Průhonice

Květnové náměstí, 252 43, Průhonice, Tel.: +420 272 111 620, podatelna@pruhonice-obec.cz
Průhonice/Společnost - Průhonice




Průhonice jsou každoročně tradičním cílem mnoha návštěvníků z celé republiky a oblíbeným rekreačním zázemím pro obyvatele blízkého okolí. Výhodou je dobrá dopravní dostupnost - autem  6 km od Prahy po dálnici D1 - EXIT 6, veřejnou autobusovou dopravou z Prahy od metra trasy C, stanice Opatov.

Obec má v současné době 2 853 stálých obyvatel. Katastr o rozloze 753 ha tvoří původně tři samostatné obce - Průhonice, Hole a Rozkoš. Mezi nejvýznamnější památky patří Průhonický park a zámek s románským kostelem Narození Panny Marie (původně kaplí) a Dendrologická zahrada. První zmínky o obci jsou z roku 1187 v souvislosti s vysvěcením románské kaple Narození Panny Marie a z roku 1270, kdy byli jako purkrabí Pražského hradu jmenováni Zdislav a Oldřich z Průhonic.

V obci je škola, hřiště pro děti a mládež, kostel, zdravotní středisko, lékárna, banky, řada restaurací, kongresových a ubytovacích zařízení. Široké spektrum nákupních možností představuje komerční zóna v sousední obci Čestlice. Své sídlo zde mají i vědecké a výzkumné instituce. Mezi nejvýznamnější z nich patří Botanický ústav Akademie věd České republiky a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice. Celkový přehled a charakteristiku nejvýznamnějších institucí, hotelů a restaurací najdete v menu těchto internetových stránek obce.

1. OBDOBÍ DO ZALOŽENÍ PRŮHONICKÉHO PARKU (DO ROKU 1885)

V roce 1996 v souvislosti se stavební aktivitou v průhonické lokalitě Komárov byl na levém břehu Botiče odkryt sídlištní objekt kultury s lineární keramikou. Archeologie tuto kulturu označuje jako nejstarší zemědělskou kulturu ve střední Evropě (5. tisíciletí př. n. l.).

V době přemyslovské neměla lokalita Průhonic větší význam než jiné v okolí, nicméně dochované stavební památky dokládají osídlení místa a jeho ekonomické a sociální postavení. První písemná zpráva z roku 1187 informuje o vysvěcení románského kostelíka Narození Panny Marie, dosud existující nejstarší a z hlediska historické hodnoty i nejvýznamnější stavby v obci. Dochovala se z něho loď a věž, presbytář z doby kolem roku 1300 a klenba z 19. století. Nástěnné malby jsou z období kolem roku 1325. Kostel byl restaurován v letech 1889-1892.   

První písemné zprávy o vlastnících Průhonic pocházejí ze 70. let 13. století. Vystřídali se zde majitelé Zdislav z Průhonic, Bohuslav z Průhonic a Zdislav z Počernic a Průhonic. Další majitelé – páni z Říčan (do 90. let 14. století) – dali vystavět na ostrohu nad potokem nový opevněný hrad a rozšířili původní románskou kapli. Období pánů z Říčan patřilo k významným obdobím průhonického panství, pocházejí z něj gotické nástěnné fresky v kapli, jež jsou historicky nejcennější dochovanou památkou v Průhonicích.

Z dalších vlastníků průhonického panství bývá uváděn rod rytířů Zapských ze Zap, který přebudoval své sídlo v Průhonicích v 16. století na renesanční zámek italského stylu. Za použití obvodového gotického zdiva vzniklo typické renesanční sídlo se čtyřmi obvodovými křídly a uprostřed uzavřeným nádvořím.

