Na jih od města se nachází hřeben Černé Studnice s vrcholem 869 m na katastru obce Nová Ves, na kterém také pramení Lužická Nisa. Sousedními obcemi jsou Jiřetín pod Bukovou na severozápadě, Smržovka na východě, Nová Ves nad Nisou na jihu a Jablonec nad Nisou s místní částí Jablonecké Paseky na jihovýchodě.
Přesné datum vzniku obce nelze doložit. První písemná zmínka o Lučanech u Jablonce je z roku 1623. Nalezneme ji v kronice sklářské rodiny Schürerů z Waldheimu ve Mšeně, kdy jako kmotr při křtu je uveden Bartoloměj Fischer, rychtář Lučan. Další písemnou zmínku nalezneme v Urbáři semilském z roku 1634. Při založení patřila obec k panství semilskému, jehož majiteli byli páni ze Smiřic. Roku 1635 připadá panství rodu Des Fours, kteří sem přišli z Lotrinska ve Východní Francii. V roce 1647 je jméno obce uvedeno na zvonu kostela ve Smržovce. Hrabě Albrecht Maxmilián Desfours oddělil v roce 1662 statek Smržovku s vesnicemi Smržovkou, Tanvaldem, Lučany, Novou Vsí a Janovem ze semilského panství. Roku 1679 se panství Hrubý Rohozec spojilo se Smržovkou. Sídlo vrchnosti pro oblast lučanska bylo ve Smržovce na zámečku.
Nejstarší pozemková knuha je z roku 1708 a je dokladem toho, že obživu lučanským poskytovalo drobné zemědělství, domácí tkalcovství a předení. Sklářská výroba přišla do Lučan teprve v 18. století.
Jméno obce je pravděpodobně odvozeno od lučanského údolí, kterým protéká nyní bezejmenný potok v „Gruntu“ hoření části obce, nebo od dalšího údolí, kterým protéká Lučanská Nisa. Zatím co Nisa teče s Odrou do Baltského moře, „Grundbach“ vtéká do Kamenice a s ní Jizerou do Labe a do Severního moře. Středem obce vede tedy rozvodí, které je nejmarkantnější na „Krojčenku“ (Kreutzschenku).
V roce 1850 byla odstraněna vrchnostenská neboli patrimoniální správa. Někdejší vrchností dosazované rychtáře vystřídali volení starostové a na místě poddanských vsí se vytvořily obce jako společenstva nezávislých a svéprávných občanů.
V roce 1883 byl založen hřbitov a v roce 1889 byla dokončena stavba kostela. Od roku 1886 měla obec i vlastního strážníka.
Školství – zpočátku se nepravidelně vyučovalo v různých místnostech a statcích. Vznik provizorních školních místností a vyučování můžeme zařadit do roku 1766. Od roku 1858 existovala dvoutřídka a roce 1864 byla postavena zděná škola, která byla rozdělena do šesti tříd. V roce 1881 vznikla průmyslová škola kreslící a v roce 1887 to byla škola pro další vzdělávání (živnostenská škola pokračovací). Soukromá škola „Madam Zappe“ jedné Švýcarky byla mezi dvěma světovými válkami francouzským internátem. Vyučovala se zde francouzština. V polovině dvacátých let byla otevřena škola pro českou menšinu.
Roku 1867 získala obec poštu a telegraf, telefon získala v roce 1893. V této době na základě rozhodnutí císaře Františka Josefa I., z 2. 12. 1892 se Lučany mohly nazývat městysem s tržním právem. V roce 1894 byla dokončena železniční trať a zřízena zastávka v Dolních Lučanech. V 1905 – 1906 byl zaveden plyn a v roce 1913 byl městys elektrifikován.
V roce 1913 rozhodnutím již dříve zmíněného panovníka byly Lučany nad Nisou povýšeny na město a v té době patrně získaly i svůj vlastní znak, v němž je na tmavě-červeném štítě stříbrný pelikán s rozepjatými křídly, krmící tři mláďata v hnízdě ( tento symbol se používal přibližně od roku 1850, kdy byl znázorněn na obecní pečeti).
V roce 1945 na konci války byl ustaven Národní výbor československý později místní správní komise. Později to byl Místní národní výbor. V té době obec Lučany přišla o statut města. Následoval Obecní úřad a v současné době je to opět Městský úřad.
Na počátku roku 2005 obec zažádala o navrácení historického statutu města a ten ji byl rozhodnutím Parlamentu České republiky 10. října 2006 navrácen.
Za územní správní reformy v roce 1960 byl k Lučanům připojen Horní Maxov a Jindřichov.
- Kostel Navštívení Panny Marie – postaven v roce 1887 v novorenesančním slohu
- Socha svatého Františka z Assisi – z roku 1765
- Pomník sklářské pozdvižky
- Brusírna skla
- Pomník obětem 1. světové války – pod kostelem, s nápisem Unseren Heimatsohnen
