V rodném domku Mistra Jana Husa je možno shlédnout stálou expozici o životě tohoto nejznámějšího husineckého rodáka, o kterém se vedly dlouho spory, ale nakonec díky záznamům Štěpána z Pálče, Jiříka Heremity a dalších se odborná veřejnost shodla na tom, že tímto místem byl Husinec. Díky této události se Husinec proslavil nejen v blízkém okolí, ale také v celém světě.
Staří kronikáři vypravují, že kníže Boleslav I. roku 942 poslal do zdejší krajiny všechen poddaný lid, který nechtěl přijmouti víru křesťanskou, aby zde rýžoval zlato, z něhož si kníže vymínil desátek.
Již roku 1291 zasedal u zemského soudu Jindřich Vok z Borku a Husince, lze tedy předpokládat, že první písemná zmínka z roku 1359 souvisí s povýšením Husince na město. Po založení hradu Hus u Záblatí ve 14. století byla obec Husinec s řadou okolních obcí připojena pod správu tohoto nově vzniklého feudálního panství. (Zbytky zřícenin hradu Hus naleznete asi 3 hodiny pěšky od Husince, 20 minut od vsi Křišťanovice (Christelaschlag) na příkré skále nad Blanicí.) V roce 1359 se také poprvé připomíná kostel, který byl tehdy ještě filiální ke kostelu v sousedním Vlachově Březí. Ze stejné doby pochází i zmínka v historických materiálech o neopevněném městečku Hussenicz. O deset let později, roku 1369, se udává narození Jana Husa. ( Dle různých pramenů to však může být v rozpětí letopočtů 1364 až 1376. ) V roce 1390 přešel hrad Hus v držení Sigmunda Hullera z Orlíka, jenž byl „milcem“ krále Václava IV. Sigmund Huller byl později jmenován též královským radou a podkomořím. Zfalšoval však kvitanci vévody z Appelu, kterému dlužil král Václav jakousi částku, a byl na králův rozkaz sťat. Po jeho popravě zdědil hrady Hus a Orlík jeho bratr Ondřej Huller. Podle některých zdrojů prodal hrad Hus rytíři Mikuláši z Husince. Na hrad Hus svolal Mikuláš z Husi počátkem roku 1419 veškeré Husovy přívržence, aby se poradili o svržení krále Václava a snad jen výmluvností kněze Václava Korandy nedošlo k žádnému takovému činu. Po pádu z koně 24.12.1420 Mikuláš umírá.
Opuštěného hradu se zmocnil Habart z Hrádku, zvaný též Lopata z Budějovic, který odtud přepadával kupce na Zlaté stezce. Rozzlobení prachatičtí občané a zejména pánové Přibík z Klenového, Jan Sedlecký z Prachatic, Petr ze Svojšína, Zmrzlík ze Lnář a dále města Vodňany a Klatovy se spojili a 8. září roku 1441 jej vypálili a rozbořili. Roku 1455 prodal rytíř Smílek ze Lnář panství Hus Oldřichu z Rosenberka. Panství bylo připojeno k panství Winterberskému. Z roku 1503 se zachoval nejstarší soupis obyvatel Husince – žilo zde tehdy 61 usedlých rodin, z nichž byli 4 mlynáři, 1 kovář, 1 koželuh, 1 sládek a 1 tkadlec (originál této listiny je uložen ve Státním archivu v Českém Krumlově). V 16. století též začíná velmi dlouhá tradice proslulých dobytčích trhů. Roku 1557 je poprvé připomínána dvanáctičlenná městská rada. Z roku 1587 se nám zachovala městská pečeť. Je na ní sv. Mikuláš plující na loďce; pravicí utišuje rozbouřenou vodní hladinu a v levici drží biskupskou berlu. Svatý Mikuláš byl patronem plavců a jeho kult souvisel i se solným obchodem na staré vodní solné cestě z Halle. Podle katolických tradic byl Husinec symbolicky svěřen pod ochranu sv. Mikuláše, aby jej chránil před nebezpečím vodních přívalů – řeka Blanice se na jaře často rozvodňovala a zaplavovala území od Záblatí až po Vodňany. Rozvoj města v té době souvisel s existencí jedné z odboček důležité obchodní cesty – Zlaté stezky. Po ní se dovážela na soumarech hlavně sůl, ale také drahá sukna, hedvábí, víno, mořské ryby, jižní ovoce, zámořské koření, železo a zbraně. Při zpáteční cestě odváželi soumaři různé druhy obilí, slad, chmel, pivo, proslulou prachatickou kořalku ( do 16.století ), máslo a další zemědělské produkty a řemeslnické výrobky. Nechybělo ani české sklo.
Obchod po Zlaté stezce prožil dvě hlavní období svého rozkvětu: První začalo v době působení pasovského biskupa Otty z Londsdorfu ( 1254 – 1265 ) a trvalo do husitských válek., druhé období začalo počátkem 16.století a trvalo do zániku solního obchodu v Prachaticích počátkem 18.století. (Zlatou stezku nyní kopíruje cyklotrasa označená v roce 1998.) V roce 1601 prodal Petr Vok Husinec, jako součást vimperského panství, Volfovi Novohradskému z Kolovrat. V roce 1630 pak panství koupil Oldřich z Eggenberku. V roce 1611 přišel Husinec v ochranu pana Joachyma Novohradského z Kolovrat, jenž se ujal spojeného panství Vimpersko-Drslavického. Poté kraj trpěl při třicetileté válce – např.v roce 1620 byly generálem Buquoyem dobyty Prachatice. Po bitvě na Bílé Hoře řada občanů Husince opustila zemi pro svou kalvínskou víru a úctu k Janu Husovi. Další dochovaný soupis obyvatel Husince je z roku 1651. Žilo zde 178 osob. Záznam obsahuje i skladbu řemeslníků obce : 7 koželuhů, 7 krejčích, 4 tkalci, 4 hrnčíři, 3 řezníci, 3 ševci, 1 barvíř, 1 kožešník, 1 mlynář, 1 pekař, 1 tesař, 1 truhlář. V této době zde vznikají také první cechy.
Anna Marie, kněžna z Eggenberka, husineckým dne 22. března 1655 vydala poslední privilegia –spojená panství Vimperské a Drslavické připadla knížecí rodině Schwarzenberské, pod jejíž ochranou městys Husinec setrval až do roku 1848, kdy císařským patentem od 7. září roku 1848 právo poddanské a ochranné bylo vyzdviženo (aufgehoben) a Husinec se stal samostatným městysem.
Tak jako v mnoha jiných případech i jeho tvář a vývoj ovlivnily požáry – největší byly v letech 1654, 1691, 1759, 1765, 1776 a 1802. V roce 1763 žilo ve městě 635 obyvatel.
V roce 1840 měl Husinec již 1173 obyvatel. V této době zde pracovalo 9 hrnčířů, 5 koželuhů, 13 krejčích, 7 pekařů, 26 punčochářů, 8 řezníků, 11 tkalců a 12 tesařů a truhlářů. Poté díky vodní síle řeky Blanice přichází rozvoj průmyslu, který vytlačuje cechovní malovýrobu. Husinec se stal třetím nejprůmyslovějším městem prachatického okresu po Vimperku a Lenoře – vyráběly se tu fezy, klobouky, punčochy, byla tu i strojírenská výroba. S tím souvisí další růst počtu obyvatel - roku 1886 jich zde žilo 1731. Pak jejich počet opět klesal.
Císařským rozhodnutím z roku 1905 byla potvrzena městská práva Husince. Oslavy proběhly 1. a 2.července 1905. V roce 1930 klesl počet občanů až na 1189. V roce 1938 byla dokončena stavba přehrady, která je mimořádným technickým a architektonickým dílem. Zábor pohraničí po Mnichovském diktátu přinesl nárůst počtu obyvatel až přes 1800 – přes Husinec probíhal exodus českých obyvatel z Prachatic, z nichž mnozí se zde usadili. V květnu 1945 byl Husinec osvobozen americkou armádou.
Léta padesátá přinesla, tak jako všude, kolektivizaci a vznik JZD. V roce 1950 byla postavena nová školní budova, později rozšířená o přístavbu mateřské školy.Na průmyslovou tradici navázaly provozy podniků Šumavan, Jihokov a Lišovský nábytek.Pracovalo zde oděvní a pekařské učiliště.
- Cyril Chramosta (6.3.1908 - 3.12.1990) - Východiskem až neuvěřitelně bohaté a široké malířské a grafické tvorby husineckého rodáka, národního umělce Cyrila Chramosty (6.3.1908 – 3.12.1990), je rázovitá vitalita jihočeského života, barvitý kolorit a rytmus krajiny šumavského podhůří, stříbřité kouzlo rybníků a dech polí, luk, lesů a strání oživených architekturou lidových staveb, včetně zvykoslovných radostí a sváteční pohody lidových veselic.Vystudoval reálné gymnázium, střední průmyslovou školu stavební u profesora Karla Honzíka a malířskou techniku pak soukromě u malíře Otakara Blažíčka. Tomuto však předcházelo zasvěcení do tajů výtvarného kumštu dědou Vojtěchem Chramostou, který sám kumštem nadaný, zdobil venkovské maškary, maloval obrázky na skle, ale také všechny možné nápisy pro majitele krámků v Husinci a okolí.V sedmnácti letech odchází do Prahy, kde se setkává s malířem Josefem Krejsou, kterého zná již z Husince.Nový život nebyl lehký, bylo nutné se alespoň skromně vybavit, ve dne pracovat u stavební firmy, po večerech navštěvovat školy. Ovšem neumdlévající pracovitost, mladistvá vznětlivost, tvůrčí rozmach i barevná odvaha dává vzniknout neobyčejnému dílu.Jako jihočeský rodák zasvětil většinu života a malování svému kraji, kam se znovu a znovu vracel nalézat nové motivy, zákoutí, vesničky, rybníky a lidové slavnosti. Přitom nikdy nešlo o melancholické vzpomínky, ale návraty k dalším uměleckým výbojům. Stejně tomu bylo i v místech pod legendárním Řípem a na soutoku Vltavy s Labem, kde rovněž hledal inspiraci pro svou tvorbu.Chramostovo dílo je velmi rozsáhlé. Účastnil se svými obrazy desítek výstav v celé naší republice i v zahraničí a velké množství obrazů mají naše i evropské galerie. Tato odměna a zájem veřejnosti však čeká pouze na skutečné mistry výtvarného umění.
- Josef Krejsa (14.3.1896 - 21.4.1941) - Pouze nemnoha výtvarným umělcům bývá dopřáno podmanit si rodný kraj, umocnit jeho krásu svou tvorbou či osobitostí malířského rukopisu. Josefu Krejsovi (14.3.1896 - 21.4.1941) se to podařilo v díle zasvěceném Šumavě a rodnému Husinci. Vznikalo při jeho poutích krajem s kufříkem barev, štafličkami a typickým tralaláčkem. Málokdo tehdy tušil, že potkává klasika, osobnost, člověka neodmyslitelně patřícího tomuto regionu.
- Václav Hraba (17.5.1938) - Dnes, s odstupem doby, lze jednoznačně říci, kdo stál na začátku výtvarné tvorby grafika Václava Hraby (17.5.1938). Bezesporu u něj zájem o výtvarné umění vzbudilo dílo Josefa Krejsy a Cyrila Chramosty, neboť se narodil a mládí prožil v Husinci.Jeho grafické listy, černobílé i barevné, jsou tématicky začleněny do okruhů, potvrzujících to, že vše je potřeba prožít a mít k námětům osobitý vztah. To potvrzuje i vývoj grafického rukopisu, který od realistické kresby věrně zobrazované skutečnosti postupně přechází k dekorativním až abstraktním prvkům, vyjádřeným pouze linií a geometrickou plochou. Tím dochází k úsporně pojatému popisu skutečnosti a naprosto novému pohledu ve snaze neustále nalézat něco nového, nevyzkoušeného, čím by on sám mohl přispět k ztvárnění výtvarného námětu.Pokud připomeneme průřez jeho výtvarnou tvorbou, jedná se o řadu volných grafických listů, v nichž jsou ztvárněny krajinné a civilizační motivy ze Šumavy, drobnou průmyslovou grafiku a návrhy na plakáty, grafické úpravy, drobné ilustrace, včetně spolupráce s architekty při úpravách interiérů.
