Strmilov

Válečné 17. století

Do konce 17. století se dochovaly jen kusé zprávy, a lze se o nejstarší podobě Strmilova jen domýšlet. Na sklonku 16. století táhla krajinou výprava spojených saských vojsk proti Turkům. V letech 1605 - 1646 zde řádil mor. Ani útrapy třicetileté války se Strmilovu nevyhnuly. Koncem dvacátých let zde kvartýrovalo šest měsíců vojsko vedené Antoniem Brucci a způsobilo škody za 250 zlatých. Před krutostí vojáků utíkali lidé do lesů. O této době vypráví pověst. R. 1639 přivedli Strmilovští své děti, ženy a nemocné do J. Hradce, nemohouce oni snášeti bědnost chat v lesích na Javořici, aby se zachránili před vpádem švédského generála Banera.

Počet obyvatel se důsledkem nemocí a útrap snížil, někteří utekli na Moravu, k Telči, tedy na panství téhož pána. R. 1580 žilo ve Strmilově 117 osedlých, ale v následujícím roce obdržel výběrčí kontribuci jenom z 66 domů, z každého domu měl být odevzdán jeden zlatý. R. 1673 zde bylo 71 domů.

Daně vybrané v Čechách sloužily z velké části na financování protitureckých válek. Na pomoc obležené Vídni byla r. 1684 svolaná zemská hotovost. Strmilov na ni měl platit měsíčně 9 zl. Zatímco hradecká hotovost bojovala proti Turkům pod Vídní, táhly přes Hradecko k Vídni a zpět vojenské pluky, saské vojsko v Hradci odpočívalo a počínalo si velmi hrubě. Město zcela vyjedli. Poddaní museli odevzdávat obilí na chleba a peníze. Ožebračené poddané stihla navíc neúroda a důsledkem toho hladomor. Lidé prý jedli trávu, kupovali si ve mlýně prach a otruby.

Vrchnost

V této době došlo i ke změně vrchnosti. Poslední Slavata, Karel Felix, odmítl opustit karmelitský řád a majetek Slavatů byl rozdělen mezi pět dědiček. Jindřichův Hradec získali Černínové, Telč, Studenou a Kunžak se Strmilovem vlastnili Lichtensteinové, od r. 1796 Podstatští, kteří přijali jméno Lichtenstein, aby mohli případně dědit panství Telč a Kunžak. V jejich držení zůstal Strmilov jako součást panství Kunžak do r. 1850.

Strmilovská práva a cechy

Lichtensteinové usilovali o omezení průtahu vojska svým panstvím, podporovali rozvoj řemesel a obchodu. Potvrdili artikule strmilovskému cechu řezníků, pekařů a mlynářů, ve Strmilově působil i krejčovský cech a od r. 1718 cech tkalcovský. Předtím patřili strmilovští tkalci k cechu hradeckému. Strmilov měl právo sladu, várečné, mletí, dědictví a právo pořádat výroční trhy a pravidelné pondělní trhy na dobytek a obilí. V seznamu osedlých z poč. 17. století se objevují jména jako Fáček, Kazda, Krupička, Mouca, Češka, Mátl, Vondráček, Dlubal, Novotná, Kovář, Krafka, Fiala a další.

K roku 1570 je uváděn pivovar. Roku 1669 se ve Strmilově uvařilo 74 sudů piva. Místo původního pivovaru dnes připomíná jen jméno ulice - Pivovarská. Roku 1574 měl Strmilov tři mlýny a pilu, roku 1650 dvě olejny.

Kraj trpěl i dále četnými válkami. Kromě běžných poddanských povinností museli poddaní živit vojáky, kteří se zde r. 1745 ( v době slezských válek) usadili. Ani napoleonské války se Strmilovsku nevyhnuly. Z Moravy přes Telč a Strmilov přicházelo k Hradci francouzské vojsko, tlupy lupičů přepadávaly sedláky a obchodníky. R. 1805 jelo přes Strmilov 200 francouzských husarů.

Požáry a vývoj podoby města

Větší škody než průchody vojsk působily časté požáry. Jeden z nejničivějších postihl celé město v září roku 1835. Tehdy vyhořelo 136 domů, kostel, škola, uhořeli tři lidé, byla zničena sklizená úroda. Po tomto pustošivém požáru dostal střed města novou podobu. Starý kostel stál na vyvýšenině uprostřed hřbitova. Ten byl před stavbou nového kostela zrušen a ostatky pohřbených byly přeneseny na hřbitov ke kostelu sv. Ondřeje. (Zde se pohřbívá od r. 1771) Kopec na náměstí byl srovnán, země a ostatní materiál byl navezen na místo dnešního parčíku směrem k Podolí. Na zahradách za domy na severní straně náměstí vyrostly nové domy - Nová ulice. Domy v Dlouhé ulici jsou z 1. poloviny 19. století a mívaly kdysi zdobené štíty. Majitelé domů měli nařízeno použít jako krytinu pálené tašky, ale někteří ještě použili levnější došky.