Na počátku 17. století kupuje Průhonice bývalý tajný rada císaře Rudolfa II., Andreas Hannewald z Eckendorfu. V této době byly součástí průhonického panství též pivovar, zahrady, štěpnice i prosperující ves s krčmou a kovárnou. On a později jeho žena zde pobývají v době třicetileté války, za které byly Průhonice zpustošeny. S jejich obnovou započal císařský rada rytíř Antonius Binago a jeho syn Augustin, kteří drželi panství v letech 1636 až 1656. Při opravě poškozeného zámeckého kostela v době raného baroka získává stavba novou podobu. Vnější kamenné zdivo bylo překryto omítkou, okna byla zjednodušena a nový tvar získává i kostelní věž. V tomto období byly pravděpodobně překryty omítkou i vnitřní gotické fresky.

Ze 17. století se dochovaly nejstarší jmenné údaje z prostředí obce, které nám poskytuje Berní rula z roku 1654 - jsou v ní zmiňovány grunty osídlené i pusté. V Průhonicích žilo sedm chalupníků, v Holi byli tři sedláci. Rozkoš tehdy ještě neexistovala, až v roce 1671 zde byl zřízen hostinec. Další důležité informace o obci poskytuje tzv. Josefinský katastr z r. 1788, který uvádí i čísla popisná a další údaje o výměrách. Z jeho údajů vyplývá, že Průhonice měly v té době 34 popisných čísel včetně zámku a pivovaru, s Holí a Rozkoší pak 50 popisných čísel.

Po většinu 18. století vlastnil Průhonice rod hrabat Desfours, kteří je též po válce v  letech 1742 a 1744 znovu obnovili. Průhonice se stávají rodinným sídlem a nastává celkový rozkvět panství. K zámku v té době náležela okrasná zahrada s oranžerií a bohatě osázená ovocná zahrada. V části ovocného sadu byl postaven nový panský dvůr s úřednickou budovou na místě bývalé románské tvrze. Manželka posledního majitele z rodu Desfours, Marie Anna, nechala převézt do Průhonic z Hrubého Rohozce sochu Jana Nepomuckého, která je nyní umístěna na cestě ke kostelu, prochází rekonstrukcí a po té bude přemístěna na své původní stanoviště na průhonickém náměstí.

Po roce 1800 zahájil nový majitel Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck rozsáhlou přestavbu průhonického zámku v klasicistním slohu  a navrátil mu funkci rodinného sídla. Všechny budovy, kromě gotického paláce, byly zvýšeny o patro, byl zrušen pivovar a jeho budova byla upravena k obytným účelům a tím vzniká tzv. Malý zámek. Prostor předzámčí byl upraven v klasicistní zahradu, tvořící reprezentativní nástupní prostor. Parkové úpravy byly provedeny také u Podzámeckého rybníka a na okolních plochách.

V držení Nostic-Rienecků zůstávají Průhonice po celé 19. století. Po smrti Jana Nepomuka v roce 1840 dědí panství jeho syn Albert – nejvyšší zemský maršálek a poslanec zemského sněmu, který působil rovněž v mnoha spolcích, podporoval činnost Národního muzea, byl členem Společnosti vlasteneckých přátel umění a dalších společensky významných aktivit. Z období jeho správy panství v Průhonicích pochází zápis pojednávající o existenci anglického parku v okolí zámku.

V roce 1841 bylo provedeno další významné mapování území obce, kdy byl vypracován pro Průhonice tzv. stabilní katastr. Kolem roku 1844 nechává tehdejší majitel Albert Nostic-Rieneck zpracovat hospodářskou mapu panství. Ze soupisu Albertova majetku vyplývá, že Průhonice měly v roce 1848 celkem 61 domů a 479 obyvatel, Hole 23 domů a 135 obyvatel. Významnou událostí pro život obce bylo zřízení obecné jednotřídní školy v roce 1872, roku 1878 byla připojena druhá třída a roku 1887 třetí třída.

Dědičkou hraběte Alberta Nostic-Rienecka byla jeho jediná dcera Marie Antonie Gabriela. Jejím sňatkem s Arnoštem Emanuelem hrabětem Silva-Taroucou v roce 1885 začíná nová epocha v historii Průhonic.

2. OBDOBÍ OD ZALOŽENÍ PRŮHONICKÉHO PARKU

Následující léta znamenala nejvýznamnější zásah do historických budov a jejich okolí, došlo k přestavbě zámku do dnešní podoby a založení rozsáhlého anglického parku v přírodně krajinářském stylu. Hrabě Silva-Tarouca nechal v letech 1889-1894 zámek přestavět ve stylu české novorenesance architektem Jiřím Stibralem. V zámku jsou plastiky Celdy Kloučka, vnější i vnitřní fresky jsou od malíře Hanuše Schwaigra. Kašna na malém nádvoří je imitací kašny na Malém náměstí v Praze. Vstupní brána do zámku a parku je pseudorenesanční.

Zároveň s přestavbou zámeckého areálu začal hrabě Silva-Tarouca budovat rozsáhlý park v přírodně krajinářském stylu jako „zušlechtěný obraz české krajiny“. Jako základ použil některé dřívější úpravy v blízkosti zámku, dále z původních porostů v údolí potoka Botiče a na okolních stráních a návrších zachoval a uvolnil cenné staré exempláře a skupiny mladých stromů, které později doplňoval dalšími výsadbami. Původní meandrovitý tok Botiče, jehož voda někdy vysychala nebo při vysokém stavu působila škody, reguloval stavbou jezů a přepadů. Břehy zpevněné starými krásnými duby, jasany a olšemi doplnil s estetickým citem dalšími dřevinami. Zároveň vykupoval okolní selské pozemky a sceloval tak postupně území parku až do konečné rozlohy 240 ha. V údolí Botiče byly v době budování parku dva rybníky – Podzámecký a Labeška, dále mlýny, které vykoupil a až na jeden pod zámkem zbořil. Třetí rybník Bořín byl zřízen v roce 1904 a přilehlé okolí bylo nově připojeno k parku. Je zajímavý rozsáhlou skalnatou partií a bohatými výsadbami jehličnanů. Na území parku bylo dále zřízeno přibližně 40 km cest a stezek s četnými mostky a opěrnými zídkami.

Osobnost hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucy

Narodil se 3. 1. 1860 na zámku v Čechách pod Kosířem, kde vyrůstal se svou starší sestrou a bratrem. Rodiče vychovávali děti v duchu obdivu a podpory umění a vzdělanosti. Základy výtvarného umění dětem zprostředkoval rodinný přítel Josef Mánes. Součástí života dětí byl krásný park s mnoha vzácnými dřevinami. Tvorba a péče o park byly běžnou součástí života rodiny.

V roce 1864, když byly Arnoštovi čtyři roky, umírá jeho vážně nemocná matka. Po dvou letech se jeho otec August Alexandr znovu oženil, a to s Helenou hraběnkou Kálnoky de Köröspatak.Za dalších šest let umírá i Arnoštův otec, August Alexandr. Poručnictví za nezletilou Henrietu, Františka a Arnošta, kterým bylo 16, 14 a 12 let, převzal bratranec Heleny, hrabě E. Belcredi.

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a v Praze. Poté působil jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií a současně i s jejím parkem a zamiloval si obojí stejnou měrou. Svatba se konala 16. června 1885 v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích. S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.

Bohaté věno manželky Marie Antonie, říšské hraběnky Nostic-Rieneck, dámy hvězdového kříže, mu navíc umožnilo získat i vysoké společenské postavení s tituly Císařský a královský komoří, rytíř řádu sv. Jiří, říšský poslanec atd. Dle údajů z roku 1894 úhrnná výměra hraběcích panství činila 3 321 ha. Kromě toho rodina vlastnila Nosticův, později palác Silva Taroucy v Praze na Příkopě a další majetek. Výtěžek hospodářství postačoval na rozsáhlou přestavbu průhonického zámku i další zájmy. Hrabě Arnošt Emanuel se záhy po svatbě nejvíce věnoval budování svého oblíbeného parku, a to až do vypuknutí první světové války, která mnoho jeho plánů zastavila. Stejně náruživě se věnoval i myslivosti a lovu, často ve vznešené společnosti arcivévody Ferdinanda d’Este, knížete Karla Schwarzenberga a hraběte Thuna.

