Spálené Poříčí

Náměstí Svobody, 335 61, Spálené Poříčí, Tel.: +420 371 594 636, mesto@spaleneporici.cz
Spálené Poříčí/Společnost - Spálené Poříčí




Spálené Poříčí

spalene-porici-5.jpg
Město Spálené Poříčí se nachází v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 2 555 obyvatel. Ve městě funguje Církevní střední odborná škola.
Mapa - Spálené Poříčí

Náměstí Svobody, 335 61, Spálené Poříčí

Telefon: +420 371 594 636
E-mail: mesto@spaleneporici.cz
Web: http://www.spaleneporici.cz


Město Spálené Poříčí má několik městských částí, jsou jimi Číčov, Hořehledy, Hořice, Karlov, Lipnice, Lučiště, Struhaře, Těnovice, Vlkov a Záluží.

Po třicetileté válce někdejší život se rozvíjel zvolna. Nedošlo k prostému navazování na předbělohorský stav, nýbrž mnoho bylo potřeba opravit. Především bylo nutné reorganizovat veřejnou správu. V patrimonijní době jí musíme rozumět (pro poddané venkovany) úřady panské jakožto veřejné úřady i soudy, znamená to, že se reformovala správa vrchnostenská a z ní odvozená správa městská a vesnická i soudnictví.

Ovšem počátky vrchnostenských kanceláří sahají někde až do 15. věku. Malá panství, jakým bylo poříčské, měla vyvinutou kancelář až od třicetileté války." "V době brzy poválečné byla majitelkou panství poříčského Maxmiliána Kateřina Vrábská, vdova (od roku 1655) po Jiřím Zdeňkovi Vratislavovi z Mitrovic. Tato málo šťastná paní po vzoru svého manžela a předchůdce sídlila v Praze. Když se ujímala zděděného panství, ustanovila na poříčském statku Jiřího Straku, rodáka poříčského, hejtmanem. Prameny o tom sice nepraví nic, ale jistě k ruce hejtmanově ustanovila na panství také první úřednictvo a služebnictvo. To byly základy později se rozvinuvší kanceláře poříčského panství."
"Městečko bývalo svobodným městem, ale po třicetileté válce (ba hned po roce 1620) bylo uváděno ve větší poddanost. Stížnosti Poříčských ze sedmdesátých let 17. věku k Maxmiliáně Kateřině, vdané znovu za Františka Eusebia hraběte Khuna z Lichtenburka, která sídlila v Praze, o tom mluví velmi zřetelně. Měšťané si stěžují proti robotám a omezování pravomoci purkmistra (Khun ho i uvěznil)." "Jak se vyvinuly správní poměry ve století osmnáctém na našem kraji, o tom máme pěkné, úplné správy. Čteme je v knihách přísah, zachovaných v poříčském panském archivu. Byly založeny za Karla Josefa, hraběte des Fours de Monte a Adienville. Postava tohoto hraběte, který vládl rozsáhlým panstvím rohozeckým na Turnovsku a naším současně, je jednou z nejzajímavějších. Za něho se stal několikerý dobrý počin ve správě panství a v jeho hospodářství. Za něho byly také založeny zmíněné knihy přísah (cca 1735), které jsou bohatým pramenem pro poznání správy panství v oné a následující době i v době předešlé, poněvadž všechny formy správy se vyvíjely organicky už nejméně od třicetileté války. Přísahy skládali všichni zaměstnanci vrchností. Zaměstnanci máme rozumět i rychtáře, konšele a zřízence obcí (vesnic jako městečka), kteří odpovídali vrchnosti ze svého úřadu (důstojnosti).
Předzvěst války, později nazvané světová, se do našeho města vplížila už v roce 1937. Toho roku byl zřízen sbor civilní protiletecké obrany o 110 osobách. První cvičení na téma letecký nálet proběhlo 11. června. Ve druhé polovině srpna toho roku měly posílit víru v sílu naší armády velké manévry v našem kraji. Poříčím projel i oddíl tanků.

24. září 1938 mobilizace, i sám kronikář nastoupil jako záložník. S německou okupací se 15. března 1939 tento kronikář vyrovnal se slovy : "Rychlý spád událostí překvapil každého. Německých vojáků jsme u nás neměli, kromě několika, kteří projeli naším městem." Už 24. dubna máme nový svátek - narozeniny Adolfa Hitlera. Prvních šest dělníků odjíždí na práci do Německa. Válka sama začíná 1. září v Polsku, pro Poříčí téhož dne nařízením o zatemnění. Nato se rozjíždí kolotoč kolem Židů : musí nosit označení žlutou hvězdou, mají omezený pohyb, nákupy pouze v určený čas, 1.5.1940 zavření třech místních židovských obchodů. Vrcholem je 13.1.1942 deportace osmi poříčských Židů do sběrného tábora v Plzni.

14.dubna 1941 zrušení Sokola, zavedení potravinových lístků, deportace jediné cikánské rodiny z Poříčí, zatčení a uvěznění několika legionářů a dalších občanů, hledání zatajených zásob, odvody koní, sběr zimních potřeb, gramofonů, lyží pro "chrabré německé vojáky", sběr barevných kovů a železa, jiných odpadů a sběr léčivých bylin. To vše pro "vítěznou válku", pro níž se píšou na vrata i jinde veliká bílá V (znamená Viktoria - vítězství).

Pak se však situace mimo Poříčí, to je na frontách mění. Slyšíme hukot letadel, vidíme nálety na Plzeň, objevují se hloubkaři, kteří před Poříčím rozstřílejí náš autobus, vybombardují nádraží v Lipnici a v Nezvěsticích, odkud lidé s poškozených vagónů kradou zboží.
Do Poříčí přichází přes 200 "národních hostů" - uprchlíků před frontou a jsou ubytováni ve škole. Samozřejmě se neučí, pouze jedenkrát za týden se zadají úlohy.

Vidíme z kopce nad Poříčí strašné nálety na Plzeň 17., 18. a 25. dubna. Od 20. dubna nejde pošta, je rozvrácená železniční doprava.
30. dubna je v Poříčí ustaven revoluční národní výbor. Ten 4. května zřizuje strážní službu z místních dobrovolníků, posílených několika slovenskými vojáky, uprchlými z německého internačního tábora. 5. května jsou vyvěšeny státní vlajky, 6. května prochází drobné skupiny demoralizovaných německých vojáků a některé z nich naše stráže odzbrojují.

7. května se však k Poříčí blíží silný oddíl Němců od Hořehled a ukrývá se před hloubkaři v lese Pastviště nad městem. Ve 13 hodin přijíždí od Rokycan Američané v džípu, jsou informováni panem Bejstou, ovládajícím dobře angličtinu. Zavolají posilu - 2 lehké tanky a další džípy a spolu s našimi dobrovolníky vyrážejí k Pastvišti. Po krátké přestřelce se Němci vzdávají a Američané je odvádí do Blovic. Téhož dne večer projíždí od západu k východu Poříčím několik hodin obrovský konvoj amerických vozidel, snad na Prahu, ale po půlnoci se vrací zpět. 8. května je už u nás klid až na neustálý shon kolem Američanů, parkujících na náměstí. Američané 11. května odjíždějí a 12. přicházejí do Poříčí Rusové, kterým podle dohody patří naše město. Demarkační - rozdělovací linie mezi americkou a sovětskou armádou je v Nezvěsticích na mostě přes Úslavu. V Evropě skončily boje, ale pro naše město začal pravý mír teprve 16.5., kdy zahájila opět práci místní nábytkárna. Život se znormalizoval 30. května, kdy začal jezdit autobus do Nezvěstic k vlakům.

Vrchol znovuoživení města - 21.června, poprvé od 1. září 1939 svítí veřejné osvětlení.

  • Emanuel Maršík (1875–1936), český hudební skladatel
  • Václav Davídek (1913 - 1993), archivář, spisovatel

 

  • Zámek Spálené Poříčí
  • Kostel svatého Mikuláše na náměstí
  • Kaple svatého Jana Nepomuckého
  • Židovský hřbitov
  • Sousoší svatého Jana Nepomuckého, svatého Antonína a Panny Marie
  • Panský pivovar
  • Děkanství
  • barokní špejchar Ve Dvoře - galerie kresleného humoru Jiřího Wintera Neprakty (jediná stálá výstava v ČR), expozice o životě v Brdech
  • Židovský kupecký dům

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz