostatně kvalitu její práce mohli posoudit návštěvníci Hanáckého dne.

Taktéž u ženského kroje jsme dlouho neměli štěstí na dobrou švadlenu. Bylo potřeba sehnat švadlenu, která měla zkušenosti se šitím krojů a věděla jak se správně hanácké kroje šijí. A opět tomu přála náhoda, která nám přivedla do cesty paní Lakosilovou z Vážan, která dříve pracovala ve Slovači a s šitím krojů má velké zkušenosti. I ona přistupovala k této práci zodpovědně a snažila se držet všech požadavků a dostupného dobového materiálu, který jí byl poskytnut. Paní Lakosilová zhotovila čtyři ženské kroje a mimo jiné provedla rekonstrukci a zhotovení košil k mužskému kroji. Kroje byly ušity a nyní nastává ta nejdůležitější fáze a tou je vyšívání. U mužského kroje se výšivky shodovaly na různých dobových fotografiích s výšivkou na kroji Dr. I. Horníčka. Ovšem u ženského kroje se nám výšivky nedochovaly, pouze v pozůstalosti Dr. Horníčka byly objeveny nákresy výšivek límečků k ženským rukávcům, které zachytil již zmíněný J. Zbořil. Ostatní jsme dohledali ve sbírkách kroměřížského muzea, kde nám ochotně pomohla etnografka Mgr.L. Bělíková. Taktéž na nákup vyšívací příze jsme kladli vyšší nároky a to z toho důvodu aby příze byla kvalitní a stálobarevná. Tady se vyplatilo nešetřit finančními prostředky. Poté následovala rekonstrukce výšivek a jejich překreslení na papír a posléze na samotný kroj. Protože jsme nechtěli kroje vyšívané strojově museli jsme se poohlédnout po vyšívačkách, které by byly ochotny se do tak náročné práce pustit. Ale jak se říká "dobří lidé ještě žijí" a vyšití krojů přislíbilo hned několik žen z Tlumačova. Chtěla bych podotknout, že všechny pojaly tuto práci zcela nezištně a velmi zodpovědně. Proto si dovolím touto cestou poděkovat paní Marii Svobodové, Noemi Hulenkové, Miroslavě Holubové, paní Jitce Fialové, Věře Kytlicové, Julii Kamenské a Marii Ešlerové. Poděkování také patří paní Vojtěšce Vaculové, která nám jako zkušená modistka pomohla s rekonstrukcí a zhotovením klobouků. Dále pak panu Svatopluku Hýžovi z Kelče, který zhotovil ručně šitou obuv ke krojům a panu Janu Jakubu Vražinovi z Kojetína za zhotovení hanáckých pásů k mužskému kroji. Zhotovení čtyř párů tlumačovských hanáckých krojů si vyžádalo stovky a stovky hodin dobrovolné práce a nemalou finanční částku, kterou investovala jak obec, tak sponzoři za což patří velké poděkování. Na závěr bych použila slova paní Jitky Fialové: "Věřím, že hanácká kultura se neztratí, a že vždy se najdou lidé, kteří dál ponesou odkaz a budou předávat svůj kumšt dalším generacím. Musíme si uchovat svoji národní kulturu, vše co je naše, české. Nechceme přejímat cizí vnucovanou kulturu. Jen tak zůstaneme svoji a ve světě respektováni, abychom vždy mohli říci: "me sme, me a me se nedáme."

Tlumačovský katastr byl díky příznivé poloze v oblasti středního Pomoraví a tzv. Jantarové cestě nepřetržitě osídlen již od paleolitu, jak dokládá nález aurignackého pěstního klínu a nálezy pazourkových úštěpových souborů z mladopaleolitických stanic aurignackého charakteru, které se nacházely v trati Kráčiny. V průběhu 6. tisíciletí př. n. l. byla kultura posledních paleolitických lovců a sběračů vystřídána zemědělskou civilizací mladší doby kamenné – neolit. Nejníže položená neolitická sídliště kultury s lineární keramikou (LnK) leží v údolní nivě řeky Moravy v trati Losky v nadmořské výšce 188 m, nebo v trati Kráčiny, dále v trati Chmelíny s nálezem kopytovitého klínu, a v trati Podskalí. V intravilánu obce (Kurovská ulice) byl v roce 1964 nalezen objekt LnK vakovitého tvaru, na jehož rovném dně ležely dvě celé nádoby.

Z celkové situace nelze vyloučit, že se jedná o pozůstatek hrobového celku. Časový úsek mladšího neolitu až časného eneolitu zaujímá kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK), která je součástí rozsáhlého lengyelského kulturního okruhu.

