Sedlice

Sedlice leží na jihovýchodním svahu brdského výběžku, oddělujícího blatenskou kotlinu od horažďovické pánve. Protíná ji silnice Plzeň - České Budějovice. Krásná krajina, bohaté rekreační a turistické možnosti, zajímavá historie a kulturní pamětihodnosti. V Sedlici byla v roce 2003 vyhlášena památková zóna.

Zatím nejstarší archeologický nález na katastru Sedlice byl učiněn při polních pracích v listopadu 1964 u místního nádraží. Je to kamenný kopytovitý klín (nástroj na opracování dřeva) z mladší doby kamenné. Zcela bezpečně bylo toto území osídleno v době železné, v období kultury halštatské. Misky z halštatských hrobů.Z této doby pochází plochý žárový hrob, zjištěný na východ od Sedlice, jiný byl prozkoumán jihovýchodně od osady Důl. Významnou halštatskou lokalitou je jižní svah vrchu Hradiště, kde byly objeveny náramky, bronzové nášivky, železné hroty kopí, nože, koňská udidla a podobně. Stejně staré mohyly se díky lesnímu porostu uchovaly u Holušic, nedaleko nichž byly objeveny stopy stejně staré osady.

Archeologické objevy byly učiněny i na četných dalších lokalitách, včetně mohyl našich slovanských předků.

Středověk

Osada Sedlice náležela do staré aglomerace na Bozeňsku, jež zahrnovala oblast dnešního Blatenska, Březnicka a Rožmitálska. Byla osídlena dříve než ostatní kraje. Napovídá to kontinuita pravěkého a středověkého osídlení. Vývoj dalšího osídlení lze předpokládat v období vnitřní kolonizace (13. - 14. století), kdy podél staré písecké cesty, s kterou se tu spojovala jiná, rovněž stará cesta od Vimperka, vznikla zemědělská osada silničního typu. V písemných pramenech je osada Sedlice (Sedlecz) uváděna v letech 1352 - 1399 mezi sídlišti bozeňského děkanátu. Majitelem Sedlice byl rod Bavorů ze Strakonic.

Vilém ze Strakonic je v roce 1358 připomínán jako patron kostela v Sedlici, který byl již ve 14.  století farním. V roce 1404 prodal Břeněk ze Strakonic sedlické zboží, to je tři popluží s dvorem a s podacím kostelním právem, Vojtěchovi, Janovi a Lipoltovi z Kraselova. V době husitských válek zůstala Sedlice, podobně jako celé Blatensko, ušetřena válečných pohrom. Pravděpodobně od poloviny 15. století patřila Sedlice Mikuláši Kaplířovi ze Sulevic. V době, kdy byl majitelem Adam Řepický ze Sudoměře, byla Sedlice v roce 1539 povýšena na  městečko. Sedličtí současně získali městský znak a právo pečetit zeleným voskem. Současně obdrželi sedličtí od krále Ferdinanda I. právo trhů (jarmarku).

Hospodářský rozvoj v 16. století byl spojen s existencí režijního, rytířského a městského velkostatku. Adam Řepický přežil své děti, zemřel v roce 1551 a Sedlici s veškerým majetkem převzala jeho sestra Kateřina, provdaná za Zdeňka ze Šternberka. Později pak zřejmě Sedlici vlastnil její syn Adam až do roku 1623. Tvrz v Sedlici. postavená po roce 1404, byla Šternberky přestavěna v  2. polovině 16. století na renesanční zámeček v obdélníku vodního příkopu. Jádrem stavby je patrová budova, z níž vybíhají dvě boční křídla. Na fasádě jsou patrny zbytky sgrafit. Chodba je zaklenuta křížovou klenbou se zazděnými arkádami. V roce 1680, podle zápisů faráře Horacia v matrice, zemřelo na mor v  Sedlici 95 osob. Sedlice byla majetkem Šternberků až do roku 1708.

1. světová válka

26. července, na sv. Annu, byla vydána mobilisační vyhláška, která do čtyřiadvaceti hodin svolávala příslušníky 8. a 9. armádního sboru v Čechách. Záhy po vypuknutí války došlo k rozsáhlému zdražování potravin a dalšího zboží. Na poli válečném se zatím mimo jiné z popudu T. G. Masaryka tvořily legie, které se jako nové formace postavily a bojovaly proti Rakousku a Německu. Po porážce německých vojsk ve Francii a rozvratu rakouské armády v Itálii byla roku 1918 světová válka ukončena a 28. října téhož roku vyhlášena samostatnost československého národa

Do světové války odešli ze Sedlici prakticky všichni bojeschopní muži.
Z nich se 53 zpět nevrátilo. Sedličtí občané uvítali rozpad Rakousko - Uherska a vznik samostatného státu oslavou dne 30. října za účasti všech místních vlasteneckých spolků. V roce 1919 vykonány obecní volby. Pomník na obrázku vpravo odhalen 29. července 1923.

2. světová válka

Dne 23. září 1938 v noci vyhlášena všeobecná mobilisace branné moci a 24. září odjíždějí záložníci ke svým útvarům. V šest hodin ráno byly vyvěšeny mobilisační vyhlášky. 5. října president Beneš podává demisi a 22. října opouští území Československa.

1. října je obsazeno naše pohraničí Němci na základě mnichovské dohody, naši záložníci se vrací domů a s nimi se stěhují do vnitrozemí rodiny, které byly vyhnány z pohraničí. 30. listopadu zvolen presidentem Dr. Em. Hácha a 1. prosince jmenována nová vláda v čele s Rudolfem Beranem. V dalších letech citelně stoupá nedostatek základních životních potřeb. Válka vypukla německým přepadem Polska 1.9.1939. Druhé světové války se postupně účastnilo 61 států a bojovalo přes 100 mil. vojáků. 8.5.1945 podepsalo Německo bezpodmínečnou kapitulaci.

16. března 1945 dorazila do Sedlice jednotka německé okupační armády.
6. května přišla do Sedlice první zpráva o tom, že se blíží Američané, toho dne obsazují Písek. V Sedlici zajišťován majetek říšských příslušníků, ustanoven nový ředitel školy Fr. Kovář místo Fr. Konráda. V pondělí 7. května 1945 přijíždí do Sedlice jednotka americké armády. Tanky projíždějí připravenou slavobránou, zaujímají postavení a ubytovávají se ve škole. Mezi nimi i americký Čech Jan Kotrouš z Clevelandu.

11. května projíždí Sedlicí větší jednotka sovětské armády. V katastru obce probíhala linie styku americké a sovětské armády. Vlevo pamětní deska obětem 2. světové války, umístěna v dolní části pomníku obětem 1. světové války.

• Farní kostel sv. Jakuba Většího z roku 1752 postavený Antonínem Jermářem na místě staršího gotického kostela ze 14. století.
• Socha sv. Jana Nepomuckého na okraji parku na Náměstí T. G. Masaryka
• Bývalý štenberský dům s mázhausem a původní sgrafitovou výzdobou.