Po roce 1989 se v Lubech odehrálo mnoho změn. Z Cremony vznikla společnost s ručením omezeným s názvem Strunal, byly založeny další menší soukromé firmy orientující se na výrobu hudebních nástrojů. Stále zde také přetrvává mistrovská výroba. Od roku 2008 se však Strunal potýká s nedostatkem odbytu a dalšími problémy. Na severní straně města vzniklo golfové hřiště, nad ním byla postavena rozhledna. V roce 2008 byl otevřen poblíž Lubů nový hraniční přechod do Německa.
Luby se proslavily výrobou strunných hudebních nástrojů, zejména houslí. Nelze přesně doložit, kdy tato tradice v Lubech vznikla, ale historikové se přiklánějí k počátku 17. století. Zpočátku byla doplňkovým příjmem obyvatelstva a záhy zapustilo v této oblasti své kořeny. Od domácké malovýroby, přes manufakturu, později tovární výroby se pak stalo hlavním zdrojem obživy zdejších lidí.
V roce 1921 pracovalo v hudebním průmyslu v Lubech a okolí přes 4000 lidí. V létě 1927 byl v Lubech odhalen houslařský pomník, kterým byl vzdán hold všem neznámým houslařům a výrobcům hudebních nástrojů, kteří se zasloužili o rozvoj tohoto řemesla na Lubsku. Po r. 1938 se výroba hudebních nástrojů téměř zastavila, výrobní provozy se totiž orientovaly na válečnou výrobu. Pohromou pro houslařství v Lubech byl poválečný odsun obyvatel německé národnosti do Německa. Odejít musela převážná většina místních obyvatel, od obyčejných dělníků až po opravdové mistry. Ti s sebou odnesli zkušenosti a odbornost ve výrobě hudebních nástrojů. Proto musela být po skončení války vybudována místními občany nová základna lubského nástrojářského průmyslu. Již koncem 19. století se zdejší výroba hudebních nástrojů (hlavně houslí) stala světoznámou pod označením Cremona. Pod tímto názvem se znovu začínalo v r. 1945. Zpočátku se vyrábělo v menších provozovnách, v roce 1968 byl postaven nový závod.
Bývalý Schönbach, dnešní Luby, leží na území, o kterém se v období prvního osídlení mluvilo jako o "okolním lese" nebo o "lubském újezdu". Období pravděpodobného prvního osídlení lze datovat do let 1100 až 1140.
V roce 1149 postoupil první německý král ze štaufského rodu, Konrád III., území Lubů českým knížatům, jmenovitě Vladislavovi II., pozdějšímu českému králi. Ten je roku 1165 daroval waldsassenskému klášteru v Bavorsku. Pod vládou kláštera zůstal Schönbach s celým přilehlým územím dvě století.
Roku 1319 povoluje německý král Ludvík IV. Bavor opatovi kláštera Johannovi III. povýšit Schönbach z vesnice na město a obdarovat je stejnými právy, jakým se těšilo město Eger (Cheb).
Ve finanční tísni zastavil opat kláštera roku 1348 lubské území Rüdigerovi ze Sparnecku a ten, aby je jako zástavu nemusel vrátit, nabídl je roku 1354 králi Karlovi IV., od něhož je přijal jako české manské léno. Roku 1370 Karel IV. změnil Luby na rodinný majetek českých králů.
Kolem poloviny 15. století získal Luby s okolním územím Matyáš Šlik. Lubsko vlastnili Šlikové až do roku 1547, kdy je za účast ve stavovském odboji ztratil Jeroným Šlik císařskou konfiskací ve prospěch krále Ferdinanda I. Roku 1597 kupuje lubské panství císařský rada a prokurátor Jindřich z Písnice. Ten se do historie města zapsal postavením zámku v letech 1604 až 1608, který mnoha dalším majitelům sloužil více jak 300 let. Poslední z rodu Písniců, Julius Jindřich Josef, zřídil ve městě roku 1715 chudobinec, rok nato nechává postavit kapli Panny Marie. V držení tohoto rodu zůstalo lubské panství až do roku 1739. V dalších letech dochází k častému střídání majitelů, do roku 1840 jich bylo pět.
Z novějších historických záznamů se dovídáme, že městem projel na své cestě do Karlových Varů v roce 1795 Johann Wolfgang Goethe, že v srpnu 1868 byl otevřen první poštovní úřad, v roce 1872 uveden do provozu telegraf, nové radnice se město dočkalo roku 1882. V roce 1890 jsou Luby se svými 3639 obyvateli druhým největším městem na chebsku. Většina lidí se živí výrobou hudebních nástrojů, ať již samotnou stavbou nástrojů, či jen jejich částí (např. houslové krky a desky), zhotovováním přířezů, součástek, strun apod.
Výrazný pokrok přinesla výstavba městské elektrárny v roce 1899. Dalším přínosem pro rozvoj města bylo zahájení železničního provozu mezi Tršnicemi a Luby v červnu 1900. Nová budova měšťanské školy byla předána do užívání v roce 1902.
V roce 1921 se konaly oslavy 600. výročí povýšení Lubů na město, v obdobné atmosféře se odehrávalo odhalení houslařského pomníku v létě 1927.
V té době však již pomalu končí období hospodářského rozvoje, přichází obtížné období krize. Byla jí nebezpečná krize politická. Své vykonal podzim 1938, kdy Československá vláda přijala mnichovský diktát o odstoupení pohraničních území, následná 2. světová válka uzavřela jednu kapitolu města.
Ukončením 2. světové války začala pro město nová etapa, která nebyla vůbec jednoduchá. Na základě Postupimské dohody došlo k odsunu velké části občanů německé národnosti do Německa. Museli zde sice zanechat plně vybavené domky, odnesli s sebou ale zkušenosti a odbornost ve výrobě hudebních nástrojů. kterou následně v novém domově v Bubenreuthu u Erlangenu po stupně rozvíjeli od domácích dílen až po továrny.
S podobně těž kými začátky se potýkali také místní výrobci hudebních nástrojů. Nebylo jich mnoho, s nimi zde zůstalo i několik německých občanů, převážně antifašistů a sociálních demokratů. Především na nich, na jejich občanských postojích a jejich řemeslné zdatnosti, mohla být vybudována společně s českým obyvatelstvem nová základna lubského nástrojařského průmyslu.
Vraťme se ale zpět k městu. Po květnu 1945 dochází k pozvolnému osidlování českými obyvateli. Jsou to zejména vojáci Československé armády, příslušníci Sboru národní bezpečnosti, Revoluční gardy. Vracejí se také někteří původní obyvatelé. Stěhují se do opuštěných domků po německých obyvatelích, jen z Lubů jich bylo do roku 1947 odsunuto hodně přes tři tisíce. Mnoho opuštěných domů zůstalo bez údržby, bytový fond byl v poměrně špatném stavu. To vedlo k tomu, že v průběhu několika let bylo demolováno větší množství budov. Na jejich místech byly většinou zřízeny parky a rozšířena městská zeleň, jinde byly postaveny nové domy - paneláky. Ty se stavěly i na dalších místech, do Lubů tak přišlo mnoho nových lidí.
Pro potřeby obyvatel se zřídily dvoje jesle a tři školky, vznikaly obchody, byl postaven nový hotel s pohostinstvím včetně nákupního střediska. Rekonstrukcí starého kulturního domu získalo město moderní Městské kulturní středisko a nové, širokoúhlé kino. Sportovní vyžití nabízela nově postavená sportovní hala a mnoho sportovních oddílů. Pracovní příležitosti poskytovala občanům především Cremona a Stavokonstrukce.
Poslední historickou změnou byl rok 1989. Vznikly nové politické strany, objevili se nové tváře, nabízela se možnost soukromého podnikání, cestování. Státní obchody, služby a podniky se privatizovaly, někde lépe, jinde hůře. Máme tak dnes z Cremony akciovou společnost Strunal CZ, Stavokonsktrukce se přejmenovaly na Elroz a opustily Luby, dnes mají sídlo v Plesné. Budovu po Elrozu zakoupil německý podnikatel, ve firmě F.P. Technik vyrábí plastové automodely. Za zaznamenání jistě stojí i soukromé společnosti Akord Kvint a Ateliér Saldo, soukromé hospůdky Baráček či Kozabar.
Dne 1. ledna 1995 byl slavnostně otevřen turistický hraniční přechod mezi městy Luby a Wernitzgrün, v červenci 1997 uvedena do provozu čistička odpadních vod, v listopadu 1998 ukončena plynofikace města.
V roce 2001 byla v budově MěÚ otevřena Stálá expozice historie města, v roce 2002 naučná stezka „Lubsko“. Na své původní místo (náměstí před radnicí) se v roce 2004 vrátil restaurovaný Mariánský sloup, v září 2005 byl slavnostně otevřen nový sportovní areál při základní škole a koncem téhož roku nové dětské hřiště.
Dne 1. srpna 2008 byl hraniční přechod Luby - Wernitzgrün otevřen i pro osobní automobily do 3,5 t.
V současné době (rok 2009) má město Luby necelých 2500 obyvatel. Obecní záležitosti řídí Městský úřad, zastupitelstvo města je devítičlenné. Na radnice je Odbor stavebního úřadu a životního prostředí, finanční odbor, matrika a evidence obyvatel. Město má také Odbor správy majetku města (Technické služby). Po provedené územní reformě v roce 2000 spadají Luby do Karlovarského kraje.
- Herta Huber (*24. ledna 1926) - spisovatelka a básnířka, publikovala zejména v tzv. egerlandském dialektu