Četná sídliště se nacházejí i na tlumačovském katastru v nížinatém až mírně zvlněném terénu podél řeky Moravy, jak je tomu v trati Kráčiny, dále na výše položeném Slivotíně, Podskalí, v trati Lahůdky, Poddebří, Kopci a v trati Šibinky. Eneolitickou kulturu zvoncovitých pohárů a kulturu nálevkovitých pohárů se podařilo lokalizovat v trati Kráčiny. Pozdní dobu bronzovou s přechodem do doby halštatské reprezentuje na tlumačovském katastru kultura lidu popelnicových polí slezské a plátěnické fáze otevřeného sídliště v trati Lahůdky.
Výběr keramiky z objektu

Menší halštatské lokality se nacházejí v trati Hoštínek, Šibinky a Podrybničí. Nálezy z konce doby halštatské nejsou dosud zaznamenány. Časové období posledních pěti století před zlomem letopočtu představuje doba laténská, která je především spojena s Kelty, nejstarším historicky doloženým etnikem v prostoru severně od Alp. Úrodnou nížinu podél řeky Moravy mezi Tlumačovem a Spytihněví osídlili Keltové již během 4. a 3. století př. n. l. Na katastru Tlumačova se nacházejí keltská sídliště v trati Kráčiny, Lahůdky, Rybníček a Poddebří. Nejčetnější nálezy z výše uvedených lokalit tvoří keramika, zastoupená především charakteristickými svisle rýhovanými situlami – hrnci s ovaleným okrajem, zhotovené z hlíny se silnou příměsí grafitu – tuhy.

V období kolem počátku našeho letopočtu přicházejí na tlumačovské území, opuštěné keltským obyvatelstvem, skupiny germánských osadníků kteří na dobu zhruba čtyř století osídlili příhodné oblasti. Germánské osídlení z mladší doby římské (180 – 375) na tlumačovském katastru můžeme lokalizovat v trati Rybníček, které zasahuje do laténského osídlení, kde kromě střepového materiálu se nalezla i římská mince – follis G.V.Diocletiana z let 294 – 305 n.l. (Minci nalezl v roce 2000 jednatel Historického spolku Josef Horníček.)
Nálezy z doby stěhování národů (375-600) jsou skrovné a jen náznaky osídlení z tohoto údobí se nacházejí v trati Podrybničí.

Příchod slovanských kmenů na naše území dochází někdy v průběhu první poloviny 6. století. Na počátku 7. století dochází u západních Slovanů k vytvoření prvního kmenového svazu označovaného jako Sámova říše. Nelze pochybovat, že již v této době dochází k imigraci Slovanských kmenů i do tlumačovského regionu a nedávné archeologické výzkumy v létech 1988/89 této slovanské lokality v trati Kráčiny potvrdily v několika sídlištních objektech existenci keramiky již z konce 8. století. Roku 822 se poprvé v písemných pramenech objevují Moravané a v této době rovněž vrcholí historický proces, jakým je vytvoření prvního západoslovanského státu – Velké Moravy. Do tohoto údobí, které rámcově spadá mezi léta 800 – 950, nazývaného dobou středohradištní, náleží i slovanské sídliště na Kráčinách, což dokládají nálezy v sídlištních objektech, ať již s kamennou destrukcí či nálezem železných lup, množstvím železité strusky, šipek, kovářského kladiva a četného keramického materiálu.

Sídliště se rozprostíralo na mírné terénní vlně (186 m) zvedající se nad inundací řeky Moravy a nemělo jen zemědělský charakter, což dokládají četné pozůstatky domestikovaných zvířat, ale i řemeslný ráz, jakým byla tavba a získávání železa z železitých rud a dalším zpracováním na předměty denní potřeby. Na této lokalit bylo prozkoumáno 32 zahloubených objektů, z nichž část lze považovat za polozemnice, tzn. stálá obydlí. Tato societa své mrtvé pohřbívala na nedalekém Slivotíně, kde při odkryvu a lámání kamene byly v létech 1864 – 1883 v hloubce cca 2 m nalezeny tři hroby ve vzdálenosti 10 – 20 sáhů (tzn. 17,5 – 35,0 m) od sebe, z nichž poslední byl před zničením zachráněn, resp. jeho výbava, tzn. železný hrot kopí, sekera, torzo železné ostruhy a keramická 13 cm vysoká nádobka vejčitého tvaru, která se nacházela u nohou zesnulého.

