V obci je (zejména vzhledem k okolním vesnicím) poměrně bohatý společenský život a řada spolků s dlouholetou tradicí. Tato skutečnost je daná pravděpodobně tím, že obec byla obývaná převážně Čechy a nenastal zde po roce 1945 odsun Němců tak jako v sousedním tzv. Hřebečsku (pod které však již spadala Horní Dobrouč). Spolky zahrnují: Sokol, Orel, Junák, Klub českých turistů, Zahrádkáře, Červený kříž, Sbor dobrovolných hasičů, Dechovou hudbu, Český svaz včelařů, Myslivecké sdružení, skupinu historického šermu Lucrezia, kroužek divadelních ochotníků, Sdružení pro kapli Lanšperk, hudební sdružení Corona, SRPŠ při ZŠ, mateřské centrum U Krtečka, Sdružení pro hrad Lanšperk a další.
(Zdroj: Wikipedie)
Historie obce Dolní Dobrouč a jejich částí
Od 31. ledna 1997 je obecním znakem na modrém štítu vztyčená stříbrná odvrácená radlice a stříbrné krojidlo, provázené nahoře vně dvěma, dole mezi nimi jednou zlatou čtyřlistou růží.
Obecní vlajkou je od 5. února 2004 list se dvěma svislými pruhy, bílým a modrým. Poměr šířky listu k jeho délce je 2:3.
Nejstarší obecní pečeť je poprvé doložena v roce 1723. Vedle ní byla užívána rovněž rychtářská pečeť, která obsahovala na trávníku vpravo obráceného koně ve skoku.
Minulost Dolní Dobrouče je spjata s lanšperským panstvím, jehož počátek je spjatý s královskou kolonizací a dobou Přemysla Otakara II., prováděnou pány z Drnholce v prvních desetiletích druhé poloviny 13. století. Navázali tak na počáteční starší osídlovací činnost jeho okrajových částí, jenž byla spojená především s litomyšlskými premonstráty. V nových oblastech se stavěly hrady jako centra obranná, ale i správní. Takový původ má pro budoucí nové panství i hrad Lanšperk.
Prvními pány, a pravděpodobně rovněž lokátory lanšperského kraje, byli Oldřich a Heřman Drnholcové, kteří pocházeli z jihomoravského rodu Kouniců, sídlícího u Mikulova. Čtrnáctiletý Václav II. daroval Lanšperk, bezpochyby už jako funkční, 23. října 1285 manželovi své matky Kunhuty, nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna. Poté, co přední velmož mocného rodu Vítkovců Záviš upadl v nemilost, král Václav II. zrušil svůj dar a prvního rádce popravil. Údajně pro klid svého svědomí založil král Václav II. zbraslavské cisterciácké opatství Aula Regia , kterému v roce 1292 a 1304 daroval oblast ústecko–třebovskou a lanškrounskou. První královská listina z 10. srpna 1292 je zároveň první písemnou zmínkou o Dolní Dobrouči.
Veliká vzdálenost a nízký užitek přiměl opata Jana k tomu, aby Lanšperk v červnu 1343 postoupil s celým panstvím Janu VII. Volkovi, biskupovi olomouckému. Novou směnu, v níž se angažoval císař a král Karel IV. se podařilo realizovat roku 1356, kdy Lanšpersko přešlo do držby nově založeného litomyšlského biskupství. Trhové smlouvy byly sepsány až o dva roky později, po bedlivém papežském prozkoumání a svolení. Klášteru z celého panství zůstaly pouhé dvě vesnice, ostatní, tj. hrad Lanšperk s městy Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Jablonné nad Orlicí a většinou vesnic, získal litomyšlský biskup Jan ze Středy.
Hradu a jeho okolí se samozřejmě nevyhnula ani krize společnosti, husitská revoluce. Majitelem velkostatku Lanšperk se stal Jan Městecký z Opočna. Lanšperský hrad se dočkal obléhání v roce 1429. Vítězem se stal táborský hejtman Jan Kroměšín z Březovic. Není divu, když přivedl 4 400 mužů, 130 vozů, čtyři praky menší a dva větší. Posádka hradu byla zajetí zproštěna a obránci dokonce mohli odejít s tolika věcmi, co unesli.
V červnu 1432 převedl Jan Městecký z Opočna dobrou vůlí zápisy na velkostatek Lanšperk Janovi z Jenštejna. Z jeho pěti synů zdědil Lanšpersko Pavel z Jenštejna. Teprve nyní končí jedno z období složitých a nejistých majetkových poměrů. Předpokládá se, že v roce 1450 postoupil velkostatek Lanšperk Bohuslavu Košínovi z Košíně, který zboží postoupil o rok později Zdeňku Kostkovi z Postupic, příslušníku tehdy velmi slavné rodiny, která vlastnila i sousední panství litomyšlské. Zdeněk Kostka tak zajistil svému rodu na celé století výhodné mocenské postavení ve východních Čechách. Lanšperským pánem se po Zdeňku Kostkovi stal jeho mladší bratr Jan Kostka z Postupic. Po jeho smrti v roce 1486 přešla všechna panství na jeho syny Bohuše a Jana k nedílnému užívání. Dědická dohoda bratrů Bohuše a Jana Kostků o rozdělení společného majetku se nezachovala. Předpokládá se však, že existovala, a podle ní připadl velkostatek Litomyšl Janu Kostkovi a Lanšperk Bohuši Kostkovi. Ten byl prvním majitelem Lanškrounska, který se rozhodl vytvořit z lanškrounského augustiniánského kláštera sídlo pro svou sekundogenituru a asi v roce 1498 začal s výstavbou pohodlného zámku, jenž měl nahradit starý hrad Lanšperk. Ve své koncepci nenalezl pokračovatele, umírá mlád a bez synů v lednu 1505. Jeho bratr Jan vládl na Litomyšli a lanšperské panství mělo připadnout Bohušovým dcerám Anně a Markétě, v té době ještě nezletilým. Jejich poručníkem byl tvůrce velké rodové državy ve východních Čechách, slavný Vilém z Pernštejna, patřící k nejmocnějším a nejbohatším pánům. Proslul mimo jiné i svou náboženskou tolerancí, kterou sám vyjádřil slovy: „S Římany věřím, s Čechy držím a s Bratřími umírám“.
Strýc Bohušových dcer Jan Kostka z Postupic předal v květnu 1506 pánu z Pernštejna k opatrování zápisné listiny a dobré vůle na Lanšperk a Lanškroun a stanovil podmínky vydání oběma jmenovaným dcerám. Předal jim velkostatek Lanškroun, ale podle dohody (a spolku) s bratrem si nechal doživotně k užívání velkostatek Lanšperk a upravil dědičné nároky svých neteří pro případ své bezdětné smrti. V březnu 1507 stanovil pro případ své smrti dědické podíly svých obou synů Jana (moravský díl) a Vojtěcha (český díl) sám Vilém z Pernštejna. Jelikož se Anna z Postupic provdala za Jana z Pernštejna a Markéta z Postupic za Vojtěcha z Pernštejna, což může posloužit jako krásný příklad důvtipné sňatkové politiky, vyhradil si Vilém z Pernštejna některé velkostatky k užívání a stanovil dědické nároky obou synů a jejich manželek k našim velkostatkům, oceněným na částku 10 000 kop gr. č.
Asi až v roce 1508 přijaly Anna a Markéta, se svými manžely, velkostatek Lanšperk po svém zemřelém strýci Janu Kostkovi. Lanšperk tak mohl připadnout Vojtěchovi. Bratři Jan a Vojtěch Pernštejnové uzavřeli po smrti svého otce (asi v roce 1521) dohodu o spojení velkostatků Lanšperka a Lanškrouna v majetku Vojtěcha, který vyčíslil (asi v roce 1529) berníkům panského stavu hodnotu svých velkostatků a velkostatků svého bratra Jana v Čechách částkou 248 500 kop gr. č. Po Vojtěchově smrti se v roce 1534 ujal veškerého majetku Jan.
V roce 1543 držel Lanšperk v zástavě Bohuněk Zámrský ze Zámrsku. Jan z Pernštejna jej vyplatil a v březnu 1544 prodal trhovou smlouvou za trhovou cenu 8 000 kop gr. č. velkostatek Lanšperk s hradem, dvorem, třemi rybníky a 32 poddanskými vesnicemi a městečky svému věřiteli Petru Bohdaneckému z Hodkova. V srpnu 1546 se Jan Pernštejn vzdal vyhrazeného předkupního práva na svůj prodaný velkostatek Lanšperk a zřejmě o tři roky později tento velkostatek přejal, na místě svých nezletilých bratrů (Kryštof, Albrecht, Šraňk a Bedřich), po svém zemřelém otci Petru Bohdaneckém Jindřich Bohdanecký z Hodkova.
V prosinci 1563 si měšťané a poddaní velkostatku Lanšperka stěžovali králi Ferdinandovi na útisk zástavními věřiteli velkostatku a nabídli králi vykoupení od zástavních držitelů vlastními prostředky pro královskou komoru. Ferdinand I. předal tuto stížnost a návrh poddaných v lednu 1564 ve Vídni k vyřízení synu Maxmiliánovi do Prahy a navrhnul jednat o výkupu s Vratislavem Pernštejnem. O dva dny později Eliška, vdova Jindřicha Bohdaneckého z Hodkova, a její švagři Heřman, Šraňk a Oldřich Bohdanečtí prodali trhovou smlouvou Vratislavu Pernštejnovi velkostatek Lanšperk za 8 750 kop gr. č., podle uděleného souhlasu zemského soudu. Tím byla překonána právní nejistota okolo Lanšperka v letech 1562-1564.
Vratislav umírá v roce 1582. Jeho žena Maria Manrique de Lara měla na panství zapsané své věno a přejala na místě svých nezletilých synů Jana a Maxmiliána velkostatek Lanškroun a Lanšperk do pozůstalostní správy. Panství bylo velmi zadlužené a rozhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. V listopadu 1588 nejvyšší kancléř Adam z Hradce sdělil české komoře, že Rudolf II. daroval Janu Pernštejnovi zápisné velkostatky Lanšperk a Lanškroun a dal souhlas k jejich intabulaci - zápisu do pozemkových knih.
V prosinci 1588 vydal Jan Pernštejn trhová registra s popisem a oceněním velkostatků Lanškroun a Lanšperk pro uzavření trhové smlouvy o jejich prodeji Adamu Hrzánovi z Harasova. Prodávána byla samozřejmě i Dolní Dobrouč. Velkostatky Lanšperk a Lanškroun přejal při rozdělení pozůstalosti po dohodě s bratrem Janem Hrzánem Zdeslav Hrzán z Harasova. V prosinci 1622 koupil oba velkostatky za 183 000 kop gr. č. míšenských Karel z Lichtenštejna. Lichtenštejnové byli držiteli půdy až do první pozemkové reformy ve 20. letech 20. století.. Obcí prochází silnice II/360 z Ústí nad Orlicí do Letohradu, silnice II/313 směrem na Lanškroun a železniční trať Ústí nad Orlicí-Letohrad. Místní potok Dobroučka se na konci obce vlévá do Tiché Orlice.
- Venkovská usedlost čp. 18
- Kaple sv. Josefa na hřbitově
- Kostel sv. Mikuláše
(Zdroj: Wikipedie)