Velké Pavlovice
nám. 9. května, 691 06, Velké Pavlovice
Telefon:
+420 519 428 101
E-mail:
podatelna@velke-pavlovice.cz
Web:
http://www.velke-pavlovice.cz
„Víno a meruňky“, toto příznačné spojení s Velkými Pavlovicemi po staletí k sobě neodmyslitelně patří. Již první písemná zmínka starší více než 750 let (L.P.1252) hovoří o vinařství v Pavlovicích a této tradici je malé a krásné městečko na jihu Moravy stále věrné. Ale nejen víno a meruňky jsou jediným symbolem zdejšího kraje. Bohatý kulturní život, uchování folklorních tradic a přeměna v moderní městečko láká k návštěvě a prohlídce.
Velkopavlovická vinařská podoblast je jednou z podoblastí Moravy. Zahrnuje 75 vinařských obcí, mnoho z nich se může pochlubit písemnými zmínkami o vinařství, které jsou staré více jak 750 let. Po celou tuto dobu si generace vinohradníků a vinařů předávaly umění a cit tak potřebné pro to, aby na konci jejich každoročního snažení bylo lahodné víno, které dalo kraji proslulost.
Pro centrální část podoblasti jsou typická červená vína, jimž dává charakter sprašová vápenitá půda s vysokým obsahem hořčíku. Viniční tratě v kopcovitém terénu, který se táhne od Židlochovic, přes Hustopeče, Velké Pavlovice až k Čejkovicím, s jižní a jihozápadní expozicí dávají hroznům vyzrát do jedinečné kvality. Dominují odrůdy Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké a André.
V severní časti kolem Hrušovan a Žabčic na půdách se štěrkovým podložím se daří zejména aromatickým bílým odrůdám – Tramínu, Rulandskému šedému, Pálavě a Muškátu Moravskému i Veltlínskému zelenému.
Na kopcích mezi Rakvicemi, Přítluky a Zaječím se rodí vynikající Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Modrý Portugal. V členitém kopcovitém terénu Kloboucka se daří Neuburské a Müller-Thurgau.
Malebný kraj s mnoha tisíci vinohradů a vinných sklípků, s žijícími lidovými tradicemi, kroji, tanci, písněmi a hudbou, památkami a krásnou přírodou nabízí návštěvníkům svou pohostinnost.
Katastr Velkých Pavlovic byl intenzivně osídlen už prvními zemědělci v neolitu a od té doby se zde různé archeologické kultury střídaly prakticky až do doby velkomoravské. Otom také svědčí archeologické nálezy z Velkých Pavlovic a okolí. Jsou zde naleziště sídlišť již z období dávno předkřesťanského. Zejména v okolí cihelny jsou zaznamenány četné nálezy ze starší doby kamenné, jako např. mamutí kosti, pazourky a diluviální kosti. V obci je známé sídliště mladší doby kamenné s moravskou malovanou keramikou a kostrové hroby se zvoncovitými poháry, sídliště únětické kultury, žárové hroby z doby římské a mnoho dalších nálezů.
Jádro starých Pavlovic bylo položeno na severním okraji dnešního intravilánu (zastavěné části území obce) a převážná část nynější zástavby je až mladšího data a je orientována podél komunikace směřující severním směrem od Břeclavi ke Kloboukám a dále do vnitrozemí. Tato kolonizační část musela vzniknout někdy před polovinou 14. století, neboť k roku 1355 se zde připomíná kodstel, který je postaven již mimo půdorys staré předlokační vsi.
Poprvé se ves připomíná roku 1252, kdy její majitel Boček z Obřan dává část vinného desátku cisteriánskému klášteru ve Žďáře. Její majitelé se velmi často střídali jako i v ostatních vsích a městečkách tohoto kraje. Když roku 1512 daroval Vilém z Pernštejna svému zeti Jindřichovi z Lipé, jenž v té době držel pavlovický statek, také panství Hodonín, byl osud s tímto panstvím svázán až do zániku patrimoniální (svobodné pozemkové vlastnictví) správy v roce 1848. Ani spojení s hodonínským panstvím však Pavlovice neušetřilo častých změn majitelů, ke kterým docházelo buď prodejem, nebo konfiskací (zabavení) a předáním do držby jinému feudálovi. Tyto změny probíhaly v podstatě po první tři čtvrtiny bouřlivého a krutého 17. století, jež významně ovlivnilo stav městečka. Před zakoupením statku Bedřichem, hrabětem z Oppersdorfu, v roce 1676 však byl statek zkonsolidován a od té doby se o Pavlovicích mluví jako o Velkých Pavlovicích. Pro svou vzdálenost od centra byl však statek spravován jako samostatný a patřilo k němu 8 vesnic z okolí. Posledním majitelem panství byla císařská rodiny Habsburků od r. 1762 do 1921. V r. 1891 byly Velké Pavlovice povýšeny rozhodnutím císaře Františka Josefa I. na městečko - městys a od roku 1967 se staly městem.
S novou správní organizací habsburské monarchie v roce 1850 byly Velké Pavlovice začleněny do soudního a politického okresu Hustopeče. Když v říjnu 1938 tento okres okupací Hustopečí zanikl, připadly k soudnímu okresu Klobouky a s ním k politickému okresu Hodonín. Po osvobození Sovětskou armádou 15. dubna 1945 a po obnovení okresu Hustopeče se do tohoto okresu Pavlovice vrátily. Od roku 1960 jsou součástí okresu Břeclav.
Četné změny majitelů v 17. století byly dány nejen častými politickými zvraty, ale také silným zničením celého statku a Pavlovic zvláště. Z doby třicetileté války patřily Pavlovice k nejhůře postiženým místům tohoto okresu. Vždyť z kvetoucí vsi patřící se svými 166 selskými grunty k největším na teritoriu nynějšího okresu Břeclav, zbylo po třicetileté válce jen torzo o 21 gruntech, tj. 12,65%. V roce 1716 dosáhl počet selských usedlostí poloviny stavu z doby před jedním stoletím a žilo zde 84 selských rodin. K bouřlivému vzestupu počtu obyvatel došlo až v první půli 18. století, a tak sčítací komisaři Marie Terezie napočítali v Pavlovicích v roce 1763 na 728 osob ze 114 selských a 72 podružským rodin. Tento významný přírůstek obyvatel lze nepochybně připsat hlavně tomu, že Pavlovice byly centrem tzv. Horního statku hodonínského panství.
- František Štambachr (1899-1986), politik
- Josef Veverka (1922-2006), vinař
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Kaple sv. Urbana
- Socha sv. Jana z Nepomuku
- Kontribučenská sýpka
- Historické sklepy, lisovny a lisy
- Bývalý barokní zámeček
- Rozhledna Slunečná
