Uhlířské Janovice

Okolí města, ač lesnaté a močálovité, bylo zřejmě osídleno již odedávna a patřilo ke kraji kouřimských Zličanů. Důkazem jsou archeologické nálezy z okolí. V okolních lesích pálili uhlíři v milířích dřevěné uhlí a prodávali ho do různých měst a tvrzí. Uhlířství zde zaniklo až počátkem 18. století.

Ještě před založením zdejší osady byla v 11. století postavena uprostřed slovanského hradiště prostá románská kaplička, která sloužila k bohoslužbě a také k úkrytu lidí před nepohodou a dravou zvěří. Ve 12. století byl ke kapličce přistavěn románsko-gotický kostelík (sv. Jiljí), který v průběhu věků několikrát vyhořel nebo zpustl, ale znovu byl obnoven. Ke konci 14. století je možno datovat vzácné fresky v kostelíku. Ty byly obnoveny v roce 1953 ak. malířem Teršem.

Zdejší krajinu drželi asi od roku 1167 páni z Divišova (později ze Šternberka), kteří založili roku 1242 svůj hrad nad řekou Sázavou Český Šternberk. Zakladatelem Uhlířských Janovic byl Jan ze Šternberka (podle něho tedy název Janovice). Možno pouze usuzovat, že k založení došlo v roce 1250, neboť první písemná zmínka o našem městě je až z roku 1352. Město patřilo Šternberkům až do roku 1750, kdy bylo připojeno k panství Rataje nad Sázavou. Přívlastek ve svém názvu Uhlířské (někdy také Uhelné) je znám již někdy ve 14. století a připomíná místní uhlíře.

Uhlířské Janovice jako město poddanské žilo životem podobným všem těmto městům. Někteří z pánů vládli tvrdě, jiní byli v dosti dobrém poměru s janovickými obyvateli. V časech nesnesitelného útlaku povstal zdejší lid několikrát proti svým pánům (např. roku 1626,1627,1680). Své neblahé stopy ve městě i v okolí zanechaly obě světové války. V první světové válce padlo 72 mužů, ve druhé byl počet obětí 71 lidí. Naše město bylo centrem ilegálního protifašistického odboje celého širokého okolí. V jeho čele stál řídící učitel Josef Balvín, který byl za svou činnost popraven. V květnovém povstání 1945 v bojích položili za svobodu své životy dva místní občané Jaroslav Košvanec (u Jindic) a Vladimír Ptáček (u Sázavy).

V poválečných letech nastal ve městě - tak jako jinde - rozvoj mírového života. Vznikaly nové závody, obchody, služby, kulturní a sportovní zařízení. V polistopadovém období začal zdárně bohatý rozvoj soukromého podnikání.

Městský znak

Původní znak z roku 1540 byl vlastně erb Šternberků: osmipaprsková hvězda na modrém štítě.

Po vzbouření nekatolíků na šternberském panství r. 1627 měly Janovice vrchností zakázáno tento znak používat. Teprve po roce 1739 smělo město tento znak opět užívat.

Později majitelé Šternberka hraběnka Marie Barbora z Götzů a její manžel hrabě František Antonín Roggendorf městu určili (spíš vnutili) znak nový, který je dosud užíván. Písmena „G“ a „R“ jsou tedy iniciálami těchto majitelů.

Popis znaku:

Na spodku modrého štítu jsou tři zelené pahorky (milíře) a nad nimi stojí stříbrná městská hradba z kvádrů se třemi stínkami cimbuří; uprostřed hradby je zlaté písmeno R (hrabě Roggendorf) a nad hradbou se vznáší zlatá osmipaprsková šternberská hvězda v modrém poli, která nese malý modrý štítek se zlatou korunkou a zlatým písmenem G (hraběnka z Götzů).

• Norbert Kubát (1863–1935), český sbormistr, varhaník, houslista a hudební skladatel

• Kostel svatého Aloise
• Kostel svatého Jiljí
• Židovský hřbitov
• Zvonička
• Socha svatého Václava
• Fara na náměstí
• Radnice na náměstí
• Hospoda