Jablonné nad Orlicí

Území, na němž se rozkládá Jablonné nad Orlicí, bylo součástí původního pohraničního pralesa. Jeho osídlování v době kolonizace neprobíhalo živelně, ale řídilo se přírodními podmínkami, jež dávají poloze a půdorysu našich měst a vesnic podobný ráz.

Pro založení a výstavbu podhorských měst bylo zpravidla vybráno mírné návrší nad údolní nivou řeky či potoka, obvykle poblíž jejich soutoku z nejsnadnějšího přechodu broděním. Později se na těchto místech budovaly mosty. Údolí zpravidla určovala směr komunikací, nejprve stezek, později cest, silnic a nakonec i železnic. U soutoků vznikaly jejich křižovatky. Vlastní údolní niva, vystavená každoročním záplavám a při původní proměnlivosti vodních toků zamokřená, byla k osídlování a dopravě využita teprve později po různých úpravách.

A tak i Jablonné bylo založeno na ostrohu při soutoku potoka Orličky s Tichou Orlicí. Ostroh se sklání mírněji k Orličce, jejíž údolí se pod soutěskou v Hradiskách rozšiřuje a podle níž se také město původně jmenovalo Jablonné nad Orličkou. Rovněž údolí Tiché Orlice je podstatně širší než nad ústím Jamenského potoka proti proudu a mezi oběma velkými lomy pod městem. Tyto povrchové tvary jsou výsledkem výmolné činnosti hlavní řeky a jejich přítoků v různě odolných horninách, se kterými se ve městě a jeho okolí setkáváme.

Ve srovnání s ostatními městy ústeckého okresu má Jablonné polohu po několika stránkách rozmanitější, neboť leží na rozhraní několika geomorfologických celků a geologických útvarů, které právě zde prošly složitým vývojem.

Nejstarší údaj o počtu lidí žijících v Jablonném pochází z roku 1651, kdy se v Čechách uskutečnil soupis obyvatel podle víry sloužící k protireformačním opatřením. V 35 usedlostech tehdy žilo 139 lidí. K tomu je nutné přičíst děti do 10 let, které se v soupisu neuváděly. Vzhledem k útrapám způsobeným třicetiletou válkou jich však zřejmě bylo málo.

Berní rula, pořízená o tři roky později, uvádí již 43 usedlostí, z nichž 17 drželi majetnější sousedi, 9 jich náleželo chalupníkům a zbývající usedlosti vlastnili drobní držitelé půdy zvaní zahradníci.

O jedno století později, podle tereziánského katastru z roku 1774, mělo Jablonné 51 popisných čísel. K významnému růstu městečka došlo v následujících letech, neboť údaje z roku 1789 mluví už o 90 staveních. Možno soudit, že v nich žilo na 500 lidí. Změny v počtu obyvatel úzce souvisely s hospodářským vývojem. Od 15. do počátku 17. století městečko prožívalo období rozkvětu.

Vrchnost měla zájem na rozvoji řemesel a obchodu, o čemž svědčí jednak listina Vratislava z Pernštejna z roku 1580 zaručující jablonským konání dvou ročních trhů a týdenních trhů každý čtvrtek, jakož i list držitele panství z května 1619 vyzývající jablonské představené, aby "dobrými řemeslníky město osazovali". Vratislavova listina navíc přiznala městečku vybírat mýto na opravu cest a mostu.

Stejně jako v celé zemi i v Jablonném zasáhla do hospodářských poměrů velmi nepříznivě třicetiletá válka. Na rozdíl od jiných míst si však městečko uchovalo poměrně značný obecní majetek, což umožnilo již tři desetiletí po válce vybudovat nákladné stavby.

Až do poloviny 19. století mělo Jablonné ráz malého poddanského městečka. Většinu jeho obyvatel tvořili drobní řemeslníci, kteří současně hospodařili na nevelké výměře půdy. Postupně se osídlovala i bažinatá část u Orličkovského potoka, která dostala název "Benátky".

Jablonští řemeslníci se sdružovali v cechy. Z období 1650 až 1700 se zachovaly pečeti čtyř cechů.

Velmi dobrou pověst měli zvláště jablonští ševci. Jejich kvalitní boty byly vyhledávaným zbožím na jarmarcích po širokém okolí, až do první světové války. Kůži jim dodávali místní koželuhové, kteří při jejím vydělávání používali tříslo získávané drcením smrkové kůry ve valchách.

Jako v celé oblasti i v našem městě bylo dříve rozšířeno domácí tkalcovství. Kolem roku 1831 se v Jablonném a širokém okolí pěstovalo mnoho lnu. Tato textilní surovina se upravovala v pazderně. Po úpadku lnářství byl objekt v roce 1908 zlikvidován. Nástup tovární textilní výroby ve 2. polovině 19. století znamenal konec domácího tkalcovství. Na přelomu 19. a 20. století došlo za podpory vlády k pokusům oživit pěstování a zpracování lnu. Pokus o vzkříšení lnářství neuspěl.

Koncem 90. let minulého století se tu rozvíjí klihařství, kartáčnictví, knoflíkářství a výroba paramentů.

• Petr Figulus Jablonský - Narozený roku 1619 se stal za pobytu J. A. Komenského v Brandýse nad Orlicí jeho žákem a později s ním odešel do polského Lešna. Dostalo se mu vzdělání na několika evropských univerzitách a 19.září 1649 se oženil s druhorozenou dcerou Komenského Alžbětou. Později, roku 1662, byl zvolen biskupem Jednoty bratrské. Zemřel ve věku 51 let v roce 1670, tedy v témže roce jako J. A. Komenský.
• Prof. Dominik Filip - Středoškolský profesor, narodil se roku 1879 v Jičíně. Ještě než začal chodit do školy, vrátil se se svými rodiči do Jamného nad Orlicí, do hor pod Suchým vrchem, kde měl rod Filipů staleté kořeny. Již jako malý chlapec vydržel sedět celé hodiny v otcově kartáčnické dílně a poslouchat vyprávěné příběhy. Po studiích svůj život zasvětil Orlickému podhůří a věnoval mu hodně ze své tvorby. Příběhy zpracoval ve svých knihách a sebral velké množství místních pověstí. Zemřel v roce 1946.

• Barokní kostel sv. Bartoloměje nad městem z roku 1680, od roku 1683 farní, přestavěn roku 1725, snad stavitelem O. Kastellim. Zařízení zčásti rokokové, z poloviny 18. století.
• Velká patrová farní budova je z roku 1725, na chodbě portréty farářů od roku 1683.
• Na čtvercovém náměstí, které je památkovou zónou, je několik pozdně barokních domů, dva roubené s charakteristickými lomenicemi a mariánský sloup z roku 1748.
• Radnice má cenný archiv s nejstarší městskou pečetí z roku 1358.
• Žulová socha Nejsvětější Trojice za hřbitovem, lidová práce z roku 1836.
• Dub v Jablonném, památný strom (50° 1′ 53″ s. š., 16° 36′ 8″ v. d.)