Lázně Kynžvart

náměstí Republiky, 354 91, Lázně Kynžvart, Tel.: +420 354 691 221, epodatelna@laznekynzvart.cz
Lázně Kynžvart/Společnost - Lázně Kynžvart




Město Lázně Kynžvart je členem dobrovolného svazku venkovských obcí mikroregionu Mariánskolázeňsko jehož členové jsou obce Stará Voda, Dolní Žandov, Tři Sekery, Valy, Velká Hleďsebe, Vlkovice, Drmoul a Trstěnice. Ze zahraničních partnerských měst je to město Bad Bocklet z NSR.

Dle historika Dr.Friedricha Krause obýval území dnešního Kynžvartu pohanský keltský kmen , a to od roku 388 až do roku 45 před Kristem. Toto malé opevnění se nazývalo “Molobodný Castelum”. Tento kmen uctíval své pohanské bohy Wotana , posvátné stromy i zvířata. Obětiště a posvátné místo , kde se za slunovratu a při úplňku konaly shromáždění Rady starších je u zámku na pahorku , který je znám jako “obětní hora”. Konaly se zde také soudy , rozdělovaly pastviny , loviště a byli zde pohřbíváni významní členové rodu a kmene.

První oficiální zmínka o Castelu je z roku 972 , kdy německý císař Otto I. , daroval Castelum a přilehlé území biskupovi Wolfgangovi z Regensburgu. První zmínka o dokončení hradu je ze dne 4.8.1287. Výstavbu započal Konrad z Hohenbergu za panování českého krále Václava I. Stavba byla dokončena v roce 1287 jeho synem. To už byl na českém trůně slavný Přemysl Otakar II. , král železný a zlatý. Do této doby spadá také výstavba hradů : Loket , Cheb , Bečov a Přimda. Od roku 1287 se Castulum jmenuje “De Kungisewart”. Pro již malé městečko to znamenalo obrovský hospodářský vzestup , neboť se zde začaly usazovat různé druhy řemesel , přibyla posádka hradu a začal příliv nových obyvatel. Hradní posádka měla za úkol střežit obchodní cestu z Bečova přes Teplou do Chebu.

Na území dnešního kostela stála malá kaple a menší klášter. Městečko se začalo pomalu vzmáhat a bohatnout.

Postupem dalšího století ztrácel hrad významu. Hrad byl opuštěn a kolem roku 1345 se v něm usadili loupeživí rytíři , kteří přepadali obchodní karavany a zle loupili přilehlé okolí. Proto na žádost Chebských konšelů nařídil v roce 1348 Karel IV. , aby byl Kynžvartský hrad pobourán. A tak se také stalo. Hrad vypálili žoldnéři ve službách Chebských. V roce 1356 uděluje Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť , která znázorňuje lva se štítem a třemi liliemi. I když území Lázní Kynžvartu bylo osídlováno již od XII.století farníky kláštera ve Waldsassenu , objevuje se jméno obce Konigswart (Kynžvart) v dokladech až o 100 let později. 4. srpna 1287 byl Tutto de Kunigeswart v listině kláštera Waldsassen při záběru obcí Loch a Marklesgrún jmenován jako svědek. Od roku 1289 až po rok 1310 je výše jmenovaný Tutto (Taut) městským soudcem v Chebu. Mimo něj se objevují i jeho bratři Albert a Engelhardt (diktus de Kunigeswart) jako smírčí úředníci. Jsou to pokrevní příbuzní rodu Hartenbergerů. 11. července 1346 se postavili páni z Kynžvartu na stranu Ludvíka bavorského , když byl Karel IV. zvolen králem českým. V roce 1348 označil král Karel IV. hrad Kunigeswart za "Dům housenek"(Rauphaus) a nechal jej církevním vojskem v Chebu srovnat se zemí. 2. ledna 1350 se bratři Engelhadrdt a Wittich (Vojtěch) podrobili císaři a obdrželi Kynžvart a Žandov jako oddělená zemní léna. V roce 1356 zapůjčil Karel IV. městysi Kynžvartu městský znak. To jest horní polovice vztyčeného lva hledícího vlevo na vrubovaném štítě. Ze štítu vyrůstaly z jednoho stonku 3 lilie. 13. října 1372 je písemná zmínka v písemnostech fary Kynžvart o nástupu pátera Georgiuse ze Sangerbergu do kynžvartského kostela. V roce 1373 najmul Borso z Riesenburgu , zvaný Wúrsche hradiště Kungeswart a pevnost Ammansgrún (Wunschengrún) se vším co k tomu patřilo. Jmenovaný rytíř byl od roku 1371 do roku 1378 územním soudcem v Chebu. 1. července 1398 obdržel milostenec Václava IV. , Heinrich Pflug povolení hradiště Kungeswart znovu vybudovat a to i proti námitkám Chebanů. Hrad se od té doby opět zaskvěl v plné nádheře a slávě.

Tito propůjčují panství Kynžvartské na deset let s rudnými doly (těžba zlata a cínu). To se stalo dne 10.listopadu 1454. Nájemci byli Jürg Gansmann a Hans Rudel. V roce 1460 daruje vdova po Hynku Krušinovi obraz na hlavní oltář - svatou Margaretu , která se tímto stává patronkou zdejšího kostela. 23.července 1464 propůjčuje Jindřich z Plavna městu Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo pivovarečné. V roce 1479 byl povolán opat z Waldsassenu Nikolaus Weisser , aby oddal jeden šlechtický pár , ale sám při obřadu zemřel. V letech 1486 - 1488 je hejtmanem na Kynžvartu Ulrich von Zedwitz. Jmenovací listina se dochovala dodnes a nachází se v Chebském městském archivu. V roce 1500 pánové z Gutensteinu ničí se svojí soldateskou středověký kostel a rabují v městečku. Kostel byl během tří let znovu opraven. V roce 1509 - 1510 panuje Johan IV. z Gutensteinu na hradě Kynžvart a je též hradním pánem v Chebu. V roce 1510 vykupuje Kynžvart král Ladislav II. Jagelonský. 31.března 1534 prodává habsburg Ferdinand I. , královský majetek Kynžvart se dvěma přilehlými vesnicemi Johanovi z Pluhů a jeho bratranci Kašparu z Pluhů. Za prodej tohoto majetku dostává Ferdinand I. 18460 zlatých. Zároveň jim uděluje vodní právo na využívání vody z dvouhrázového rybníka pod Kynžvartem. V tomto století vrcholila těžba cínu , stříbra a zlata kolem Kynžvartu. Sedláci opouštěli svoje pole a snažili se rýžováním zlata v okolních potocích co nejrychleji zbohatnout. Toto dosáhlo takové vrcholu , že musela zasáhnout vrchnost a zakázat tento druh těžby a rýžování. Kynžvart se však nikdy nestal hornickým městem , jako například Jáchymov nebo Stříbro. 24.dubna 1547 byl Kašpar z Pluhů jako jeden z hlavních vůdců stavovského povstání , zbaven veškerého majetku a vyhnán z království Českého. 50 kyrysarů obsadilo městečko , protože občané se postavili na stranu svého pána. 10.října 1558 prodává Ferdinand I. znovu panství Kynžvart za 18900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švanberku. Na prosbu Jindřicha ze Švanberku , uděluje císař Maxmilián II. městečku Kynžvart následující trhovní privilegia , a to: jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.

Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. Ve zdejším kostele sv.Markéty je zachován hrobní kámen Jana Šebestána Zedwitze z roku 1582. Na něm gotickým písmem , značně poškozeným je napsán den , hodina a rok úmrtí hradního pána , hraběte Jana Šebestána Zedwitze. V roce 1597 obdržel od císaře Rudolfa II. v zástavu panství Kynžvart jeho syn Kryštov Jindřich Zedwitz pro sebe a své syny. Na počátku 17.století hrad již nevyhovoval renesančním životním nárokům a proto Zedwitzové pod Kynžvartem postavili malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. To vše bylo značně poškozeno a mnohé zcizeno příchodem Švédů ku konci třicetileté války v roce 1647-48 , kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich Vinneburg. K zámku patřila kovárna , hájovna , sýpky , kolový mlýn , stáje , statek , zahradnictví a pivovar. Při povstání českých stavů v roce 1618, na jejichž straně stáli Zedwitzové a proto po nešťastné bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 byl jim veškerý majetek zkonfiskován a v roce 1622 přešel na pět bratrů z rodu Metternich Vinneburg. Byli to Jan Reihart – kanovník Magdeburský, Karel – kanovník Augsburský, Filip Emmerich – kanovník Trevírský, Wilhelm – rada Trevírského kurfirsta a Lothar – rada Trevírského kurfirsta. Tito již v roce 1623 zažádali o koupi Kynžvartu a k němu náležících osad s veškerými polnostmi a rozsáhlými lesy. Této žádosti bylo vyhověno v roce 1630. Ke kynžvartskému panství patřily ještě i lesy v okolí Tří Seker. Tento společný majetek byl v 2.polovině 17.století vykoupen a přešel do nedílného majetku hraběte F.E.Metternicha Vinneburga. V této době rozmáhalo se a vzkvétalo panství Kynžvart , právě tak jako za jeho potomka knížete Klementa Václava Lothara Metternicha Vinneburga , který zdědil po svém otci 11.ledna 1804. Tento se později stal kancléřem mocnářství Rakousko-Uherska. Byl to muž , o kterém se říkalo že má tři velká P – chytrý , hezký a bohatý. Z té doby má Kynžvart svůj znak. Je to rozpolcený štít , vpravo červený , vlevo stříbrný , v něm půl zlatého lva s tlapami zvednutými do strany levé. Později přibyly v horní části tři květiny.

