Kostelec na Hané

Osídlení regionu po celý pravěk až po dobu historickou bylo podmíněno vhodnými geografickými a klimatickými podmínkami, které občanům vyhovovaly. Přímo v katastru kosteleckém se zachovala celá řada sídlištních lokalit z různých období pravěku, na nichž se do současnosti nachází především zlomky keramiky - zbytky hliněných nádob, zbytky nástrojů, doklady různých výrobních činností, kosti chovaného a konzumovaného dobytka. Kromě menších hrobových nálezů se zde našla a byla prozkoumána i dvě rozsáhlá pohřebiště (pohřebiště kultury lužické a pohřebiště germánské později i zvané římské). Nálezy z výzkumů jsou uloženy (některé vystaveny v expozicích ) dílem v prostějovském a dílem v olomouckém muzeu.

Žárové hroby z doby germánské - později zvané římské, na kosteleckém pohřebišti byly uloženy do země někdy v průběhu 1. pol. 3. stol. nacházely se napravo od silnice k Hluchovu poznačených na katastr. mapě parc. čísly 1540/1 , 1541/1 a 1542/1. Zdá se pravděpodobné, že i tři římské mince ze III. století po Kristu i denár Caracallův, nepochybně pocházejí z těchto hrobů. Kostelecké pohřebiště je prvním na Moravě, které bylo systematicky prozkoumáno. Ze všech 467 hrobů, vesměs mělce v zemi uložených, jenom v pěti scházela popelnice a kosti ležely v zemi na hromádce. V hrobech se našly železné i bronzové přezky, sponky, železné nože, denár Probův (276-282 po Kr.), skleněné korály. Ozdoby ze skla, až na nepatrné výjimky, byly žárem zničeny. Vzácně se naskytly předměty vyřezané z kosti nebo vybroušené z kamene. Usilovné pátrání po sídlišti, jež by k hrobům kosteleckým náleželo, nemělo dosud žádoucího výsledku. Průzkum těchto lokalit prováděl v letech 1927-1931 prostějovský archeolog, učitel Antonín Gottwald. Kostelecké pohřebiště z doby germánské je nejrozsáhlejším pohřebištěm v naší republice.


Kostelec na Hané


První archivní zmínky o Kostelci nacházíme až v r. 1131 na pergamenové nadační listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka ( 1126-1150), na které jsou uvedeny všechny osady, patřící k hlavnímu kostelu sv. Václava v Olomouci.

V následujících 150 letech se o Kostelci nezachovaly žádné zprávy.

Z konce 13. stol. se dovídáme, že byl majetkem Mikuláše, vévody opavského, levobočka krále Přemysla II, který byl držitelem panství plumlovského. Roku 1311 prodal Mikuláš panství Janu Lucemburskému, tento zase r. 1325 pánům z Kravař (1325 - 1466).

Rok 1420, který je znamením počátku husitských válek, přinesl pro vnitřní správu důležitou změnu. V tomto roce padlo bitvě pod Vyšehradem Jindřich z Kravař, pán na Plumlově a tedy i nad Kostelcem. Tři roky předtím dal kosteleckým privilegium od umrtě , jak je napsáno v nejstarší český psané listině na okrese. Kostelečtí poddaní se znenáhla osvobozovali od různých povinností k plumlovským, rozšiřovali svou hospodářskou a správní autonomii, takže se kvapě blížili měšťanům.

V roce 1466 přešel Kostelec sňatkem Johany z Kravař na jejího manžela p. Heralda z Kunštátu a po jeho smrti r. 1490 se stal majetkem pánů z Pernštejna (1490 - 1595 ). Jejich znakem byla známá zubří hlava. Za nich se Kostelec těšil velkému blahobytu, neboť tento rod obdařil Kostelec četnými výsadami, které podporovaly jeho hmotný rozkvět a značně rozšířily obecní a církevní samosprávu .

Výsady, které páni z Pernštejna udělali Kostelci :

1. Právo obsazovati svobodně faru
2. Právo svobodného nálevu vína
3. Právo svobodného vaření piva
4. Darovali kosteleckým vinohrady na Kučné a Kašné hoře na Kosíři . (To jim umožnilo pěstovat víno a řídit se podle horenského práva, platného pro celou Moravu. Právo myslivosti však kostelečtí ve vinohradech neměli)
5. Osvobodili je od povinností lovení ryb.
6. Zrušili pěší robotu menším usedlíkům.

Obci se dostalo práva mílového t.j. v obvodu 1 míle od ní nesměl se usadit žádný řemeslník a živnostník. Místo dřívější černé pečeti byla udělena Kostelci pečeť zelená, jakou užívala města. Obec vlastnila Bezděkovský dvůr, měla svůj pivovar, sladovnu, lázně, byly zde konány výroční a později týdenní trhy. Robota byla odváděna ve formě poplatků.

R.1539 byly Janem z Pernštýna potvrzeny artikule pěti řemeslnických cechů: ševcovského, krejčovského, kovářského, řeznického a tkalcovského.

V roce 1595 přešlo panství plumlovské s Kostelcem v držení rodu Lichtensteinského. Liechtensteini, kteří vládli z hradu Plumlova městu Prostějovu, třem městečkům (Plumlov, Kostelec, Určice) a 25 vsím v okolí, vlastnili toto panství až do roku 1848. Kníže Karel 1. (1595 - 1627) potvrdil Kosteleckým všechny výsady a rozmnožil je ještě tím, že je osvobodil od stavění sirotků na zámek a od dalekých fůr, dal obci právo udělovat sirotkům povolení k sňatku jak v obci, tak i mimo ni (toto právo měla jinde pouze vrchnost ).

Bělohorská katastrofa zastavila další rozvoj obce a třicetiletá válka uvrhla obyvatelstvo do bezměrné bídy. Obec ztratila Bezděkovský dvůr a za účast na povstání proti císaři pozbyla pivovar, sladovnu a veškerá privilegia. Obyvatelstvo muselo knížeti postavit poplužní dvůr (1632) a konati všechny roboty. Kostelec klesl na obyčejnou poddanskou obec s otrockými nevolníky. Za třicetileté války utrpěla obec tak , že 2/3usedlostí zpustli a v r. 1650 bylo zde něco přes 200 obyvatel. V r.1645 se v celé farnosti narodilo 1 dítě. Pusté usedlosti tenkrát hojně osídlovali Němci.

Přes 200let sténal Kostelec pod vládou liechtensteinské vrchnosti. Jen jednou se jim podařilo dosáhnout úlevy a to za Josefa Václava Liechtensteina, ale tato úleva platila pouze na dobu jeho vlády, aby se Kostelečtí nemohli dovolávat svých výsad, byly jim dotyčné listiny vrchností odňaty (r. 1764).

Rok 1848 přinesl osvobození od patrimoniálního jha, ale poroba byla příliš dlouhá a krutá, než aby mohl nastati hned obrat k lepšímu. Kromě toho byla obec postižena dvěma katastrofami (r.1839 a 1867), kdy větší její část vyhořela. V Kostelci byly odedávna dva svobodné dvory: Bezděkovský a Brabantský, jejichž držiteli byli většinou příslušníci nižší šlechty. Panská budova dvoru Brabantského, který se později nazýval Skrbenský, byl v nynějším domě č. 96 a hospodářské budovy na Dvorku. Bezděkovský dvůr byl na nynějších Novosadech.

Čilejší ruch v obci nastal teprve v 60.letech minulého století.

 
Kostelec v době válek


Války v 15.století se Kostelce na Hané dotkly jen okrajově, ale za války třicetileté a za válek v 18. a 19. století Kostelec velmi trpěl.

Třicetiletá válka

Během 30-leté války byla obec napadena již roku 1623. Řada domů byla vypálena a západní brána zničena. Když se Švédové usadili v Olomouci, krutě řádili, v jeho okolí. V obci ze 138 usedlíků zbylo jen 27. Místo nich povolávala vrchnost kolonisty, kteří se však zde neudrželi.

Válka o Rakouské dědictví (1741-1748)

Těžké doby nastaly v Kostelci za válek o Rakouské dědictví (1741-1748). Prusové vtrhli na Moravu a 6.2.1742 byl Kostelec obsazen. Občané museli zaplatit kruté výkupné. Za měsíc - mezi 8. a 9.3.1742 přijeli do Kostelce Rakouští vojáci. Obojí návštěva stála obec 1690 zajatých. V dubnu 1742 se vystřídali v Kostelci dragouni, kyrysníci. Obec se musela postarat o vojáky i o koně. Ustupující Prusové byli u Kalvy mezi Kostelcem a Kosířem dostiženi, mnoho jich zde padlo. Padlým byl na tomto místě (roku 1753) postaven kříž, který tam stojí dodnes.

Válka sedmiletá (1756-1763)

při obléhání Olomouce Prusové navštívili Kostelec dvakrát (r.1758) a dokonale jej vydrancovali.
Z této doby pochází a je zapsána tato událost:

Pro souseda Jana Znebejanka byl tento rok nešťastný. Prusové ho v podvečer chytili a donutili, aby je za noci vedl k Olomouci. Jan Znebejank svůj úkol prováděl tak dokonale a svědomitě, že se ráno ocitli Prusové na témže místě, odkud večer vyjeli. Za to mu dali zvláštní odměnu - oběsili ho na vrbě vedle stezky do Plachého mlýna. Na památku jeho hrdinské smrti byl umístěn na této vrbě obrázek. Řikalo se zde - U obrázku - poblíž cihelny. V letech 1761 - 1763 utrpěla obec povodněmi a obyvatelstvo zchudlo.

Napoleonské války

Za válek napoleonských byl Kostelec postižen pouze jednou. Po bitvě u Slavkova 2. prosince 1805, v níž Rusové a Rakušané utrpěli od Francouzů těžkou porážku, došlo o půl 4 hod. odpoledne dne 3. prosince k prudké šarvátce na Romži. Padlo v ní 30 vojáků z obou stran. Na tomto místě zasadil Kostelecký soused Vlk (od mostu) dvě olivy (osiky). Na paměť této události byl místní skupinou legionářů postaven pomníček - při velké slavnosti 21. června 1931. Do základů byly uloženy dokumenty o historii Kostelce, o všech válkách, které se udály v našem blízském okolí , mince, známky, noviny aj. . Za II. světové války byl vandalským způsobem zničen. Svaz protifašistických bojovníků v Kostelci v r. 1951 pomníček znovu obnovil.

Rakousko-pruská válka

Válka roku 1866-rakousko-pruská válka se odehrála 3. července u Hradce Králové. Zásobování vojska povinně obstarávali i občané naší obce. Proviant se vozil až do Hradce Králové. Po porážce u Hradce Králové, kde padl z Kostelce Josef Slíva a nějaký Špína, Prusové pronásledovali rakouské vojsko až na Moravu. Žádali pro vojáky proviant a přístřeší. Rekvírováno bylo 13 koní, 8 krav a 2684 zlatých. Počet ubytovaných vojáků a koní za měsíc dosahoval dvou tisíc. V Kostelci panovalo zděšení a strach. Lidé schovávali svůj majetek do sklepů, skrýší, prchali s potravinami na Kosíř. Mezi lidmi se zachovala říkanka:

Utíkejte, Prajzi jdou,
už jsou támhle za vodou,
mají černé čepice,
kradou husy, slepice...

Bylo vydáno nařízení: má se dáti každému vojáku denně - 1kg 26 lotů chleba, půl kg masa nebo uzenin, 1a půl lotu soli, 1lot kávy, 6 lotů rýže nebo 7 lotů krup nebo 15lotů luštěnin a čtvrt litru kořalky. Pro koně - 11kg ovsa , 9kg sena , 3 a půl libry slámy.

Vedle ztrát na majetku šla s vojskem mezi lid cholera. Tolik lidí zemřelých bylo, že je vozili na hnojných vozech a bez kněze pohřbívali. Aby se lidi zbytečně nevylekali, tak přestali nebožtíkům zvonit. Okrouhlé jámy, do kterých byly mrtvoly bez piety házeny, prosypány vápnem, byly později označeny náboženskými symboly - kříži, božími mukami.
Také v Kostelci stála u bývalé pily, proti uhelným skladům. Kříž u školy v Bílovicích označuje místo, kde bylo pochováno 60 lidí zemřelých na choleru. Nebylo to jen civilní obyvatelstvo, ale i množství vojáků obou válčících stran je pochováno v polích na různých místech. Časté kříže jsou toho dokladem.

1. světová válka 1914 - 1918

V zemích koruny České byla vyhlášena v neděli 2. 8. 1914. Narukovat museli všichni vojáci do 42 let. V Kostelci opustilo své rodiny 544 vojínů z ročníků 1865 - 1899.
42 z nich padlo na frontě, 15 zemřelo, 12 zůstalo nezvěstných a jeden byl popraven. Z popudu místní odbočky Čsl. obce legionářské byl 10. 9. 1922 postaven obětem 1. světové války před školou pomník.
Představuje čsl. legionáře na francouzské frontě - s helmou v sepjatých rukou nad křížem na podstavci. Po obou stranách jsou desky z umělého mramoru se jmény padlých a nezvěstných.

Nápis vysekaný do kamene zní:

Hrdinové!

vzpomínky naše za vámi spějí

tam - kde těla vaše tlejí

1914 - 1918

Pomník je od akademického sochaře Julia Pelikána (1887-1969)

Na paměť 20. výročí vítězství čs. brigády u Zborova byla ve zvláštní schránce uložena v přední části pomníku prsť z bojiště od Zborova.
V pravém rohu hřbitova při silnici k Čelechovicím jsou pochováni v jednom hrobě ruští zajatci (10), zaměstnaní v cukrovaře v Čelechovicích. Zemřeli na úplavici .
Kostelecký kostel měl tři zvony, z nichž dva byly v roce 1916 odevzdány pro 1. světovou válku.

2. světová válka 1939 -1945

Po vyhlášení mobilizace nezůstal doma - v Kostelci - jediný voják. Prvními vlaky odjížděli ke svým útvarům. Takové bylo tenkrát nadšení ubránit republiku. Mnichovskou zradou byla naše armáda donucena složit zbraně, vyklidit pohraničí a vrátit se domů. Československá republika byla násilně rozdělena na Protektorát Čechy a Morava a Slovensko mělo svůj "samostatný štát". Celý národ v době okupace dával vetřelcům znát, že jsou v naší zemi nenáviděnými hosty.

Odboj v Kostelci:

U Minxů na nádraží se rozšiřoval ilegální časopis V BOJ, nebojácný železničář prováděl sabotáže u nákladních vlaků. U Hvozdeckých byl odboj Zelených kádrů, mezi učiteli byl učitelský odboj. Ferdinand Srostlík formoval odboj u Losíků, kam docházel i Petr Bezruč. Rovněž mnoho členů rozpuštěného Sokola bylo zapojeno v sokolském odboji. V zemi byl nedostatek potravin, ošacení a všech potřeb nutných k životu. Do mlýna v Kostelci chodívali partyzáni pro mouku. Jedním z nich byl Pavel Volkov - velitel partyzánského oddílu Jermak - Porošin, který působil v našem kraji. Za nákup na černo i za mletí na černo byl u německého soudu trest smrti. Pro hanlivý nápis na domě obecního tajemníka byli vzati do vazby okresního soudu v Prostějově tito členové obecní rady :

Vychodil František rolník narozen r. 1885
Janeček Jan stroj. zámečník 1881
Riedl Viktor mistr kominický 1879
Hanák Jan majitel cihelny 1893
Sedlák Antonín střihač 1890

Ve vyšetřovací vazbě byli: Čech Josef, Hvozdenská Marie, Kaštil Karel, Nehera Vojtěch, Vítek Josef, Vodák Alois, Zhříval František, Podsedník Josef, Vlach Josef.

V důsledku atentátu na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Heydricha byl vyhlášen s okamžitou platností - civilní vyjímečný stav nad celým územím Protektorátu Čechy a Morava.

"Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc anebo maje vědomosti o jejich osobě nebo jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou."

Tento výnos byl uveden ve známost ve středu 27. května 1942 rozhlasem ve 21.32 hod.

(Hlasy z Hané 30.5. 1942). I občané Kostelce na Hané museli přijít do kanceláře obecního úřadu a prohlásit, že neznají nikoho, kdo měl účast na spáchaném atentátu.

Po šesti letech strachu a trápení nás osvobodili vojáci Rudé armády. Ulice u nádraží - odkud k nám přijeli první vojáci Rudé armády byla pojmenována ještě v roce 1945 na ulici 9.května (dnes 8. května).
Obětem II. světové války byla v průčelí pomníku před školou umístěna pamětní deska se jmény umučených. Toto pietní místo obětem obou světových válek zdobí tři lípy zasazené v těchto místech při odhalení pomníku. Jednaje na paměť prezidenta USA T. W. Wilsona (1856-1926) a třetí na paměť čs. legií.

Před městskou radnicí byl 7.11.1948 odhalen památník Rudé armádě. Oslavu uspořádal Svaz československo - sovětského přátelství, SČSP. Do základů pomníku byl vložen opis pamětního listu, který přečetl kronikář Jan Mlčoch.
Na památníku bylo umístěno dělo ze II. světové války - jako výstraha před rozpoutáním válečných požárů. (dnes je ve šrotu)

Kostelečtí občané vězněni a mučeni v koncentračních táborech:

1. Cetkovský Rudolf
-učitel a později ředitel školy v Kostelci na Hané.
3 roky a 3 týdny v káznici v Brieghu - pro učitelský odboj

2. Fučík František
-rozšiřování letáků, vrátil se 30.5.1945

3. Fučik Josef
- jeho bratr, 2 roky vězněn

4. Hvozdenský František
-dámský krejčí, odboj v zelených odborech,
vězněn v Buchenwaldu, vrátil se 27.5.1945

5. Kamlar Alois
- četnický strážmistr, 7 měsíců a 7 dní v Kounicových kolejích v Brně

6. Kastner Josef
- pánský krejčí, 2 roky a 14 dní káznice v Briegu

7. Kopp Alois
- 2 a půl roku v Dachau, měl číslo 50030,
vrátil se 24.5.1945

8. Smékal Hubert
-krejčí, 1 a půl roku v káznici Wohlau za rozšiřování letáků a příspěvek trpícím

9. Veselý František
- 4 roky ve Strasbingu s Flosenburgu

Seznam popravených a umučených:

1. Božek Toman - popraven na Pankráci v Praze (po ročním čekání)
2. Bubeník Alois - umučen v koncentračním táboře v Briegu
3. Dostál Antonín - umučen v koncentračním táboře v Mauthausenu
4. Grepl František - zemřel v koncentračním táboře v Flosenburgu
5. Kučera František - zemřel v koncentračním táboře v Flosenburgu
6. Kopečný Leopold - zemřel v koncentračním táboře v Essenu
7. Novotný Adolf - umučen v koncentračním táboře v Mauthausenu
8. Šnajdr Jan - popraven ve Vídni
9. Vlk František - zemřel r. 1942
10. Kučera Alois - zemřel r. 1942

• Karel Otáhal, sochař a malíř
• Petr Bezruč, básník
• Josef Vaca, profesor, básník a sólista pěveckého sdružení moravských učitelů
• Rudolf Štafa, akademický sochař a malíř
• Květoslav Bubeník, scénograf Národního divadla v Praze
• Ludmila Losíková, hanácká básnířka a národopisná pracovnice
• Jan Pospíšil, lidový léčitel
• Josef Tesař, lidový léčitel
• Františka Trnková, ředitelka školy a dlouholetá hospodyně básníka Petra Bezruče ve známém Červeném domku
• Filip Cyril Župka, spisovatel
• Jan Nehera, podnikatel, průmyslník, majitel velké továrny na oděvy v Prostějově
• Miroslav Srostlík, umělecký řezbář
• Stawaritschovi, umělečtí kováři

• Kostel svatého Jakuba Staršího - farní kostel, svou současnou podobu získal v době vrcholného baroka podle plánů stavitele Antonia Martinelliho
• Radnice - její vznik v roce 1711 připomíná pamětní deska na průčelí radniční věže
• před kostelem ručně kovaná hřbitovní brána z roku 1747
• v její blízkosti socha sv. Valentina
• barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie
• Přírodní park Velký Kosíř
• Pamětní síň Petra Bezruče v tzv. Červeném domku, Petr Bezruč zde pobýval v závěru svého života