Z hlediska historického vývoje je možno řešené území města charakterizovat jako Sudety. Následkem odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce zde zůstalo velmi málo původních obyvatel. Noví dosídlenci však nenavázali na kulturní, historické a společenské tradice německých starousedlíků a z této skutečnosti vyplývá celá řada současných problémů regionu (zchátralé objekty, o něž nikdo nemá zájem, velký počet nepřizpůsobivého obyvatelstva, atd.). Moravskoberounsko leží na severní Moravě mezi jejími dvěma historickými centry: Olomoucí a Opavou. Moravský Beroun se rozkládá v jihozápadní části Nízkého Jeseníku (na úpatí jeho nejvyššího vrcholu – Slunečné- 800 m.n.m.), při horním toku řeky Bystřice, čemuž odpovídá terénní reliéf a ráz celé krajiny. Krajina regionu (v nadmořské výšce mezi 400 – 700 m.n.m.) se zvlněným, silně členitým a převážně značně svažitým terénem (konfigurace svahů je velmi rozmanitá od mírných svahů až po svahy prudké o sklonu 15 i více stupňů) se jeví jako plochá vrchovina snižující se k jihu a částečně i k východu.
Katastrální výměra činí 5122 ha. Nadmořská výška, v níž se sídlo nachází, se uvádí 553 m n. m. Reliéf města je kopcovitý. Klima je mírné s průměrnou roční teplotou
7,4 °C, průměrné srážky dosahují ročně 726 – 732 mm. Moravský Beroun je také střediskem mikroregionu Moravskoberounsko, který sdružuje 6 obcí (Moravský Beroun, Norberčany, Horní Loděnice, Hraničné Petrovice, Domašov nad Bystřicí, Jívová). Mikroregion má cca 7 000 obyvatel a zaujímá plochu 13 509 ha. Mikroregion na severní straně sousedí s Mikroregionem Slezská Harta ( konkrétně s obcemi Lomnice a Roudno), na východní straně s Mikroregiony Slunečná (s obcemi Křišťanovice a Dvorce) a Moravice s Budišovem nad Budišovkou), na jihu s Vojenským výcvikovým prostorem Libavá a Mikroregionem Šternbersko (se kterým sousedí částečně i na západě) a na západní straně s Mikroregionem Rýmařovsko (s obcí Dětřichov nad Bystřicí).
Dějiny města jsou spjaty s historií šternberského panství na severní Moravě. Základy mu položil někdy v polovině 13. století Zdislav ze Šternberka, jenž získal podhoří Nízkého Jeseníku jako výsluhu od českého krále Přemysla Otakara II. První zmínka o Moravském Berouně jako o městě naznačuje, že vzniklo před rokem 1339. Podnětem pro jeho vznik byla hornická činnost, jak dokládá městský znak obsahující kleště a hornické kladivo. V rámci německé kolonizace se Moravský Beroun stal střediskem dolování a zpracování železné rudy. Kutací práce v regionu řídil horní úřad v čele s hormistrem. Nejstarším cechem v Moravském Berouně byl cech kovářský. V roce 1577 dostalo město od císaře Rudolfa II. právo konat dva výroční trhy. Po čase získalo město i právo volného obchodu a trhu a výčepní právo. V druhé polovině 16. století vyvolala náboženská svoboda novou vlnu německého přistěhovalectví, v níž se ztrácejí zbytky českého obyvatelstva. Město bylo postiženo třicetiletou válkou, která přinesla hospodářský úpadek a bída následně vyvolala fanatismus čarodějnických procesů. Teprve koncem 18. a začátkem 19. století prožívá město období rozkvětu spojeného s tkalcovskou výrobou a s textilním průmyslem. Nástupcem tohoto průmyslu je dnešní podnik Granitol a. s. , který je nejvýznamnějším zaměstnavatelem v regionu. Zabývá se především výrobou plastových technických a obalových fólií a svařovaných výrobků z těchto fólií. V současné době je největším výrobcem ve svém oboru podnikání v České republice. V roce 1872 bylo dokončeno železniční spojení s Olomoucí, v roce 1928 zahájila provoz autobusová doprava.
- František Cassián Hanel (1751–1820) – pedagog a hudebník, učitel Jakuba Jana Ryby
- kostel Nanebevzetí Panny Marie
- kostel Povýšení svatého Kříže
- Fara čp. 183
- měšťanský dům Masarykova 199/6
- měšťanský dům Školní 248/14
- Socha Panna Marie Immaculata
- Naučná stezka Křížový a Kočičí vrch
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valteřicích
- Lovecký zámeček ve Valteřicích