Nejstarší jméno v Kynžvartu , pocházející ještě z keltských dob , a dochované v Kynžvartu až do roku 1946 , bylo jméno Zuber. Dne 14.září 1605 umírá vědma a kořenářka Zuberová. Když ji nesli kolem kostela při pohřbu na hřbitov , vyzváněl umíráček. Při pochodování náhle zvon spadl. Proto Sebastian von Zedwitz nechává celý kostel , který byl v té době dřevěný , z gruntu opravit. V letech 1609 - 1610 přišla na městečko Kynžvart a okolí veliká pohroma v podobě černé smrti , tj.moru a černých neštovic. Hodně rodin v těchto letech úplně vymřelo. 12.června 1618 při Pražském povstání , se postavil též Jindřich von Zedwitz na stranu českých evangelických stavů proti císaři. Na obranu městečka Kynžvart nechal zesílit na Kynžvartském pasu ze stromů , hlíny a kamení obranné valy. Též rybníky pod Kynžvartem byly součástí tohoto opevnění. Poblíž vybudovaného opevnění stojí dodnes vesnice Valy. V tomto samém roce , t.j. 1618 nechává ještě na svoje náklady opravit synagogu. Po potlačení stavovského povstání , které proti stavům vedl císař Ferdinand II., byl Sebastian von Zedwitz vyhoštěn a jeho majetek konfiskován ve prospěch císařské koruny. To samé se stalo pánovi ze Schirndingu , kterému byly zabaveny vesnice Malá a Velká Hleďsebe. Nad Kynžvartem směrem na Vysokou , byla znovu postavena šibenice. V roce 1623 , dne 23.května , prodává císař panství Kynžvartské , jako dík a za prokázané služby , bratřím Johanovi , Reinhardtovi , Karlovi , Emerichovi , Wilhelmovi a Lotharovi von Metternich. Tímto skutkem přichází na městečko Kynžvart a okolní vesnice nesvoboda a silný náboženský útlak. V těsné blízkosti Metternichova sídla bylo již zmíněné pohanské obětiště , proto Metternichové nařizují , aby bylo hlídáno a nedocházelo ke kultovním obětem. Tuto povinnost převzali Kynžvartští benediktýni a v dalších letech tam žil jeden z nich jako poustevník , ale hlavně hlídal. Později byla na tomto místě postavena kaple. O této době kronikář píše : “nemilosrdné feudální panstvo a nesnesitelné pokaličťování nastalo.” Už na Nový rok 1628 hlásí hrdě jezuitský páter Johanes Kripmann , byl místním farářem , svému panstvu : “sakra Altaris et eucharistiacumins sup una specie” , t.j. “tento rok byly opět slouženy mše katolické dle starých pravidel.”

10.dubna 1630 přikupují Metternichové další vesnice a statky v okolí. V tento čas , t.j. v období třicetileté války , se Metternichové zdržují převážně na svých zámcích v Porýní. V roce 1647 vtrhla Švédská vojska do Čech , měla hlavní stan v Chebu. Vojevůdce generál Wrangel poslal 170 jezdců , aby obsadili hrad a Kynžvart. Jelikož ale měl Kynžvart i hrad řádné opevnění , museli švédští vojáci s nepořízenou odtáhnout. Už ale v dubnu roku 1648 vyrukovalo švédské vojsko v počtu 1200 mužů , pod vedením plukovníka Coppiho proti Kynžvartskému hradu. Poučeni z minulého nezdaru vybudovali na severovýchodní straně od hradu šance se střílnami , do kterých dělostřelci usadili metače kamenů a děla a počali odstřelovat hrad. Po tříhodinovém silném ostřelování začal hrad hořet , tak se posádka vzdala na milost a nemilost vítězů. Hrad vyhořel , zůstaly jenom holé zdi. Od panstva nebyl už zájem hrad obnovit a tak začal pomalu chátrat a stával se ruinou. Největší pohroma však přišla o 250 let později. Po velkém ohni , kdy vyhořel skoro celý Kynžvart , začali občané stavět své domy už ne ze dřeva , ale z kamene. Tento získávali lacino tím , že podkopávali hradní zdi a tak jim kámen sám padal dolů k nynějšímu hřbitovu a na louku pod ním. Té se od pradávna říkalo na “bělidle” , neboť se zde bělilo plátno utkané místními pláteníky. Po Vestfálském míru , t.j. po třicetileté válce se vrací Metternichové na zámek Kynžvart. Krátce po jejich příchodu nastává rušení práv a svobod , které do té doby Kynžvart vlastnil. Odpor proti Metternichům vrcholí 18.listopadu 1655 , kdy Ferdinand Kazimír Metternich potlačuje povstání a nechává uvrhnout starostu i radní do vězení. V roce 1663 obsazují Turci východní hranice císařství a dostávají se skoro až k Vídni , proto nařizuje arcibiskup Pražský a Metternich pořádat dvakrát ročně procesí a vyzvánění zvonů , při kterém každý , ať doma nebo na poli , se musí modlit za vítězství Rakouských vojsk. Kynžvartští museli pořádat procesí na sv.Annu a ke kapličce v Úbočí.

10.dubna 1630 odkoupili panství Kynžvart Metternichové. V místě však málokdy pobývali , vládli zde jimi dosazovaní správci. Přesto však lze ze zpráv rozpoznat , že jejich vládou začala v této krajině nenáviděná moc feudalismu a nucené katolizování obyvatel regionu. V roce 1647 byl císařskými vojsky odražen první nápor švédských vojáků vojevůdce Wrangela v oblasti Kynžvartu , avšak již v dubnu 1648 švédské vojsko o síle 1200 mužů , pod velením velitele Chebu Coppyho se probojovalo severovýchodně od hradu , kde zřídilo valy , dodnes zachovalé. Po tříhodinovém ostřelování hrubými kusy se osádka hradu vzdala. Hrad vyhořel , byl pobořen a již nikdy nebyl obnoven. Po 30 leté válce se do Kynžvartu vrátili znovu Metternichové a vystavěli si v údolí u potoka zámek. Od těchto dob trvala vláda jejich rodu až do 20.století. 18.listopadu 1655 nechal Casimir Ferdinand Metternich všechny radní města zavřít do "Psí díry" a svými žoldnéry rozbít a zničit obecní truhly s veškerými písemnostmi. Když v roce 1663 vtrhli Turci do východní části země , stalo se toto příležitostí katolické moci k ještě většímu utlačování. Byla nařízena procesí do Úbočí , Žandova a ke svaté Anně v Plané. Pražský arcibiskup nařídil všem farníkům každý den v určitou hodinu modlitby , ať jsou v domě , či na poli , při čemž musel vyzvánět velký zvon.

29.října 1664 se měla konat velká svatba váženého a ctěného měšťana Kynžvartského a tak se vařilo , peklo a pralo , a při tom velkém topení vypukl požár , který zničil polovinu náměstí. V tom samém roce při průchodu různých částí armád vypukly plané neštovice , zemřelo na ně 70 lidí. V roce 1672 projíždí císař Leopold I. Kynžvartem , zastavuje se s celým průvodem na obnoveném barokním zámku Kynžvart a je tady pohoštěn. Roku 1672 přebírá farář Ignácius Hoffman Kynžvartskou faru , ale ze strachu před místním obyvatelstvem nebydlí na faře , nýbrž na zámku. Nestálo by to za zmínku , kdyby se v jeho deníku nepsalo : Dne 12.září 1683 je Turek poražen díky motlitbám a procesím , které byly nařízeny. 28.června 1682 zmírnil Filip Emerich Metternich robotní povinnosti , ale to ještě neznamenalo , že utrpení Kynžvartských tím bylo zmenšeno. Pracovních povinností a odvádění desátků církvi bylo stále ještě dost a dost. Tento bezohledný a krutý Metternich umírá 26.května 1698 na kostižer. Nikdo ho nelituje , ani po něm nepláče. Ale co je to platné , když další Metternichové přicházejí. 20.září 1706 přichází na svět jeden z největších Kynžvartských muzikantů a filozofů Franc Johann Habermann. Při svém účinkování ve světě se setkává s G.F.Händlem. Umírá 7.dubna 1783 v Chebu. Již za života dostává přezdívku “Český Händel”.

V roce 1863 zřizuje Richard Metternich vedle pramenu “Viktorka” první penzion. Tím dává základ a příklad na výstavbu celého lázeňského území. Na jeho počest přejmenovává město Kynžvart známou kyselku na pramen “Richard”. V tu dobu vyvěrá na malém území šest pramenů , které využívají k léčbě. Rok 1865 byl rokem nešťastným pro město Kynžvart , neboť zuřily dva velké požáry , a to 15.srpna - shořelo 42 domů , mezi jiným radnice , škola , fara a kostel. Škoda byla vyčíslena na 150 178 zlatých. Krátce na to 8.11.1865 shořelo 73 domů na dolním konci města. Škoda byla tentokrát 161 375 zlatých. Od 14.května 1868 patří soudní okres Kynžvart pod soudní hejtmanství Planá. V roce 1870 , na sv.Margaretu , byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem , synem mlynáře ze zámku. Tento mlýn stojí dodnes. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty , tělovýchovný spolek a o něco později byl založen první hasičský sbor. V roce 1871 je dokončena železnice mezi Chebem a Prahou , nazvaná “železnice Františka Josefa”. Místní nádraží se jmenuje Sangaberg - Bad Königswart. Vznikem této železnice vzkvétá obchod se dřevem a u nádraží je založena a postavena sklárna na průmyslové sklo , o něco později pila a stáčírna na minerální vody. V roce 1873 byla vydána první publikace o Lázních Kynžvart místním lékařem MUDr.Kohnem. V tomtéž roce , t.j. 1873 , kupuje kníže Otto Fridrich Schönburg-Waldeburg , osadu Kladskou s přilehlými lesy a polnostmi. Nechává postavit novou osadu ve Švýcarském stylu. Stavbu provádějí řemeslníci ze Švýcarska z Winterthuru. Později kupuje několik karpatských jelenů v Rumunsku , kříží je ze zdejšími a dosahuje tím pozoruhodných výsledků. Mezi panstvím Metternicha a Schönburga-Waldeburga je postaveno oplocení , aby zvěř nemohla migrovat. Metternich nechává zbudovat oboru nad nynějšími lázněmi a druhou velkou mezi Kynžvartem a Mariánskými Lázněmi. Toto byl důvod , proč nádraží je postaveno tam kde je a ne na místě dnešního pečovatelského domu , jak bylo původně plánováno. Metternich prostě nepovolil stavbu přes svojí oboru. V roce 1876 je zakládáno několik dobročinných spolků a je založen mužský pěvecký sbor , pod vedením sbormistra pana Hanse Franka , komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni. 1.července 1877 jsou otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevírají brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna , dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild. V roce 1878 je v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začíná rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a zároveň starosta Johan König. V roce 1885 je ustanovena delegace Kynžvartských radních a zasloužilých občanů města , kteří odjíždějí blahopřát do Německa říšskému kancléři Bismarkovi , k jeho 70-tým narozeninám. Každý z nich dostává osobně od Bismarka stříbrnou pamětní medaili. V tom samém roce můžeme už číst v lázeňském seznamu jména : král Wilheim III. Král holandský s paní a princeznou. 13.ledna 1890 přichází na svět Franc Staroušek. Narodil se ve fořtově na Dolních Lazech. Celý svůj život zasvětil zdejší přírodě , stává se z něho významný přírodovědec - ornitolog. Umírá 11.listopadu 1957 v Německu. V roce 1891 je sčítání lidí a domů a Kynžvart vykazuje tato čísla : 222 domů obydlených , 5 domů neobývaných , 16 domů po vyhoření. Město obývá : 466 rodin a bydlí zde 2001 lidí. Zámek vykazuje : 10 domů , 29 rodin se 127 osobami. V tu dobu naprosto převládá německý jazyk.

V roce 1902 je Kynžvart přes velké protesty Kynžvartského obyvatelstva připojen k okresu Mariánské Lázně. Až do roku 1905 ničí sklárna Heller z Úbočí , nejznámější přírodní úkaz zvaný "Bílý kámen". Tento kdysi obrovský kamenný blok dovedli lidé těžbou zničit během 100let. Byl krásně narůžovělý a používal se k výrobě skla. Ze sklárny jsou dodnes viditelné základy a část pecí. Od roku 1913 až do roku 1918 žije v Kynžvartu významný německý básník Adolf Karl Seidl. Padnul koncem první světové války. V první světové válce 1914-1918 , bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Padlo jich v této válce 90. Nejvíce na začátku války na Srbské frontě , neboť se zúčastnili manévrú v Sarajevu , kde byl 26.června 1914 zastřelen Rakouský následník trůnu Ferdinand D`Este s manželkou Žofií. 26.května 1917 zřizuje kníže Metternich pro hladovějící děti v Kynžvartu školku. Pro výchovu dětí jsou pozvány řádové sestřičky z Notterdamu. Přesto , že byla vyhlášena Československá republika 28.října 1918 , nesouhlasí němečtí občané s připojením Sudet k ČSR republice a vyhlásili dokonce na protest republiku Deutsch-Böhmen. Tak to muselo vojsko pomalu obsazovat Chebsko , Ašsko a Palknovsko (Sokolovsko). Zrovna tak obsadili čeští legionáři město Lázně Kynžvart. Rok 1921 přináší už mírné uklidnění a na 1.máje se staví opět "májky". 4.června 1922 zahajuje svoji práci lázeňský orchestr , vedený kapelníkem Robertem Genádem. 10.června 1923 je vysvěcování nových zvonů. 15.června 1923 je fara povýšena na děkanát. 1.září 1923 na zahájení školního roku má začít vyučování češtiny jedna hodina týdně , tuto prý nevděčnou úlohu přebírá ctihodná sestra Benonia Hübel. V roce 1923 se zakládá v Kynžvartu Turnferrein , to byl budoucí základ Henleinovy fašistická strana "SDP - Sudeten deutsche partei". V únoru 1924 trávil zaslouženou dovolenou v Mariánských Lázních tehdejší ministr zahraničí Dr.Beneš , dále ministři Švehla , Bechyně , Stříbrný a Dr.Kramář. Při této příležitosti navštívili Kynžvartský zámek , město Kynžvart a Kladskou , kde v restauraci "U tokajícího tetřeva" poseděli. 8.června 1924 je pořádána v letní restauraci na zámku velká sláva hasičských sborů z Kynžvartu a okolí. 25.prosince 1924 byl plánován sjezd Turnferreinu , který se měl konat v Kynžvartu a byl zakázán mariánskolázeňským hejtmanstvím. 18.dubna 1926 byla vyvražděna v Rockendorfu celá rodina sedláka s výjimkou malého děcka , které spalo v kolébce. Rockendorf - dnes Horní Žitná , byla vesnice za Horními Lazy. Rok 1892 přináší pro Kynžvart zlepšení,a to v podobě dostavby nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem “Richard” a je otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování je vysvěcen nový hřbitov. Pramen "Richard" je vyhlášen jako nejlepší stolní voda a je už stáčen ve vybudované stáčírně.

7.července 1933 je v Mariánských Lázních mistrovství Evropy ve společenských tancích , přijíždí opět španělský král Alfons. 30.srpna byl v Mariánských Lázních ve vile Edelweiss zastřelen německý filozof Dr.Thedor Bessing , vedl propagandu proti Hitlerovi a fašizmu. Vraždu provedli fašisté z obce Valy. Nenávist vůči českému obyvatelstvu , německým sociálním demokratům a židům , se každým rokem stupňovala , a bylo to vidět na odchodu jak českého , tak židovského obyvatelstva koncem roku 1933. Z kdysi tak početné Židovské obce zde žily jen židovské rodiny. V roce 1934 je na Špičáku dokončena vodárna , která slouží městu dodnes. 13.září 1935 je po 100 letech pořádána dožínková slavnost ,která byla samozřejmě využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl slouží polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakazuje všem zdejší školy , účast na této slavnosti. 3.května 1936 je v Kynžvartu sjezd úřednictva a státních zaměstnanců , kterého se zúčastňuje také vůdce Sudeto-německé strany Konrád Henlein. V červenci 1936 je nyní již exkrál Alfons znovu na zámku Kynžvart. Sociální demokraté a komunisté protestují proti jeho pobytu. Opouští proto zámek a odjíždí do Prahy. 15.února 1937 zřizuje Česká státní policie svoji pobočku ve vile Stückel. 13.září 1937 je opět pořádána veliká slavnost “dožínky” , která už bez zábran slouží k propagaci fašizmu pod heslem “dík Bohu a vlasti”. 4.srpna 1938 umírá MUDr. Olbert. Za účasti všech místních spolků a velkého davu je pochován na místním hřbitově. 11.srpna umírá děkan Josef Heyl.