Z této hrobové výbavy lze usuzovat, že se jedná o jedince mužského pohlaví, bojovníka, resp. o osobu vyššího společenského postavení. Do života dalšího vývoje slovanského sídliště na Kráčinách se výrazně zapsala otázka a problematika klimatických změn, ke kterým na našem území došlo v průběhu 8. až 12. století, a které formovaly, jak lze s určitostí předpokládat, další vývoj této slovanské society. Podle názorů odborníků se v těchto dobách měnily klimatické poměry v závislosti na změnách ekliptiky země, takže cyklony přinášející srážky měnily poněkud svůj směr a zasahovaly do oblastí v minulosti bez větších klimatických výkyvů, jejichž výsledkem byla změna klimatu. Převládalo-li v 9. století spíše suché, stepní klima, v dalších staletích, především od konce 10. – 12. století značně přibývalo srážek, což vedlo především v inundačních terénech u řek k trvalejším záplavám, vzniku nových ramen řečišť, mokřadel, bažin a močálů. Prostor sídliště na Kráčinách, které se nacházelo v nadmořské výšce 186 m, se těmito klimatickými změnami dostalo do záplavové oblasti nově vzniklých ramen řeky Moravy (resp. Mojeny), kde celá oblast Kráčin se stala mokřadlem, což dokumentuje ještě i situační mapa Tlumačova z roku 1770. Lze hypoteticky předpokládat, že tyto změny vedly i k zániku slovanského sídliště na výše uvedené lokalitě a přesunutí, resp. přemístění této society jižněji do výše položených míst s přístupem k řece, které zároveň nově vzniklé sídliště z jedné strany chránilo a současně se nacházelo v blízkosti frekventované průběžné cesty. Tato kriteria splňoval prostor resp. místo dnešního Komenského náměstí, které se nachází v nadmořské výšce 190 m a které se stalo základním a výchozím prostorem pro vznik nového sídliště a pozdějšího městečka. Lze předpokládat, že k tomuto posunu a vzniku již hrazeného sídliště hradištního charakteru s kontinuálním dalším vývojem došlo někdy na přelomu 10. a 11 století, které během let nabývalo na významu.

Nejstarší zmínka o existenci Tlumačova se nachází v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, která spisuje veškerý církevní majetek při východní hranici českého přemyslovského státu, který v této době přináležel ke správnímu hradskému obvodu přerovskému a hradskému obvodu spitihněvskému, kde Tlumačov náležel k prvně jmenovanému. Tato listina vznikla v době přenesení biskupské katedry od kostela sv. Petra v Olomouci do nového katedrálního chrámu sv. Václava roku 1141 a obsahuje seznam majetku a míst po novém rozdělení olomoucké diecéze k jednotlivým arcijáhentvím, jako novým správním institucím nad farnostmi. Tato listina udává mimo jiné i jeden lán nacházející se na Telmakové, psáno „Na telmacoue".

Lze oprávněně hypoteticky předpokládat, že toto nové, zprvu asi otevřené sídliště se během let změnilo v opevněné, palisádou a valem obehnané místo s přístupovou cestou ve tvaru kapsy – „telma“ a které během 12. a 13. století se začalo svým uspořádáním strukturovat v opevněné městečko – oppidum, o jehož existenci je první zmínka již k roku 1368. Vlastní městečko Tlumachow – oppidum Tlumaschaw – se rozrůstalo co do počtu do „tlumy“ domů a obyvatel, které již tehdy nestačilo pojmout veškeré obyvatelstvo a začíná se rozrůstat v dostatečné vzdálenosti po obou stranách hulínské brány o předměstí Horní a Dolní, které se situovaly kolem průběžné cesty vedoucí na severu přes Hulín do Přerova a na jihu přes Otrokovice na Spytihněv – Napajedla, takže k roku 1407 je stávající předměstí co do počtu obyvatel a domů, resp. hospodářských usedlostí, větší než příkopem a palisádou opevněné městečko. K tomuto roku mělo Horní předměstí 25 domů, Dolní 29 domů a vlastní městečko čítalo včetně kovárny, radnice asi 28 domů, což představuje celkem 82 domů s cca 520 obyvateli, což je asi 285 žen včetně dívek a 235 mužů včetně chlapců, počítaje cca 6,5 obyvatel na jeden dům. Celkový počet obyvatel na jeden dům nebyl vyšší než maximálně 10 osob, který se snižoval v důsledku vysoké dětské úmrtnosti až na 5 – 7 osob. Tím se Tlumačov co do počtu obyvatel blížil městům, jakým byly Chýnov, Žďár nad Sázavou a další, s počtem nad 700 obyvatel. Městečko, jak lze předpokládat, bylo chráněno od cesty příkopem a palisádovým opevněním a hlavní přístupová cesta vedla přes Hulínskou bránu, která se nacházela v místech vedle nynější farské zahrady, naproti panského domu a bývalé tvrze.
Rekonstrukce městečka a předměstí Tlumačova z listiny z r. 1407
Rekonstrukce městečka a předměstí Tlumačova z listiny z r. 1407 mezi Kateřinou z Lomnice a Oldřichem Stošem z Kounic.

Tento prostor byl později přeměněn v záhumenicové zahrady a nebyl až do poloviny 18. století, když se započalo se stavbou nové fary a přilehlých hospodářských budov (1759), nikdy zastavěn, kde touto prolukou bylo vidět až do náměstí na radniční budovu. Z polohy městečka a stávajících komunikací lze předpokládat, že po stranách Hulínské brány se nacházely dvě – Horní a Dolní – branky, resp. fortny, které sloužily k průchodu a průjezdu menších povozů obyvatelům městečka, ať již ke kostelu, hřbitovu, nebo na obhospodařované pozemky. Místní část, tzv. bývalý Klebetov, se nacházela již vně opevnění a sloužila spíše k provozování řemesel, která pracovala s ohněm a zároveň s volným přístupem k vodě. V těchto místech se v 16. století nacházel i panský pivovar. Mezi tyto řemeslníky náleželi především hrnčíř, smolař, koželuh a především kováři, kteří se zabývali výrobou železných nástrojů a pomůcek od potřebného hřebíku až po sekery, přičemž postupovali od získání železné lupy tavbou rud bohatých na železo a zpracování kováním až do finálního výrobku. Dokladem této činnosti je vyrovnání terénu podlahy struskou, jako odpadu tavby, nalezené v místech výkopu u štítové zdi při domu č. 54, kterou lze na základě doprovodného střepového materiálu datovat na přelom 14. a 15. století. Z věnného práva na 200 hřiven pražských grošů mezi Kateřinou z Lomnice a Oldřichem Stošem z Kounic z roku 1407 se dovídáme, že obyvatelé tlumačovského předměstí odváděli vrchnosti daň v nemalé výši.

    Celoláník odváděl 1 hřivnu pr. grošů, tj. 60 grošů (kopa).
    Tříčtvrtiláník odváděl 45 grošů.
    Půlláník odváděl 30 grošů (1/2 hřivny).
    Čtvrtláník odváděl 15 grošů.
    Podsedníci odváděli 12 grošů.
    Půlpodsedníci odváděli 6 grošů.
    Chalupníci odváděli 1 groš.

V době kolem roku 1261 je Tlumačov v držení pána Záštity z Tlumačova, přičemž sousední Kvasice s přilehlými statky vlastnil významný rod Benešoviců, který sídlil v kvasické tvrzi a užíval označení „z Kvasic“ (roku 1248 se mezi svědky uvádí Ondřej z Kvasic, syn Beneše z Benešova). Že se jednalo o dva významné feudály, je patrné z listiny z roku 1269, kterým se urovnal spor mezi opatem velehradským a měšťanem opavským, kde prvou stranu v tomto sporu, mezi jinými, zastupoval Záštita z Tlumačova a druhou Milota z Kvasic z rodu Benešoviců. V dalších třech listinách z roku 1275 a 1276 je Záštita označován již přídomkem z Kurovic. Z této časové posloupnosti užívání přídomku z Tlumačova a z Kurovic, jako místa svého sídla, lze konstatovat, že Záštita v průběhu let 1261 – 1270/74 sídlil v Tlumačově a teprve někdy v polovině 80. let 13. století získal Kurovice, kde přesídlil. K roku 1339 se v Kurovicích připomíná jeho vdova Gertruda a syn Beneš zvaný Huz. Koncem 13. a počátkem 14. století náleží již Tlumačov spolu s příslušnými statky Záhlinicemi, Olšovcem a pozdějším Hoštínkem v rámci majetkového komplexu již kvasickým Benešovicům, kteří jej drželi až do roku 1421 – 1423. Proto z výše uvedených historických událostí lze hypoteticky usuzovat, že v průběhu let 1261 – 1270 postavil Záštita na nejvyšším místě Tlumačova vedle kostela (nadm. výška 191 m) obytnou tvrz ve formě čtyřhranné věže, jejíž pozůstatky jsou v půdorysné dispozici stávajícího mladšího panského domu, patrné do dnešních dnů o délce cca 7 x 7 m, orientované k průběžné cestě a naproti Hulínské bráně opevněného městečka, jako své feudální sídlo.

