Chřibská

Chřibská je velmi starým městem, avšak rok jeho vzniku není znám. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1352, kdy je zmíněna v tzv. papežském desátku. Jediným důkazem jeho existence ještě před tímto rokem je kámen s letopočtem 1144, nalezený v roce 1596 při přestavbě zdejšího kostela. Německý název obce Kreibitz je původu slovanského a vznikl ze slova Krzywycza, vyjadřujícího klikatící se potok. Současný název Chřibská vytvořil František Palacký, který vycházel ze staročeského slova chřib (pahorek).

Z významných událostí, které se zapsaly do dějin Chřibské, jmenujme udělení dědického práva (1383), udělení práva používat městský znak (1570), založení střeleckého spolku (1596), zřízení městského špitálu (1596), založení spolku literátů (1650), založení cechu malířů skla (1669) a návštěvu císaře Josefa II. (1779). V roce 1500 byl v Chřibské postaven pivovar. Bohužel, byly i smutné události; velké požáry (1736 a 1766), ničivé povodně (1705, 1883, 1897 a 1925) a vpády nepřátelských vojsk (1648, 1757, 1778, 1813 a 1866). V srpnu 1848 se chřibské náměstí stalo svědkem neštěstí - vybuchlo zde 142 liber střelného prachu převáženého ze Saska do Čech. Výbuch si vyžádal tři oběti.
První zmínka o škole pochází z roku 1524. V roce 1859 byla postavena škola na náměstí, která ale zanedlouho nestačila zvyšujícímu se počtu žáků, a tak byla postavena nová školní budova, otevřená roku 1909, a původní škola se stala sídlem správy města.
V roce 1869 žilo v chřibském údolí celkem 5777 obyvatel, což je nejvyšší počet, který byl kdy zaznamenán. Drtivá většina obyvatelstva byla německé národnosti. K mírnému zvýšení počtu českých obyvatel došlo po vzniku Československé republiky v roce 1918. Byla zřízena dvojtřídní česká škola a později i mateřská škola. V roce 1908 se v Chřibské poprvé rozsvítilo veřejné osvětlení, napájené plynem z místní plynárny, a o dva roky později sem byla přivedena elektřina. Kino zahájilo provoz v roce 1927 a v témže roce byla zřízena autobusová linka spojující Chřibskou s nádražím v Rybništi, později prodloužená do Jetřichovic a Hřenska.

Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945 a 1946 dramaticky poklesl počet obyvatel. Snahy o znovudosídleni nepřinesly očekávaný výsledek, neboť mnozí z dosídlenců neobstáli v obtížných životních podmínkách v pohraničí, a mnohé z nich zajímal jen majetek, zanechaný zde Němci. Továrny a provozy, v kterých se podařilo obnovit výrobu, byly z těžko pochopitelných důvodů uzavírány a jejich zařízeni odváženo, což mělo za následek další úbytek obyvatel. Opuštěné domy chátraly, byly ničeny vandaly a posléze se bouraly. Vlny masivního bouráni postihly Chřibskou především v letech 1955, 1965 a 1967. Tehdy byly ve středu obce zbourány souvislé řady patrových domů, které dodávaly Chřibské charakter města, a prakticky bylo zlikvidováno i náměstí. Bylo také zbouráno mnoho cenných lidových staveb - domů s podstávkou - o jejichž záchranu a zachování je dnes vyvíjeno velké úsilí na obou stranách hranice. Mnoho těchto staveb bylo zachráněno a je dnes v dobrém stavu diky chalupářům, jejichž počet v Chřibské téměř dosahuje počtu trvale zde žijících obyvatel. Po roce 1989 dochází k pozvolnému zlepšování stavu obce. Mnoho domů, soukromých i obecních, se dočkalo nových střech, fasád a dalšího vylepšení. Postupnou opravou procházejí budovy školy, školní jídelny a mateřské školy. Rozvinulo se soukromé podnikání, vznikly nové obchody, živnosti, rozšířila se nabídka restauračních a ubytovacích zařízení. Některé provozy bohužel zanikly, jako např. Ozap (výroba obchodních zařízeni) a Narex (výroba hornických vrtáků), a k spokojenosti občanů rozhodně nepřispělo uzavřeni lékárny a pobočky České spořitelny. K nejvýznamnějším událostem novodobé historie patři plošná  plynofikace obce, jejíž I. a II. etapa proběhla v letech 1999 - 2002. Výhledově proběhnou další etapy. Od roku 1991 v obci vychází 4 - 6 stránkový měsíčník Chřibský zpravodaj v nákladu asi 450 výtisků.

• Sklářská rodina Friedrichů (vlastníci hutě v letech 1504-1689)
• Malachias Siebenhaar (1616-1685) - hudební skladatel
• Ferdinand Pohl (1748–1809) – zakladatel výroby skleněných harmonik
• Tadeáš Haenke (1761–1816) – lékař, cestovatel a přírodovědec. Jedná se o objevitele největší leknínové rostliny světa Victoria regia. Jeho objevy z pralesů Jižní Ameriky mají platnost dodnes.
• Stephan Schier (1832–1894) – hudebník
• A.W. Stelzig (1832–1894) – literát a vlastivědný badatel
• Inge Methfessel (*1924) - spisovatelka a básnířka
• N. Kováčová

• Kostel sv. Jiří původně dřevěný, v roce 1596 přestavěn na kamenný. Další stavební úpravy proběhly v letech 1649, 1670 a 1901, kdy byl přestavěn do gotického slohu. Kostel tvoři síňové trojlodí s třístrannou kruchtou. Zařízení je zčásti barokní (kazatelna z roku 1670, některé sochy a křtitelnice) a zčásti rokokové (sochy Immaculaty a sv. Biskupa). Věž je třípatrová s cibulovitou báni a dvěma zvony z let 1460 a 1598. Novější zvon byl vyroben v Praze a nese český nápis.Do stěn kostela jsou vsazeny renesanční náhrobky významKostelných osobností své doby, a pozoruhodné náhrobky nalezneme také na zdech ohraničujících prostranství kolem kostela.Ty sem byly přemístěny z bývalého hřbitova za kostelem, zrušeného koncem 19. století. Jižně od kostela stoji dva půlkruhové ambity uzavřené nárožními barokními kaplemi z roku 1762 a severně od kostela stávala na starém hřbitově novogotická hrobka rodiny Tschinkelů, zbouraná roku 1978. Sousední budova fary nese na kamenném portálu rodový znak Kinských a letopočet 1726. Město, aby zachránilo budovu fary, tak po dohodě s církvi tuto koupilo v roce 2008 a hodlá jí renovovat.Kostel sv. Jiří prošel v letech 1999-2002 rozsáhlou opravou, během níž byly vyměněny poškozené části krovu, střešní krytina, obnoveny vitráže a opraveny vnitřní i vnější omítky.Věž kostela byla staticky zajištěna, byl vyměněn měděný plech na báni a špici věže, opravena makovice a zhotoven nový kříž a korouhev. Hodinový stroj byl opraven a zmodernizován úpravou na elektrické natahování a dálkové nastavení času. Kostel je o významným dnech osvětlen. 2. srpna 2001 byla sejmuta ze špičky věže makovice, uvnitř které bylo nalezeno pět kovových schránek s dobovými dokumenty z let 1933 a 1897. Po prostudování a pořízeni kopií byly písemnosti do svých schránek vráceny a spolu s šestou schránkou, do níž byly vloženy písemnosti a dokumenty z doby současné, byly v opravené makovici 11. prosince téhož roku vyzdviženy zpět na špičku věže.

• Sochy lmmaculaty a sv. Jana Nepomuckého jsou dílem sochaře Franze Wernera a pocházejí z roku 1752. Původně stály na náměstí na kamenném mostu přes Chřibskou Kamenici, odkud byly při přestavbě mostu v roce 1976 odstraněny a odvezeny do České Kamenice, kde mělo být zřízeno lapidárium. Nakonec se ale vrátily do Chřibské a byly umístěny za kostelem. V roce 2005 byly opět umístěny na náměstí na nově vybudovaném podstavci.

•  Radnice - je pseudogotická budova z roku 1872, postavená na místě zbourané staré radnice. V přízemi je restaurace a herna. V 1. poschodí je nově otevřen víceúčelový sál s balkónem, minibowling, bar a sociální zázemí.

• Rodný dům Tadeáše Haenkeho - dům čp. 22, stojící vpravo vedle restaurace Radnice. V roce 1761 se v něm narodil významný vědec a cestovatel Tadeáš Haenke. Na domě je pamětní deska z roku 1885, doplněná roku 1961 českou pamětní deskou.V horním patře domu bylo zřízeno místní vlastivědné muzeum. Tadeáš Haenke

• Mlýn na koření objekt bývalého mlýna na koření z roku 1884 s původním zařízením, vyhlášeným za technickou památku, které pracovalo až do 70. let 20. století. Po vyřešení vlastnických vztahů provede obec rekonstrukci objektu, kde kromě mlýnského zařízení bude k viděni také expozice Národního parku České Švýcarsko.

• Akvadukt součást někdejšího vodního náhonu z roku 1886, přivádějícího vodu Chřibské Kamenice do tkalcovny Floriana Hübela v Dolní Chřibské. Dvouobloukový akvadukt vedl část vody Chřibské Kamenice ve výši asi osmi metrů nad jejím vlastním korytem a voda, vzhledem k členitému terénu, proudila ještě dvěma tunely zčásti vytesanými ve skále. Ačkoli je celé dílo od 30. let minulého století mimo provoz, je pozoruhodně zachovalé, ale z Hübelovy textilky bohužel zbyly již jen zbytky základového zdiva a holé prostranství.

• Domy s podstávkou neboli obvazcové domy, typické pro oblast severních Čech a Horní Lužice, vyznačující se roubeným přízemím a zvláštním stavebním prvkem, tzv. podstávkou, na které spočívá střešní konstrukce nebo horní, zpravidla hrázděné patro. Mnoho jich bylo po roce 1945 zlikvidováno, ale naštěstí se jich dost zachovalo, a ty povětšině jsou, díky péči svých majitelů, v dobrém stavu. Nejvíce těchto staveb nalezneme v Dolní Chřibské, kde se připravuje vyhlášení památkové zóny.

• Lesní divadlo bylo zřízeno v roce 1931 v bývalém pískovcovém lomu na úpatí Malého Himpelsbergu a hrála se v něm divadelní představení v podání zdejších a okolních ochotnických spolků. Od roku 1938 bylo opuštěné až do své obnovy v roce 1996. Od té doby se zde v létě konají koncerty, vystoupení různých zájmových skupin (historický šerm) a pod.

• Marschnerova louka a Louka u Brodských podmáčené louky v Dolní Chřibské s výskytem vzácných rostlin, především vstavačovitých, např. prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Marschnerova louka byla v roce 1995 vyhlášena za přírodní památku, Louka u Brodských o tři roky později.

• Lípa Na Sedle památný strom - lípa srdčitá - v Dolní Chřibské o stáří 200 let, výšce 21 metrů a obvodu kmene téměř 5 metrů.

• Schabestielova lípa památný strom - lípa srdčitá - v Krásném Poli o stáří 130 let, výšce 19 metrů a obvodu kmene 5 metrů.

• Památné stromy pod hřbitovem skupina památných stromů v Dolní Chřibské sestávající ze 2 dubů letních, 2 jasanů ztepilých a 1 lípy srdčité. Stromy jsou staré asi 200 let, dosahuji výšky až 21 metrů a obvody kmenů 3 - 4 metrů.