Stárkov

549 36, Starkov, Tel.: +420 491 487 131
Starkov/Společnost - Starkov




Stárkov leží v údolí říčky Dřevíče, nad jejím soutokem s potokem Jívkou, v Broumovském výběžku východních Čech, ze všech stran obklopený lesy, poli a luky. Ze Stárkova se dostanete po silnicích 3. třídy do Hronova a dále do Náchoda; Červeného Kostelce; Police nad Metují; Teplic nad Metují; Jívky, Radvanic a dále do Trutnova. Jezdí sem autobusová doprava z Hronova, zhruba po jedné hodině.

Místo nazvané Stárkov leželo ve středověku uprostřed pohraničních hvozdů země České, jeho kolonizace českými obyvateli začala v 1. polovině 13. století. O prvním osídlení máme jen kusé zprávy. První opevněné sídlo v okolí dnešního Stárkova vzniklo kolem roku 1250. Byl jím podle výzkumu Ústavu historických věd Pedagogické fakulty Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové dřevěný hrad na Zámeckém vrchu v jihozápadní části Stárkova. Jeho zakladatelem byl asi příslušník rodu erbu třmene, který kolonizoval široké okolí.

Nejstarším známým členem tohoto rodu byl Sezema, okolí Stárkova držel po roce 1250 jeho syn Petr a pak Petrův bratr Bohuše připomínaný v letech 1260-1321. Ze dne 17. srpna 1321 pochází první písemný doklad, kde je výslovně uvedeno jméno Stárkov. Bohuše ze Stárkova prohlašuje, že daruje klášteru v Polici nad Metují 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky. Tehdy již pravděpodobně sídlil na nové tvrzi vybudované vedle kostela, starý hrad pak zanikl.

Po Bohušovi drželi panství Čeněk a pak Rubín ze Žampachu a před rokem 1393 jej získal Matěj Salava z Lípy, který si vybudoval nový sídelní hrad - Skály. Součástí panství byly mimo Stárkova a jeho tvrze vesnice Skalka, Studnice, Horní a Dolní Vernéřovice, Metuje, Bystré, Chlívce, Jívka, Radvanice a Vápenka. Matěj Salava z Lípy bojoval v době husitských válek původně na straně husitů, později se přidal k císaři Zikmundovi, aby panství Skály udržel a mohl se zmocnit majetku benediktinských klášterů na Broumovsku.

V druhé polovině 15. století se majitelé panství rychle střídali. Známe jména majitelů Hanuše z Varnsdorfu, Zbyňka Buchovce z Buchova, Bartoloměje knížete Münsterberského (vnuka Jiřího z Poděbrad) a mnoha dalších.

V roce 1544 se pánem ve Stárkově stal Bernard Žehušický z Nestájova. Jeho nástupce Hertvík Žehušický z Nestájova dne 1. září 1573 povýšil Stárkov na město se všemi právy k tomu náležejícími, včetně práva hrdelního.

Hertvík Žehušický z Nestájova dne 1. září 1573 povýšil Stárkov na město se všemi právy k tomu náležejícími, včetně práva hrdelního. Stárkovu udělil městský znak, který na červeném štítě znázorňuje zlatého medvěda doprava obráceného a za ním borovici přirozených barev. Ke znaku se vztahuje pověst, která vypráví o silném muži, jenž byl v lese napaden medvědem. Muž medvěda přemohl, uvázal řetězem k borovici a potom přivedl ochočeného domů.

 

Stárkov se tak stal správním centrem panství Skály, měl vlastní kancelář s právem vést si vlastní městské knihy, dále obecní hospodářské účty a příslušné spisy. Dodnes se dochovala kniha ortelů stárkovského soudu s názvem Knihy černé, jinak smolné. Později nařízením císaře Josefa I. z roku 1709 Stárkov hrdelní právo ztratil.

V čele města byla volená městská rada (purkmistr a konšelé). K městským zaměstnancům patřili rychtář a písař, mimo jiné i kat, který byl zároveň obecním rasem. Úředním jazykem byla čeština, po roce 1620 byla na císařský rozkaz zavedena úřední němčina. K poněmčení obyvatel došlo až ve 2. polovině 18. století.

Po Žehušických z Nestájova získali v roce 1582 panství dědictvím bratři Zikmund a Bernard Čertorejští z Čertorej. Roku 1625 bylo skalské panství rozděleno na stárkovské a skalské. Stárkovské připadlo Bernardu Hertvíkovi Čertorejskému, skalské zůstalo jeho bratrovi Věňkovi Škochovi. Bernard Hertvík Čertorejský zemřel v roce 1654 bez dědiců, jeho manželka Kateřina Eusebie se poté provdala za barona Antheima a tím do Stárkova přišla německá vrchnost.

Dne 17. října 1673 koupil stárkovské panství baron Jan František z Kaisersteina, který nechal přestavět zámek do nynější podoby a vybudoval i pivovar. Jeho rod udržel majetek až do roku 1924, kdy jej prodal rodu Pejskarů, továrníků z Police nad Metují. Od roku 1849 platilo nové správní zřízení. Bystré a Chlívce se staly samostatnými obcemi, kdežto Vápenka byla začleněna do katastru obce Stárkov. Obce získaly na panstvu nezávislou samosprávu.

První volby starosty a městského představenstva se ve Stárkově konaly již 6. února 1848. Na konci 19. století také Stárkov dosáhl největšího počtu obyvatel (1119), od té doby se počet obyvatel stále zmenšuje.

Městečko Stárkov mělo od počátku podhorský ráz. Ve starší době byly všechny stavby dřevěné a do náměstí se obracely vysokými dřevěnými štíty. Čtvercové náměstí bylo středem obce a konaly se na něm trhy. Roku 1615 získal Stárkov právo prodeje soli. Dne 17. prosince 1652 udělil Ferdinand III. městečku tři výroční trhy a týdenní trh v sobotu.

Kostel, původně dřevěný, sloužil od počátku jako farní. V roce 1321 byl zasvěcen sv. Barboře. Nynější podoba kostela pochází z let 1654 - 1662. Byl postaven Bohuslavem Ungnadem a polírem Janem Pataušem a zasvěcen sv. Josefu. V roce 1668 poškodil kostel požár a farář Zachariáš Ruther dal stavbu zesílit opěrnými pilíři. V roce 1765 byla přistavěna nynější věž. Na venkovní straně kostela jsou dva krásné náhrobní kameny rodiny Čertorejských z Čertorej a uvnitř jejich hrobka. Z roku 1581 pochází dřevěná roubená fara, po požáru v roce 1660 obnovená.

Fara patří mezi nejstarší uchované světské stavby ve východních Čechách. Již od roku 1575 měl Stárkov radnici a od roku 1578 vlastní školu. V létě roku 1622 však městečko úderem blesku vyhořelo a většina budov musela být postavena znovu. Bohaté vodní prameny vyvěrající na povrch umožnily v městečku vybudovat vodovod z dřevěných trub již v roce 1658, ale teprve v roce 1892 byl vybudován rozsáhlejší vodovod z trub litinových.

K památkám stárkovského náměstí patří klasicistní kašna a některé historické domy. Nejvýznamnější jsou budova radnice z roku 1854 a zámek s přilehlými objekty a zahradou. Původní zámek z roku 1546 změnil řadu majitelů i svou podobu. Ještě roku 1674 byl dřevěný, ale v letech 1681 - 1691 byl zámek přestavěn do dnešní podoby dvoukřídlého barokního objektu.

Stárkov má cenné historické sochy. Na náměstí Mariánský sloup postavený roku 1726. Nejcennější sochařské památky pocházejí z dílny Bartoloměje Henricha z Litomyšle a jsou to socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1752 umístěná před kostelem a pozoruhodná Křížová cesta se 14 zastaveními a úvodním panelem za kostelem. Dal ji v roce 1755 postavit na vlastní náklady místní obchodník s plátny a radní městečka Johann Georg Schroll. Křížovou cestu řadíme ke kulturním pozoruhodnostem východočeského kraje.

Stárkovsko bylo krajem zemědělců, tkalců a horníků. Půda podhorského kraje byla kamenitá a málo úrodná. Výnosnější byly jen louky, zejména kolem potoků. Až do 19. století bylo Stárkovsko známé množstvím lesů. Nejstarší zprávy o lesním hospodaření pocházejí z konce 18. století. Lesy byly považovány za nejvýnosnější část panství a od 19. století soustavně obnovovány.

V 19. století se ve zdejším kraji rozšířilo domácí tkaní a pěstování lnu. Stárkov se stal tkalcovským městečkem. V roce 1850 byl přestavěn mlýn stojící u silnice k Vápence na tkalcovnu s vodním pohonem. Od roku 1910 působila ve Stárkově textilní továrna založená Josefem Wolfem. Průmyslová textilní výroba zaměstnávala po roce 1900 asi 150 lidí a stárkovské textilie měly na trhu dobrou pověst.

V polovině 19. století začala na Stárkovsku těžba uhlí pro pomalu se rozrůstající průmysl. Podle archívních materiálů byla v Bystrém postavena již roku 1840 Karlova šachta se štolou dlouhou 3,6 km a v březnu roku 1858 se započalo s hloubením dolu sv. Kláry. Šachty z Bystrého vedly až ke Stárkovu do míst za Křížovou cestou. V letech 1880 - 1890 byly doly na Stárkovsku pro nebezpečí vpádů vody uzavřeny a těžba pokračovala v okolí Rtyně, Svatoňovic a Radvanic. V 70. letech 19. století se budovala železniční trať Choceň - Meziměstí. Jedna z jejích odboček měla vést přes Stárkov na Radvanice, ale páni z Kaisersteina si nechtěli nechat zničit své letovisko a trať byla odkloněna směrem k Polici nad Metují. Stárkov se tak ocitl stranou důležité obchodní a turistické trasy a možnosti jeho dalšího rozvoje byly omezeny.

V 1. polovině 20. století se ke stárkovským průmyslovým podnikům přiřadily velkostatek a pila bratří Pejskarů a mlékárna bratří Palatů.

 

Protože byl Stárkov tkalcovským městečkem, byla v roce 1880 otevřena tkalcovská škola, která měla od roku 1897 vlastní novou budovu. Škola byla v roce 1934 zrušena a v její budově pak byla škola měšťanská. Raritou stárkovského školství byla mezinárodní cukrářská škola, založená v roce 1921 jako první v Československu.

Od 70. let 19. století kvetl ve Stárkově bohatý spolkový život. Nejstaršími spolky byly Spolek válečných veteránů, Spořitelní a záložní spolek a Spolek dobrovolných hasičů. Později vznikly Tělocvičný spolek, který měl od roku 1926 vlastní sportovní hřiště (nad hřbitovem), Spolek pro zahraniční cestovní ruch, divadelní soubor a místní kapela.

První a druhá světová válka Stárkov tragicky poznamenaly. Po první světové válce, zejména v období nástupu nacismu v Německu, se staly problémem národnostní otázky. V roce 1930 měl Stárkov 892 obyvatel a z toho jen 108 české národnosti. Nadcházející události však nadlouho přerušily třistaleté harmonické soužití Čechů a Němců. Česko-německé spory se stále stupňovaly a kvůli možnosti napadení Německem se začalo budovat opevnění z železobetonových pěchotních srubů. Pozůstatky z tohoto opevnění najdeme v okolí Chlívců dodnes. Po Mnichovské dohodě však Stárkov v říjnu 1938 obsadila německá vojska a celé Stárkovsko bylo začleněno do německé říše.

Po skončení druhé světové války byla většina německých občanů odsunuta do Německa. Následující osídlovací akce přivedly do Stárkova lidi, kteří ke zdejší krásné, ale drsné krajině neměli takový vztah jako původní obyvatelé. Chyběla jim hrdost a patriotismus předešlých obyvatel. Trvalo až do konce 60. let, než se ustálil pohyb obyvatelstva a lidé si v sobě vytvořili pocit sounáležitosti s tímto krajem.

Na začátku června 1945 vznikla stárkovská místní správní komise a 25. ledna 1946 byl ustanoven MNV Stárkov. Úřad sídlil v budově zámku. Od 1. září 1950 byly sloučeny obce Stárkov a Horní Dřevíč (Dřevíč byl založen v 1. polovině 14. století a až do roku 1848 patřil k polickému panství). V lednu 1960 se sloučily se Stárkovem obce Bystré a Chlívce.

Majetek německých občanů se po válce dostal pod národní správu. Po odsunu zde výrazně poklesl počet obyvatel, snížil se počet zákazníků a obchody a živnosti špatně prosperovaly. Komunistická moc postupně likvidovala soukromý sektor. Ve Stárkově byly znárodněny obě tkalcovny a začleněny do Českých lnářských textilních závodů v Trutnově (Úpolen Úpice, později n. p. Texlen Trutnov). V provozu potom zůstala pouze bývalá tkalcovna J. Wolfa. Druhá tkalcovna byla zrušena a v její budově vznikla strojní a traktorová stanice.

Soukromé obchody se staly součástí velkých národních podniků. Zanikla mlékárna i pivovar. Zlikvidováni byli i soukromí zemědělci. V únoru 1949 vypukla rozsáhlá kampaň k zakládání zemědělských družstev. Téhož roku vzniklo jako jedno z prvních v okrese JZD v sousedním Bystrém. V průběhu roku 1957 vzniklo i JZD Horní Dřevíč - Stárkov.

Stárkovské JZD (vzniklo spojením JZD Bystré a JZD Horní Dřevíč při sloučení obcí) mělo stále špatné výsledky, a tak se od 1. ledna 1965 stalo součástí Státního statku Adršpach (později Státní statek Teplice nad Metují). Řadu problémů přinesla Stárkovu dvě nevyužitá zařízení, a to bývalý pracovní tábor a budova zámku.

Budova zámku byla přestavěna na domov důchodců, který zahájil svou činnost 14. ledna 1957. Objekt tábora získal roku 1965 Okresní výbor ČSM a vybudoval zde vlastní chatový tábor. V obci se také pomalu obnovoval kulturní a společenský život.

První poválečný školní rok trval od 10. do 19. července 1945 a byl společný pro všechny děti. Do školy chodilo 31 žáků, z nichž jen sedm umělo dobře česky. Od září, kdy začal již normální školní rok, byla škola rozdělena na obecnou a měšťanskou. Vznikaly společenské organizace, jako sbor hasičů, TJ Sokol, Český svaz žen, Český červený kříž, Svaz invalidů, Klub důchodců i mládežnické organizace. Kulturní život se snažila organizovat Osvětová beseda.

V 60. letech začala vydávat měsíčník Kulturní kalendář (později nazvaný Stárkovský zpravodaj). V červenci 1978 vzniklo Kulturní a společenské středisko (KaSS), které převzalo činnost Osvětové besedy a zahájilo řadu nových akcí. Nejúspěšnějšími byly klub mladých a dálkový pochod Katovská třicítka.

Podobně jako v jiných městech vzniklo na začátku prosince 1989 i ve Stárkově místní Občanské fórum (OF). V komunálních volbách v listopadu 1990 bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo a místo MNV vznikl Obecní úřad Stárkov.

Současně s politickými změnami nastaly i změny hospodářské. V restitucích získali bývalí majitelé většinu zemědělské půdy, kterou obhospodařovaly Státní statky. Potomci bratří Pejskarových získali zpět část pozemků bývalého velkostatku, zámek a budovy k němu patřící.

Nové právní podmínky umožnily rozvoj soukromého podnikání, své služby nabízí stárkovským občanům na 30 různých podnikatelů. V průběhu roku 1991 projevil holandský obchodník s nemovitostmi R. Hoedt zájem vybudovat ve Stárkově rekreační areál. Dnes je již v areálu nazvaném Green Valley (Zelené údolí) dvacet domků, minigolf, bazén a malá farma.

Stárkovským se podařilo vybudovat nový vodovod. Obecní úřad se také snažil zachovat nejvýznamnější historické památky. Nejnákladnější byla celková oprava budovy radnice a Křížové cesty.

Na konci tisíciletí hledá Stárkov nové perspektivy, vznik nových průmyslových podniků neplánuje, svou prosperitu chce založit na rozvoji cestovního ruchu. Nádherná krajina a množství památek k tomu přímo vybízejí.

  • Zámek Stárkov
  • Kostel svatého Josefa
  • Kaplička svatého Jana Nepomuckého
  • Křížová cesta
  • Sousoší Kalvárie
  • Sloup se sochou Panny Marie na náměstí
  • Roubená barokní fara (17. století), údajně se jedná o nejstarší světskou stavbu ve východních Čechách
  • Radnice (nyní z r. 1854)

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz