Obec Mokrá - Horákov leží asi 13 km severovýchodně od Brna. Obě části obce se nacházejí v členité, převážně zalesněné krajině jižní části Drahanské vrchoviny. Na území katastru obou vesnic zasahuje chráněná krajinná oblast Moravský kras. Charakteristickou krajinnou dominantu tvoří oblast údolí Říčky. Toto území patří k ekologicky nejcennějším územím okresu Brno - venkov.
Obec můžeme nejpohodlněji dosáhnot po silnici Brno - Olomouc, z níž vede odbočka přímo do vesnice, případně pěšky lesní cestou z Mariánského údolí v Líšni.
Historický vývoj obou částí obce Mokrá-Horákov, přestože jsou od sebe vzdáleny jen asi jeden kilometr, byl poměrně odlišný, neboť každá z těchto částí spadala do jiného panství. Nelze však říci, že by mezi oběma vesnicemi neexistovaly žádné kontakty. Jedním z důkazů jisté provázanosti je i to, že až do roku 1900 neměla Mokrá samostatnou školu, a tak mokrské děti navštěvovaly školu v Horákově. Dnes napomáhá vzájemnému přiblížení obou vesnic i nově vybudovaný osvětlený chodník.
Z historie Mokré
První zmínka o Mokré pochází z roku 1350, kdy Albert z Černovic dal své manželce Jitce zapsat 100 hřiven věna na Mokré, v Černovicích a v Pišově. Rok 1350 však není s největší pravděpodobností datem vzniku vesnice. Datum založení Mokré můžeme klást na počátek 14., ne-li dokonce 13. století. Protože Mokrá nepatřila mezi tak významné vesnice, při jejichž založení se vydávala zvláštní zakládací listina či privilegium, stěží bude otázka jejího vzniku někdy vyřešena přesně a jednoznačně. Těžko také říci, kolik zde stávalo domků, kdo byli jejich první obyvatelé a jak byli početní. Snazší bude uhádnout, čím se živili. Kácením dřeva pálením vápna. Nevíme také nic o dřívějších majitelích, než se ves octla koncem 14. století v držení kapituly sv. Petra v Brně. Mokrá zůstala součástí majetku kapituly až do roku 1848. Rokem 1848 sice kapitula přestala být majitelem vesnice, ale i nadále zůstala majitelem lesa, který patřil ke katastru Mokré. Situace se změnila teprve po 2. světové válce, kdy byl les zestátněn.
Už v období feudalismu měla Mokrá vlastní samosprávu a vlastnila také pečeť ve tvaru osmiúhelníku, uprostřed byl zkřížený meč a klíč a nápis Peczet diedina Mokra.
Po celé období feudalismu převládala v Mokré jako stavební materiál nepálená cihla, dřevo a dochová krytina, proto nebezpečí požáru bylo vždy veliké. Jeden z největších požárů postihl vesnici 24. července 1792. Z celé vesnice zůstalo jen pět chalup. Toto neštěstí dalo podnět ke vzniku tzv. mokrského svátku, který se díky špatnému datování slaví 6. srpna a který má být prosbou za odvrácení podobného neštěstí.
Snad se zmiňovaným mokrským svátkem souvisí i stavba kaple sv. Kateřiny, která vznikla někdy kolem roku 1800. Drobná klasicistní stavba dnes už sice neslouží svému účelu, ale je nejstarší budovou na katastru obce Mokrá a patří mezi památkově chráněné objekty.
Jak už bylo výše zmíněno, až do roku 1900 sloužila horákovská škola jak žákům horákovským, tak mokrským. Ovšem koncem minulého století dosahoval počet dětí horákovské školy až kolem 190 a tato situace si vynutila řešení - stavbu nové školy v Mokré.
Povolení ke stavbě bylo vydáno v roce 1899 a už školní rok 1900 - 1901 mohl být zahájen v nové školní budově. Místo ke stavbě i projekt vybrala obec skutečně dobře, a tak Mokrá získala na samém počátku 20. století skutečně důstojnou a na svoji dobu také velmi moderní budovu školy s dvěma prostornými třídami, která se stala jednou z dominant obce. Dnes slouží tato budova potřebám základní umělecké školy.
Zvoničku měla Mokrá od nepaměti. V roce 1904 ji sice Mokrští opravili, ale brzy se stala překážkou nově stavěné okresní silnici, a tak nezbývalo než postavit zvoničku novou. Dne 2. srpna 1909 začalo s prací 5 zedníků a 4 nádeníci a už ve druhé polovině září byla kaple Proměnění páně dokončena. V letech 1995 - 1996 proběhla její nákladná generální rekonstrukce a díky této rekonstrukci má nyní Mokrá jednu z nejpěknějších kaplí v celém okolí.
V roce 1926 postavila obec pomník obětem 1. světové války. Tehdy nikdo netušil, že za třináct let vypukne válka další. Šest let okupace a protektorátu si znovu vyžádalo v Mokré své oběti, a tak po druhé světové válce přibyla další jména na pomníku padlých.
Vápenec se v Mokré těžil od nepaměti a byl také jedním z hlavních zdrojů obživy mokrského obyvatelstva. Po 2. světové válce provedli geologové rozsáhlý průzkum a jeho výsledkem bylo rozhodnutí o výstavbě cementárny. Rozsáhlý projekt se netýkal pouze katastru Mokré, ale zasahoval i na katastr okolních obcí. Navíc se stavbou podniku bezprostředně souvisela i stavba sídliště.
Z historie Horákova
Nejstarší zmínka o Horákovu v zemských deskách pochází z roku 1371. Horákov býval původně samostatným panstvím s hradem. O horákovském hradě se dochovala jediná zpráva z roku 1464, kdy se mluví o polích, které dříve náležely k již pustému hradu. Horákovský hrad zanikl asi na konci 14. století za válek mezi markrabaty Prokopem a Joštem. V roce 1529 se uvádí les zvaný Hrad. Zbytky hradu jsou zachovány na ostrohu zvaném Nad Muchovou boudou, chráněném ze tří stran příkrými svahy a z přístupové strany dvěma příkopy vytesanými ve skále. Z hradu zbyly nepatrné zříceniny zdi a dvě hluboké jámy. Při povrchových sběrech na západním okraji ostrohu byly nalezeny i střepy pravěké keramiky, takže se zdá, že hrad vznikl v místech pravěkého hradiska.
Po zániku hradu si postavili držitelé vsi Herynkové ze Sloupna koncem 15. století v obci tvrz, která se připomíná ještě v roce 1548. Dlouho však nestála, neboť již v roce 1563 se mluví jen o pustém tvrzišti. Tvrz stávala přímo ve vsi a na jejím místě vznikly později dva selské domy (čp. 6 a 7).
Roku 1533 přešel Horákov do rukou Jana Kyjovského z Kyjovic, a tak se stal součástí panství kobylnického a později sokolnického. Na sklonku feudalismu přešlo sokolnické panství do rukou rodu Mitrovských, který je vlastnil až do konce 2. světové války.
Stejně jako Mokrá vlastnil i Horákov svoji pečeť. Měla tvar kruhu, po jehož obvodu byl nápis Wubec dedina Horákov. Uprostřed pečeti je vyobrazena sekera a žalud. Stojí za zmínku, že původní pečetě Mokré a Horákova daly základ dnešnímu obecnímu znaku, který je proveden v kombinaci modré a bílé stejně jako obecní prapor.
Do roku 1786 neměla ani Mokrá, ani Horákov školu, a proto mokrské a horákovské děti chodily do školy do Tvarožné. V roce 1786 vznikla sice v Horákově škola, ale teprve v roce 1877 se obec rozhodla postavit dvoutřídní školu (na místě dnešního kulturního domu), která sloužila jak pro žáky z Horákova, tak i pro žáky z Mokré. I když si Mokrá v roce 1900 vystavěla vlastní budovu školy, stávala se postupně budova horákovské školy nevyhovující, a tak se obec rozhodla pro stavbu nové školní budovy.Stavba probíhala v letech 1911 - 1912 a už 1. září 1912 se odehrála slavnost svěcení nové školy. Budova "nové" školy v Horákově patří dnes k nejstarším budovám v obci a i ona je součástí její historie. Dnes tento objekt přebudován na dům s pečovatelskou službou.
V roce 1898 obec zahájila stavbu nové silnice přes Horákov a při této příležitosti musela být stržena stará zvonice. Přestože rok 1898 přinesl vesnici značné finanční ztráty, neboť obec postihlo krupobití, rozhodla se pro stavbu nové zvonice. Do nové zvonice přenesli občané starý zvon, který pocházel z roku 1786 a zdobil jej nápis "svatý Mikuláši, oroduj za nás". Kapli zasvětili sv. Gothardovi, patronu Horákova. O dalších osudech horákovské kaple toho víme jen velmi málo. Za první světové války musel i Horákov (podobně jako Mokrá) odevzdat zvon pro potřeby rakouské armády. V roce 1957 došlo k sesuvu věže, a proto musela být vystavěna věž nová. Kaple sv. Gotharda v Horákově zařazena mezi památkově chráněné objekty. Slouží svému účelu už téměř sto let a je nejen církevním stánkem, ale zároveň dotváří i jádro obce.
Obdobně jako v Mokré i v Horákově si 1. světová válka vyžádala řadu obětí, kterým obec v roce 1923 vystavěla důstojný pomník. A i na tomto pomníku přibyla po skončení 2. světové války řada jmen.
Většina budov občanské vybavenosti je sice umístěna v Mokré - základní škola, zdravotní středisko, pošta, koupaliště, restaurace, obchodní středisko, obecní úřad..., ale Horákov má svoji mateřskou školu, prodejnu potravin, restauraci a na katastru obce leží také sportovní stadion s travnatým a škvárovým fotbalovým hřištěm, tenisovými kurty a kurty na nohejbal. Je zde také kulturní dům, který byl postaven v 50. letech v akci Z a který se obecní úřad snaží vrátit jeho původnímu účelu, tj. rozvoji kultury v obci. Zdá se, že se to postupně i daří.