Horní Cerekev

O datu založení Horní Cerekve se nedochovaly žádné přesné historické záznamy. Původní osadu založil jistý Líček a po něm dostala jméno Líčkovice. Později byla osada pojmenována po kostele, původně dřevěném - cierkev. Osadu rozšířil ve 14. století Dobeš z Bechyně, nejvyšší maršál Království českého. Ten udělil Cerekvi určitá práva - právo městské, orgány městské správy, soudní pravomoce, kulturně školské povinnosti v rámci církevních zásad, jakož i právo opevnit se a tím se stala osada městem. První zachovaný písemný doklad o městě je z roku 1361. Dobeš z Bechyně zde vystavěl na břehu největšího rybníka vodní tvrz s příkopy.

Historie hornocerekvického panství je velmi rozmanitá, vystřídalo se zde dvanáct různých vlastníků, z nich nejslavnější byl rod Léskovců - rod s velkým politickým rozhledem a mocenskými ambicemi. Za jejich vlády v letech 1411 až 1655 se stala Horní Cerekev centrem řešení vládních problémů a hospodářských otázek. Po nejstarším známém členu rodu Léskovců Janu byla pojmenována Cerekev Léskovcova Superiori (Horní). Jan Léskovec ml. byl například císařským dvorním radou, vrchním soudcem a finančníkem pánů z Hradce a Rožmberka. V roce 1583 byl jeho rod povýšen do panského stavu. Roku 1655 však cerekvičtí Léskovcové vymírají po meči.

Posledním rodem, který panství hornocerekvické vlastnil byl rod německého knížete Antonína Karla Hohenzollerna. Z jeho vnoučat byla Stefanie portugalskou královnou a Karel Ferdinand byl králem rumunským. Rod Hohenzollernů vlastnil panství až do roku 1945.

O správné podobě znaku obce se vedly dlouhé diskuze. Zakladatel osady Líček vynikal velkou silou a holýma rukama hravě chytal divoká zvířata. Svou sílu symbolicky znázornil obrazem kančí hlavy, kterou přijal do erbu. Na dochovaných pečetích se však hlava podobá více medvědu. Konec diskuzím zda kanec či medvěd učinil v červnu 1998 podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který rozhodl, že znak Horní Cerekve bude mít následující popis: v červeném štítě čelně hledící kančí hlava přirozené barvy, nad ní kosmo položené stříbrné vidle-podávky, přeložené zlatým klíčem zuby dolů.

Nejnovější kapitolou historie Horní Cerekve je povýšení Parlamentem České republiky, předsedou poslanecké sněmovny Václavem Klausem, obce Horní Cerekev do městského stavu a to 27.října 2000.

• Jiří Steckel (1694-1796) - Farář, nejvýznamnější z hornocerekvických bartolomitů (sdružení světských kněží), zasloužil se také o vnitřní výzdobu kostela Zvěstování Páně.
• Josefína Dvořáková-Havlíčková (1791-1884) - Matka Karla Havlíčka Borovského se narodila 14. srpna Na Sádkách v čp.95 jako dcera zdejšího sládka a měšťana Josefa Dvořáka. Za Matěje Havlíčka, kupce z Borové, se provdala v místním kostele 29. května 1818 a v roce 1821 se jim narodil syn Karel. Ulice z Horní Cerekve směrem na Jihlavu byla v roce 1934 pojmenována Havlíčkova, protože tudy byl 16. prosince 1851 eskortován Karel Havlíček Borovský z Německého Brodu do Brixenu.
• Josef Šejnost (1878-1941) - Sochař a medailér se narodil v nedalekém Těšenově. Proslavil se stavbou Větrného zámečku na známém poutním místě - blízkém Křemešníku.
• Josef Bodlák (1886-1983) - Ředitel školy v Horní Cerekvi v letech 1931-1941, kronikář obce v období 1934-1967, aktivně zapojen do veřejného dění.
• Josef Bartůněk (1902-1955) - Známý místní malíř, autor vyobrazení znaku Horní Cerekve v nejstarším svazku obecní kroniky.
• Jan Pernikář (1903-1976) - Pilot a důstojník Československé armády, absolvent francouzské letecké školy v Paříži, za II. světové války byl organizátorem a účastníkem zahraničního odboje ve Francii i v Anglii. Napsal první československou učebnici o navigaci, která byla vydána i v zahraničí. V roce 1994 byl Im memorian povýšen do generálské hodnosti.
• František Švejda (1903-1980) - Odborný učitel, autor publikace o Horní Cerekvi - Črty z minulosti do přítomnosti.
• MUDr. Josef Doležal (1904-1977) - Významný obvodní lékař v letech 1933-1971, v roce 1950 založil v Horní Cerekvi místní organizaci Červeného kříže.
• MUDr. Jiří Motýl (1908-1977) - Významný lékař, který působil hlavně na jihlavsku.
• ThDr. Jaroslav Kadlec (1911-2004) - Kněz, absolvent teologické fakulty Karlovy univerzity, profesor a spisovatel. V letech 1939-1949 přednášel v českobudějovickém semináři církevní dějiny a dějiny křesťanského umění. V letech 1958-1960 byl vězněn a do roku 1968 nesměl veřejně působit v duchovní správě. Je autorem mnoha knih, které v období totalitního režimu vydával hlavně v zahraničí. Vedle své bohaté pedagogické a vědecké činnosti nikdy neopomíjel pastorační kněžskou službu.
  V sobotu 10.března 2001 oslavil pan Prof. ThDr. Jaroslav Kadlec 90.rok svého života. Při této příležitosti sloužil v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Horní Cerekvi děkovnou mši svatou českobudějovický biskup Antonín Liška. K významným gratulantům se připojil i starosta města Ing.Jaroslav Andrle, který předal váženému jubilantovi dekret o udělení čestného občanství.
• RNDr. PhMr. Josef Stejskal (1922-1998) - Doktor přírodních věd, jeho oborem byla fytoterapie - léčba rostlinami. O této léčebné metodě napsal několik odborných publikací. V 70. a 80. letech byl masérem našich vrcholových sportovců (Čáslavská, Kodeš, Lendl, apod.). V Horní Cerekvi působil v období 1977-1993 jako lékárník.
• Josef Dvořák (25.4.1942) - Populární herec a komik se narodil v čp.7 na náměstí. V současné době je ředitelem Divadelní společnosti Josefa Dvořáka.
  Hostem prvního městského plesu, který se konal 16.února 2001 v Kulturním domě v Horní Cerekvi, byl Josef Dvořák. Známý herec je místním rodákem a na plese obdržel s rukou starosty dekret o udělení čestného občanství Města Horní Cerekev.
  "V Horní Cerekvi jsem se narodil, ale dlouho jsem zde nepobyl. Jenom první tři roky života. Bydleli jsme v hotelu Svoboda. Rodiče byli obchodníci, což jim vlastně bylo předurčeno. Maminčin tatínek, tedy můj dědeček, jí kdysi pořídil v Horní Cerekvi koloniál. Obchůdek malý jako dlaň. V malé místnosti byl pultík, před něj se vešly tak dvě, tři zákaznice. Maminka prodávala turecký med a cikorku, bonbony a mouku a ještě další nezbytné suroviny k vaření, ale ty už mě nezajímaly tolik jako sladkosti." Vzpomínal pan Josef Dvořák na své dětství.
• Ing. Leopold Kouřimský - Založil v Horní Cerekvi Nadaci pro chudé studenty. Mnozí zdejší rodáci jemu vděčí za své vzdělání. V roce 1934 byla na jeho počest pojmenována ulice z Horní Cerekve směrem na Nový Rychnov.
• Václav Polívka - Malíř obrazů, maloval hlavně pro městskou galerii v Pelhřimově.

• Kostel svatého Jana Křtitele (Horní Cerekev)

• Kostel Zvěstování Panny Marie (Horní Cerekev) -Nejstarší zmínka o kostele Zvěstování Panny Marie v Horní Cerekvi je z roku 1384, kdy byl kostel již uváděn jako farní. Koncem 15. století byla obnovena klenba presbytáře a byla opravena loď. V letech 1547–62 byl přestavěn původně jednolodní chrám na trojlodní. Další úpravy následovaly v baroku, a to v roce 1631 a v roce 1763.

• Židovský hřbitov - Hřbitov leží severozápadně od městečka. Zavede vás k němu polní cesta, odbočka ze silnice č. 122 ve směru na Pelhřimov. Od náměstí je vzdálen asi 1,5 km, od zmíněné odbočky cca 400 m. Leží na okraji lesa nad údolím Pláňovského potoka.Hřbitov byl založen v polovině 18. století a užíván byl do počátku druhé světové války. V minulost byl areál o rozloze 927 metrů čtverečních často devastován. Dochovalo se cca 130 náhrobků od 18. do 20. století.

• Boží muka - Tato prostá žulová boží muka vznikla v 17. století. Na kamenné lucerně je kovový, jednoramenný kříž. Jejich podoba je typická pro tuto část Vysočiny.

• Sousoší Nejsvětější Trojice - Drobná sakrální památka stojí na místě, kde se setkává Štítného a Tyršova ulice, cca 100 metrů od náměstí. Drobné, poněkud neobvyklé barokní sousoší ze 17. století stojí na žulovém sloupu, snad starším. Sousoší bylo rekonstruováno v roce 2000 Petrem Sieglem, nákladem města a za pomocí veřejné sbírky.

• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí

• Kašna na náměstí

• Fara na náměstí T. G. Masaryka

• Zámek Horní Cerekev - Zámek při Zámeckém rybníku vznikl renesanční přestavbou původní tvrze ve 2. polovině 16.století. Dnešní vzhled získal při přestavbě dokončené roku 1734. Trojkřídlá dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu má zazděné arkády v nádvoří a bosovaný vstupní portál na východní straně. Od roku 1994 je soukromým majetkem. Nedávno skončila celková rekonstrukce, interiéry nejsou přístupné.