Roku 1355 vložili bratři Milota a Budiš kvasičtí do zemských desek své sestře Heleně na příslušných tlumačovských vesnicích roční příjem na věno ve výši 10 hřiven pražských grošů na Záhlinicích a 6 hřiven na Olšovci. V té době, jak lze předpokládat, dochází i k výzdobě klenby presbytáře kostela s křížovým žebrovím, která byla opatřena rostlinným úponkovým motivem. Není vyloučeno, že presbytář byl ukončen věžovitou zvonicí, která sloužila k brzkému zpozorování blížícího se nebezpečí, případně vzniku požáru v městečku. Není známo, zda se na výzdobě podíleli oba bratři, neboť již k roku 1365 je Budiš mrtev, nebo zda je realizoval již samotný Milota z Kvasic, který po Budišově smrti spravoval celé kvasicko-tlumačovské území. Je však jisto, že Milota ve stáří inklinoval k nábožnému pojímání života, což je patrné i ze zřízení zádušní nadace dne 11 4. 1368 ve prospěch konventu Velehradského kláštera ve výši 3 hřiven ročního platu pražských grošů moravského čísla (tj. 64 pražských grošů do 1 moravské hřivny) váznoucích na Olšovci, který se nacházel blízko městečka Tlumačova – „oppidum Tlumaschaw".

  •     1141 - První historický záznam o Tlumačově
  •     1241 - Vpád Tatarů - zpustošení Tlumačova
  •     1261 - Záznam o feudálním pánu Záštitovi z Tlumačova v listině krále Otakara II.
  •     1373 - Doklad o existenci tlumačovského kostela
  •     1409 - První známý popis Tlumačova s výčtem usedlostí
  •     1420 - První zmínka o mlýně v Tlumačově
  •     1585 - Dostavěna kostelní věž Šimonem Vlachem z Kroměříže
  •     1634 - Zpustošení Tlumačova Švédy v období 30leté války
  •     1659 - Zachována pečeť městečka s obrazem sv. Martina
  •     1742 - Okupace Tlumačova Prušáky
  •     1776 - Pořízeny strojové hodiny do věže kostela
  •     1836 - Císař Ferdinand povolil v Tlumačově 4 výroční trhy
  •     1841 - Tlumačovem projel první vlak (17.10.1841)
  •     1846 - Protestní poselství občanů do Vídně proti stavbě nádraží v Tlumačově
  •     1868 - Ze skály na Slivotíně vylomen kámen pro stavbu Národního divadla v Praze
  •     1869 - Tlumačovem projel první rychlovlak z Vídně do Krakova
  •     1871 - Zřízena pošta Tlumačov
  •     1872 - Postavena vápenka
  •     1885 - Založen hasičský sbor
  •     1893 - Založena tělovýchovná jednota Sokol
  •     1898 - Obcí projel první automobil
  •     1911 - Otevřena budova nové měšťanské školy
  •     1914 - První světová válka
  •     1927 - Dostavěna budova sokolovny
  •     1937 - Železniční stanice Tlumačov-Kvasice přejmenována na Tlumačov
  •     1938 - Vyhlášena mobilizace
  •     1942 - Pro válečné účely byly zabaveny kostelní zvony
  •     1945 - Osvobození Tlumačova rumunskou armádou
  •     1961 - Sčítání lidu - 2647 obyvatel (1310 mužů, 1337 žen a 633 domů)
  •     1964 - Vybudování vodovodu
  • Ing. Antonín Tichý

    Sestrojil reversní libelu, nové dělení nivelační latě a zapsal se i mezi vynálezce zlepšením zeměměřičských přístrojů
  • ThDr. Josef Miklík

    Kněz spisovatel, napsal Nedělní chvilky, Umučení p. Ježíše, Sbírka a další.
  • Josef Vrla

    Novinář a redaktor v Olomouckých novinách „Našinec“, založil týdeník Prostějovské noviny
  • MUDr. Ignác Horníček

    Vojenský lékař, autor Dějin Tlumačova II., Knihy o rodopisu a dalších. Byl ve své době významným genealogem
  • PhDr. Vladimír Petřík

    Významný český novinář, redaktor a překladatel.
  •     Kostel svatého Martina
  •     Fara
  •     Panský dům č. p. 90
  •     Kaple
  •     Sloup se sochou Nejsvětější Trojice
  •     socha svatého Jana Nepomuckého
  •     Kříž u kostela svatého Martina
  •     Kříž u hřebčince

(Zdroj: Wikipedie)

 




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz