Malebná vesnice jihovýchodně od Prahy známá díky osobitému umělci Josefu Ladovi, který ve svém díle zvěčnil i mnoho dalších míst z širokého okolí. Obec neméně proslavil pěnivý mok, který se zde stále vaří pod značkou Velkopopovický kozel.
Symbol Velkých Popovic – Erb obce je velice mladý, Parlament ČR jej schválil a ustanovil městským znakem v roce 1997. V levé části je umístěna stříbrná limpa, což je prkénko na rozhrnování pivovarského sladu. V pravé části je hřebenový řetěz. Ten byl převzat ze znaku nejstaršího doloženého majitele obce Mikuláše Rosta. Autorem znaku je PhDr. Michal Fiala. Obec má také prapor, který tvoří vodorovné pruhy v barvách obecního erbu.
Za Sokolovnou je vrch Daleška, kde začal život této obce. Jsou zde valy, které měly místní obyvatele ochránit před divokou zvěří a lapky (zloději), kteří jim chtěli vzít jejich majetek. Nachází se zde místní studánka a potůček, které byly zdrojem vody i pro dobytek a sloužily jako ochrana proti ohni.
První obyvatelé na tomto území byli Keltové, kteří zde žili ještě před Kristem, a toto osídlení později opustili. Hlavním důvodem, proč toto území osídlili, bylo to, že se tady nacházelo zlato. Důkazem toho je, že ředitelka výzkumu tohoto oppida, našla na tomto místě zlatou minci se vzpínajícím koníčkem (příběh z roku 1976). Vesnice byla v prostoru dnešní hájovny. Slované, kteří přišli 500 let po Kristu, jejich oppida použili a v jejich způsobu života pokračovali. Osídlení Lojovice byla na návrší nad dnešní hájovnou ve Stádlí a vedle Velesinky (kopec u Lojovic jižně od Velkých Popovic). Z tohoto kopce je dnes rozhled na bývalé Keltské osídlení. Pod Velesinkou je rybníček, odkud brali Keltové vodu. Kolem tohoto rybníčka vede Panská cesta z Lojovic do zámku Štiřína. Poblíž rybníčka jsou vidět mohutné valy a u cesty hrany upraveného terénu. Nad cestou na kopci jsou rozvaliny Akropole. Na severní straně osídlení je vidět 30 m dlouhá terénní hrana. Nad hájovnou jsou patrné zbytky osídlení, kde je na západní výspě základ kruhovité stavby (asi pro dřevěnou věž). Je zde rozhled do údolí k Černému mlýnu (Brtnice), kde vede potok. Tento mlýn sloužil již našim předkům již v době knížectví, protože u Žatce vymysleli mlýn na vodu, a tak se to rozšířilo po celém knížectví. V tomto mlýně se mlela mouka až do roku 1938. Cesta, která vede z Lojovic, dodnes krásně zachovaná, sloužila jako panská cesta do Štiřína, také jí říkali Pražská. Také se na ni napojovala Mokřanská cesta, dodnes patrná. Po roku 1000 se kultivovali a rozšířili se do okolí, tím vznikla obec Adamovice. Nad oppidem měli křesťanský kostelík. Dřevěné srubky se slaměnou střechou sahaly až k dnešnímu novému hřbitovu v dnešní Brtnici.
Z doby krále Václava II. Roku 1012 vznik dvůr v prostoru, který se zachoval do dnešní doby. Domky, které vznikaly kolem dvora, začínaly tvořit novou obec. Za Karla IV. Arcibiskup Arnošt z Pardubic uvádí diecézi Říčany – 1350 obec farní (S kostelem) Adamovice a již v této době vznikla obec Velké Popovice. Obec Adamovice zanikla Husitskými válkami (na kopci Křížka u Sulic se dnes nachází památník na sněm Husitů, který se konal roku 1419), ale původní dvůr se zachoval. Dva potoky tvořily ochranu bažin a znemožnily přístup. U dnešní Pivovarského rybníka vznikala vodní jímka, aby chránila dvůr ze severní strany. Cesta vedla po hrázi rybníka před dvůr vzhůru (dnes Pivovarská ulice, dříve Kostelní). První polnosti měl dvůr již za Václava II., vařilo se zde pivo. Zásoba piva byla zde pro zdejší vesnice. Rozkvět dvora byl za Ferdinanda I., v roce 1540 postavil nový majitel novou tvrz, kde byly sklepy, a také úniková chodba směrem k Dalešce.
Součástí dnešních Velkých Popovic jsou tzv. Todice. Dříve byla obec Todice samostatná. Je usazená pod Toditských vrchem, který měl nejlepší žulu typu sicenit v Čechách. V Popovicích na starém hřbitově u kostela je mnoho náhrobků z tohoto kamene. Nejlepší dílo je veliký, 2 metry vysoký kříž ze sienitu z roku 1880. Je to kamenické dílo z velké desky. Do Todic vedla cesta z Horní Lomnice, kde se dodnes zachoval křížek z roku 1847 u Pražské cesty. Cesta pokračovala podél lesa a pod Todickým vrchem se spojovala s cestou z Krámské, Křivé vsi a Pyšel.
Cesta z Velkých Popovic, kolem Bílého kamene (pozn.: Bílý kámen byl mezník pro formany, že již měli cestu do Prahy z kopce) se nazývala Pražská cesta. Tudy jezdil například i Žid Lövi pro zboží do svého krámku, který byl vždy plně zásobený. Tento krámek zaniknul během 2. Světové války, kdy byli majitelé krámku zabiti v koncentračním táboře.
Období po 30leté válce
Velké Popovice měly dvůr, který vlastnili premostráti ze Strahova, proto vznikl název Popovice (Popové). Po 30leté válce dvůr předali Benediktům ze starého města pražského (dnes Pařížská ulice), ti zde roku 1700 postavili klášterní budovu, kde se nacházely obytné místnosti a ve dvou patrech sýpky na obilí. Stavbu vybudovali Italové, kteří též přestavěli Štiřínskou tvrz na barokní zámek (dnes Štiřínský zámek). Rovněž rozšířili místní kostel a průčelí upravili barokně.
O kostele Panny Marie Sněžné, který se nachází ve Velkých Popovicích, je známé, že štít tohoto kostela byl navrhnut z dílny Kryštofa Disenhoffera. Dnes je kostel je chráněn památkovým ústavem jako barokní stavba. Kostel měl podzemní kryptu, kde pochovávali mnichy z kláštera. Dnes je tato krypta nepřístupná. Hlavní úpravy oltáře, varhan a kazatelny pochází z 19. století (v tomto století byly zhotoveny i místní lavice). Na klenbě nad oltářem jsou namalované pozlacené hvězdy.
Brtnice
Název této obce vychází ze slova Brtník. Brtníci byli lidé, kteří zde žili a zabývali se lesním včelstvem, které také chovali doma. Dříve byl med jediným sladidlem, ze kterého se také i v této oblasti vyráběl nápoj medovina. V Brtnici se nachází rybník Veselák. Potok, který z Veseláku vytéká, teče přes louku, vedle níž byla vodní tvrz. Tam zavedli z Veseláku potok, který napájel vodní příkop. Tím byla tvrz chráněna z obou stran. Dnes je zde stavení a místo vodní ochrany kolem tvrze se nacházejí zahrady. Rybník Veselák je především významný tím, že v roce 1866 k němu přišlo německé vojsko a mělo zde polní mši, protože zde padlo mnoho Němců v 7leté válce. Je dokázáno, že na poli vedle rybníka se našly úlomky nádob z doby keltské a slovanské, odborně to posoudil pan Ing. Berounský.
Na pokraji lesa, kterému se říká černé palouky lesa Babí důl, si lidé z Brtnice nosili černou hlínu, protože se dříve v této oblasti pálily milíře (dřevěné uhlí), proto černé palouky. Dále v lese (jižním směrem) jsou ohromné kameny, o nichž se říká, že jejich historie sahá až do doby ledové.
Černý mlýn
Černý mlýn se nacházel v Brtnici. Jednalo se o vodní mlýn. Původ Černého mlýn sahá do období před 30letou válkou, ale předpokládá se, že jeho historie sahá hlouběji. Zajímavostí je, že v tomto mlýně žil slavný herec Eduard Cupák se svým přítelem.
Rod Ringhofferů
Historie Velkých Popovic a okolí je spojena s rodem Ringhofferů, který se postaral především o kulturní rozvoj této oblasti. Nejdůležitější roli z tohoto rodu hrál František Ringhoffer, který je jednou z nejvýznamnějších osobností této oblasti. František je zakladatelem pivovaru Velké Popovice (rok založení 1874, čehož se František již nedožil, zemřel roku 1873), ale také zakoupil v Kamenici správní zámek, který nechal přestavět, dále zakoupil zámek Štiřín. Syn Františka se postaral o rekonstrukci zámku v Lojovicích, a také upravil panskou cestu, která vede z Lojovic do zámku Štiřín (kolem keltských valů).
Sokol Velké Popovice
Není přesně známo, kdy byla místní sokolovna založena. Pravidelně se zde koná loutkové divadlo již po dobu desítek let. Rozvoj loutkového divadla začal přibližně ve dvacátých letech 20. století. Kapacita hlediště je 100 dětí. Po každé hře si zájemci mohou prohlédnout zákulisí, ve kterém mohou vidět přes 100 loutek.
2. světová válka ve Velkých Popovicích
Nejdůležitější a zároveň nejtragičtější události se v této obci nastaly až ke konci války, to znamená v květnu roku 1945. 4. květen 1945 (pátek): Četnická stanice přijala telefonickou zprávu, o tom, že úředním jazykem je čeština, a že se mají odstranit německé nápisy. To vyvolalo radost v celé obci, lidé nadšeně sundavali nápisy, někteří vyvěšovali československé vlajky. 5. květen 1945 (sobota): Důsledkem toho, že v Praze se odehrávalo povstání, kterému se německá posádka tvrdě postavila, začala pracovat i v této obci místní vojenská jednotka, která se snažila zpomalit postup německých jednotek tím, že porazila několik stromů přes silnici. Přibližně v 15:00 přijela směrem od Strančic skupina členů SS. Hlídku pronásledoval pan Čermák, který byl touto skupinou zastřelen. Hlídka také zastřelila pana Luxe z Petříkova. 6. květen 1945 (neděle): Den proběhl klidně, bez zvláštních událostí. 7. květen 1945 (pondělí): V 15:15 přijíždí do obce lokomotiva s jedním vagonem (ze Strančic), která přiváží 7 partyzánů. Tři z nich zůstávají v pivovaře, ostatní odcházejí do hospody. V 15:30 projíždí kolem pivovaru 3 nákladní auta vyzbrojených příslušníků SS. Na jedno z auta vystřelí stančický partyzán, stojící v bráně pivovaru. Auta zastavují. Němci zahajují palbu na pivovar, okolní domy, obec. Zastřelí partyzána, který vystřelil. Ostatní partyzáni opětují palbu, Němci tím směrem vystřelují pancéřovou pěst, která zasáhne usedlost čp. 14, která začíná hořet. Velitel německé jednotky dává rozkaz postřílet všechno obyvatelstvo a zapálit domy. Vojáci vyženou obyvatelstvo (muže, ženy i děti) k pivovarské hospodě, kde si musí lehnout a vojáci jsou připraveni všechny postřílet. Kohokoliv potkali na ulici, byl zastřelen. Dalšímu tragickému dění se snaží zabránit paní Anna B., rodilá Němka. Podaří se jí uprosit velitele SS, aby z rozkazu vynechal ženy a děti. Dále přiměla velitele, aby se šel přesvědčit, že muž, který vystřelil, nebyl obyvatel Velkých Popovic, nýbrž Strančic. Poté vydal velitel rozkaz zrušit své ustanovení. Poté „esesáci“ odjíždějí. Místní lidé odnášejí 26 zastřelených lidí do kostela, kde je ukládají na zem. Občané Strančic dostali varování, a tak většina lidí obec opustila. Uplatnění principu kolektivní viny se nevyhnulo ani této obci.
(Zdroj: Wikipedie)
- Kostel Panny Marie Sněžné
- Velkopopovický pivovar vyrábějící pivo Velkopopovický Kozel
(Zdroj: Wikipedie)