V současné době se Libáň skládá z pěti samostatných celků, a to z původního městečka Libáně a obcí Psinice, Křešice, Zliv a Kozodírky. Město má okolo 1 700 stálých obyvatel a s přidruženými obcemi se rozkládá na 3 476 ha. Charakter města je zemědělsko-průmyslový, zároveň město slouží, vzhledem ke své geografické poloze ( leží v blízkosti Českého ráje), k rekreačním účelům.
Libáň je starobylé město v listinách XIV. století nazývaná Lubaň později Ljuban. Kdy a jakým způsobem vznikla není známo. Velmi starý původ lze odvodit z bohatých archeologických nálezů ze starší i mladší doby kamenné, z doby bronzové a z dob římského císařství. Městem je nazývána od roku 1340, a to v posledním pořízení Arnošta ze Staré.
Dějiny města jsou dále úzce spjaty s majiteli hradu Staré, kteří město vlastnili. Největšího rozkvětu dosáhlo město, když jeho majitelem byl Jiří Pruskovský z Pruskova. Tento šlechtic dosáhl u císaře roku 1574 opětovného povýšení Libáně na město. Maxmilián II.udělil Libáni zároveň znak s právem pečetit červeným voskem, dále pak právo dvou výročních trhů a povolení vybírání mýta.
Městská kronika je vedena od roku 1860, kdy Libáň patřila ke kraji jičínskému okresu libáňskému. V období první republiky byla Libáň okresním městem s těmito institucemi:
okresní soud, okresní hospodářská záložna a berní úřad.
Devatenácté a dvacáté století přinesly městu další rozvoj začíná se prosazovat průmysl. V roce 1870 je založen cukrovar, rozvíjí se výroba kuřáckých potřeb a nábytkového kování. Rozšiřuje se také spolková činnost. Vedle ochotnického spolku, připomínaného již roku 1760, zahajuje svou činnost roku 1870 libáňská dechová hudba, roku 1881 vzniká hasičský záchranný sbor a roku 1888 je založena tělovýchovná jednota.
Městem byla Libáň do roku 1945, kdy o svůj statut opět přišla, přestože byla až do roku 1951 soudním okresem. Statut města byl Libáni udělen na žádost obecního zastupitelstva Parlamentem České republiky 26.11.1999.
- Josef Emler - profesor, historik, archivář
- Libáňská borovička - Přes tři sta let starý památný strom nad městem "Na Horách", opředený pověstmi, symbol města. Místo schůzek milenců a věčný námět pro malíře, básníky, spisovatele a fotografy.
- Kostel sv. Ducha - Barokní stavba, postavená v letech 1755 - 1757 na místě bývalé dřevěné kaple Josefem Hagerem, spolupracovníkem I. K. Dientzenhofera. Z této doby pocházejí i vzácné varhany, kompletně renovované v roce 1998. S farou a kaplankou tvoří sídlo děkanského úřadu.
- Socha sv. Josefa - Pochází z roku 1783. Původně stávala na náměstí, v roce 1925 přestěhována ke kostelu sv. Ducha.
- Pomník Mistra Jana Husa - Stojí na náměstí Svobody. Dílo podle návrhu prof. Ladislava Šalouna, autora Husova památníku na Staroměstském náměstí v Praze, vytvořil sochař František Bílek z Podhorního Újezda z tvrdého královédvorského pískovce. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo dne 6. července 1925. V roce 1938 byla do podstavce pomníku vložena prsť z bojišť legionářů a zakryta deskou s nápisy: Slovensko, Zborov, Vouziers, Doss´Alto, Těšínsko, s Medkovým veršem: "Tam leží s úsměvem na zvadlých rtech sta našich bratří - ale věčný život budiž dán národu pokořenému."
- Pomník Karla Havlíčka Borovského - U chodníku ke škole byl zhotoven na návrh besedy "Havlíček". Navrhl a provedl jej Jaroslav Jedlička, sochař z Vojic. Pomník byl slavnostně odhalen 29. června 1909.
- Socha sv. Jana Nepomuckého - u kostela na původním hřbitově
- Socha Ecce Homo - před farou
- Socha P. Marie Immaculaty - ulice Emlerova
- Socha sv. Jana Nepomuckého - při silnici do Údrnic "Na Horách"
- Areál kostela sv. Jiří ve Psinicích - Původně gotický kostel ze 14. století byl upraven kolem roku 1870. V areálu kostela je hřbitov a urnový háj. Dominantu tvoří dřevěná zvonice z roku 1600. Při opravných pracích v roce 1950 byly v základech zvonice nalezeny kostry lidí, jejichž stáří bylo odhadnuto na 1000 let (pravděpodobně hromadný hrob vyhubeného rodu Vršovců).
- Kostel Nalezení sv. Kříže ve Zlivi - Stavba ze 2. poloviny 13. století. Loď kostela byla barokně upravena v 18. století.