Roku 1865 byla na zděný podstavec vyzdvižena socha sv. Trojice. Místo rybníčku, v němž se napájel dobytek a plavaly husy a kachny, byla r. 1879 upravena kašna, ale její současná podoba je až z r. 1935. Voda se přiváděla od Palupína z rybníka Dymáčku a od r. 1936 z výše položených studní. Parkovou úpravu dostalo náměstí v r. 1954. (Tehdy Strmilov získal v soutěži O nejlepší obec jedno z předních míst a odměnu - televizor. Byla to jedna z prvních televizí ve městě.)

Schody kolem staré školy nechal prý z vděčnosti postavit velitel pruské posádky, protože mu místní lékař a tehdejší starosta obce Kittel vyléčil bércové vředy. Ať už schody postavil kdokoliv, slouží dodnes, i když budova, v níž se učilo od r. 1846, byla přestavěna na byty.

Roku 1878 zřídila městská rada na hlavní silnici Hradecké a Studenské čtyři svítilny, a tak dle kronikáře obtížná chůze po špatné dlažbě byla tím alespoň v těchto ulicích poněkud ulehčena. R. 1923 se na náměstí poprvé rozsvítily žárovky. Výbojkové osvětlení bylo instalováno v r. 1964. Roku 1859 začal sloužit kamenný most na Obcizně.

Roku 1876 byla zřízena četnická stanice. 10. listopadu 1867 byly schváleny stanovy Jednoty záložné v městě Strmilově. Jako její nástupce začala v roce 1897 ve Strmilově působit záložna.

Roku 1904 město postavilo nový pivovar, roku 1932 se v něm ještě uvařilo až 300 hl piva, ale již v roce 1936 byl provoz pivovaru zastaven.

19. srpna 1914 se konala slavnost položení základního kamene k Husově kapli (evangelický kostel).

V roce 1923, zároveň se zavedením veřejného osvětlení na náměstí, pořídil Antonín Ratolístka elektrický pohon do pletárny. Elektřinu vyráběl pomocí naftového agregátu, díky němuž byl také později osvětlen hostinec u Klimešů, několik domů na náměstí a byla dána do provozu 2 pouliční světla. V roce 1925 bylo ve Strmilově založeno elektrárenské družstvo a již 12.11. se začalo svítit elektrickým proudem z Mydlovar. V roce 1927 svítilo elektřinou 185 členů.

Roku 1946 byl zřízen místní rozhlas. Do té doby zprávy oznamoval bubeník. Roku 1947 byla v bývalém pivovaře zřízena garáž pro autobusy ČSAD.

R. 1951 byli obyvatelé chudobince přestěhováni do domova důchodců, budova byla upravena na mateřskou školu a v r. 1952 předána MŠ k užívání.

R. 1969 byla postavena komunikace k rekreačnímu středisku Komorník.

Roku 1978 začal občanům sloužit vodojem.

V roce 1991 byla dokončena stavba kina a čistírny odpadních vod.

Během let 1994 - 1995 byla provedena plynofikace města.

Rok 1997 přinesl většině obyvatel Strmilova změnu správce jejich financí. Pobočka České spořitelny zde ukončila svůj provoz a ještě téhož roku se o místní klienty začala ucházet Rodinná družstevní záložna se sídlem v Moravských Budějovicích. Její působení nebylo dlouhé. Na podzim roku 1999 na ni byla uvalena nucená správa a před začátkem léta 2000 ukončila svou činnost.

23. července 1998 byl dán do užívání silniční obchvat Strmilova.

