V roce 2003 se uskutečnil 1. ročník Střelického Strunobraní, které každoročně předvede odrůdovou přehlídku country a folk kapel ze širokého okolí.
(Zdroj: Wikipedie)
V období vlády údělných knížat z rodu Přemyslovců, trvajícím zhruba do poloviny 11. století až téměř do konce 12. století, patřilo střelické katastrální území do brněnského hradského obvodu a bylo majetkem brněnského údělného knížete.
V roce 1182, když se tehdejší kníže Konrád Ota stal prvním moravským markrabětem, přešlo do vlastnictví zeměpána. Tak tomu bylo až do 13. srpna 1375, kdy markrabě Jan Jindřich Lucemburský založil kartuziánský klášter u sv. Trojice v Králově Poli a daroval mu kromě svého tamějšího majetku, ještě mlýn na Dorynchu, předměstí na Trnité, vinici v Obřanech, ves Černovice a také svou vesnici Střelice (Strzielicz) s lesem Háj (Hayholcz), jejž současně vyňal ze správy obce. Zakládající listina kartuziánského kláštera, dnes uložená ve Státním oblastním archivu v Brně, je nejstarším středověkým, v originále dochovaným dokumentem obsahujícím písemnou zprávu o Střelicích.
Je pravda, že všech devět obcí jejichž katastrální území hraničí se střelickým, se může pochlubit staršími dokumenty a věrohodnými záznamy o své existenci - Omice a Tetčice z roku 1104, Ostopovice z roku 1217, Ořechov a Troubsko z roku 1237, Popůvky a Tikovice z roku 1349, Radostice z roku1359 a Nebovidy z roku 1366. To však pouze dosvědčuje, že naše obec zůstala nejdéle z nich ve vlastnictví moravských markrabat a v žádném případě to nedokazuje, že by vznikla později, než jmenované sousední vesnice.
Na zakládací listinu kartuziánského kláštera bezprostředně navazuje vklad jeho statků do moravských zemských desek provedený dne 19. ledna 1376 synem a nástupcem Jana Jindřicha, markrabětem Joštem. Text tohoto dokumentu nalezneme též v XI. svazku sbírky moravských diplomatických listin a starých rukopisů nazvané Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae.
Do XII. a XIII. svazku Codexu zařadili jejich vydavatelé i dva dokumenty, dosvědčující existenci kostela a fary ve Střelicích již na zlomu 14. a 15. století. Starší z nich, týkající se ustanovení střelického plebána čili faráře Petra kaplanem při hřbitovní kapli sv. Mikuláše u kostela sv. Mořice v Olomouci, nese datum 28. února 1393. Druhý je ze dne 13. dubna 1405 a týká se protokolu o jednání kněžského shromáždění v oslavanském klášteře cisterciaček, k němuž jako účastník a svědek připojil svou pečeť i střelický plebán. Z období před třicetiletou válkou nalezneme v brněnském Státním oblastním archívu jen málo listin týkajících se Střelic a pocházejících z tehdejšího Kartuziánského archívu, většinou zničeného po zrušení kláštera. Pojednávají pouze o změnách držby poddanských, obecních, farních i klášterních pozemků. Nejstarší z nich je latinsky sepsaná smlouva střelického plebána Otíka (Otyko) ze dne 30. listopadu 1413 o směně farské louky u Střelic za klášterní louku u říčky Bobravy. Česky psanou listinou ze dne 9. března 1490 nařizuje kartuziánský převor Ondřejovi z Ořechovice (Ořechova), aby z louky na Bobravě, kterou mu klášter odstoupil za vyklučení lesa, odváděl každoročně před jejím posečením střelickému rychtáři smluvený úrok v obnosu 7 grošů mince obyčejné, běžné v městě Brně.
Ze 16. století se dochovaly čtyři české listiny z nichž nejstarší pochází ze dne 12. dubna 1521 a dosvědčuje, že střelická obec odprodala Řehořovi, synu Jakšovu z Malých Ořechoviček, louku na Bobravě za 38 zlatých a za roční úrok 1 zlatý, aby mohla krovem opatřit a pokrýt novou věž farního kostela sv. Jiljí. Tato zvonice pak sloužila až do roku 1766, kdy ji nahradila věž v takřka nynější podobě.
Listina ze dne 1. května obsahuje dohodu o stanovení obecních hranic na Škařinách pod Omicemi, kam střeličtí klášterní poddaní neprávem vstupovali a z pozemků patřících paní Bohunce z Perštejna, manželce tehdejšího panství pana Dobeše Černohorského z Boskovic, si udělali louky. Pojmenování Škařiny je zatím vůbec nejstarší záznam dodnes užívaného názvu části katastrálního území obce Střelice.
Dne 9. prosince 1539 uzavřel kartuziánský převor Petr smlouvu s brněnským měšťanem a majitelem troubského panství Matyášem Munkou z Ivančic o prodeji střelických poddanských pozemků pro zbudování rybníka a o stanovení nových hranic mezi obcí Střelice a Ostopovice. V textu smlouvy zaznamenali jména tehdejších střelických usedlíků, jejichž pole klášter prodal - Martin Boček, Jan Boháč, Jan Votoušek, Blažek Zbych, Vondra Zbych a Václav Slanina. O sto let mladší matriční záznamy však dosvědčují, že žádný z těchto rodů nepřežili třicetiletou válku. Posledním dokumentem ze 16. století je smlouva ze dne 16. června 1589, jíž kartuziáni prodali panu Šebestiánu Čertovi z Vídně a na Ořechovém klášterní louku u Bobravy za plat 15 bílých grošů, jejž má každoročně v den sv. Jana Křtitele (24. června) odvádět střelickému rychtáři, klášterem k tomu zmocněnému. Pokud shora uvedené listiny zavazují nové nabyvatele pozemků ke každoročnímu placení úroku, platu nebo činže, pak v nich jde o takzvaný emfyteutický prodej neboli věčný čili dědičný nájem, při kterém zůstává zachováno vlastnické právo prodávajícího. Užívací právo k nemovitosti získá kupující složením dlouholeté kupní ceny nebo provedením dohodnuté práce, například vyklučením lesa, popřípadě jen zaplacením první činže. Toto užívací právo trvá tak dlouho, pokud emfyteutický nabyvatel nebo jeho dědicové, či další osoba jíž své užívací právo prodal nebo zastavil, řádně a v dohodnutých termínech platí úrok neboli činži.
- Kostel Nejsvětější Trojice
- Pomník padlých v 1. a 2. světové válce
- Kamenné sousoší Nejsvětější Trojice
- Socha svatého Jana z Nepomuku
- 20 křížů, postavených v obci a blízkém okolí
- Podzemní chodby, odkryté roku 1932
- V blízkém okolí se nachází přírodní park Bobrava