V roce 1867 byly Nechanice povýšeny na město, o tento status přišly v roce 1949 kvůli protestům proti zemědělské politice KSČ. O jeho obnovení neúspěšně žádaly v roce 1991, ale v roce 1992 se jím opět staly.
Město leží téměř uprostřed spojnice mezi Hradcem Králové a Novým Bydžovem. První písemnou zmínkou o Nechanicích je zápis z roku 1228. Toho roku český král Václav I. předal klášteru litomyšlskému část pokut za spásu duše svého bratra Vladislava, což stvrdil listinou ověřenou svědky, mezi nimiž vystupuje i Petr z Nechanic, který byl předkem pánů z Rožmberka. V té době byly Nechanice, dosud trhová ves, povýšeny na městečko a dostaly svůj znak, a to červenou pětilistou růži se zlatým pupencem uprostřed a se zelenými lupeny ve stříbrném štítě.
V průběhu věků měnily Nechanice své pány. Mezi jejich majiteli se uvádí také český král Jan Lucemburský, Albrecht z Kolovrat, jeho nevlastní syn Jan z Valdštejna, v 16. století Pecingarové z Bydžína, v 17. století to byl hraběcí rod Schafgotschů. Posledním držitelem Nechanic se stala hraběcí rodina Harrachů, která si po požáru panství v Sadové r. 1844 zvolila za své centrum panství Nechanice, neboť ve vzdálenosti pouhých 3 km vyrůstalo jejich nové rodinné sídlo – Zámek Hrádek.
Na základě zemského zákona č. 27 z roku 1864 došlo v roce 1865 k ustavení správního okresu Nechanického o rozloze 186 km čtverečních, s působností pro 42 obcí a 17 osad. Svoji činnost ukončil tento správní okres v roce 1928.
Nechanice byly přímo zasaženy prusko-rakouskou válkou v červenci roku 1866. Prožité válečné útrapy a sídlo správního okresu napomohly příznivému vyřízení žádosti starosty Antonína Čerycha a obecního zastupitelstva o přiznání statutu města a v červenci roku 1867 byly Nechanice povýšeny na město. Tento statut si udržely do roku 1949, kdy jim byl odebrán v návaznosti na vykonstruovanou aféru Selské jízdy z července 1947. K navrácení statutu města došlo rozhodnutím předsednictva ČNR ze dne 20. března 1992.
V současné době mají Nechanice tyto místní části: Komárov, Lubno, Nechanice, Nerošov, Sobětuš, Staré Nechanice, Suchá a Tůně.
Zámek Hrádek u Nechanic, nazývaný též malá Hluboká, patří mezi nejnavštěvovanější zámky východních Čech, hojně navštěvovány jsou i vojenský hřbitov a památníky z prusko-rakouské války 1866.
Své významné rodáky a osobnosti spjaté s místem mají i Nechanice. Narodili se zde: Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813) – hudební skladatel evropského významu, působící převážně v zahraničí, Ignác Raab (1715-1787) – jako malíř se svými obrazy podílel na výzdobě mnoha kostelů po celých Čechách, Jan Novopacký (1822-1908) – malíř, působící mnoho let v císařské galerii ve Vídni, JUDr. Alois Rašín (1867-1923) – 1. ministr financí Československé republiky, pamětní deska je umístěna na budově školy, kde původně stál jeho rodinný domek.
Osobnosti spjaté s Nechanicemi: Bedřich Smetana (1824-1884) – světoznámý hudební skladatel, jehož přímí předkové se na Nechanicku narodili a jsou v Nechanicích pochováni, Antonín Čerych (1829-1920) – první městský starosta, významný podnikatel, JUDr. Josef Štolba (1846-1930) – spisovatel, působil zde jako notář.
- Bok Josef (*1890 †1982)
- Jaroslav Mejstřík (*1930 +1956)
- Jan Novopacký (*1821 †1908)
- Ignác Raab (*1715 †1787)
- Alois Rašín (*1867 †1923)
- Jan Křtitel Vaňhal (*1739 †1813)
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Nechanice)
- Socha Sv. Anny Samotřetí z poloviny 18. století na náměstí.
- Socha Sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 v Pražské ulici
- Vojenský hřbitov z války roku 1866 v Bažantnici
- Na bývalém hřbitově ve Štrosových sadech (pojmenovány podle politika a lékaře Jana Štrose[4]) se nacházejí čtyři důstojnické hroby z války z roku 1866 a hrob bratra skladatele české hymny Františka Škroupa
- V Nechanicich se narodil jeden z největších hudebních skladatelů zlaté éry klasicizmu - Jan Křtitel Vaňhal (1737-1813). Žil ve Vídni a patřil k nejznámějším hudebnikům a skladatelům své doby vedle Dittersdorfa, Mozarta, Haydna a dalšich.