• František Staněk - český agrární politik
• Vilém Martínek - Strmilovský - redaktor, historik, kronikář, vydavatel
• Václav Štětka - zasloužilý umělec (malíř)
• A. J. Alex - grafik a spisovatel

• Kostel sv. Jiljí - Farní kostel sv. Jiljí je připomínán roku 1376, kdy spadal do olomoucké diecéze. Okolo něho býval hřbitov. (Dnešní náměstí je přibližně ve stejné výši, jako byla dna hrobů na původním hřbitově) Měl asi tutéž základní podobu jako nynější chrám. Na věži se kromě tří zvonů nacházela i zvonkohra na způsob loretánských zvonků, udržovaná zvláštním důchodem. Po velkých požárech v letech 1824 a 1835, které zasáhly ničivě i chrám, byl v letech 1843 - 49 Fr. Stárkem postaven nový kostel v empírovém slohu. Empory podklenul r. 1863 V. Hess. Chrám je trojlodní s presbytářem uzavřeným zevně polygonálně, uvnitř půlkruhově. Před trojlodím předsíň, nad ní kruchta a uprostřed průčelí 33 m vysoká hranolová věž. Trojlodí je rozděleno třemi páry pilířů a šesti dvojicemi toskánských sloupů, nad úzkými bočními loděmi empory, střední loď zaklenuta třemi poli placky, boční lodi rovněž třemi poli placky podélně, presbytář plackou a v závěru konchou. Pseudorománské zařízení pochází z 2. pol. 19. století: hlavní oltář a kazatelna od J. Novotného, obraz na hlavním oltáři od V. Kandlera, boční oltáře z r. 1859 od J. Ptáka, kamenná křtitelnice z r. 1725. Z původního zařízení se zachovaly sochy sv. Terezie a sv. Bernarda, po r. 1700, a cínový svícen asi 35 cm vysoký z r. 1596. V 90. letech 20. století byla opravena fasáda kostela a na věži byly instalovány nové hodiny s automatickým ovládáním zvonů, dar manželů Kaprálových. Na faře je umístěna stálá prodejní výstava knih. Poblíž kostela sv. Jiljí se nachází socha Nejsvětější Trojice z období okolo r. 1700.

• Kostel sv. Ondřeje - Hřbitovní kostel. Pravděpodobně jde o nejstarší kostel v okolí. Je to pozdně románská stavba s obdélnou lodí, později na západní straně prodlouženou. V roce 1604 byla goticko - renesančně upravena, další oprava proběhla v roce 1711. Presbytář je sklenut síťově bez žeber, na klenbě jsou fresky kolem r. 1604. Uprostřed je znak Lucie Otylie z Hradce a po jeho stranách vlevo znak Viléma Slavaty, vpravo znak rodu z Pernštejna. Na zadním poli je vpravo Spasitel, jako vítěz nad smrtí a peklem, vlevo královna nebes a andělé. Na pravém poli jsou evangelisté Lukáš a Jan, vlevo Matouš a Marek. Zařízení pochází z 19. století, obraz sv. Ondřeje na hlavním oltáři od J. Steinhausera z r.1835, náhrobky z 18. století. V r. 1991 byla na hřbitovním kostele sv. Ondřeje odhalena pamětní deska se jmény devíti amerických letců, kteří byli v srpnu 1944 sestřeleni u nedalekých Vlčic a u zdi kostela sv. Ondřeje byli pohřbeni. Jejich ostatky byly v r. 1946 odvezeny do společného hrobu ve Francii.

• Husova Betlémská kaple - Stavba kostela byla zahájena těsně před začátkem první světové války. I když vypuknutí války zasáhlo nepříznivě do stavebních prací, došlo již 25. července 1915 k posvěcení kostela. V roce 1933 byla zbudována i v sousedství stojící fara. Novodobou tradicí se stávají lednové ekumenické bohoslužby.

• Kostel sv. Václava - Na západním okraji Palupína stojí kostel sv. Václava, který zřídil pro evangelíky r. 1617 majitel velkostatku Jindřich Václav Radkovec z Mírovic. Od r. 1620 slouží římsko - katolické církvi. V kostele jsou zachovány náhrobní kameny majitelů statku: Oldřicha Hynka Koňasa z Vydří (+1635), výše uvedeného Jindřicha Radkovce z Mírovic (+1660) a Karoliny baronky z Pillerstorffu (+1827). Církevně patří obec ke Studené.

• Kaple P. Marie - Leží na vyvýšeném místě u silnice mezi Strmilovem a Českou Olešnou a je jednou z významných dominant v krajině, odkud je krásný výhled. Uvnitř kaple je oltář z 18. století. Pořádají se zde poutní bohoslužby. Poutě v této kapli se konají na sv. Annu, proto je památka někdy mylně uváděna jako kaple sv. Anny. Stavba církevně patří do farnosti Studená.

• Boží muka u cesty směrem na Malý Jeníkov
• Boží muka u cesty směrem na Novou Olešnou
• Boží muka u cesty směrem na Střížovice
• Sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí
• Křížová cesta