Katastr obce je vklíněn do zářezu zvlněné pahorkatiny, jíž si prodrala cestu řeka Olše. Na jejím dolním toku se vytvořila poměrně široká údolní niva. Z potoků je největší Mlýnka a na severním okraji obce vtéká z pravé strany do Olše hraniční říčka Petrůvka. Na pravém břehu Olše (již na katastru Karviné) se nachází vodní komplex 15 rybníků, oddělených od sebe jen úzkými hrázemi, o rozloze 1,4 km², z nichž největší je Větrov (48 ha), jenž sousedí s katastrem Koukolné.
Centrum obce
Obec je plná kontrastů. Na straně jedné průmysl, krajina protkaná dráty a stožáry vysokého napětí, kde téměř z každého místa jsou vidět komíny zdejší elektrárny a na straně druhé hezká místa uprostřed zeleně. Lesy, louky a malebná zákoutíčka, zajímavá květena a poměrně dost zvěře. Z kopců úžasné pohledy na okolní města Orlová a Karviná či do sousedního Polska. Za dobré viditelnosti je možné dokonce spatřit na obzoru třicet kilometrů vzdálené Beskydy. Úřady, instituce a občanská vybavenost se nachází v centru obce u hlavního silničního tahu Bohumín – Karviná. Do této oblasti je rovněž soustředěna souvislá zástavba rodinných domků. V posledních pěti letech se velice intenzivně rozrůstá.
Pohled na obec Dětmarovice
Severní část obce je průmyslová, tvořena především největším závodem na katastru obce – tepelnou elektrárnou Dětmarovice, která svým výkonem 800 MW je největší elektrárnou na Moravě a současně největší tepelnou elektrárnou v České republice spalující černé uhlí. Výstavba proběhla v letech 1971 – 1976, do sítě dodává jak elektrickou energii, tak i teplo. V nedávné minulosti prošla rozsáhlým ekologickým programem – od 1. 9. 1998 je plně odsířena. Elektrárna je situována v blízkosti frekventované železniční trati Praha/Vídeň - Varšava. Kromě elektrárny jsou v této části obce soustředěny i další průmyslové podniky a větší i menší podnikatelské subjekty.
V obci se nacházejí 2 mateřské školy (jedna v centru obce u parčíku poblíž Dělnického domu a druhá v Koukolné) a také základní škola s plně vybavenou tělocvičnou, školní družinou a jídelnou. V letech 2007 – 2009 prošel celý komplex základní školy rozsáhlou rekonstrukcí. V základní škole se nachází od roku 2005 pobočka Základní umělecké školy Rychvald, která nabízí dětem možnost učit se hrát na různé hudební nástroje.
Dětmarovice, původně Dithmari villa, byly založeny za vlády Mečislava Těšínského nazývaného Měšek. Dle pamětní knihy obce i některých jiných materiálů pochází první zmínka o Dithmari ville z roku 1302. Tento letopočet však není historicky doložen. Za křestní list obce, i když trochu opožděný, se pokládá soupis desátků těšínského arcikněze s letopočtem 1305. Zde se jméno Dithmari villa objevuje poprvé na úřední listině.
Dithmari villa názvem dokazuje, že je obcí založenou. Zakladatelem byl nějaký šlechtic, měšťan či jiný svobodník.
Původní obec se pravděpodobně rozprostírala při řece Olši severněji od nynější obce. Tu postihl krutý požár a obyvatele ze strachu před novým neštěstím si postavili své nové příbytky v poloze, kde se nacházejí nyní.
O nejstarší historii obce máme málo zpráv. V první době patřila obec, jak výše uvedeno, do majetku těšínských knížat. Kníže Přemek prodal v roce 1362 polovinu Dětmarovic Držkovi z Věřňovic, druhou polovinu si dále podržel. Rod Držkových z Věřňovic se pak píše z Dětmarovic. Poblíž Dětmarovic byla na břehu Olše mezi Koukolnou a Věřňovicemi ještě jedna ves. Byly to Šepetovice. Stál tam mlýn a právě ten v roce 1430 jmenovaný Držka prodal. Tato ves později zanikla, v roce 1571 je již uváděna jako pustá.
Rod Držkových vystřídal rod z Březovic. Později se polovina vsi dostala do držení orlovského kláštera, odkud ji v roce 1560 ve sporu o nástupce zemřelého opata zabral kníže Adam. Tím byla ves opět spojena v jeden hospodářský celek. Jako součást knížecího majetku, jmenovitě panství fryštátského, sdílely Dětmarovice jeho osudy. V poslední čtvrtině 17. století byly však již součástí taafovského panství dolnolutyňského.
Roku 1792 koupil Dětmarovice Jan Larisch a spojil je s karvinskými statky. V tomto svazku setrvaly až do zrušení poddanství v roce 1848. Pozemková držba však zůstala v rukou uhlobaronů Larischů až do první pozemkové reformy v letech 1924 – 27, kdy byly postátněny některé statky, ostatní vlastnictví bylo zrušeno po osvobození v roce 1945.
V letech 1872 – 1875 byla k Dětmarovicím přičleněna samostatná obec Koukolná (159 ha). Ta vznikla o řadu let později než Dětmarovice. První dochovaná zmínka o samostatné obci Koukolná pochází z roku 1447, kdy se objevuje na výčtu majetku Fryštátska. Po více než 400 let to byla samostatná ves, která měla i svou vlastní pečeť. Dnes je pouze částí obce Dětmarovice. Ale zůstala zachována samostatná katastrální evidence.
V roce 1914 při vyhlášení všeobecné mobilizace nastoupilo z Dětmarovic do války přes 200 mužů. Ve válce padlo pravděpodobně 61 dětmarovických vojínů. Přesně tolik jmen je uvedeno na pomníku, který byl postaven na soukromém pozemku Josefa Něbroje, jež toto místo k tomuto účelu daroval. Pomník byl odhalen v den výročí konce I. světové války 28. října 1923. Slavnostnímu odhalení dodal váhy svou přítomností a proslovem spisovatel František Sokol-Tůma. Pomník stál přibližně v místech, kde je dnes parkoviště před samoobsluhou ve středu obce. Při výstavbě samoobsluhy byl ve druhé polovině šedesátých let přemístěn na místní hřbitov ke vstupu do urnového háje, kde stojí dodnes.
V letech 1937 – 1938 byly na katastru obce podél železniční trati budovány malé bojové pevnůstky - bunkry, které se staly součástí opevnění předválečného Československa.
9.10.1938 byl proveden zábor obce Polskem, následovalo období nacistické okupace. Obec byla osvobozena 1.5.1945 sovětskými jednotkami.
Na paměť obětí 2. světové války byl postaven v parku před Dělnickým domem pomník. Osvobození obce zase připomíná pamětní deska na budově obecního úřadu.
Obec patřila k fryštátskému soudnímu okresu až do roku 1855, kdy připadla k bohumínskému smíšenému okresu, od roku 1868 byl pak tento okres začleněn pod hejmanství ve Fryštátě. Po záboru obce Polskem se Dětmarovice staly součástí okresu Teschen. Od roku 1949 patřila obec do okresu Karviná.
Začátkem osmdesátých let město Orlová vykoupilo 68 rodinných domů pro výstavbu sídliště 5. etapa. Z toho 29 bylo demolováno a 39 přešlo do katastru Orlové.
Od roku 1996 Dětmarovice užívají oficiální znak obce.
Doprava, spoje
Obec leží na významné železniční trati. Již 17.12.1855 byl zahájen provoz na jednokolejné trati Bohumín – Dětmarovice – Petrovice u Karviné, která byla součástí Severní dráhy císaře Ferdinanda. Zhruba po čtyřiceti letech v roce 1889 byla zprovozněna trasa dvoukolejné trati Bohumín – Krakow. V roce 1963 byl zahájen provoz na přeložce trati Bohumín - Dětmarovice - Louky nad Olší a dále na Slovensko.
Od května 1928 jezdí přes Dětmarovice každodenní pravidelná autobusová doprava. První autobus soukromé společnosti jezdil do Bohumína 3x denně a do Fryštátu 4x denně.
První elektrifikace obce byla zahájena v centru obce v roce 1931, dokončena byla v padesátých letech v oblasti „Leng“, tedy v místech dnešní elektrárny.
V roce 1951 byl v obci zaveden místní rozhlas.
V devadesátých letech byla provedena plošná plynofikace obce.
Školství
Po zavedení povinné školní docházky v roce 1778 chodily děti z Dětmarovic do Dolní Lutyně, kde existovala farní škola již dříve. Pobočka školy byla zřízena po roce 1830 společně s Koukolnou. Roku 1845 dostaly Dětmarovice svolení ke zřízení samostatné školy. V roce 1852 byla zřízena samostatná jednotřídní školní budova. Prvním učitelem v Dětmarovicích byl národně uvědomělý učitel Ferdinand Sadílek, jehož zásluhy připomíná pamětní deska umístěná u vchodu do základní školy.
V roce 1894 byla postavena čtyřtřídní školní budova u kostela. Ta pak byla postupně rozšiřována. Vyučovalo se v ní do června roku 1971.
Roku 1908 byla postavena nová budova čtyřtřídní školy v Koukolné, která slouží dodnes – nyní jako mateřská škola.
V roce 1971 byla v Dětmarovicích konečně postavena nová moderní čtrnáctitřídní základní škola u silnice směrem k nádraží. V letech 2007 – 2009 prošla rozsáhlou rekonstrukcí.
Kultura
V roce 1892 byla spolkem pro zakládání knihoven ve Slezsku založena první knihovna, v roce 1921 pak obecní knihovna. Ta funguje dodnes.
Do roku 1898 sahají začátky ochotnické divadelní činnosti. První představení se konalo 3. července v hostinci Jozefa Lanzera, jenž stával na místě dnešního parku před Dělnickým domem. Po vzniku družstva Dělnický dům se divadelní činnost přestěhovala do této budovy.
Divadelní tradice byla v obci udržována s malými nucenými přestávkami prakticky až do roku 1989. Ochotnický divadelní soubor Aloise Jiráska byl znám i v okresním měřítku, v padesátých až osmdesátých letech se v Dětmarovicích konaly okresní divadelní přehlídky.
První kino bylo otevřeno v roce 1949 v hostinci u Něbroje. Jeho činnost byla v roce 1987 převedena do Dělnického domu a ukončena v roce 1995 současně se zánikem organizace Osvětová beseda.
Osvětová beseda byla příspěvková kulturní organizace obce. Byla založena začátkem padesátých let a zrušena k 30.11.1995. Své sídlo měla v Dělnickém domě. Spravovala kulturní objekty v obci a především pořádala kulturní akce pro děti, mládež i širokou veřejnost.
Mezi hlavní historické památky patří Něbrojova kaple zasvěcená sv. Isidorovi - rolníkovi z roku 1860 a římskokatolický farní kostel sv. Maří Magdalény postavený v letech 1869-1870 v neorenesančním stylu.
Něbrojova kaple zasvěcená sv. Isidorovi - rolníkovi je pojmenována po uznávaném dětmarovickém fojtovi z devatenáctého století. Dle dochovaných historických materiálů se kaple nachází v blízkosti pohřebiště z třicetileté války a je opředena i několika legendami.
Kostel sv. Maří Magdalény byl postaven na místě původního dřevěného kostelíku. Je jednolodní, vyzdoben nástropními malbami z roku 1958 znázorňujícími výjevy z bible od známého akademického malíře Josefa Drhy. V interiéru jsou umístěny i některé sochy z původního dřevěného kostelíku. Jsou dílem regionálního umělce z konce 18. století. V roce 1995 byly ve věži kostela nainstalovány tři nové bronzové zvony.
Jen pár desítek metrů od frekventované silnice v lokalitě Bendova usedlost se nachází pět památných stromů – tři lípy malolisté a dva duby letní. Jsou to jediné přírodní chráněné prvky na katastru naší obce. Na místním hřbitově se nachází pomník obětem 1. světové války a v parku před Dělnickým domem pomník obětem 2. světové války.
