Přes 1300 domů užívá vysokého stupně občanské vybavenosti. Ke stávající vodofikaci a plynofikaci přibyla v začátku 90. let čistírna odpadních vod a kanalizace, jejíž poslední etapa byla dokončena v roce 2004. Následně po kanalizaci se postupně rekonstruují komunikace. V druhé polovině 90. byla společně položena telefonní a kabelová síť.
Postavením radnice v roce 1993 vznikla nová dominanta obce a zároveň nové centrum. Pro seniory byl zbudován v roce 2002 Dům pečovatelské služby s dvaceti byty, kde zajišťuje pečovatelskou službu Charita. V roce2004 byla dokončena výstavba bytových jednotek (20 bytů) a probíhá výstavba rodinných domků v ulicích Družstevní a U Lesa.
K historickým zajímavostem obce patří římskokatolický farní kostel, vystavěný v letech 1855– 1857, a to v místě, kde původně stála kaple sv. Josefa. Kostel byl postaven podle plánů hodonínského stavitele Josefa Lichta ve slohu historického romantismu. Ke kostelu přiléhá budova fary a hřbitov. Součástí mobiliáře kostela je dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem v náručí je jednou z nejhodnotnějších součástí chrámového mobiliáře. Jde o dílo datované kolem r. 1400, barokní korunka je instalována dodatečně. Původ sošky, cesta, jak se toto gotické dílo dostalo do ratíškovické farnosti, je zastřena tajemstvím.
Zajímavou ukázkou lidového umění je hřbitovní brána. Byla zhotovena v r. 1957 ke stému výročí postavení ratíškovického kostela místním mistrem kovářského řemesla Františkem Hnilicou. Dále se v katastru obce nachází několik desítek křížů, pomníků a kapliček postavených v minulých staletích. Poslední z těch starších je pomník padlých z roku 1947.
Je potěšitelné, že v současnosti je navázáno na tuto tradici. Uprostřed řadové zástavby vinných sklepů na Slavíně se nachází sloup svatého Urbana, patrona vinařů, který byl vytvořen v roce 2000 za přispění Mužského pěveckého sboru. V roce 2001 se sbírky ratíškovických občanů byla postavena kaplička Panny Marie Ratíškovické v lese u Zátočiny a na jaře loňského roku spolek Modrý život uctil parašutistickou skupinu CARBON postavením pomníku v místě jejich seskoku v roce 1944 v lese Rúdníček.
Zajímavá je bytová kolonie nesoucí jméno Tomáše Bati, který zde otevřel v roce 1933 lignitový důl „Tomáš“. Kolonie 44 cihlových bytů byla vystavěna pro zaměstnance dolu, a to záhy po jeho otevření. Domy svým cihelným zevnějškem nezapřou svůj baťovský původ. Ač tyto domy byly stavěny s výhledem životnosti 30 let, tak svému původnímu účelu slouží ještě dnes.
Řadový soubor vinných sklepů s lisovnami, který je situován v lokalitě „Nácestek“, a to souběžně s komunikací z Ratíškovice do Milotic zve milovníky dobrého vína. První vinné sklepy zde byly postaveny v roce 1966 a v současnosti jejich téměř 100. I když tyto stavby nemají historickou hodnotu, jsou svou architekturou obrazem estetického cítění vinařů druhé poloviny 20. století.
Ratíškovice jsou známy také jako centrum sportu. Dobré sportovní tradici odpovídá i zázemí sportovního areálu s dvěma travnatými a jedním škvárovým hřištěm, volejbalovými antukovými kurty, tenisovým kurtem s umělým povrchem, kuželnou se čtyřmi automatickými dráhami a plaveckým bazénem s ubytovnou. Další hřiště s umělým povrchem pro více druhů sportu vybudovala v roce 2003 Jednota Orel ve svém novém areálu.
Ratíškovice obklopuje z velké části rozsáhlý smíšený les Dúbrava. Název vypovídá spíše o historické podobě lesa, neboť převaha dubových porostů byla potlačena, a to na úkor lesů borových. Nicméně i dnes zde najdeme svědky časů minulých – statné dubové solitery. Les nejenom blahodárně ovlivňuje klima okolí obce, ale je i, a to bez nadsázky řečeno, rájem houbařů. V obci a jejím okolí se nachází řada vodních ploch, mokřadů a tůněk. Největší z nich je vodní nádrž Hliník vzniklá v místě těžiště jílů pro místní cihelnu, která byla otevřena v roce 1919. Nádrž má plochu necelých 5 ha a dosahuje v některých místech hloubky až 15-ti m. V současnosti je Hliník především poklidným zákoutím rybářů. Pro ně a pro ostatní návštěvníky (v blízkosti se nachází sportovní areál, kynologické cvičiště a střelnice) je u nádrže vystavena Rybářská bašta, v níž se mohou občerstvit, popřípadě strávit příjemné chvíle u rybích specialit. Další místa k posezení a občerstvení jsou restaurace U Klimešů, Sport, U Šťastných, U Pitkina, Na Smyku, Jarošovská pivnice a vinárna Pepina.
Ratíškovice patří mezi nejstarší obce v okrese Hodonín. O nejvzdálenější minulosti svědčí mnohé archeologické nálezy z jejího katastru. Byla nalezena mamutí stolička a mamutí kost z období mladšího paleolitu, kamenný přeslen z mladší doby kamenné, hliněná nádoba s nářadím z doby bronzové, hliněné nádoby mohylové kultury, užitková nádoba z doby železné, mnohé keramické nálezy pocházely z mladší doby hradištní a z dob slovanského osídlení.
