Kelč leží západně od Valašského Meziříčí a jihovýchodně od Hranic ve výšce 335m nad mořem. Podle obce dostal název i horografický celek Kelečská pahorkatina a také nejvyšší hora Hostýnských vrchů s pralesním porostem Kelečský Javorník (865m). Kelčí protéká říčka Juhyně, severozápadně od obce se nachází nejvyšší bod katastru – Strážné (399m).
Městem protéká řeka Juhyně. V roce 2011 zde žilo 2 688 obyvatel.
Nejstarší stopy pobytu člověka na území dnešní Kelče jsou z mladší doby kamenné. První dočasná sídla neolitických zemědělců vznikala cca 5000 let před naším letopočtem. Souvislé historické osídlení dnešní Kelče začíná někdy kolem roku 1000 n.l. V té době již byl na Strážném uložen poklad mincí a zlomkového stříbra, který nasvědčuje, že Kelč ležela na významné obchodní tepně. Dávný původ Kelče prozrazuje také zasvěcení farního kostela sv. Petru a Pavlu.
Velkého rozkvětu dosáhla Kelč za biskupa Bruna ze Šaumburku, kdy byl přeuspořádán celý dosavadní sídelní prostor města, založeno Nové město Kelč s novým náměstím, založena ves Posvátno, jejíž samostatnost trvala až do roku 1850, a významně posíleno postavení kelečeského faráře.
Za válek koncem 14. století mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, a především pak za husitských válek počátkem 15. století, byla Kelč velmi zpustošena. Hospodářské postavení se začíná zlepšovat až od poloviny 16. století, kdy bylo zčásti zceleno původní biskupské panství. Velkým úspěchem města v té době bylo získání pivovaru, který se stal významným zdrojem příjmů měšťanů. V polovině 16. století začaly v Kelči vznikat první řemeslnické cechy, v r. 1580 byla Kelč osvobozena od robot. Roku 1617 se město kelč stává dokonce nájemcem celého panství. Slibný rozkvět města ukončila až třicetiletá válka v 1. polovině 17. století. V roce 1621 byla Kelč několikrát vypleněna a vypálena nekatolickými poddanými ze sousedních "valašských panství", takže z původního počtu obyvatel zůstala v Kelči sotva pětina.
Po třicetileté válce úpadek Kelče pokračoval. Město přišlo o většinu svých privilegií a kleslo bezmála na úroveň obyčejné vsi. Roku 1750 biskup Troyer výslovně zakázal používatl Kelči označení město. Označení Kelče jako města se Kelči podařilo znovu prosadit až po dlouholetých sporech s olomouckými biskupy na konci 18. století. Na počátku 19. století se v Kelči rozšířila výroba dýmek. S výjimkou poboček továren firmy Thonet a Kohn si však do Kelče nenašel cestu velký průmysl. Až zřízením pobočky firmy Loana v roce 1948 byly položeny základy k průmyslové tradici Kelče. Díky tomu, že Kelč leží v zemědělsky nejproduktivnější části okresu, se zejména od poloviny šedesátých let životní úroveň pracovníků v zemědělství zvyšovala a púostupně dosáhla úrovně zaměsnanců v průmyslu.
Po osvobození v roce 1945 byl v kelči zřízen místní národní výbor. Když byly v roce 1954 zřizovány městské národní výbory, tehdejší ONV ve Valašském Meziříčí Kelči toto označení nepřiznal, a i pozdější žádosti o obnovení statutu města byly bezvýsledné. Obnovit statut města se podařilo až po listopadové revoluci, v roce 1994.
- Vlastimil Bubník (1931), hokejista a fotbalista
- Tomáš Fryčaj (1759–1839), katolický kněz, buditel a spisovatel
- Metoděj Jahn (1865–1942), prozaik a básník
- Vojtěch Jasný (* 1925), česko-americký scenárista, filmový režisér a vysokoškolský pedagog
- Jaroslav Křička (1882–1969), hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista
- Petr Křička (1884–1949), středoškolský profesor, knihovník, básník
- František Pastrnek (1853–1940), jazykoveděc a slavista
- Leopold Prečan (1866–1947), katolický teolog, kníže - 11. arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, asistent papežského trůnu
- Svatopluk Skládal (1926–1992), herec
- František Tomášek (1899–1992), kardinál, katolický kněz, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze a 34. arcibiskup pražský a primas český
- Zámek - renesanční stavba z 80. let 16. století - Původně pozdněgotický zámek z let 1585-1596, renesančně upravený v 17. století a barokně v druhé polovině 17. století.V současné době je v zámku odborné učiliště a praktická škola a je veřejnosti nepřístupný.
- Kostel sv. Petra a Pavla - Pozdně barokní architektura s empírovým interiérem a dalšími objekty areálu kostela (kalvárie, kaplička, budova fary).
- Rodný dům bratří Křičků - Rodině Křičků je věnována jedna místnost se stálou expozicí (portréty, knihy, rukopisy aj.). Návštěvu lze telefonicky domluvit na MěÚ v Kelči. Budova byla přestavěna na penzion pro důchodce.
- Radnice - Z počátku 17. století.
- kostel sv. Kateřiny Alexandrijské - Původně zámecká kaple z 16. století, nyní ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Kelč.
Fara – čp. 107, vlastník ŘKF Kelč - Barokní socha Jana Nepomuckého - Na náměstí, vlastník město Kelč.
- Budova základní školy - Z roku 1902.