- Václav Kuneš ( 10.11.1949 ) - Svět kolem nás neztrácí nic ze své složitosti, stále méně se v něm dokážeme vyznat v celku a delegujeme své pravomoci nad ním informačním strojům, které mají schopnost uchopit více pojmů a uspořádat je efektivněji, než my sami. Nechceme-li rezignovat na otevřenost našeho osudu, je třeba se přiblížit chápání tohoto stavu složitosti, jež není chaosem, ale velmi jemným a mnohonásobně vzájemně souvztažným propojením. A právě s touto koncepcí se můžeme setkat ve výtvarné tvorbě Václava Kuneše ( 10.11.1949 ), který po absolvování sklářské umělecké školy studoval u docenta Zdeňka Sýkory a národního umělce Cyrila Boudy na Filozofické fakultě UK v Praze.Žádnou z činností, jíž se ve výtvarné tvorbě věnuje, nepokládá za okrajovou. Obrazy a grafika se vyznačují propojením faktického a duchovního. Faktickým je myšleno prolínání a realizace řady výtvarných aktivit - malba, komorní kresba, grafika, plakátová tvorba, restaurátorské práce, návrhy kovářským prvků a reliéfů pro architekturu a v posledním období videotvorba se zaměřením na regionální výtvarnou tvorbu a historii.Ve vlastní malířské a grafické tvorbě neplýtvá slovy a směřuje ke zhuštěné formě znaku, zachovává však předmětnost, kde sdělnost svěřuje barvě a rytmu linií. Obrazem tak vstupuje do prostoru, kde linie pulsují, plynou, proudí, vznášejí se a tím korespondují s přírodním děním, zvlněnými křivkami vegetace a reliéfu krajiny. Působivost není pouze optická, ale obrazy plní i aspekt duchovní ve formách psychické rezonance.
- Rodný dům Mistra Jana Husa, Národní kulturní památka - Na hlavní ulici městečka se pod číslem popisným 36 nachází původně gotický rodný domek Mistra Jana, který je od roku 1873 oficiálně přístupný. Nad vchodem do domku je situován medailon od B. Schnircha z roku 1869.
- Rodný dům a ateliér Josefa Krejsy
- Radnice ze 16. století
- Kostel Povýšení svatého Kříže - Kostel je postaven na gotických základech, jeho dnešní podoba pochází z doby po požáru v roce 1802.Na počátku 17.stol. zde působil nekatolický farář.
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje - Kostel na hřbitově, jediný to v celé diecezi budějovické /dnes už to neplatí, r. 1935 vysvěcen druhý kostel týmž světcům na předměstí Českých Budějovic v Suchém Vrbném/ zasvěcený sv. bratřím ze Soluně: sv. Cyrilu a Mětoději, posvěcen byl r. 1870 dne 11.září biskupem budějovickým Janem Valeriánem Jirsíkem, jenž při svém příchodu do Husince dne 4.října 1864 jmenován čestným občanem Husince. V kostelíku se konají již celou řadu let velké pouti. Dala jej postaviti obec Husinec na nápad tehdejšího svého fařáře p. Jana Šwédy, později děkana v Prachaticích, a to zčásti k lidem svým, zčásti pak z příspěvků od osadníků sebraných. Značnější částkou přispěl též zdejší rodák, vop. p. Bartoloměj Sládek, tehdy farář a osobní děkan ve Zlaté Koruně.
- Socha svatého Jana Nepomuckého - U mostu přes Blanici, směrem k Těšovicům, je umístněna barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století.
- Socha Mistra Jana Husa - Socha z roku 1958 od profesora Karla Lidického je umístněna na náměstí.
- Radnice
- Husinecká lípa, památný strom na jihozápadním kraji obce, vedle kapličky u rozcestí na Horouty
