Rohatec

První doložený záznam o obci pochází z druhé poloviny 13. století kdy je uveden na listině krále Přemysla Otakara II z roku 1270 mezi svědky „Tvrdek z Rohatce“ psáno (Twrthe de Rohaz) majitel vsi Rohatec, kterou dostal jako výsluhu již dříve. Osídlení se však datuje do dob říše velkomoravské o čemž svědčí několik míst s historickými nálezy v obci. Dřívější severní rameno dnešní řeky Moravy zvané Tečelec tvořilo v minulosti četné meandry s pískovými výspy. Asi po roce 1030 byla na jedné u Rohatce postavena tvrz. Přirozená výspa, r o h a t á dala místu i tvrzi kmenotvornou příponou –atý (rohatý) jméno Rohat-ec, ROHATEC. Na starých písemných pramenech a vojenských mapách je uváděn název Rohaz, nebo německý Rohatez. Výspa, vyvýšené místo s tvrzí obtékalo rameno řeky a tvrz, která zde vznikla byla součástí obranných hradišť od soutoku Moravy a Dyje po Spytihněv, které budoval kníže Břetislav na důležitých přechodech řeky proti vpádům z Uher. Od tvrze směrem severním se Rohatec dále rozvíjel. Podle starých záznamů měl Rohatec již v roce 1270 kostel, stával nad tvrzí. Od druhé poloviny 13. století byl farní. Během několika století byl několikrát vypálen. Fara byla od 16. století v době pobělohorské luterská. Kolem kostela byl rovněž hřbitov, zrušený v 19. století. Se zbytků starého kostela zůstal presbytář ze kterého je zřízena kaple naproti dnešní fary v ulici Slovácká. Podle středověkých záznamů se místní obyvatelé zabývali rybolovem a lovem raků, později i zemědělstvím.

Vznik názvu Rohatec, Kolonie a Soboňky

Kolonie :
Mnohem později se datuje vznik části Kolonie. Základem vzniku je bývalý panský dvůr, který vznikl někdy na přelomu 15. století v době pobělohorské když dostal do zástavy Jan z Žerotína strážnické panství, které zaplatili jeho synové a stalo se tak jejich vlastnicvím. Ke strážnickému panství patříl i Rohatec s rozsáhlými polnostmi v jehož blízkosti Žerotínové zřídili panský dvůr a vodní mlýn, později pak pilu s vodním náhonem. Jako pohon posloužila řeka Morava, jedno její rameno, tehdy zvané Tečelec. Mlýn měl dvě poschoďové budovy a mezi nimi protékal mlýnský náhon na dvě náhonná kola. Byl na tehdejší dobu technicky vyspělý. Dle starých záznamů měl sedum vyložení a mlel mouku velmi jemnou. Velký rozvoj Kolonie nastává teprve v druhé polovině 19. století kdy vídenští podnikatelé a bankéři Karel a Rudolf Azpitzovi v roce 1863 dostavuji v blízkosti panského dvora jeden z prvních cukrovarů na Moravě. Kolem byla postavena kolonie domků pro zaměstnance, odtud název Kolonie. To byl také základ k pozdějšímu rozvoji průmyslu v této části. V roce 1865 zde byla zřízena železniční stanice Rohatec na tehdejší nové železniční trati pojmenované Severní dráha císaře Ferdinanda zprovozněné 1841.
 
Soboňky :
Část zvaná Soboňky patří k Rohatci teprve od roku 1960, do té doby patříly k obci Vracov. O založení Soboněk napsal vracovský kronikář, že vznikly kolem roku 1826. Tehdy v souvislosti s vykácením lesa Hejholec u Bzence vznikla i na Soboňkách plocha kde zřídila roku 1837 bzenecká vrchnost mlýn a palírnu. Pohon mlýna zajišťoval potok od Ratiškovic části zvanou Rúdník, s dostatečnou vodní sílou. To umožnilo zřízení mlýna s dvojím složení, mletí na mouku i jemnou kaši. V roce 1838 vznikla nedaleko mlýna panská myslivna, která se stala správním střediskem pro lesy rozprostírající se v jižní části vracovského katastru. O vzniku názvu Soboňky není nic známo, ale na starých mapách je uveden název Sabonka.
         
T v r d e k  z Rohatce o němž je první písemný záznam 1270 zemřel téhož roku. Po této době, zejména o rodu pánů z Horky kteří byli vlastníky vsi Rohatec, Vnorovy, a Veselí nejsou písemné záznamy. Roku 1368 prodal Albert (Vojtěch) ze Štemberka, biskup litomyšlský, pánu Benešovi z Kravař a ze Strážnice, svému strýci, tvrz a ves Rohatec a Sudoměřice s poli a lesy, vodami, rybářským právem a vším příslušenstvím k dědičnému řízení. Tak se dostal Rohatec k panství Strážnickému a zůstal při něm až do zrušení poddanství v roce 1848. Příslušnost ke Strážnici byla pro Rohatec nevýhodná. Přirozenější byla k Hodonínu, neboť od Strážnice byl Rohatec oddělěn močály a cesta byla jen primitivní, tzv. hatě, cesta stavěná z kůlů zaražených do bahna, k nim přivázány otepy proutí a na ně nahazovány drny.
Rohatec pak prožíval společně se Strážnicí doby husitské, křižácké nájezdy kdy byl několikrát vypálen, lidé kacířsky mučeni a upalováni. Teprve koncem 15 století dostal do zástavy panství Strážnické Jan z Žerotína. Jeho synové jej vyplatili a stali se tak majiteli. Tak se dostal i Rohatec s celým panstvím do druhého nejslavnějšího rodu na Moravě. Od této chvile klidnějších dob se napravovaly škody valečného pustošení. Žerotínové své panství zvelebovali. Další 17. století však přináší opět skázu. Vpády Bočkajovců, válka třicetiletá. Nejhůře bylo když císař zakázal nekatolické náboženství a Jan Jetřich z Žerotína, poslední vlastník panství Strážnického se musel pro víru vystěhovat. V Rohatci žili pod jeho ochranou luteráni a moravští bratři a ti museli rovněž odejít. Panství získal plukovník František de Magno, cizinec, který dopomohl císařovu vítězství na Bílé Hoře. Nastalo kruté pronásledování pro víru. Kostel v Rohatci byl opuštěn a fara zanikla. Tehdy bylo dle starých záznamů v Rohatci napočítáno 12 osob živých, ostatní domy a fara jsou pusté. Ve vlastnictví Mágnisů pak zůstal Rohatec dlouho. Vládli zde téměř do konce 19. století. Rohatec ještě přestál mnoho dalších úskalí a nájezdů z Uher. Poslední válečné útrapy pro Rohatec končí rokem 1849 potlačením maďarského povstání. Rozvoj nastává teprve v druhé polovině 19. století, zejména po výstavbě cukrovaru v blízkosti panského dvora v dnešní Kolonii. Zde našlo práci hodně Rohatčanů. V roce 1840 se staví kolem Rohatce první železniční trať s Vídně na sever ke Krakovu, dostala jméno Severní dráha císaře Ferdinanda. První vlak projel 15.4.1841. Stanice v Rohatci byla zřízena až v roce 1865. Rovíjí se také zemědělství. Správu přebírají nové státní úřady. Rohatec připadl k císařskému královskému okresnímu úřadu ve Srážnici a v roce 1869 k okresnímu hejtmanství v Hodoníně. Strážnické panství skončilo. Bratři Aupitzové v roce 1863 dokončují v Rohatci cukrovar a Auzpitzovi synové vápenopískovou cihelnu. Mágnisům však zůstal velkostatek s dvorem, mlýnem a pilou v Rohatci. Poslední majitel byl hrabě Filip Mágnis, žijící v Přerově. O svůj majetek měl pramalý zájem, proto byl mlýn a pila roku 1910 zrušeny a přeměněny na byty. Dvůr jako zbytkový statek byl pří první pozemkové reformě odprodán. V Rohatci se staví v roce 1896 nová čtyřtřídní škola a v roce 1912 nový kostel Svatého Bartoloměje. Další rozvoj nastává po roce 1918. kdy je vyhlášena samostatnost Československé republiky. Rohatec je začleněn do správy okresu Hodonín. V Rohatci se používá od druhé poloviny 18 století nová obecní pečeť. Je na ní větvička s pěti žaludy, vyjadřující dubové lesy „Dúbrava“, hvězdička (sluníčko) vyjadřující hojnost slunečního svitu a nápis „PECZET DZIEDZINY ROHATECKE“. Kolem větvičky jsou ornamenty.
V roce 1920 je zrušen cukrovar a v roce 1923 zřízena výroba cukrovínek a čokolády fi Česká akciová továrna Josef Küfferle a spol. V roce 1922 byly za železniční stanicí založeny dřevařské závody a impregnace železničních pražců. V roce 1929 pak založil v Rohatci podnikatel Happich továrnu na výrobu nábytku. Na Soboňkách v roce 1935 otevírá fi Baťa lignitový důl. Vytěžené uhlí je dopravováno železnicí do Sudoměřic a odtud po Baťově kanálu do Otrokovic. Důl je ale v roce 1940 uzavřen pro časté zatopení štol. Do provozních budov je přestěhováno broušení mramoru. Rozvoj je však přerušen druhou světovou válkou a německou okupací.
Nová historie nastává v roce 1945. Rohatec je osvobozen z německé okupace 12.dubna 1945 vojsky Rudé armády přecházející řeku Moravu překvapivě lužním lesem mezi Rohatcem a Hodonínem. Rohatec je tak osvobozen jako první v moravských krajích. Opět při osvobozování Rohatce nabývají význam místa kolem rohateckého pasu, místo zvané Gebhard, kudy přes řeku Moravu přecházejí vojska Rudé armády a postupují dále k Hodonínu a Brnu.
Konec války přináší i další rozvoj obce zejména průmyslu. V roce 1948 jsou postupně znárodněny průmyslové podniky, čokoládovna Küfferle je přejmenována na Maryša, výrobu nábytku převzal podnik ÚP Bučovice a impregnaci pražců Středomoravské dřevařské závody. Znárodněna byla i cihelna s výrobou vápenopískových bílých cihel a v roce 1949 zrušena. Do budov je soustředěn sběr kovového šrotu fi Kovošrot Brno. Zrušeno bylo i broušení mramoru na Soboňkách. V provozních budovách působí nejprve Janka Radotín, výroba ventilátorů, od roku 1954 pak Jihomoravská armatůrka Hodonín s výrobou armatur. V Kolonii bylo postaveno v roce 1968 velké obilní silo. Nejvíce se rozšířila čokoládovna Rohatec. Došlo k úplné přestavbě a modernizaci.
Mění se i celá obec. Přistavuje se nová škola, buduje se kanalizace, rozvod vody, plynu a zpevňují se komunikace. V roce 1967 se staví kulturní dům. Vše jen v tak zvané akci „Z“ za velkého úsilí občanů. Rozšířila se i výstavba rodinných domů, rovněž s velkým úsilím občanů, neboť se stavělo jen svépomocí.
Rokem 1987 však Rohatec ztrácí samostatnost, vytvořením tak zvané aglomerace Hodonín a používá se i název Hodonín část Rohatec. To však trvalo jen do roku 1990 kdy se Rohatec stává opět samostatnou obcí. Od této chvíle se opět Rohatec buduje nebývalým tempem. Proměny nastávají ve službách, obnovují se živnosti. V Rohatci směrem k Hodonínu se otvírá průmyslová zóna kde se buduje autoservis s prodejem vozů Ford a několik soukromých řemeslnických podniků, zejména z oboru stavebnictví. V časti zvané „Na kopci se buduje podnik s prodejem a servisem čerpací techniky. Nové podmínky podnikání se dotkly i rohateckých podniků. V roce 1992 skončil podnik Jihomoravské dřevařské závody a a ekologicky závadná impregnace dřeva, v pobočce bučovických UP skončila výroba nábytku. Výrazně se změnily v roce 1991 podmínky v Čokoládovně MARYŠA, která byla součástí n.p. Československé čokoládovny. Sem vstoupily silné zahraniční firmy Nestle a Danone, které provedli restrukturalizaci výroby. Rohatecká Maryša byla přejmenována na společnost Nestle Čokoládovny a postupně utlumena výroba a ukončena v roce 2004. Znamenalo to propuštění většiny z 1300 zaměstnanců.Výrobní linky byly převedeny do jiných závodu. V roce 2006 převzala výrobní prostory firma Candy-Plus a postupně zahájila výrobu cukrovínek mimo čokoládu s 200 zaměstnanci. V roce 2004 byl v Kolonii dokončen nový závod na výrobu vysekávacích nástrojů soukromé firmy „Kaňák“. V Soboňkách postavila Jihomoravská armaturka novou administrativní budovu, ale v roce 2000 zde ukončila výrobu.
Největšími stavebními akcemi v druhé polovině devadesátých let bylo dobudování kanalizace a výstavba nové budovy obecního úřadu s poštovním úřadem. Dokončena byla v roce 1998. V témže roce byla zahájena rekonstrukce základní školy. Nejprve postavena nová tělocvična, dokončená v roce 2001 a pak pokračovala rekonstrukce celé budovy Nové školy s nádstavbou poschodí a přístavbou školní jídelny. Školní vyučování v nových prostorách bylo zahájeno 1.září 2007.
V druhé polovině devadesátých let probíhala rekonstrukce železničního koridoru Břeclav - Přerov. Mimo výměny podloží a kolejiště byly ve stanici i zastávce Rohatec zbudovány nová nástupiště. Rekonstruován byl v roce 1994 i železniční most na trati do Sudoměřic s podjezdem do Soboněk.

• František Vavřinec Korompay (Rohatec 10. 8. 1723 - Brno 11. 8. 1779), malíř
• Zdeněk Škromach

• Kaple
• Kříž
• Krucifix
• Kostel sv. Bartoloměje