Vidnava

Mírové náměstí, 790 55, Vidnava, Tel.: +420 584 435 131, podatelna@vidnava.cz
Vidnava/Společnost - Vidnava




Město leží v nadmořské výšce 239 m, na pravém břehu řeky Vidnávky.

Vedení města se v posledních letech postupně snaží obnovit zchátralé historické stavby a z rozpočtu na ně uvolňuje každoročně nemalé částky. Podstatnou úlohu v obnově památek však mají nejrůznější dotace a dary. Podařilo se dokončit mj. generální opravu měšťanského domu čp. 12. V tomto objektu Domě partnerství jsou klubové místnosti pro nejrůznější oslavy, setkání rodáků a besedy, společenský sál, muzeum,městská knihovna a prodejna květin.

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá město Vidnava do farnosti Vidnava, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské. Osada Krasov patřila k farnosti Łąka, která se nachází v otmuchovském děkanátu opolské diecéze.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru v Javorník u Jeseníku. Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.

Město Vidnava má bohatou a pohnutou historii. První známky osídlení jsou doloženy už v mladší době kamenné, o čemž svědčí nálezy pazourkových nástrojů. První písemná zmínka o městě, založeném na pravidelném osovém půdorysu, pochází z roku 1291. Již tehdy byla Vidnava významným správním centrem oblasti a střediskem řemeslné výroby. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1550.

Jméno Wydna, Widna patřilo říčce, na které bylo založeno stejnojmenné město. Je odvozováno od slovanského kořene vid -, jenž je i ve slovese vidět. Wydna označovala čistou vodu, v níž je všechno vidno. Němečtí přistěhovalci -i prodloužili a koncem 14. století proměnili v dvojhlásku -ei. Koncovka -au byla ke jménu přidána analogicky podle jmen jako Schónau a sváděla později k výkladu, Weidenau je složeno z Weide, vrba a Aue, niva. Tento mylný výklad se dostal i do městského znaku, v jehož obrazu je vrbový strom. České jméno Vidnava se opírá o latinizovanou formu z konce 13. století.

Řeka Vidnavka pramení v 880 m n.m. na jihozápadním svahu Studničního vrchu v jižní části Rychlebských hor, její celková délka od pramene k místu, kde kříží státní hranice s Polskem, činí 25,5 km.

Slibný vývoj města, v němž prosperoval obchod i řemesla, přerušila ve 14. století husitská tažení proti jejich největšímu slezskému odpůrci - vratislavskému biskupovi. V roce 1428 bylo město husity dobyto a spáleno. Úpadek města trval až do počátku 16. století, kdy se začalo postupně zvedat z minulých pohrom. Nastal rozmach řemeslné výroby (soukeníci, barvíři, ševci, krejčí, bednáři, kováři, pekaři, kožešníci, řezníci a tkalci), město získalo právo pro vaření piva pro celé okolí (1529), uplatnilo se zde i umělecké řemeslo zvonařské (1559).

Vzkvétající město postihl roku 1574 katastrofální požár, kterému kromě kostela, fary a školy, ležících poněkud stranou od městského jádra, padlo celé za oběť. Za třicetileté války bylo město několikrát obsazeno Švédy, nevyhnuly se mu ani epidemie neštovic a moru. Hluboce do dějin Vidnavy zasáhly i válečné a politické události kolem dvou válek o Slezsko v letech 1741 až 1745. Vratislavským mírem byly stanoveny nové hranice Slezska, které se bezprostředně dotkly i Vidnavy a učinily z ní pohraniční město, odříznuté od bohatých vesnic, ležících na východ od ní.

Ve městě byl zřetelný vliv církve. Působila zde Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Počátky kláštera spadají do roku 1868, kdy tehdejší vidnavský farář P. Wache chtěl pomoci chudým farníkům, kteří byli ponejvíce dělníky a nádeníky. Pan farář poznal působení sester Kongregace v Nyse a rozhodl se povolat tyto sestry do Vidnavy, aby pomáhaly místním chudým. V Nyse působila Kongregace od roku 1848, kdy tam přišly řádové sestry z Prahy.

Město Vidnava bylo významnou spojkou země se sousedním Polskem. Vedla tudy železnice přes Kalków do Nysy, kterou provozovala rakouská železniční společnost místních drah. Ta dostala roku 1885 koncesi pro provoz trati Hanušovice - Glucholazy (PL). V dalších letech byly otevřeny odbočky do Javorníku a provoz přezala berlínská firma Lenz&Co až do r. 1923, kdy železniční dopravu převzaly nad ČR ČSD. Nejčastěji přepravovaným zbožím bylo dřevo, žula, mramor, hnojiva a štěrkopísky. Na rovinách se pěstovala cukrová řepa, která putovala po železnici do nedalekého cukrovaru v Otmuchově.

Rozvoj železniční dopravy ukončila II. světová válka, kdy byl v roce 1945 zničen železniční most přes řeku Vidnávku.

 

  • Adolf Lorenz (1854–1946) – rakouský ortoped, otec Konrada Lorenze
  • Alois Bauch (1867–1938) – malíř
  • Friedrich Gesierich (1893–1952) – německý malíř
  • ThDr. Anton M. Otte (* 1939) – římsko-katolický kněz německé národnosti, současný probošt Královské kolegiátní kapituly Vyšehradské

 

Kulturní památky:

  • Římskokatolický farní kostel svaté Kateřiny, kostel pochází z 2. poloviny 13. století. Během útoku husitů byl roku 1482 vypálen. Z původní stavby se dochoval gotický portál v západní předsíni. Během přelomu 16. a 17. století byla postavena kaple sv. Hedviky, v níž je zachován polychromovaný náhrobní kámen fundátora vikáře A. Merkela. Další náhrobky jsou zazděny ve zdech kostela. Kostel znovu vyhořel roku 1713. Vysvědcení rekonstruovaného kostela se konalo až roku 1748. Současný vnější vzhled kostela pochází z roku 1883. Tehdy vznikla i věž. Dříve byl kostel obklopen hřbitovem. Budova vikářství vznikla roku 1842. V kostele malby Aloise Baucha.
  • Kostel svatého Františka z Assisi (Gymnasialní kostel), kostel postaven z důvodu potřeb sousedního gymnasia (dnes základní škola) roku 1898. Na výzdobě kostela se podílel významný sochař Josef Obeth. Tento vytvořil unikátní sousoší Vídění svatého Františka. Toto mistrovské dílo bylo dokončeno roku 1902. Oltář od Josefa Obetha a Engelberta Kapse.
  • Hrob a pomník obětem pochodu smrti z ledna 1945, postaven roku 1965.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí (rokoková z roku 1770), pořízená zřejmě na památku povodně roku 1766.
  • Socha svatého Floriána u zámku (1770).
  • Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty u silnice, barokní práce z roku 1714, zřejmě na paměť moru či požáru roku 1713.
  • Sloup se sochou Panny Marie na náměstí (1738).
  • Zámek Vidnava (bývalé fojtství), první fojt a zakladatel města Rüdiger Helrode (1268) vystavěl své sídlo na místě pozdějšího zámku. Sídlo prošlo změnami na konci 17. století, když bylo fojtství koupeno rodem Gilgenheimů. Roku 1906 bylo fojtství i s příslušenstvím včetně půdy a lesa prodáno městu Vidnavě. Město zde zřídilo archiv a museum. Od roku 1967 zde sídlí umělecká škola. Jde o renesanční stavbu se starším jádrem.
  • Novogotická radnice z roku 1867 od Franze Grögera, s některými vestavěnými gotickými a renesančními prvky.
  • Lékárna U černého orla (číslo 40), novorenesanční dům z roku 1828.[22] Dům je zdoben sochami Panacei a Hygie, decarmi boha medicíny Asklepia. Interiér lékárny je z roku 1910. Zachovány secesní lékárenské nádoby, regály a skříně.
  • Dům partnerství (muzeum) – původně středověký, vícekrát upravovaný měšťanský dům, expozice osidlování Vidnavska.
  • Řada památkově chráněných měšťanských domů se středověkými a renesančními jádry. Pozoruhodná je zejména Radniční ulice. Zde jsou středověké domy s pozdně barokními a empírovými štíty.
  • Zbytky pozdně středověkých hradeb (15. a 16. století).

Přírodní památky:

  • Evropsky významná lokalita modráska bahenního
  • Přírodní rezervace Vidnavské mokřiny – Rašelinné louky s významnou rašelinnou a mokřadní flórou a výskytem želvy bahenní
  • Dva modříny opadavé o stáří asi 210 let v tzv. Městském lese

 

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz