Dolní Kounice

První zmínka o Dolních Kounicích se nachází ve falsu staroboleslavské kapituly hlásící se k r. 1046 (pochází však patrně ze 13. století).

Pojmenování města Dolní Kounice:

1275 – Cvoniz

1351 – Cmutz

1276, 1361 – Chunicz

1385, 1417 – Inferior Cunicz

1459, 1576, 1609 – Dolní Kounice

1660 – Kanitz

1696, 1737, 1878 - Unter Kanitz

1904 – Stadt Kanitz

1918 až 1939 – Dolní Kounice (Kanitz se ještě zpočátku objevuje ze setrvačnosti na některých pohlednicích)

1940 až 1945 – Kanitz, Dolní Kounice (oba názvy)

1945 až dodnes – Dolní Kounice

První oficiální zmínka o Dolních Kounicích je z r. 1183. Toho roku byl v Dolních Kounicích vybudován panenský premonstrátský klášter zasvěcený P. Marii, proto později nazývaný „Rosa coeli“ neboli „Růže nebeská“

Zakladatelem kláštera byl Vilém z Pulína (držel panství od r. 1176 do r. 1185), který patřil do původní moravské větve rodu Kouniců.

Jenže v době založení kláštera již jsou zmínky o vsi Kounice, podle kopie zakládací listiny z roku 1046. V té době není nikde rod Kouniců doložen a již vůbec ne v Dolních kounicích. Proto je původ jména stále nejasný.

Dále následují jednotlivé letopočty, data a výčet událostí k nim.

Bitva u Loděnic (asi 6 km od Dolních Kounic) mezi Čechy (Přemysl Otakar I.) a Moravany (Otto Kunrád), v jehož vojsku bojoval pan Vilém z Kounic, zakladatel kláštera v Dolních Kounicích.

Papež Kliment IV. bere kounický klášter pod svůj patronát.

1278

Dolní Kounice vydrancovány vojsky Rudolfa I. Český král Václav II. bere rovněž kounický klášter pod svůj patronát. Současně jim udělil právo Týdenního trhu a Dolní Kounice začínají nabývat charakter městečka.

1284 až 1330

Vybudován klášterní hrad v Dolních Kounicích.

1328 až 1390

Klášter přestavěn do gotické podoby (viz současný vzhled). Postaven zájezdní hostinec na památku Karla IV. později nazývaný „Karlov“.

1423

Za husitských válek klášter v Dolních Kounicích vypálen.

1527

Zaniká klášter jako organizace v Dolních Kounicích a získává jej spolu s celým panstvím král Ferdinand I. Habsburský. Ferdinand I. zastavil kounické panství Jiřímu Žabkovi z Limberka (svému místokancléři). Nechal Ferdinand I. Jiřímu Žabkovi zapsat dědičně celé panství kounické do Zemských desek, čili mu je prodal.

1542

Jiří Žabka z Limberka a Kounic purkrabím na hradě Špilberku.

1549

Jiří Žabka nechal vystavět (v trati Nová města u Pravlova) „Nové město Jiříkov“.

1561

prodal Jiříkův syn Burian Žabka Kounice hrad, klášter a větší část svého panství panu Zikmundovi ze Zástřizl. V té době se v Dolních Kounicích rozšiřuje komunita bratří boleslavských.

1574

Je vysvěcen nový Bratrský sbor, pozdější kostel, přestavěný na kapli sv. Fabiána a Šebestiána „Na Sboře“.

1535

Dolní Kounice získávají od Ferdinanda I. právo pečetit červeným voskem (výsada měst).

1571

Císařským patentem je městu udělen znak – krahujec přirozené barvy v rubínovém poli s modrým hroznem v zobáčku a třemi zelenými vinnými listy ve štítě. Hynek a Jan ze Zástřizl potvrzují Dolním Kounicím výsady a privilegia spolu s Horenským právem.

1578

Hynek a Jan Zástřizlové prodávají panství Kounice Zdeňku Lvu z Rožmitálu.

1582

Jan Tišnovský z Czynenperku prodal obci místo „Za vodou“ na zřízení hřbitova. V r. 1590 pak tentýž Jan Tišnovský (t. č. purkmistr) si vystavěl dům (dnes č. p. 75 na Hlavní ul.)

1588

Maxmilian Lev a Zdeněk Lev ml. z Rožmitálu, synové Zdeňka Lva st. z Rožmitálu, prodávají kounické panství Bernardu Drnovskému z Drnovic a na Rájci.

1604

Dal Bernard z Drnovic na Rájci a Kounicích postavit renesanční radnici, která v r. 1870 ustoupila výstavbě nového kostela sv. Petra a Pavla.

1607

V Dolních Kounicích bylo silné zemětřesení.

1622

Po porážce stavovského povstání bylo dolnokounické panství konfiskováno Jiřímu Ehrenreichovi z Rogendorfu a jeho ženě Johance, rozené z Drnovic. Získal je výhodnou koupí František Kardinál z Dietrichsteina.

1623

Dům zabavený Jarolímu Plucarovi byl knížetem z Dietrichsteina darován římskokatolické církvi v Dolních Kounicích na zřízení fary, dnes č. p. 129, sloužící tomuto účelu dosud.

1654

Postavena původní votivní kaple sv. Antonína Padovánského a sv. Floriána. Tato kaple stála do r. 1757, kdy byla přestavěna do dnešní podoby.

1674

Po třicetileté válce toho roku stálo ve městě ještě 81 domů pustých.

1678

Epidemie moru si vyžádala život 220 křesťanských obyvatel a také životy mnoha židů.

1688

Přestavěna původní bratrská kaple – sbor, na kapli sv. Fabiána a Šebestiána. Zde byla zřízena kongregace sv. Barbory.

1697

Byla provedena na obecní náklady oprava obecné školy, tehdy farní školy. Koupil Strahovský klášter v Praze od knížete Ferdinanda z Dietrichsteina zříceninu kláštera Rosa coeli a zahájil týž den práce na jeho opravě. Stavební činnost Strahova pokračovala až do r. 1718. Vypukl v Kounicích velký požár, při kterém vyhořela celá Růžová ulice i s panským ovčínem za ní a odtud se přenesl oheň i na opravovaný klášter, který tak podruhé vyhořel a chrámová loď kláštera už nikdy nebyla zastřešena.

1711

Koupil Walter Xaver z Dietrichsteina od rodiny Muhlbergovy dům (dnes č. p. 63 – hostinec Dělnický dům), který nechal opravit a v r. 1717 jej prodal obci, aby si v něm zřídila obecní hostinec. Tomuto účelu pak sloužil 280 let. V současné době opraven a přejmenován na Hotel Vinum Coeli.

1741

Vpadla do Dolních Kounic vojska Sasů a Prusů.

1757

Postavena kaple sv. Antonína do dnešní podoby. Vypukl opět obrovský požár, shořelo 8 domů v Růžové ulici a opět vyhořel panský ovčín.

1771

Velká drahota a hlad. Dne 1. září krutá bouře, blesk zapálil stavení. Připlulo mnoho velkých ledových ker, voda zatopila město, strhla 50 domů v Rybářské a Dlouhé ulici, odnesla i most a mýtní domek. Dne 16. února se pak velká voda, i když poněkud menší, opakovala. Táhlo Kounicemi 15 000 ruských kozáků. Ohněm lehla skoro celá židovská část města, tj. 100 domů, a 38 domů křesťanských. Městem táhli Francouzi k bitvě u Slavkova.

1808

Dietrichsteinové koupili od Strahova zpět kounický klášter a v obytné budově zřídili byty pro své služebníky.

1808

Založena Františkem a Arnoštkou Baltazarovými továrna na modrotisk, později firma Mossig. Znovu táhnou městem francouzská vojska.

1848

Přestalo se vařit pivo v panském pivovaře.

1850

Židovská obec má 104 domy a 649 obyvatel – největší počet Židů všech dob v Dolních Kounicích.

1854

Otevřena novostavba židovské školy, budova dnes č. p. 581, vedle synagogy. Obrovská povodeň s ledy, strženo 180 domů, most, mlýn, zahynulo 5 obyvatel. Farní kostel u řeky pocházející z r. 1411 byl zatopen do výše přes 2 metry a byl vodou natolik poškozen, že musel být uzavřen. Na místě staré radnice byl pak postaven nový kostel a radnice přenesena do domu č. p. 128 na Tovární ulici. Byla pořádána sbírka ve prospěch postižených obyvatel města, která vynesla 28.796 zlatých.

1879

Vysvěcen nový kostel sv. Petra a Pavla.

1883

Postaven železný most přes řeku Jihlavu v Dolních Kounicích.

1887

Založena organizace Sociální demokracie v Dolních Kounicích. Založena TJ Sokol v Dolních Kounicích. Velký tábor lidu v D. K. – účast na 4 000 lidí.

1900

Otevřeny 4 třídy nově postavené budovy pro obecní školu v ulici „Na Sboře“.

1902

Vybudována silnice do Mělčan. Otevřena společná židovsko-německá škola v budově židovské školy – č. p. 581. Rovněž otevřena německá mateřská školka zvaná „Kindergarten“ v č. p. 109, dnes bývalá jídelna RETEX, tehdá součást Mossigovy továrny – její filiálky zv. Bleicha. Téhož roku zakládají čeští vlastenci v Dolních Kounicích tzv. Matici školskou. Slavnostně otevřena česká mateřská školka, novostavba na pozemku Matice, později součást měšťanské školy.

1907

Postavena budova německé obecné školy, dnes obchodní dům č. p. 82 na Hlavní ulici. Vysvěcena a slavnostně otevřena novostavba české Měšťanské školy, nákladem 103 000 korun. Oslav se zúčastnilo na 8 000 lidí z Dolních Kounic a okolí.

1914

Vypukla I. světová válka. Z Kounicka odvedeno na 600 mužů na frontu. Vyhlášení samostatnosti. Správu obce přebírá národní výbor v čele s prozatímním starostou PhMr. Oldřichem Jínou.

1938

Zábor Sudet Německem. Dolní Kounice jsou poslední česká obec v okleštěné republice. Pod zámkem se u pravlovské cesty staví celnice.

• Jan Helcelet - přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)

• Dolní Kounice (zámek)
• Klášter Rosa coeli s kostelem Panny Marie
• Židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem
• Poutní kaple sv. Antonína
• Kostel sv. Petra a Pavla
• Kaple sv. Fabiána a Šebestiána
• Kaple sv. Jana Křtitele