Za války byl v Kynžvartě tábor RAD – Říšské pracovní služby. V něm pracovali němečtí chlapci , připravující se na příští nasazení v armádě. Podobné tábory byly v nedalekém Žandově a Sangerberku. Lázeňská čtvrť se za války změnila v lazaret , kde byli ranění němečtí vojáci s amputovanými končetinami. Vojenské lékařské ošetření v lazaretech bývalo různé odbornosti , od dobrého až po primitivní. Byli lékaři , obáváni u raněných pro své neodborné a zbytečné zákroky amputacemi. Takový prý byl vojenský lékař v Centrálních lázních v Mariánských Lázních , na kterého i po 50 letech vzpomínali ranění z jeho oddělení. Za války pracovali v Kynžvartě stejně jako v okolních obcích zajatci. Rusové tu byli na pile u nádraží a v srpnu 1943 se pokusila skupinka o útěk. Ruský poručík Vešort byl zastřelen u dvora Haselhofu , další pochytáni v lesích. Ve sklárně byl oběšen ruský zajatec proto , že v dílně vytekla vana s roztavenou sklovinou. 7.února 1945 bylo zatčeno v městě 17 ukrajinských dělníků a švec Steiner za poslech cizího rozhlasu. Když se blížila v květnu 1945 fronta , Kynžvart se připravoval k obraně. Ráno 6.května přijížděly americké jednotky 97.pěší divize od Chebu a Staré Vody. Kynžvart se jim zdál soustředěním německého odporu. V městě bylo asi 500 německých vojáků. Velitel folkšturmu , učitel Bretschied , udílel rozkazy k obraně města a nařídil vyhodit do povětří dva železniční viadukty , u dvora Haselhof a u Žandova. Železniční spojení bylo zcela přerušeno. K obraně byli povoláni i mladí z tábora RAD , kteří své lopaty a krumpáče zaměnili za zbraně. Funkcionáři NSDAP ovšem z města prchli. Dopoledne vyšly na náměstí kynžvartské ženy , stanuly před budovou radnice a žádaly , aby bylo město ušetřeno a vydáno bez boje. Ve 13 hodin začal postup amerického vojska na město. Americké tanky se blížily k městu třemi proudy. První proud tanků s bílou hvězdou jel od západu od Milíkova a Úbočí po úpatí Císařského lesa. Druhý mířil od jihozápadu po silnici od kynžvartského zámku. Tyto dva proudy se spojily ve městě u sochy sv.Vavřince. Třetí proud tanků přijížděl od Staré Vody a ve městě obsadil důležitou křižovatku. Američané pak vjeli z obou stran na náměstí. Před radnicí stál bledý starosta s bílou vlajkou v ruce a předal město Američanům. Tím však věc neskončila. Když americké tanky postupovaly vzhůru po silnici na Kladskou , narazili na odpor v lázeňské čtvrti , kde se několik mladíků z tábora RAD zabarikádovalo a z palebných postavení při silnici ohrožovalo s kulomety a pancéřovými pěstmi postup Američanů. Po krátkém boji byl odpor hrstky fanatiků zlomen. Několik jich padlo. Američané s obrněnými vozy prorazili a postupovali nyní již obezřetněji po silnici lesem vzhůru na Kladskou. Americké vojsko pod městem obsadilo Metternichův zámek a zde zřídilo velitelství 1.pěší divize. Bylo to sídlo Maj. Gen. Clifta Andruse. Později byl Metternichův zámek letním sídlem amerického velvyslance Steinhardta. Část vojska USA bydlela v táboře RAD pod městem. Na Kladské byla umístěna americká posádka a velitelem zámečku byl nadporučík Edie Gorman z Tennesse. Když přišel 18.května 1945 s příkazem od OSK Cheb jako vládní komisař pro Kynžvart – Antonín Kučera , uvítali ho dva Češi – lesník Wollner a lékárník Kříž. Americký velitel města uznal až po intervenci u amerického velitelství. Kučera se ujal úřadu. Rozpustil obecní německé zastupitelstvo a převzal německé úředníky. V té chvíli se nedalo nic jiného dělat. Čechů tu nebylo.

Už během měsíce dubna 1945 bylo na nařízení vyšších míst NSDaP nařízeno vybudování obrany a opevnění města Kynžvart. Byly zřizovány pancéřové zábrany, připravovaná kulometná hnízda a okopy pro stojícího střelce, kam měli být umístěni vojáci s pancéřovými pěstmi. Tuto práci zajišťovalo vojsko RAD, které mělo kasárna v nynějším objektu Českých lesů. Od začátku měsíce května byla přerušena dodávka elektrického proudu do Kynžvartu. Od 3.do 4.května 1945 se kolem Kynžvartu ozývaly detonace, byly vyhazovány železniční mosty u sklárny a “Zaječáku", dále u Mariánských Lázní, Žandova a dál na Cheb. Na rozkaz vojenského velení měla být vyhozena do vzduchu hráz dvouhrázového rybníka, aby zaplavila silnici a tak znemožnila z této strany příchod americké armádě. Po silnici Stará Voda - Cheb, neustále proudily vojenské kolony a bylo slyšet dunění dělostřelecké palby. 5.května 1945 byl najednou klid, ale ve městě samotném rostlo obrovské napětí. Místní velitel pobočky NSDaP nařídil totiž obranu města a boj až do posledního muže. Jakmile se toto rozneslo mezi obyvatelstvo, vzbouřily se ženy, vyšly na náměstí a donutily velení, aby tento rozkaz zrušilo. Zároveň se někteří obyvatelé pokusili o zničení pancéřovým zábran. Mezitím ale místní členové Volksstrurmu museli na rozkaz obsadit pancéřové zábrany a okopy a měli alespoň bránit silnice směrem na Mariánské Lázně, Kladskou a Lazy. Pomalu se začala na domech objevovat bílá prostěradla, která měla znázorňovat bílé prapory, že se město vzdává. V noci z 5.na 6.května 1945 byl celkem klid, ale určitě málo lidí spalo, neboť druhý den se očekával příchod americké armády, která už večer dorazila na zámek. 6.května v 9,30hod., vyslal tajně starosta Rösler vyjednavače Josefa Pistrola, který mluvil anglicky, naproti Američanům, aby jim vysvětlil jaká je situace v Kynžvartu, a že se město chce dobrovolně vzdát. Mezitím ale obsadily jednotky RAD a část skupiny Wermacht, celé lázeňské území, vybudovaly v několika objektech kulometná hnízda a byly připraveny na silný odpor. Starosta se odebral do lázeňské budovy, ve které byl lazaret, dnešní “Orlík", nechal se předvést k veliteli Dr.Mümdtrathovi a pokusil se společně dovolat na divizní komando Wermachtu, které bylo na Srkovci, aby toto nesmyslné bránění zrušilo. Toto se nepodařilo, a tak byla vyslána motorová spojka s písemnou žádostí. Odpověď však nepřišla. Události začaly nabírat rychlý spád. Obyvatelstvo bylo většinou ukryto ve sklepech, ulice a náměstí bylo liduprázdné, jen občas projela motospojka směrem na Lazy. Kolem 14.00hodiny bylo slyšet od zámku dunění jedoucích tanků, ty se potom zastavily a vypálily směrem na Kynžvart několik ran z děl a krátké kulometné dávky. Mělo to být varování, že v případě obrany bude město rozstříleno. Francouzští zajatci, kteří byli v hospodářské budově na zámku internováni, byli vítanými pomocníky Američanů, kterým pomáhali při první a rychlé orientaci při obsazování Kynžvartu. Po příjezdu na okraj náměstí bylo rychle zřízeno první velitelství. Na kopec, který se jmenoval Šibeničák, byl umístěn těžký kulomet, který měl střežit prostor kolem náměstí a náměstí a zajišťovat tak ochranu postupující pěchoty. Starosta města předal americkému důstojníkovi, a od této chvíle veliteli města, kapitulaci. Tento důstojník byl Captain D. Fulleston od 16, 14 F.A.B. Pak už následovalo klidné a spořádané obsazování Kynžvartu až do chvíle, kdy americké tanky a pěchota narazily v lázních na organizovaný a tuhý odpor německých jednotek. Boj trval asi 30 minut. Padlo několik Američanů, ale více Němců. Pak už byl klid. Byl to po Chebu a Kynšperku třetí největší odpor německé brané moci na nynějším Chebském okrese. Samozřejmě, že mezitím starosta předával město, straničtí funkcionáři se převlékli na radnici do civilu a v převlečení se rozutekli do lesů. První americký důstojník, který měl na starosti civilní obyvatelstvo a městské záležitosti, byl major O.Currier z první americké divize. Od něho byl také německý starosta pověřen dalším vedením úřadu až do příchodu Čsl.vládního komisaře Kučery, který přišel do Kynžvartu dne 18.května 1945. A tak se začal pomalu vracet normální život do města. Američané si zřídili kuchyň v hotelu Kynžvartský dvůr, vyvařovalo se v benzinových kotlích před nynějším zdravotním střediskem a přijel dokonce autobus s kulturním programem. Malá tribuna byla na náměstí u pomníku padlých a zúčastnili se ho američtí vojáci a už i část Němců. Po odjezdů Vlasovců z lázní se tam nastěhovaly už čerstvé americké jednotky. Přicházeli postupně čeští dosídlenci, ale hlavně příslušníci “revoluční gardy" a první “zlatokopové". To už ale by byl jiný odstavec a jiná kapitola. Potom v následujících letech následoval 1946-1947 hromadný odsun Němců. Směli si sebou vzít pouhých 30kg toho nejcennějšího co měli, mimo peněz, zlata a šperků. Byl to hrozný pohled na lidi, kteří se loučili se svým majetkem a věděli, že se nikdy nevrátí. Tak skončila éra sedmisetletého žití na české půdě.

 

  • Zámek Kynžvart
  • zřícenina hradu Kynžvart
  • přírodní památka Kynžvartský kámen
  • vrch Lesný
  • Přírodní rezervace Holina
  • Dlouhá stoka

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz