Horní Suchá

Začátky obce
Název obce "Horní Suchá" se poprvé objevuje v roce 1305. Původ názvu obce není dosud objasněn, bylo by krásné věřit lidové pověsti, podle níž stála na mýtině osamocená suchá borovice a toto místo dostalo název "Suchá Polana". Když borovice vlivem povětrnostních vlivů spadla, lidé ji spálili a koncem XII. století se na Suché Polaně usadili, založili osadu a nazvali ji "Suchá". Obec se rozkládá na březích řeky Sušanky, jejíž okolí bylo v dávných dobách pokryto hustými lesy s množstvím zvěře. To byly podmínky příznivé k trvalému osídlení.

Do roku 1471 Horní Suchá byla vlastnictvím těšínských Piastovců. Většinu obyvatelstva tvořili nemajetní Poláci, Češi a Němci, kteří ze tří čtvrtin pracovali na poli, další pracovali při rukodělné výrobě plátna.

V druhé polovině XIX. století (r.1864) byl v obci založen obecní úřad a tím byla vlastně symbolicky i fakticky potvrzena historická existence Horní Suché. Devatenácté století bylo pro obec velmi významné: r.1810 byla založena škola, r.1832 cukrovar, r.1835 kostel.

Stejně významné a pro rozvoj obce velmi důležité bylo i XX.století: r. 1907 byla zahájena výstavba železniční tratě přes Horní Suchou do Českého Těšína, r. 1910 byla vybudována cihelna a keramický závod, r.1911 byla zahájena výstavba dolu.

Po první světové válce
Po první světové válce a vzniku samostatné republiky došlo i v obci k zásadním změnám. Nové budovy školy, hasičské zbrojnice, spořitelny, pobočky banky, rozvíjely se české a polské organizace s kulturně-osvětovým, sportovním i politickým zaměřením.
Období počátku 2.světové války nepřineslo národu ani obci nic dobrého. Mnoha obyvatelům i celým rodinám byl zkonfiskován majetek, některé rodiny byly vysídleny, spoustu obyvatel skončilo ve vězení, mnozí zahynuli. Od r.1940 neměla Horní Suchá obecní úřad.
Po válce se mnohé změnilo k lepšímu: rozvoj průmyslu, školství a zemědělské produkce znamenal posílení úlohy obce. Kilometry nových cest, nové hospodářské, kulturní a sportovní objekty, rozvoj těžby uhlí, to byly klady, které s sebou nesla doba. Je potřeba ale zmínit také nenávratné škody, které tento rozvoj způsobil na přírodě a památkách. Zmizely celé vesnice a tak se také stalo, že zmizely i nejkrásnější kouty naší obce.
Zajímavý je vývoj počtu obyvatel: r.1890 žilo v obci 1677 obyvatel, r.1910 2733 obyvatel, r.1921 2932 obyvatel, r.1930 3545 obyvatel, r.1939 3854 obyvatel, r.1945 4283 obyvatel, r.1961 5307 obyvatel.
Rok 1975 znamenal pro Horní Suchou na dalších 15 let ztrátu samostatnosti – obec se stala šestou částí města Havířova.

Nedávná minulost a současnost
V roce 1990 se vyvíjí situace v obci celkem příznivě. Především se na základě výsledku referenda obec znovu osamostatnila. Také díky odvaze soukromých podnikatelů, občanů obce vzniká celá řada potravinářských obchodů, vzniká obchodní středisko, vznikají technické, textilní a zahradnické prodejny, různé dílny, velkosklady a rozvíjí se služby pro obyvatele, restaurační provozovny, apod. Nutno dodat, že mnohé z provozoven změnily majitele, některé zanikly. Ale objevují se nové, takže rozvoj obce v tomto směru je zajištěn.

V roce 1991 žilo v obci 4263 obyvatel, kteří se při celostátním sčítání hlásili celkem k devíti národnostem. Počet obyvatel k 1.1.2003 se ustálil na počtu 4370.

Na počátku devadesátých let minulého století, po osamostatnění obce "de facto" i "de jure", byly zahájeny dvě ekologické stavby a to kanalizace a plynofikace. Byly zahájeny projekční práce na nástavbě české školy. Stavba byla dokončena v r.1997. Obecní zastupitelstvo začalo hospodařit s majetkem obce, bylo prodáno šest obytných domů a také objekt mateřské školy na ulici Vnitřní. Byla zahájena přestavba „Domova učitelů“ na polskou mateřskou školu. V r.1992 byla zahájena stavba jídelny a kuchyně při české základní škole a práce s tím spojené (trafostanice a elektrorozvody). Obec buduje silnice a chodníky, plynofikuje se mj. česká základní škola. Také oprava kaple a márnice na hřbitově byla náročná.

V r.1993 byla zahájena výstavba zdravotního střediska, v.r.1994 koupila obec Dělnický dům, v r.1995 byla zahájena výstavba Domu s pečovatelskou službou. Jeho kolaudace proběhla v r.2003.

• Dr. Vavřinec Glazer, lékař v Horní Suché; z vlastních prostředků podporoval potřebné v obci a zasloužil se o vznik českého školství v obci a postavení budovy české základní školy v Horní Suché
• Marie Glázrová (dcera V. Glazera), herečka činohry ND v Praze
• Bronislav Poloczek, herec činohry ND v Praze
• Ota Zaremba, olympijský vítěz ve vzpírání výkonem 395kg v dvojboji, Moskva 1980
• prof. Josef Říman, biochemik, absolvent lékařské fakulty Univerzity Karlovy, ředitel Ústavu molekulární genetiky ČSAV, nominovaný na Nobelovu cenu
• Józef Dostal, poslanec Slezského Sejmu v Opavě, od roku 1864 starosta Horní Suché. Pracoval také jako ředitel Larischova cukrovaru, zakladatel farnosti, školní knihovny a průkopník výuky v polském jazyce
• Ewald Danel, houslový virtuos, skladatel a dirigent. Absolvent Ostravské konzervatoře a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Působil jako koncertní mistr v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu, od roku 1987 vyučuje na VŠMU v Bratislavě
• Oldrzich Folwarczny, vědecký pracovník, inženýr-plukovník, který až do svého náhlého úmrtí působil v armádních výzkumných ústavech v Bratislavě a Liptovském Mikuláši.
• Jiří Kantor, poslanec, člen Národní rady Těšínského knížectví v roce 1918, zasedal také ve varšavském parlamentu. Z jeho iniciativy byl v Honí Suché postaven Dělnický dům (1907).
• Alfons Mackowski, lékař, docent; začínal jako chirurg v roce 1932 v nemocnicích v Těšíně a Bohumíně; v době 2.světové války pracoval jako vojenský lékař ve Skotsku a v Kanadě; po roce 1948 působil jako ředitel nemocnice v Cieszyně; je autorem zhruba osmdesáti vědeckých prací.
• Karol Machej, báňský inženýr, publicista; pracoval na Dole František, v době 2.světové války pak jako technik při těžbě manganových rud v Africe; po skončení války působil v řadě významných hornických funkcí v Polsku; byl poradcem předsedy Rady ministrů PRL, získal titul "Zasloužilý horník PRL "
• Tadeusz Michejda, lékař, společensko-politický pracovník; absolventem Univerzity Karlovy v Praze, studoval v Krakově a ve Vídni; v letech 1930-35 byl senátorem a poslancem polského Sejmu; od roku 1947 do roku 1951 ministrem zdravotnictví
• Alojzy Sznapka, učitel, spisovatel, překladatel, starosta obce; má velké zásluhy na organizování ochotnického divadla v obci; nedokončené Paměti I -VI vyprávějí osobní příběh autorův, popisují život Těšínského Slezska; nacisté ho věznili v koncentračním táboře Sachsenhausen
• Wladyslaw Wróbel plukovník, vojenský atašé, konzul; po válce studoval na polských vojenských akademiích; v letech 1953-54 byl členem mezinárodní komise v Koreji a potom převzal post vojenského atašé v Berlíně; v letech 1967-68 byl poradcem ministra obrany v Kambodži; pracoval na Generálním konzulátu Polska v Ostravě

• Katolický kostel svatého Josefa z roku 1835, s pamětní deskou hraběte Larische
• Mlýnské kameny z bývalého Hornosušského cukrovaru 1833-1876
• Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1843
• Ručně kovaný kříž, jehož zakladatelem byl Janeczek Józef roku 1870, občan Horní Suché
• Dělnický dům z roku 1907
• Evangelická kaple z roku 1927
• Pomník padlých občanů první světové války
• Park hrdinů - místo popravy - pietní místo
• Společenský dům Aplaus (dříve kulturní dům Dolu Prezident Klement Gottwald)
• Budova Hostince "U Pavlasů"