První písemná zmínka o městečku Hoštka pochází z roku 1266, kdy bylo založeno Přemyslem Otakarem II.. Až do 60. let 14. století jej vlastnil Mikuláš Srša a jeho potomci. Za jejich správy se městečko značně rozrostlo, vznikl zde gotický chrám, zasvěcený sv. Otmarovi, a městský špitál, Hoštka již měla také některá privilegia.
Dalšími majiteli městečka se stali pražští biskupové. Za nich získali roku 1406 hoštečtí měšťané právo svobodně vládnout svými statky. Následující roky však pro městečko nebyly příliš šťastné - v zemi propukly husitské války, během nichž zdejší krajinou procházelo Žižkovo vojsko a Hoštka byla při tomto tažení znatelně poškozena. Poté se spolu s Roudnickým panstvím dostala do světských rukou. Život zde pak plynul v poklidu dál. Obyvatelé městečka se živili převážně zemědělstvím - na zdejších úrodných polích a stráních se pěstovalo obilí, ovoce, chmel a réva. Významným druhem obživy byla také těžba kamene. Každý týden se zde konaly trhy obilní, na vlnu a dobytek, v provozu byly také lázně. Na konci 16. století nastal v městečku velký hospodářský a správní rozvoj, spojený s privilegiem, uděleným císařem Rudolfem II. v roce 1577. V této době zde byla papírna, důležitým příjmem bylo pro městečko také vybíraní mýtného na Labi. Význam Hoštky neustále rostl, dokladem toho je, že měla také hrdelní právo! Popravy se zde konaly až do roku 1730, popraviště stálo na Karlovce, což je návrší, ležící severovýchodně od obce.
V první polovině 17. století se Čechami prohnala třicetiletá válka, která pro mnoho obcí znamenala zkázu. Nevyhnula se ani Hoštce, která byla v jejím průběhu opět poškozena a její rozvoj se tak přerušil. Naštěstí však jenom na čas, a v druhé polovině 17. století zde dochází k opětovnému a vůbec největšímu hospodářskému a populačnímu rozvoji. Tato doba byla v Hoštce také obdobím upevňováním cechů a řemesel. Také zde byl přestavěn chrám sv. Otmara a v roce 1762 byla dokončena výstavba barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kromě něj tu již od roku 1737 také stál na paměť velkého požáru barokní sloup Nejsvětější Trojice.
V Hoštce žili vedle sebe obyvatelé jak české, tak německé národnosti. To vedlo ke vzniku dvojího školství - v roce 1821 zde byla postavena německá škola. V této době tu žilo na 2300 lidí. Dne 11. 11. 1853 byla Hoštka povýšena na město.
Poklidný a prosperující život, který pak Hoštka vedla, ukončila až první světová válka. Zpočátku lidé sice věřili, že konflikt bude krátký a vítězný, tato představa se však velice brzy rozplynula a záhy přišla první válečná opatření. Obyvatelé začali trpět nedostatkem, byly zavedeny potravinové lístky, město sužovaly také povinné odvody obilí, různých výrobků a naturálií pro potřeby armády, navíc začala přicházet oznámení o padlých… Situace se postupem času stále zhoršovala. Konec války proto všichni lidé přivítali s velkou úlevou. Ani konec válečného konfliktu však ještě neměl znamenat klid. Po válce padla monarchie a v Evropě se začaly utvářet nové hranice států. Tehdy se ozvala německá část obyvatel města, která jevila snahu se od nově vzniklého Československa odtrhnout. Češi, kterých zde byla menšina, se však postupně přeci jen začali prosazovat, důkazem toho je opětovné zřízení české menšinové školy v roce 1919.
Po válce se zde život pomalu vrátil do starých kolejí, a pak v poklidu plynul až do třicátých let. V této době se ve městě, stejně jako v celém Česku, začaly horšit česko-německé vztahy. Brzy nato vypukla druhá světová válka, po jejímž skončení následoval odsun německého obyvatelstva. Jím byla Hoštka vylidněna, brzy zde však nastal příliv slovanského obyvatelstva.
V poválečné době došlo v Hoštce k socializaci zemědělství a migraci obyvatel, které měly za následek rozsáhlou devastaci obce i celého okolí. Situace se stabilizovala až v 70. letech, od té doby se Hoštka zvolna rozvíjí. Byla zde postavena nová škola, zdravotní středisko, vybudován byl také vodovod a kanalizační řád. Po roce 1989 je snaha obec stavebně obnovit, a také eliminovat velké škody na životním prostředí, což se, jak lze soudit z ceny, udělené v roce 1998 v soutěži "Vesnice roku" na úseku péče o životní prostředí, daří. Je vypracován územní plán rozvoje obce, opravují se komunikace, kostely a památky, realizována je také výstavba inženýrských sítí a bytová výstavba, a rozvíjí se i podnikatelská sféra. Dnes zde žije na 1700 obyvatel.
Jak je patrné z posledních řádků, Hoštka je dnes slibně se rozvíjející obcí, mající před sebou jistě světlou budoucnost.
- Kostel Svatého Jiří - je kulturní památnou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek. Kostel je původně románskou sakrální stavbou. Patří mezi nejstarší a nejcenější stavby regionu. Kostel byl často slohově a stavebně upravován. Loď kotela je obdélného půdorysu, presbyterium je polygonálně uzavřeno. Interiér lodi kostela byl opatřen plochým stropem, který dnes již zcela chybí. presbytář kostela je zaklenut žebrovou klenbou. Střecha lodi je sedlová. K lodi je dále na severní straně přistavěna sakristie.
- Kostel Svatého Antonína Paduánského - malebný kostelík stojí v místní části Velešice, v roce 2002 proběhla oprava fasády a v roce 2004 obnova vnitřních omítek a malby
- Kaple Nanebevzetí Panny Marie - stojí na levém břehu Obrtky za můstkem spojující hošteckou a kochovickou část obce. V jeho těsné blízkosti vede silnice II.třídy. Kostel byl vystavěn na místě starší kaple z 15.století, která patřila k městskému špitálu. Stejně jako špitál sloužila kolem jedoucím cestujícím, nemocným, ale i chudině. Obě budovy již stály za hranicí městečka Hoštky, kterou tvořilo na jižní straně koryto Obrtky. Kaple nebyla dlouho udržovaná a chátrala. Po jejím zboření se ujal stavby nové kaple roku 1612 majitel roudnického panství Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, jehož erb zdobil čelní štít nad vchodem. V roce 1756 došlo k další barokní přestavbě, při které získala kaple nynější rozměry kostela. V kostelíku jsou umístěny tři oltáře zasvěcené Panně Marii, sv.Janu a sv.Terezii a obraz Nanebevzetí Panny Marie, který maloval litoměřický malíř Czech. Za prohlédnutí stojí i soška Hoštecké Madony s Jezulátkem. Jedná se o kulturní památku zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek.
- Sloup Nejsvětější trojice - další kulturní památka zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek. Sloup připomíná velký požár v roce 1735. Na trojbokém podstavci se nalézají reliéfy sv.Jana Nepomuckého, sv.václava a relér Kristova křtu. Na volutových konzolách stojí sochy s.Floriána, sv.Vavřince s roštem a biskupa s berlou. Mezi nimi je umístěn obelisk s andílky mezi obláčky, dole u paty modlící se Panna Maria a dva okřídlení andělé. V nejvyšší části je umístěna plastika Nejsvětější trojice (Syn Boží - Kristus s křížem, Bůh Otec a Bůch Duch svatý-světlo, holubice). Sloup je chráněn šestibokým balustrovaným zábradlím. Výstavba sloupu trvala 2 roky a obec ji podporovala z obecních prostředků a z darů několika okolních dobrodinců. Autorem soch sv.Otmara, sv.Vavřince a sv.Floriána byl litoměřický sochař Matěj Tollinger. Kamenických prací na výzdobě sloupu se ujali kameníci Jan Václav Hauptvogel z Úštěka a Josef Putz z Bíliny. Slavnostní vysvěcení sloupu provedl 17.listopadu 1737 Jan Lindenthaler, probošt z Roudnice nad Labem. Zasvěcení sloupu vyjadřuje prosbu o ochranu před živelnými pohromami. Sv.Florián byl podle legendy utopen v řece Emži za to, že se jako římský důstojník vyznal z víry a sv.Vavřinec zemřel upálením na roštu. Oba světci chrání Hoštku před povodněmi a požáry.
- Kostel Svatého Otmara - chrám zasvěcený sv.Otmarovi, který je patronem města. Je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Kostel je dominantní stavbou v centru města. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s odsazeným polygonálním gotickým presbytářem, na severní straně s mohutnou hranolovou renesanční věží a na jižní straně se sakristií. Ze střechy vystupuje sanktusník. Ve věži kostela jsou umístěny věžní hodiny, které vyrobila pražská hodinářská firma L.Hainze v roce 1929, jedná se o masivní stroj s děleným litým rámem, bronzovými koly a ocelovými hřídelemi. V roce 1998 byl hodinový stroj kompletně zrestaurován.