První písemná zpráva o obci je uvedena ve velmi významném dokumentu – v listině Jindřicha Zdíka, syna prvního českého kronikáře Kosmy. Tento biskup pořídil soupis veškerého majetku, patřícího k olomouckému biskupství. Listina obsahuje více než 200 moravských místních jmen a je tedy prvním místopisem Moravy. Listina není datována, ale panuje názor, že datum jejího zhotovení je shodné s datem vysvěcení kapitulního chrámu sv. Václava při olomouckém hradě – tedy rok 1131.
Ve 14. století patřily Ratíškovice ke knížecímu komornímu statku ve Bzenci. V letech 1333 – 1346 byl moravským markrabětem, tudíž i majitelem Ratíškovic, také Karel IV.
Ve druhé polovině 14. století patřily Ratíškovice spolu s dalšími k farnosti Milotice. Roku 1496 odkoupili od Vratislava z Pernštejna ves Ratíškovice páni z Lipé. 18. května 1594 byla podepsána kupní smlouva s Juliem, hrabětem ze Salmu a Neuburku nad Innem a jeho syny Weikhartem a Karlem – Jan IV. z Lipé se snažil uhradit své dluhy a mezi prodanými dvaceti vesnicemi jsou i Ratíškovice.
V letech 1592 – 1606, v období tureckých válek, vládly velmi neutěšené poměry. Po uzavření míru se v lesích potulovali vrazi a lupiči. Město Hodonín mělo svého kata, šibenici a mučící nástroje. Dne 20. ledna 1613 se sešli zástupci okolních vesnic s purkmistrem a městskou radou s žádostí o pomoc. Po dohodě o vzájemné pomoci byla sepsána katovská listina, na kterou vtiskly všechny obce svou pečeť. Je to nejstarší ratíškovická pečeť – zdobí ji tři žaludy se dvěma hvězdičkami a na jejím obvodu je nápis Wess Ratisskowicze. Z této pečeti také vychází současný ratíškovický znak, který navrhl v roce 1991 ak. malíř Zbyněk Kočvar.
R. 1618 začali čeští stavové odboj proti Habsburkům a tím období třicetileté války. Roku 1614 bylo hodonínské panství prodáno Zdenkovi Žampachovi, který se později ve stavovském odboji proti Habsburkům postavil veřejně na stranu císaře. Proto byla stavy nařízena konfiskace jeho majetku, který byl koncem r. 1619 předán Matyáši z Thurnu. Boje a šarvátky probíhaly na celém území, ani Ratíškovice nezůstaly ušetřeny.
Po ukončení války r. 1648 se stal majitelem hodonínského panství - a tím i Ratíškovic – Bedřich z Oppersdorfu. Ten velmi utužil poddanství – nedodržoval císařská robotní nařízení, zvyšoval robotní dny, peněžní a naturální dávky a ve všech obcích musely být sepsány knihy sirotčí, purkrechtní a kšaftovní. Tím vznikl přehled o majetkových změnách. R. 1691 byl sepsán oppersdorfský urbář, podle kterého bylo v Ratíškovicích obsazeno 37 usedlostí.
Roku 1750 převzal statky hrabě Josef ze Czoborů de Czoborcent-Michali. Byl však velmi marnotratným hospodářem a kvůli své rozhazovačnosti upadl do konkursu. Moravské statky a s nimi Hodonín a Ratíškovice dne 10. července 1762 odkoupil za 1.005.500 zlatých rýnských císař František I. Císařovna Marie Terezie za své vlády připravila nový soupis pozemků a komise přešetřovaly poměry v jednotlivých obcích.
Vesnice zůstávala v soukromém vlastnictví císařské rodiny až do vydání tolerančního patentu a zrušení roboty dne 1.7. 1848. Pak se stala samostatnou hospodářskou jednotkou a byla dál převážně zemědělskou obcí - pěstovalo se žito, ječmen, oves, brambory, řepa, kukuřice, selo se proso a konopí. Byl vytvořen vlastní obilný fond, udržovaný až do konce 19. století.
Teprve na rozhraní 19. a 20. století začali někteří muži pracovat v hnědouhelných dolech v Dubňanech a Miloticích. Kolem roku 1850 byla v Ratíškovicích založena cihelna. (Zdroj: Wikipedia)
- Jaroslav Kotásek – člen výsadku Spelter, parašutista padlý v roce 1944 u Myslibořic na západní Moravě
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje
K historickým zajímavostem obce patří římskokatolický farní kostel, vystavěný v letech 1855– 1857, a to v místě, kde původně stála kaple sv. Josefa. Kostel byl postaven podle plánů hodonínského stavitele Josefa Lichta ve slohu historického romantismu. Ke kostelu přiléhá budova fary a hřbitov. Součástí mobiliáře kostela je dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem v náručí, je jednou z nejhodnotnějších součástí chrámového mobiliáře. Jde o dílo datované kolem r. 1400, barokní korunka je instalována dodatečně. Původ sošky a cesta, jak se toto gotické dílo dostalo do ratíškovické farnosti, jsou zastřeny tajemstvím.
- Hřbitovní brána
Zajímavou ukázkou lidového umění je hřbitovní brána. Byla zhotovena v r. 1957 ke stému výročí postavení ratíškovického kostela místním mistrem kovářského řemesla Františkem Hnilicou. Dále se v katastru obce nachází několik desítek křížů, pomníků a kapliček postavených v minulých staletích. Poslední z těch starších je pomník padlých z roku 1947.
- Socha svatého Jana Nepomuckého
