Sadská

Domněle nejstarší písemná zmínka je z r. 993 v zakládající listině Břevnovského kláštera. Kronikář Kosmas se zmiňuje o selském dvorci, ležícím v lukách v místech dnešní ulice Na Valech. Kolem roku 864 na východní části kopce dle legendy založil sv. Cyril kapli sv. Klimenta. Na ochranu zemské cesty bylo na západní části kopce zřízeno a dále rozšiřováno opevnění, později knížecí a následně královský hrad, oblíbený českými panovníky. V letech 1118 až 1120 vybudoval kníže Bořivoj II. na místě kaple chrám svatého Apolináře s kapitulou, nejvyšší církevní školou. Kapitulou se honosilo jen několik málo míst v Čechách. V prostorném hradu ( zanikl někdy koncem 17. stol.), se v roce 1110 konal první valný sněm knížete Vladislava I. Z dalších sněmů stojí za zmínku ten z roku 1189, na kterém byl schválen první zemský zákoník, obsahující základní všeobecná právní ustanovení.

Ještě do poloviny 13. století zajížděli panovníci do Sadské za zábavou a lovem. V roce 1262 bylo sídlo přeloženo do Poděbrad, z bývalé slávy zůstala jen kapitula, kterou o sto let později Karel IV. přenesl na Větrov na Novém Městě Pražském. Stalo se za kanovníka Velislava, který je znám sepsáním iluminované tzv. Velislavovy bible, klenotu české literatury a národní kulturní památky. Mezi posledními děkany v Sadské byl Arnošt z Pardubic, jmenovaný v roce 1349 prvním pražským arcibiskupem. Náhradou zde byl umístěn konvent řádu sv. Augustina, za jeho působení byl chrám sv. Apolináře přestavěn. Na sadském kopci se pěstovala podle některých historiků již od 12. století vinná réva, vinice se udržovaly až do 18. století, malá část je dnes obnovena.

Za husitských válek byl klášter vypálen, ves rovněž, kostel zůstal kupodivu ušetřen. Správa obce náležela Poděbradům, které patřily pánům z Kunštátu. Z té doby se zachovaly dvě důležité listiny (dozvídáme se z nich, že v Sadské byl rychtář a konšelé). Nový rozmach nastal po r. 1562, kdy byla Sadská povýšena Ferdinandem I. na městečko, dostala erb a právo pečetit listiny zeleným voskem. Roku 1605 byl založen Pobožný kůr literátský k pěstování pobožnosti, zpěvu a hudby církevní.

Za třicetileté války přišla Sadská při švédském drancování o veškeré písemnosti, a tak majestáty Ferdinanda III. z r. 1640 (listina po levé straně textu) jsou do dnešní doby nejstarší dochovaná privilegia. V dalších stoletích městečko obdrželo ještě několik majestátů, z nichž nejvýznamnější bylo privilegium Josefa II. z r. 1784, kdy Sadská byla povýšena na město.

Po třicetileté válce, při trvalém poklesu sklizní vína a po neúspěšném pokusu o pronájem vinic sadským měšťanům postupně došlo k jejich zrušení. Jejich zastavěním vznikla nová osada Eichelburk, zčásti vystavěná z kamene ze zaniklého hradu (v roce 1850 včleněná do Sadské). Kolem roku 1580 zničil oheň velkou část města, a tehdy Sadští vystavěli novou radnici, hostinec, kovárnu a konírnu. Další ohně poničily Sadskou v letech 1648, 1665 a v letech 1680 - 1685 decimoval obyvatelstvo mor. Od 17. století přibyly další stavby, zkrášlující vzhled města - barokní hodinová věž, kaple a další. Počet obyvatel byl asi 600 osob.

V sedmileté válce přes město táhli Prušáci ke Kolínu, pak zas zpět na Nymburk, kořistili zásoby jídla a zabíjeli dobytek. Kolem r. 1770 postihly obyvatele opakovaně povodně, neúroda, epidemie moru a dobytka. Nastaly selské bouře, Sadští se však k povstalcům nepřidali. Možná i tímto postojem se Sadská domohla osvobození od roboty. V roce 1751 byly na pokraji města vystavěny lázně se studánkou léčivé vody, zanikly někdy po roce 1834. Existuje domněnka, že v r. 1787 navštíl tyto lázně W. A. Mozart při návštěvě u sadského rodáka F. X. Němečka. S jistotou víme, že po smrti velkého skladatele v Sadské několikrát pobýval jeho syn Karl Mozart.

Roku 1817 bylo založeno ochotnické divadlo, které patřilo k nejstarším divadlům u nás.

V letech 1822 až 1897 ničil město oheň. Při pěti velkých požárech vyhořela i radnice (stála souběžně s Paroubkovým chudobincem, postaveným v r. 1762). Roku 1832 a 1850 zkosila mnoho lidí cholera. Roku 1856 přešlo Sadskou velké krupobití, časté byly i záplavy. V roce 1842 byl položen základní kámen k radnici nové, sloužící dodnes. V roce 1848 vznikla i v Sadské na základě ústavy císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého národní garda. Zrychlil se rozvoj hospodářství, budovaly se nové cesty a silnice, byl upraven a narovnán tok Labe (z mohutného původního meandru vzniklo slepé rameno - tzv. Staré Labe), v r. 1860 byla též zřízena záložna, o tři roky později otevřena lékárna. V r. 1881 byla přes Sadskou zavedena železniční trať na Nymburk. Průmysl se začal rozvíjet v první polovině 19. století: v r. 1844 "V. Klicpera a synové - továrna klempířsko - strojnická a slévárna kovů", dva cukrovary, továrna na sodovku a zpracování ryb, továrna na výrobu polévkového koření. Cihly vyhlášené kvality se pálily v cihelně na západním úpatí Sadského kopce ještě za II. světové války.

Za zmínku stojí vydání nového obecního řádu v r. 1864. Správu města vedl purkmistr, čtyři radní, volby byly každé tři roky. Válka s Pruskem v r. 1866 žádné materiální škody Sadské nepřinesla, ale vzápětí přišla cholera, na kterou zemřelo mnoho lidí. Další pohromou bylo velké sucho a rozmnožení škodlivého hmyzu, který poničil úrodu.

Navázáním na lázeňskou tradici bylo roku 1883 zřízení nových lázní v Borech (směrem k Labi), kde byl později při vrtání artézské studně objeven pramen alkalicko - muriatické kyselky (lázně zanikly ve II. svět. válce). Život města se soustředil do nově vzniklých spolků a kulturních institucí, které měly různou délku trvání, mnohé upadly v zapomnění - bylo jich založeno téměř třicet (tělocvičné, hudební, chovatelské, hasičské a jiné). Řemeslníci se soustřeďovali do cechů, které měly své artikule, pečetě, korouhve a j. Mimo již zmíněného konventu se datuje historie školství do období kolem roku 1713, ze kdy se dochovala zpráva o dřevěné budově v Kostelní ulici. Později byla postavena škola vedle hodinové věže (v roce 1820). Nová škola na náměstí vedle radnice, která slouží dodnes, byla postavena v letech 1901 - 2. Lidová knihovna byla založena v r. 1880. Mateřská škola byla otevřena v r. 1900. Téhož roku byla postavena městská jatka, která pracovala až do r. 1960. Roku 1906 byla zřízena na radnici v přízemí četnická stanice.

Městské muzeum vzniklo v r. 1910. K tomu účelu bylo upraveno 2. poschodí staré školy na náměstí, které slouží dodnes. V Sadské se konaly výroční trhy, (výsada udělovaná panovníkem a uvedená v privilegiích), slavilo se posvícení - vždy v neděli po sv. Bartoloměji (koncem srpna). Proslulý byl zdejší chov a výkrm hus, který dlouhá léta proslavoval jméno sadských "košářů" a zanikl až s nedostatkem obilí na šišky pro husy po r. 1940. V roce 1934 vytryskla z nového vrtu, hlubokého 80,5 m při silnici na Milčice na okraji Sadské minerální voda "Sadka". Dodnes je možno si ji nabírat z vývodu na ulici každý den ráno a odpoledne.

Druhá světová válka poznamenala život v Sadské jako všude jinde. Prvními obětmi byli členové místního Sokola, další, převážně Židé, přišli o život v koncentračních táborech a na nucených pracích v Německu. Poslední tři padlí zahynuli na barikádě při okraji kerského lesa na samém konci

• František Krátký (7. září 1851 – 20. dubna 1924) – fotograf,
• Otakar Georgius Paroubek (14. března 1856 – 4. dubna 1909) – spisovatel a kartograf,
• Rudolf Sokol (1876–1927) – významný geolog.
• František Veselý (1910 - 1968) - nymburský tenorista a úředník
• Vlasta Jelínková (1904 - 1988) - česká herečka

• Kostel sv. Apolináře na kopci nad městem je zdaleka viditelnou dominantou labské krajiny. Byl původně románský, koncem 14. století přestavěn goticky se síťově sklenutým presbytářem. V letech 1737-9 byla provedena radikální barokně-gotická přestavba podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ke gotickému presbytáři byla připojena napříč kostelní loď a věž, a tím byl vytvořen půdorys kříže. Na hlavním oltáři je obraz Kojící madony - vzácná vlámská práce z poloviny 17. století. Hlavní oltář je z roku 1722 od kutnohorského řezbáře F. M. Katterbauera. Oltářní obraz je z roku 1848 od Josefa Václava Helicha (1807-1880) Před kostelem je křížek s ukřižovaným Kristem. Z kopce od kostela za dobré viditelnosti je vidět i na Sněžku. Z cesty od kostela ke hřbitovu je krásný rozhled na severovýchodní část města.
• Barokní městská zvonice s bání pochází z roku 1691. Původně byla osazena hodinami a její přízemí sloužilo jako vězení.
• Mariánský morový sloup byl vztyčen roku 1748 na náměstí. Na sloupu je socha Panny Marie s Ježíškem v náručí. U paty sloupu jsou sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Apolináře a sv. Gottharda.
• Kaple Bolestné Panny Marie u silnice do Prahy byla postavena v letech 1714-21 u léčivého pramene. Barokní podobu získala kaple v letech 1775-9 pravděpodobně podle staršího návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Byla postavena nad zázračným pramenem na půdorysu dvou pronikajících elips. V okolí kaple bývaly v minulosti lázeňské budovy.
• Dům s deskou W. A. Mozarta. V domě se zdobenou štukovou fasádou pobýval v roce 1787 hudení skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho pobyt připomíná mramorová deska, osazená v roce 1902.
• Observační pilíř o výšce 10,5 m se základnou 2,4 m. Byl zřízen v roce 1824 nad trigonometrickým bodem při mapování. Jižně od tohoto bodu je krásný rozhled do krajiny.
• Radnice s věžičkou a hodinami byla postavena v letech 1842-3. V jejím štítu je kolorovaný znak města.
• Budova školy v rohu náměstí je důstojnou dominantou. Byla postavena v roce 1902, projektant architekt A.Turek.
• Pomník obětem světové války vytvořil v roce 1926 sochař Rudolf Březa. Tvoří ho socha legionáře v póze římského vojáka s automatickými zbraněmi u nohou.Vedle pomníku jsou žulové desky se jmény padlých vojáků.