Dobšice (okres Znojmo)
Brněnská, 671 82, Dobšice
Telefon:
+420 515 225 975
E-mail:
obec@dobsice.cz
Web:
http://www.dobsice.cz/
Ves se připomíná nejprve roku 1190, kdy kníže Ota (Konrád III. znojemský) založil klášter loucký a daroval mu mimo jiné ves Dobšice (psáno Dobsici), Popovice a Oblekovice. Dvůr v Dobšicích náležel ode dávna králům českým, až roku 1287 jej daroval král Václav II. kostelu sv. Michala ve Znojmě. Roku 1394 byl dán klášterní poplužní dvůr v Dobšicích na obživu kněze. Dále není delší čas o Dobšicích vůbec zpráv, teprve roku 1580, jak se dovídáme, byli Dobšičtí luterány a odpírali poslušnost klášteru louckému.
Nejméně příjemné kontakty s historií představují samozřejmě války. Při jedné bitvě u Znojma mezi rakouskými a francouzskými vojsky v roce 1809 Dobšice málem celé lehly popelem. V hromadných hrobech dnes vedle sebe leží vojáci všech národností včetně civilního obyvatelstva. Na památku padlým vojákům bylo v Dobšicích a okolí vybudováno několik památníků a pomníků.
Vesnice patřila k nejvýznamnějším vinařským obcím kraje. Svědectvím bývalé vinařské slávy jsou tři vinařské sklepní uličky a množství vinných sklepů uvnitř jednotlivých stavení přímo v obci.
Bezesporu největší osobností Dobšic byl Johann Lahofer, truhlář a řezbář. V louckém kostele ve Znojmě lze zhlédnout bohatě vyřezávané lavice s vyobrazením scén ze života sv. Norberta a v Praze ve Strahovském klášteře je instalována skvostná knihovna, sestávající z nádherných skříní a knihovních regálů z ořechového dřeva, bohatě vyřezávaných a situovaných do dvou pater s ochozem a sloupkovým zábradlím.
"Dobsici" - takto byla zapsána naše ves v zakládací listině premonstrátského kláštera v Louce ze dne 25. října 1190. Ten název je zřejmě odvozen od osobního jména Dobeš, ovšem později byly užívány názvy jiné: Stošíkovičky, Tesswitz - v různých obměnách. Původní pojmenování bylo obci vráceno po vzniku Československé republiky. České osídlení v době založení kláštera bylo postupně rozšiřováno německými kolonisty, kteří se nakonec stali převládající národnostní složkou vesnice.
Národnostní složení se pak prudce změnilo v letech 1945-1946 v důsledku porážky hitlerovského Německa ve druhé světové válce.
Přestože písemných dokladů o dotycích s historií není mnoho, naše ves díky své poloze byla historií poznamenávána často. Dokazují to archeologické nálezy. Jsou tu zachovány stopy neolitického člověka (keramické střepy, kamenná sekyra), stopy doby bronzové (spona do šatů - asi keltský výtvor), římská perioda (stříbrné římské mince), svědectví o germánském osídlení před stěhováním národů (osmdesáticentimetrový meč).
Osobité místo mezi těmito památkami zaujímají dva pískovcové kříže - některé prameny je dávají do souvislosti s cyrilometodějským obdobím našich dějin, rezervovanější názory je označují jako smírčí kříže ze 16. století.
Také obchodní cesta z uherského Ostřihomu a Bratislavy, vedoucí podél řeky Dyje přes Dobšice ke Znojmu a dál pak jako cesta haberská k Praze, zajišťovala setkávání s okolním světem.
Nejméně příjemné kontakty s historií představují samozřejmě války. Při jedné bitvě o Znojmo mezi rakouskými a francouzskými vojsky v r. 1809 Dobšice málem celé lehly popelem.
Čím se živili naši předchůdci? Vzhledem k příznivým klimatickým a půdním podmínkám již brzy získává převahu zemědělství a z něho poměrně časně asi pěstování vinné révy. Naše vesnice patřila k nejvýznamnějším vinařským obcím kraje. V r. 1678 26 ,luckých" poddaných u nás obdělávalo 236 čtvrtí vinic a v r. 1897 v seznamu největších vinařských obcí jsou na 8. místě jmenovány Dobšice s 63 hektary vinic, dnes se vinná réva pěstuje jen na 28 ha. Svědectvím bývalé vinařské slávy jsou tu tři vinařské sklepní uličky a množství vinných sklepů uvnitř jednotlivých stavení přímo ve vsi.
Od poloviny XIX. století i v Dobšicích vzrostl význam pěstování okurek. Finanční příjem z jejich prodeje patří do dneška k významným zdrojům domácího rozpočtu drobných pěstitelů. Během prvních padesáti let tohoto století se ve vsi vystřídaly tři okurkárny, ještě krátce po r. 1945 tu prosperovala okurkárna p. Wojny.
O obyvatelích vesnice se z historických pramenů dozvídáme jen velice málo. Bezesporu největší osobností Dobšic je Johann Lahofer, truhlář a řezbář. Ani o něm se nedochovaly podrobnosti z jeho života, ovšem dodnes se můžeme obdivovat jeho dílu. V louckém kostele ve Znojmě lze zhlédnout bohatě vyřezávané lavice s vyobrazením scén ze života sv. Norberta. A v Praze ve Strahovském klášteře je instalována skvostná knihovna, sestávající z nádherných skříní a knihovních regálů z ořechového dřeva, bohatě vyřezávaných a situovaných do dvou pater s ochozem a sloupkovým zábradlím.
Ziskovým artiklem dobšického zemědělství bývalo též pěstování třešní a zvláště meruněk.
Mimořádný význam pro stavební rozvoj Znojma a okolí mělo několik cihelen, které se nacházely anebo těžily cihlářskou hlínu na našem katastru. Už v r. 1873 je uváděna existence továrny na výrobu hliněného zboží, v r. 1924 První jihomoravská výrobna betonových dutých kamenů s. r. o. a ve stejném roce továrna na výrobu elektrických zapalovačů.
Na sklonku 60. a počátku 70. let tohoto století Dobšice předaly značnou část svého katastru sousednímu Znojmu, to pak v získaném prostoru rozšiřovalo svou průmyslovou zónu. V období sloučení se Znojmem (1976-1992) vyrostla v obci sídliště rodinných a bytových domů, počet obyvatel se téměř ztrojnásobil. Nové části svým vzhledem a vybavením kontrastují se starou vesnicí, a tak vyrovnávání rozdílů mezi starou a novou zástavbou je aktuálním úkolem dnešního zastupitelstva.
- Johan Lahofer
- Sousoší Piety u silnice do Znojma
- Výklenková kaplička - poklona stojí na ulici Brněnská, při čp. 98
- Výklenková kaplička - poklona se nachází na okraji obce při cestě do obce Dyje
- Zemědělský dvůr
(Zdroj: Wikipedie)