Mirovice leží z hlediska geologického na tzv. mirovickém ostrově, tj. na „ostrovu“ přímořských vápencových devonských usazenin které vybíhají k povrchu v okolním „moři“ žulových hornin. Rozsáhlé opuštěné mramorové lomy - přírodní památku Nerestský lom - lze spatřit 1 km jihovýchodně u obce Nerestce. Lomy skýtají útočiště řadě vzácných a chráněných živočichů (jsou chráněným přírodním územím), mimo jiné lze zde spatřit výra velkého (Bubo bubo), ropuchu obecnou (Bufo bufo) a čolka obecného (Triturus vulgaris). Postupný sled hornin, včetně mirovických ortorul, lze spatřit v řadě malých lomů v okolí, z nichž nejzajímavější je ca. 0,5 km vzdálený (ve směru k Myslínu) opuštěný azbestový lom.
Po sametové revoluci došlo k velkému útlumu průmyslové výroby v městečku. Mimo jiné byla uzavřena nově postavená pobočka Tesly Rožmitál, pobočka Jitexu, Hamira a i státní statek postihl rozpad. Městečko se však z této rány vzpamatovalo. Hlavním zaměstnavatelem je dnes JZD Plíškovice a Jihočeské drůbežářské závody. Kromě řady obchůdků, hospůdek a cukráren, se zde nachází pošta, pobočka České spořitelny, lékárna, základní škola, veřejná knihovna, lékařské ordinace (stomatologie, dětský lékař a lékař pro dospělé). Ze spolkové činnosti lze jmenovat Český rybářský svaz, Sbor dobrovolných hasičů a Sportovní klub Mirovice.
(Zdroj: Wikipedie)
Vznik a založení Mirovic nelze přesně časově určit, jako u většiny českých měst a osad. Archeologický průzkum však bezpečně prokázal osídlení okolního území od doby prvních Slovanů v kraji až do konce 12. století. Výhodná poloha na důležité obchodní stezce, u mělkého brodu říčky, s mocnou záštitou nedalekého knížecí hradu, dala vzniknout osadě, později nazývané Mirovičky. Nálezy drahých kovů, zejména zlata na říčce Skalici, vedly k založení nové osady a pozdějšího městečka vedle staré tržní vsi, u kostela, zasvěceného sv. Klimentu. Založení Mirovic se uskutečnilo za výrazné pomoci německých kolonistů a tento česko-německý charakter mělo město až do husitských válek.
Na umělé založení ukazuje přesně vyměřený, pravidelný, prostorný, čtverhranný rynk. Poměrně velká plocha náměstí, typická pro všechna města a městečka, ležící na živých obchodních stezkách, byla dána tehdejší potřebou čilého obchodního ruchu. Zde se soustřeďoval městský život. Procházející, projíždějící i místní obchodníci a řemeslníci tu nabízeli své zboží i služby.
Okolní kraj patřil přímo králi a tak se městečko stalo královským. Jeho osudy však byly v historii často spjaty se zvíkovským a orlickým panstvím.
Mirovice zřejmě nebyly nikdy opevněny. Městské brány a opevnění bývalo výsadou královských měst a nikoli městeček, jakým Mirovice vždycky byly. Tím se staly zranitelnější v pozdějších válečných letech, zejména ve třicetileté válce.
Významným mezníkem v historii byla léta kolem roku 1540, kdy byly založeny městské knihy a Mirovice získaly právo užívat městský znak. Tvoří ho stříbrný český lev v červeném štítě. Asi o dvacet let později byla zřízena radnice. Městečko také získalo právo vařit pivo ve vlastním pivovaru a také právo k vybírání cel a mýt. V té době zaznamenalo silný příliv přistěhovalců, především řemeslníků, kteří se začali sdružovat do cechů a získávali od vrchnosti řadu nových výsad, svobod a práv. Cechy nejen sdružovaly, ale i regulovaly živnostenské podnikání. Vedle četných řemesel a obchodu zůstávalo významnou složkou zaměstnání obyvatelstva zemědělství. Město se mohlo pochlubit i značnou úrovní vzdělanosti. Většina obyvatel uměla číst a psát zásluhou školy, kterou měly Mirovice od nepaměti. V Předbělohorské době byly na městské školy dosazování za rektory či školní mistry absolventi pražské univerzity. Slibný rozvoj Mirovic trval a ž do roku 1584.
Převratné události, související s bitvou na Bílé hoře a po něm následující dlouholeté válečné útrapy nejen znemožnily další rozvoj Mirovic, ale přivedly je skoro na okraj zkázy. Časté pochody vojsk na důležité cestě Praha – Tábor způsobily, že většina domů byla vypálena, zpustošena nebo opuštěna. Až ke konci 17. století dovolila zlepšená hospodářská situace příchod nových obyvatel, opravy a přestavby zničených domů a stavby nových. Skoro do konce století byly napravovány škody způsobené válkou a tak téměř 100 let bylo v mnohém ohledu ve vývoji a rozvoji městečka nenávratně ztraceno.
- Kostel sv. Klimenta - Nejskvělejší pamětihodností Mirovic je kostel sv. Klimenta. Tradice klade vznik kostela do doby cyrilo-metodějské. Zdá se, že při kostele bylo dříve i malé feudální sídlo, střežící brod na důležité obchodní cestě. Určitým důkazem může být místí pojmenování „Na hradě“ či „Na hradci“. Dochované části zdiva kostela sv. Klimenta a severní portál ukazují na vznik přibližně ve 40. létech 13. století. Jako farní je kostel doložen roku 1359. Pod presbyteří byla vybudována krypta, do níž byly pochovávány osoby stavu urozeného z okolí, mirovičtí kněží a primátoři. Kolem celého kostela býval hřbitov. V roce 1726 byl kostelík nákladně přestavěn podle návrhů slavného barokního stavitele Kiliana Dientzenhofera ml. O samotě stojící zvoniční věž, patrně renesančního původu, byla zvýšena a přestavěna do dnešní podoby. Přistavená budova fary si zachovala dodnes až na střechu a komíny původní tvar. Přestavbu provedl stavitel Fortini na náklady Adama ze Schwarzenbergu. Důkazem je znak a letopočet v průčelí.
- Mariánský sloup na náměstí - Mariánský (morový) sloup na náměstí se sochami od mistra J. J. Schlansowského je z roku 1717. Je to jediný zachovaný komplex soch v Čechách od tohoto sochaře.
- Židovský hřbitov - Severozápadně od Mirovic u říčky Skalice se nachází židovský hřbitov. Patří k nemnoha zachovalým a upraveným židovským hřbitovům v Čechách. Byl založen v roce 1680 a svému účelu přestal sloužit po druhé světové válce.