Bečov nad Teplou

Počátky Bečova souvisejí s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa. Vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve 13. století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Roku 1387 král Václav potvrdil Boršovi z Rýzmburka právo vybírat v Bečově a Dražově clo.

Dalším důležitým faktorem rozvoje Bečova bylo ve 13.-16. století rudné hornictví v centrální části Slavkovského lesa (zlato, stříbro, cín). Zejména zdejší těžba cínu měla celoevropský význam a znamenala pro kraj hospodářskou a  kulturní konjunkturu. Klíčovou roli při důlní exploataci Slavkovského lesa sehrály šlechtické rody Rýzmburků z Oseka a Pluhů z Rabštejna. Těžba cínu kulminovala v první půli 16. století, poté došlo k jejímu pozvolnému úpadku, který završila třicetiletá válka.

Hledání nové obživy obyvatel vedlo k rozmachu řemeslné cechovní výroby. Na Bečovsku se rozvinula četná specifická řemesla (cínařství, postřihovačství, tkalcovství, koželužství, kloboučnictví aj.). Podivuhodnou zvláštností kulturního života Bečovska se po roce 1650 stal mimořádně úspěšný rozkvět lidové hudební tradice. Mnohé obce prosluly svými nadanými muzikanty (Bečov, Javorná, Dražov, Chodov, Nová Ves).

V době baroka v 17. a 18. století se výrazně změnila tvářnost Bečova a  okolních míst. Sídelní lokality byly v duchu baroka přestavěny. Pouze v  půdorysech a jádrech domů si zachovaly svůj gotický a renesanční ráz. Přestavby se dotkly hlavně bečovského hradu a kostela svatého Jiří. Nové barokní kostely a  kaple byly postaveny např. v Javorné, Nové Vsi, Dražově a Dolní Hluboké.

Devatenácté století bylo pro Bečov stoletím rozvoje silniční a železniční dopravy. Mílové kroky učinilo i poštovnictví. Ze zajímavých výrob a řemesel Bečovska v době 18.-19. století připomeňme tradiční cínařství, dále knoflíkářství, smolaření, výrobu koženého zboží a obchod chmelem. Na venkově se nejvíce obyvatel živilo chovem dobytka (zejména ovcí) a drobným zemědělstvím. U  Chodova byla zřízena výrobna kyseliny sírové (Vitriolka). Kolem roku 1800 začaly v kraji pracovat první malé manufaktury. V blízkém Horním Slavkově byla v roce 1792 založena první česká porcelánka. Pokusná výroba porcelánu však byla zahájena již o tři roky dříve (1789) v obci Háje u Bečova. Mnoho pracovních příležitostí skýtaly rozsáhlé lesy Bečovska, jež tvořily důležitý hospodářský faktor panství již od středověku. Hudební tradice Bečovska byly v první půli 19.  století obohaceny působením osvíceného pedagoga Karla Veita. V roce 1887 byla v  Bečově založena renomovaná hudební škola. Studovali na ní žáci z celých severozápadních Čech.

Dvacáté století přineslo Bečovsku další zlepšení dopravních a poštovních spojů. V roce 1901 byla dokončena železnice z Krásného Jezu do Lokte. I do odlehlých vsí byl postupně zaveden elektrický proud. Přírodní krásy Slavkovského lesa začali již od sklonku 19. století objevovat a obdivovat turisté i  přírodovědci.
První světová válka znamenala i pro oblast Slavkovského lesa úpadek ekonomiky, bídu a žal nad ztrátou drahých. Smutnou reminiscencí oněch časů jsou desítky obecních pomníků padlým v letech 1914-1918. Po válce došlo na Bečovsku k rychlému odumírání posledních zbytků svérázné lidové kultury. S tím souvisel i zánik typické hrázděné architektury. Stará, výrazově a stavebně hodnotná venkovská stavení byla nahrazována uniformními domy, jež kopírovaly městské vzory.

Konec druhé světové války měl pro Bečovsko a jeho obyvatele dalekosáhlé důsledky. Došlo ke složitému procesu odsunu Němců a znovuosidlování kraje českým obyvatelstvem. Odlehlé končiny Bečovska lákaly nové osídlence jen málo, neboť měly špatné spojení a špatné zásobování. Pracovních příležitostí bylo minimálně. Mnohé lokality po vysídlení Němců zcela osiřely.

Nové oživení přinesl až po roce 1950 rozmach těžby uranové rudy v okolí Horního Slavkova (Krásno, Ležnice, Krásný Jez aj.). Po vyčerpání uranových ložisek (kolem roku 1960) nastaly pro Slavkovský les opět klidnější časy. Pozornost se začala věnovat jeho lesnímu a zemědělskému hospodaření. Postupně dochází k "znovuobjevování" přírody Slavkovského lesa pro rekreaci. Po roce 1968  propukl i na Bečovsku "boom" chataření a chalupářství.
Bečov se stal sídlem několika menších podniků (např. Elektro). Dobré renomé si získala místní líheň pstruhů.
V roce 1974 byla zřízena chráněná krajinná oblast Slavkovský les, zahrnující do svého území celý region Bečovska. Bečov nad Teplou je ideálním východiskem výletů do CHKO Slavkovský les. Městečkem prochází zeleně značená turistická cesta od Javorné do Pramenů.

• Filip Rab - Významný humanistický básník 16. století
• Kašpar Pluh z Rabštejna - V letech 1537-1547 byl pánem Bečova. Synovec předchozího bečovského pána Jana Pluha. Kašpar Pluh se stal vůdcem českého stavovského povstání proti králi Ferdinandovi I. v letech 1546-47. Když bylo povstání potlačeno, uprchl Pluh do Saska. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti a na jeho hlavu vypsána odměna. Později byl omilostněn. Vrátil se do Čech, kde zemřel roku 1585 v Sokolově. Dne 1. dubna 1585 byl pohřben v bečovském kostele.
• Josef Labický - Významný hudební skladatel, zakladatel a šéfdirigent lázeňského orchestru v  Karlových Varech (1835). Roku 1803 se s rodiči přistěhoval z Krásna do Bečova do domu čp. 205. Mladý Labický se v Bečově učil u hudebního pedagoga Karla Veita hru na violu a klavír. Solidní životní existenci mu však mělo zajistit řemeslo postřihačství, jemuž se pilně učil. V roce 1824 dostal Labický od bečovského magistrátu certifikát postřihačského mistra. Již čtyři roky před tím však mladý hudebník začal působit jako houslista lázeňského orchestru v Mariánských Lázních. V roce 1821 přešel jako sezónní hudebník do Karlových Varů. Labický se oženil (roku 1824) s Antonií Hergetovou, dcerou bečovského starosty. V Bečově se narodily Labického děti: Eduard (architekt), August (hudební skladatel a ředitel lázeňského orchestru v Karlových Varech), Wilhelm (vynikající houslista) a  Antonie (operní pěvkyně).
• Adojf Zörkler - Umělecký kovář, autor kovového reliéfu "Objevení Vřídla" v Karlových Varech (Tržní kolonáda). Vytvořil také velký reliéf Krista pro klášter v Teplé a  plastiku T.G. Masaryka. Od roku 1909 žil v Bečově, kde byl v roce 1920 zvolen starostou. V Bečově vytvořil četná kovářská díla. V roce 1946 vysídlen do Německa.
• Josef Russ - Učitel a vlastivědný badatel Tepelska a Bečovska. V roce 1936 vydal vlastivědu "Der Tepler Bezirk". Od roku 1901 byl učitelem a později ředitelem měšťanské školy v Bečově. Jako důchodce psal několik obecních kronik Bečovska.
• Johann Kopetzky - První ředitel měšťanské školy v Bečově, básník, kulturní osobnost města.
• Ernst Steidl - Malíř a grafik. Bečovský rodák. Malířství a grafiku studoval v Teplicích a  Praze. Od roku 1914 byl činný jako svobodný výtvarný umělec v Bečově. Člen sdružení umělců Metznerbundu, autor četných obrazů a grafik s krajinnými motivy z Bečova a okolí.
• Alois Rieber - Žák profesorů Pirnera a Myslbeka v Praze. Vysokoškolský profesor a sochař, rodák z Bečova.
• Josef Rieber - Universitní profesor, bohoslovec a kněz působící před 2. světovou válkou v  Bečově, kde se narodil.
• Marie z Beaufortu - Rozená hraběnka ze Silva Tarouca. Manželka vévody Heinricha Beaufort-Spontini, majitele bečovského panství do roku 1945. Proslula svou dobročinností ve  prospěch chudých a nemocných. Řadu let působila jako presidentka německého katolického svazu žen v Čechách. Vévodkyně byla velice zbožná. Měla šest dětí, z  toho dvě zemřely krátce po narození, jeden syn padl ve 2. světové válce. Marie z  Beaufortu je pochována na bečovském hřbitově.
• Jindřich z Beaufortu - oslední šlechtický majitel bečovského panství v letech 1917-1945. Syn vévody Friedricha Beauforta (1843-1916). Navštěvoval gymnázium v Plzni, práva vystudoval ve Vídni a Innsbrucku. Poté pracoval na pražském místodržitelství. Za 1. světové války bojoval v rakouském vojsku. Dne 3. února 1910 se oženil s  hraběnkou Silva Tarouca. Z manželství vzešla hraběnka Elisabeth, hrabě Friedrich, hrabě Albrecht (padl ve válce) a nejmladší dcera hraběnka Eleonora. Vévoda byl štědrým mecenášem města Bečova a jeho spolků. Jeho vášní a zálibou byl lov. V roce 1965 mu bývalí obyvatelé Bečova v Německu udělili čestné občanství.

• Hrad -Jeho nejstarší gotickou část postavili Rýzmburkové v první půli 14. století. Klenotem gotické části je hradní kaple Navštívení Panny Marie z roku 1400. Byla vysvěcena dne 14. května 1400. Má žebrovou klenbu se dvěma svorníky, na jednom je reliéfní znak pánů z Rýzmburka, na druhém heraldický čtyřlist. Rozměry kaple činí 14x10 metrů, její výška 9 metrů. Unikátní jsou původní gotické nástěnné malby. Zachycují 17 biblických výjevů (např. Kalvárie, Zvěstování, Narození Krista, Klanění Tří králů, Svatý Kryštof aj.). Autor maleb není znám. Podle některých badatelů mají tyto malby mystický a astrologický význam (symboly slunce, měsíce, hvězd aj.). Stav kaple a její výmalby je bohužel nedobrý. Již v  19. století kaple sloužila jako sýpka.

  Historické jádro hradu tvoří dvě čtyřhranné věže, jež byly v první čtvrtině 16. století spojeny a stavebně sjednoceny obytným palácem o patnácti sálech (roku 1524). Stalo se tak za vlády Pluhů z Rabštejna, kteří hrad "zmodernizovali" v duchu pozdní gotiky a renesance. V paláci se dochovaly četné skvostné portály a okenní ostění z první poloviny 16. století. Některé portály sem byly osazeny druhotně koncem 19. století. Pocházejí z Nového dvora a  toužimského zámku. Portály jsou signovány různými kamenickými značkami.

  V rámci úprav hradu počátkem 16. století byl k jeho gotické části přistavěn renesanční zámek, tzv. Pluhovský palác (Pluhovské domy). Na jeho nádvoří je umístěn znak Pluhů z Rabštejna, který symbolizuje jejich klíčový význam pro dějiny hradu a městečka Bečova. V roce 1623 byla podoba bečovského hradu dále změněna likvidací mohutné válcové věže. Ta byla radikálně snížena a postupně degradována ze strážního a  obranného bergfritu na vyhlídkový rondel. Během třicetileté války hrad značně zchátral. Po jejím skončení měl být nově opevněn podle plánů vojenského velitele hradu Jana Lacrona. Nebylo však dost peněz a tak byla postavena jen tzv. Lacronova bašta nad hradním příkopem (roku 1656).

  V 18. století byly stavební úpravy hradu minimální. Torzo válcové věže v  předhradí muselo být sníženo na pouhých šest metrů. Z původně gotické věže zůstalo jen základové zdivo, na němž je osazen alianční znak Questenberků-Kouniců. Poslední stavební zásahy na bečovském hradě proběhly v letech 1861-1865 podle plánů architektů Josefa Zítka a Josefa Mockera. Tyto stavební úpravy byly provedeny pouze v barokní budově zámku. Měly nevelký rozsah. Oba stavitelé předložili majiteli hradu Beaufortovi projekty na radikální přestavbu středověkého sídla v duchu romantického historismu. Beaufort s návrhy naštěstí nesouhlasil a hrad si tak zachoval svou starobylou podobu, jež uchvacuje každého návštěvníka Bečova.

  Organickou součástí bečovského panského sídla je barokní zámek.

  Barokní budova zámku byla stavěna již od počátku 18. století ve dvou etapách, v první 1701, ve druhé 1710 - 1713, v těsné blízkosti zpustlého hradu.. Budování tzv. Nového neboli Dolního zámku financoval tehdejší majitel bečovského panství Jan Adam Questenberk. Dominantou zámku je osmiboká nárožní věž. V ní byly umístěny reprezentační sály a kaple. Objekt zámku je spojen s předzámčím kamenným mostem se sochami Jana Nepomuckého a jezuitského pátera Jana de Gotto z  roku 1753. Na soklu plastiky svatého Jana Nepomuckého je alianční znak Questenberků-Kouniců. Vstupní bránu do zámku rámuje renesanční portál z doby kolem roku 1540. V letech 1861-75 proběhla modernizace interiérů zámku, na níž se podíleli J. Mocker a J. Zítek. V roce 1861 byla do dnešní podoby přestavěna zámecká kaple. Zámecké terasy pocházejí až z druhé půle 19. století. Pod terasami jsou rozsáhlá sklepení bývalého pivovaru z 18. století.

  V roce 1996 byl nově opravený zámek vůbec poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout výstavu gotického umění Západních Čech. Jsou zde dva prohlídkové okruhy, I. je zaměřen na románský relikviář sv. Maura, II. nabízí barokní zámecké interiéry (knihovna, kaple, salóny). Od roku 2002 prezentuje bečovský zámek jako svoji chloubu renovovaný románský relikviář svatého Maura.

• Kostel svatého Jiří -Původní středověký kostel byl v 15. století postaven na místě prvního bečovského hradu (tvrze). V roce 1621 kostel vyhořel a byl obnoven. Tento v  pořadí druhý kostel pak shořel při požáru roku 1760. Na jeho místě byl v letech 1763-1767 postaven dnešní kostel svatého Jiří podle plánů místního stavitele Franze Pöpperleho. Lavice a oltáře zhotovil bečovský truhlářský mistr Franz Liebner. Hlavní oltář je dílem T. Pistela z Teplé (1776). Obraz svatého Jiří maloval žlutický malíř J. Grimmer. Boční oltáře jsou zasvěceny svaté Anně a  svatému Janovi. Umělecky výrazná kazatelna je řezbářským dílem T. Pistela (1776). Varhany jsou z roku 1775, zvony byly odlity v Chebu v roce 1763.  Interiér kostela je vyzdoben v duchu rokoka. V roce 1834 byl chrám modernizován, což dokládá letopočet nad vstupním portálem. Věž byla ke kostelu přistavěna až v  roce 1885 podle plánů toužimského stavitele Johanna Schoberta. Při vchodu do kostela vidíme ozdobné kované oplocení a branku s plechovými reliéfy Krista, Panny Marie, svatého Jiří a svatého Michaela, dílo místního uměleckého kováře Adolfa Zörklera z roku 1926.

  V kryptě kostela byl roku 1585 pohřben Kašpar Pluh z Rabštejna. V době protireformace byl jeho hrob zničen. Na prostranství před kostelem stojí jednoduchá kamenná kašna z první poloviny 19. století.

• Fara - Pozdně barokní patrová stavba z doby po požáru roku 1760. Dům čp. 189 má sedm okenních os a jeho fasáda je členěna lisenami. Okna jsou rámována šambránami s  uchy. Nadokenní římsy jsou trojúhelné. Dům je typickým reprezentantem barokního farního úřadu. U fary stojí chráněná lípa stará přibližně 300 let.
  

• Radnice -Barokní stavba z doby krátce po požáru roku 1760 se nachází na místě starší radnice. Výstavný městský dům s četnými klasicistními prvky. Postaven byl podle plánů Josefa Moika a Norberta Heydla. V roce 1898 byla radnice renovována do dnešní podoby. Směrem do ulice stojí kamenná kašna (první půle 19. století) s  chrličem ve tvaru lví hlavy.K radnici přiléhá mohutná, leč stavebně strohá budova, v níž kdysi sídlily všechny bečovské úřady (okresní hejtmanství, soud, daňový úřad, živnostenský úřad aj.). Budova je ukázkou účelové erární stavby 19. století.

• Mariánský sloup - Na hranolovém podstavci je umístěn sloup s korintskou hlavicí, jež nese plastiku Panny Marie (Immaculata). Sloup byl vysvěcen roku 1680, obnoven v letech 1891 a  1995. Na jeho soklu je vidět reliéfní znak Questenberků, kteří byli donátory památky.
  

• Památné domy - Domovní zástavba Bečova si zachovala středověký půdorys. Městečko má dosud, byť někdy v dezolátním stavu, četné domy z období baroka a klasicismu. Návštěvníka zaujme vysoký počet původních vyřezávaných dveří z první půle 19.  století. Mnohé domy na náměstí 5. května mají ještě gotické jádro.