 

 

 

 

Hrabě se věnoval také veřejné činnosti:

Od roku 1891 byl zástupcem české konzervativní šlechty ve vídeňském parlamentu, později byl členem vídeňské panské sněmovny a v letech 1917–1918 byl posledním rakousko-uherským ministrem orby. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Ještě ve dvacátých letech udržoval a zveleboval park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti. Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, byl však nucen park a celé panství prodat v roce 1927 československému státu. Působil zde jako poradce a úzce spolupracoval s novým vedením. Roku 1934 byl zvolen čestným členem Československé akademie zemědělské, čímž byla oceněna jeho vynikající činnost v zahradnickém oboru.

Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Würtenbersku, kde je také pochován.

V Průhonicích mu byla 27. června 1937 odhalena na skále pod Alpinem pamětní deska.

 

3. DVACÁTÉ STOLETÍ A SOUČASNOST

Zámek je v současné době veřejnosti nepřístupný, sídlí v něm Botanický ústav Akademie věd České republiky, který připravuje jeho rekonstrukci a částečné zpřístupnění interiérů veřejnosti. Botanický ústav Akademie věd ČR kromě rozsáhlé vědecké činnosti také vykonává funkci správce Průhonického parku.

 

Obec Průhonice měla až do 90. let 20. století charakter české zemědělské vesnice s rybníkem uprostřed návsi. Sestávala ze tří částí – Průhonice, Hole, Rozkoš. V obci byly aktivní společenské a kulturní organizace, zejména hasičský sbor a Sokol. Z kulturních aktivit v obci bylo zajímavé například ochotnické divadlo. Válečná léta znamenala v podstatě celkovou stagnaci života v obci. Jak první světová válka, tak i německá okupace 1939-1945 si vyžádaly oběti mezi obyvatelstvem. Mnozí občané židovského původu byli za druhé světové války zavražděni v koncentračních táborech. Obec se významně zapojila do Pražského povstání v květnu 1945 a několik občanů padlo při bojích v oblasti Chodova.

 

Dalším významným mezníkem v historii obce je založení Dendrologické zahrady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ) v 70. letech 20. století. V Dendrologické zahradě je na rozloze 73 hektarů soustředěno asi 5000 taxonů dřevin a trvalek, což tuto zahradu řadí mezi největší sbírky okrasných rostlin na území České republiky. Jedinečné je členění zahrady, při kterém je kladen velký důraz na použití jednotlivých skupin rostlin v sadovnických úpravách. Plní důležitou roli v rámci osvěty veřejnosti, slouží jako zdroj inspirace a poznání a je významným rekreačním objektem v těsném sousedství Prahy.

 

Po roce 1989 došlo k výrazné změně vzhledu a funkce obce. Byl potlačen zemědělský charakter obce a došlo k rozvoji rezidenčního bydlení. O atraktivitě oblasti pro bydlení rozhodla zejména blízkost hlavního města, výhodnost dálničního spojení a vazby na MHD, sousedství Průhonického parku a Dendrologické zahrady.  

 

Průhonice, které měly nedostatečnou infrastrukturu a staré komunikace, se od roku 1989 rychle měnily v technicky moderně vybavenou obec. Tomu nyní odpovídá úprava komunikací, změna vzhledu historického centra obce podle současných estetických a architektonických představ. Došlo také k renovaci značné části staré zástavby. Výstavbou nových rodinných domů postupně vznikly zcela nové části obce rezidenčního charakteru. V současné době mají Průhonice zhruba 3 500 obyvatel z toho 2 150 je v obci hlášeno k trvalému pobytu.

  • Osobnost hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucy

Narodil se 3. 1. 1860 na zámku v Čechách pod Kosířem, kde vyrůstal se svou starší sestrou a bratrem. Rodiče vychovávali děti v duchu obdivu a podpory umění a vzdělanosti. Základy výtvarného umění dětem zprostředkoval rodinný přítel Josef Mánes. Součástí života dětí byl krásný park s mnoha vzácnými dřevinami. Tvorba a péče o park byly běžnou součástí života rodiny.

V roce 1864, když byly Arnoštovi čtyři roky, umírá jeho vážně nemocná matka. Po dvou letech se jeho otec August Alexandr znovu oženil, a to s Helenou hraběnkou Kálnoky de Köröspatak.Za dalších šest let umírá i Arnoštův otec, August Alexandr. Poručnictví za nezletilou Henrietu, Františka a Arnošta, kterým bylo 16, 14 a 12 let, převzal bratranec Heleny, hrabě E. Belcredi.

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a v Praze. Poté působil jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií a současně i s jejím parkem a zamiloval si obojí stejnou měrou. Svatba se konala 16. června 1885 v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích. S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.

  • Bohaté věno manželky Marie Antonie, říšské hraběnky Nostic-Rieneck, dámy hvězdového kříže, mu navíc umožnilo získat i vysoké společenské postavení s tituly Císařský a královský komoří, rytíř řádu sv. Jiří, říšský poslanec atd. Dle údajů z roku 1894 úhrnná výměra hraběcích panství činila 3 321 ha. Kromě toho rodina vlastnila Nosticův, později palác Silva Taroucy v Praze na Příkopě a další majetek. Výtěžek hospodářství postačoval na rozsáhlou přestavbu průhonického zámku i další zájmy. Hrabě Arnošt Emanuel se záhy po svatbě nejvíce věnoval budování svého oblíbeného parku, a to až do vypuknutí první světové války, která mnoho jeho plánů zastavila. Stejně náruživě se věnoval i myslivosti a lovu, často ve vznešené společnosti arcivévody Ferdinanda d’Este, knížete Karla Schwarzenberga a hraběte Thuna.
  • Průhonický park

    Park byl založen roku 1885 hrabětem Silva-Taroucou spolu s rekonstrukcí zámku ve stylu české novorenesance. Celková rozloha parku je 250 hektarů, které jsou dostupné pomocí 23 kilometrů cest pro pěší. Je alokován v členitém území potoku Botič v místech přítoku potoků Dobřejovického a Zdiměřického. Mimo významu umělecko-historického je park také cenným dendrologickým místem, neboť obsahuje okolo 1600 druhů cizokrajných dřevin. Výjimečnou je pak sbírka rododendronů, kterých je v parku přes 8000 kusů ve formě více než 100 různých druhů.
  • Průhonický zámek

    Dnešní podoba zámku je výsledkem několika přestaveb původně středověkého gotického hrádku, který byl vystavěn v sousedství románského panského sídla a dochoval se z něj dodnes jen románský kostelík Narození Panny Marie, který je však nejstarší dochovanou památkou obce. Základ zámku tvoří renesanční úpravy sídla z doby majitelů Zápských ze Záp z druhé poloviny 16. století. K poslední rekonstrukci dochází v letech 1889-1894 za vlastnictví hrabětem Silva-Taroucou, který roku 1927 z finančních důvodů prodává zámek státu československému. Dnes zde sídlí Botanický ústav Akademie věd ČR.
  • Dendrologická zahrada

    Pod správou Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví je na ploše 73 hektarů soustředěno více než 5000 taxonů dřevin a trvalek, díky čemuž se řadí mezi největší sbírky okrasných rostlin na území České republiky. Zahrada je členěna použitím jednotlivých skupin do sadovnických úprav a je veřejně přístupná.
  •     Květnové náměstí - náměstí v centru obce se sídlem obecního úřadu, autobusovou zastávkou a malým parkem
  •     Barokní socha sv. Jana Nepomuckého – nachází se na Květnovém náměstí a v roce 2008 byla slavnostně odhalená po restauraci
  •     Náměstí V Holi - kruhová náves původně samostatné obce Hole
  •     Potok Botič - zachovalé přírodní prostředí s původními vzácnými exempláři květeny, ptáků a hmyzu
  •     Kaskáda sedmi Holských rybníků - z počátků 18. století
  •     Zemní val Michovka - veřejně přístupný uměle navršený val, který chrání část zástavby před hlukem z přilehlé dálnice D1

 




Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz