Smiřická Obora je ekologická rezervace spravovaná městem Smiřice. Byla uměle vytvořena v období od r.1995 - 1999, kvůli úbytku přirozených mokřad a slepých ramen Labe, které sloužily jako hnízdiště či rozmnožovací území obojživelníků. Obora je rozdělena na dvě části, ekologickou a rekreační zónu, oddělené dřevěnou lávkou. Nejdůležitějším prvkem ekologické části je strmý severovýchodní břeh určený pro hnízdění břehulí. Pozorování dokazují, že záměr se povedl, roku 2005 bylo možno vidět přes 90 párů břehulí říčních. Mimoto je zaznamenán zvýšený výskyt ještěrek obecných, slepýšů i užovek. Na údržbě se podílí Přírodovědný kroužek ANAX. V rekreační části je možnost plavání a rybaření s rybářským lístkem, obojí na vlastní nebezpečí. Vstup do rezervace je přísně zakázán.
Smiřice leží v rovině při horním toku řeky Labe. U Smiřic se Labe rozdělovalo na nejméně tři ramena a během dlouhých let si přetvářelo svá říční koryta.
Zdejší krajina byla osídlována už od pravěku, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Smiřice vznikly na místě mezi dvěma rameny Labe - nejprve osada s tvrzí, která byla v 15. století přestavěna na zámek. V roce 1659 byla ves Smiřice prohlášena za město.
Přibližně 1 km na západ od Smiřic - v místě dnešního nádraží - byla osada Smiřičky. Po splynutí Smiřic a Smiřiček vznikly dnešní Smiřice.
Původ názvu města
Skutečný původ názvu města není přesně znám. Existují pověsti, které naznačují možný původ názvu města.
Jedna pověst praví, že byli dva rytíři, kteří se na sebe rozhněvali - ves, u které k hádce došlo, nazvali Hněvčeves. Měli z toho oba hoře a další ves dostala podle toho název: Hořeněves - dnes Hořiněves. Nakonec se oba rytíři smířili a zdejší osadě proto dali jméno Smiřice.
Druhá pověst vysvětluje vznik názvu Smiřic takto: Při pohledu z vyvýšeného místa se jevila ramena Labe jako několik řek - byly zde samé řeky - po staročesku "samé říce" - a z toho už vznikl název Smiřice.
Třetí verze se odvolává na údajnou kroniku rodu Zárubů, podle které měl původ označení Smiřic vzniknout takto: V místech současných Smiřic se měl již roku 839 usadit vladyka jménem Budivoj - bez rodového jména. Ten vedl spor se županem Červeného Hradce právě o zdejší krajinu, protkanou mnoha rameny Labe - mnoha řekami - v tehdejší mluvě se řeka označovala slovem "říce". Právě v uvedeném roce 839 došlo v době vlády knížete Boleslava I. ke smíru o tomto území při řece Labi - byl uzavřen "smír o říce". Budivoj pak byl jmenován jako Budivoj Smír ze Smírřice. Následovala řada dalších Smírů ze Smírřice. Roku 1330 už je uváděn majitel smiřické tvrze jako Svatobor ze Smiřic. Tedy Smírřice se změnily na Smiřice.
Roku 1359 je již uváděno pět bratrů (Myslibor, Mikuláš, Soběslav, Ješek a Břetislav) jako Smiřičtí ze Smiřic. Roku 1361 už je zcela historicky doložena Eliška ze Smiřic.
- Zámecká kaple zjevení páně
- Oltářní obraz Petra Brandla, Klanění tří králů
