Brtnice

Město Brtnice (v roce 2000 povýšení na město, 2300 obyvatel, 543 m) leží v údolí říčky Brtnice, na komunikaci Jihlava – Třebíč. Název města je odvozen od míst, kde stávaly včelíny = brtě. Až do třicetileté války byla Brtnice jedním z nejbohatších městeček na Jihlavsku, kvetoucím obchodem a řemesly.

V písemných pramenech je Brtnice poprvé zmiňována v roce 1234, kdy král Václav I. daroval trhovou obec Brtnici cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova. O šest let později ji však výměnou získal zpět. Od roku 1410 se Brtnice stává majetkem významného rodu pánů Brtnických z Valdštejna. Pod jejich zlatomodrým znakem se lvy městečko vzkvétalo plná dvě století. Nad městečkem byl vybudován mohutný opevněný hrad, který při pozdějších přestavbách zcela zanikl.

Poprvé byl hrad přestavěn ve druhé polovině 16. století zásluhou Hynka Brtnického z Valdštejna, který byl hejtmanem moravského markrabství. Autorem přestavby byl italský architekt Baltazar Maggi de Ronio. Tehdy byly zámku vtisknuty přibližně dnešní rysy. Kolem roku 1588 vyrostl v sousedství zámeckého areálu kostel

sv. Matouše.

Po roce 1623 byla česká šlechta vystřídána italským rodem z Collalto et San Salvatore, který držel brtnické panství až do roku 1945. Také noví majitelé se starali o architektonické povznesení svého sídla. Přestavbou byl pověřen významný architekt Giovanni Batista Pieroni, který mj. jako poradce Albrechta z Valdštejna vedl stavbu jeho paláce v Praze. Pieroni přetvořil interiér kostela a vybudoval přilehlý klášter. Ve čtyřicátých letech, za hraběte Claudia probíhají stavební úpravy i na zámku.

Z collaltovského období pochází atmosféra městečka, které si dodnes zachovalo původní rozložení. Kolem náměstí se dochovala řada renesančních a barokních domů, na nichž lze vysledovat vývoj stavitelství a jeho zdobných prvků o počátku 17. století až do nástupu empíru. Nejvýraznější průčelí má radnice, postavená koncem 16. století.

Stále známější je jako místo, kde stojí rodný dům světově proslulého architekta Josefa Hoffmanna (1870 - 1956).
Brtnice s místními částmi má 3722 obyvatel.

Pěkné výhledy na město a lesnatou krajinu poskytují kopce Strážka, Malín a Brtnický vrch.

• Josef Hoffmann (1870 Brtnice – 1956 Vídeň) byl secesní architekt a designér nábytku, látek a ozdobných předmětů, který působil ve Vídni.
• David Lipart (?–1720) – působil v Brtnici počátkem 18. století. Je autorem soch na mostě v Legionářské ulici (1715–1718), autorství soch na mostě na náměstí není doložené, ale je velmi pravděpodobné. Ve farním kostele nalezneme jeho sousoší Pieta (1718) a sochu Anděla Strážce (1715). Mimo Brtnici je jeho nejznámější práce na Mariánském sloupu v Telči (1716–1720).[70]
• Silvestr Weltz (1709–1774), kapelník a hudební skladatel
• Matěj Procházka (4. 2. 1811 – 26. 11. 1889) – vystudoval v Brně teologii a filozofii, učil na německém gymnáziu v Brně náboženství a češtinu. Pracoval také jako básník, překladatel a autor učebnic, byl spoluzakladatelem nakladatelství Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.[71]
• Alois Josef Pátek (1850–1927) – působil v Brtnici jako učitel mezi roky 1880–1898. Roku 1887 napsal monografii „Brtnice Trhová a zboží brtnické“, první topografický popis Brtnice a brtnického panství a jeho dějiny. Založil ochotnický spolek, dvakrát stál v čele školy, v roce 1984 byl zvolen do obecního zastupitelstva. Pro vlastenecké smýšlení byl přeložen do Luk nad Jihlavou.[71]
• Alois Karel Hoffmann (8. 11. 1886 – 22. 1. 1935) – bratranec architekta Josefa Hoffmana. Působil v obecní samosprávě a místních spolcích, roku 1925 založil tradici historického „morového“ průvodu jako vzpomínku na morovou epidemii z roku 1715. V roce 1926 začal vydávat časopis Brtnický kraj, knihu „Městys Brtnice na Moravě“ vydal roku 1925.[71]
• Alois Toufar (28. 4. 1919 – 17. 11. 1978) – od roku 1945 působil v Brtnici jako učitel. Založil výtvarný kroužek „Brtnické děti“, který dosáhl mnoha úspěchu doma i v zahraničí. Později působil jako pedagog v Jihlavě, Třebíči a Boskovicích.[71]
• Gustav Haloun (1898 Brtnice – 1951 Cambridge) – sinolog, profesor na UK v Praze a v Cambridge.

• Brtnický zámek je dominantní stavbou města. Původně gotický hrad založili Valdštejnové kolem roku 1430 místo zbořeného a nefunkčního Rokštejna. Svou současnou podobu se třemi nádvořími dostal v období renesance. Po Bílé hoře se stal majetkem italského rodu Collaltů, kteří pokračovali v jeho úpravách. 3. dubna 1958 byl prohlášen kulturní památkou,[67] ale již v té době nebyl využíván a chátral. Tato situace i kvůli nevyjasněným majetkovým vztahům pokračovala po roce 1989 a zámek je v současnosti v havarijním stavu.
• Rodný dům Josefa Hoffmanna
• Rodný dům Josefa Hoffmanna z čelního pohledu – dům, ve kterém se v roce 1870 narodil architekt Josef Hoffmann. Stavba nejspíš vznikla spojením dvou menších domů. Pozdně gotické jádro je patrné dodnes, po požáru v roce 1760 byly oba domy sjednoceny barokní přestavbou. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2003 a v domě bylo zřízeno Muzeum Josefa Hoffmanna: podle dobových fotografií byla v přízemí zařízena architektova pracovna. Rekonstruována byla také stodola v zadní části komplexu, ve které se konají kulturní akce a výstavy. Knihovna původně sídlící v prvním patře byla přesunuta do nové části domu.
• Kaple Panny Marie Pomocné (Pasovské) byla postavena na kopci proti zámku v letech 1672–1673 hrabětem Antonínem Františkem z Collalta jako poděkování za uzdravení. Původně byla obklopena čtvercem ohradních zdí se čtyřmi kapličkami v rozích. Kaple byla zrušena roku 1784 a dnes slouží jako byt. Na přelomu 18. a 19. století byla zbourána zeď i všechny kapličky a podél kaple vznikly dva dlouhé domy, které sloužily jako špitály.
• Radnice na horní části náměstí Svobody byla zbudována v roce 1580. Původně renesanční stavba měla vysoký atikový štít a věž. Ta byla po požáru v roce 1760 zrušena a do dnešní doby z ní zbyla věžice se zvonkem. Při poslední rekonstrukci z let 2003–2005 byly opraveny krovy, střešní krytina byla nahrazena šindelem a byl obnoven původní vstup z mázhauzu do prvního patra. Uvnitř se v přízemí vlevo nachází zrekonstruovaná restaurace, vzadu dvorní trakt a vpravo administrativní prostory města.
• Bývalý paulánský klášter založil Rombaldo Collalto během Třicetileté války v roce 1626. Stavba samotná začala až za jeho syna Claudia v roce 1639 dole ve městě, avšak pro špatné základy se stavba začal hroutit, a proto byla přenesena nahoru k zámeckému kostelu. Po zrušení v roce 1784 sloužil různým účelům, jeden čas zde byla i bavlnářská manufaktura, od rekonstrukce v roce 2002 se v něm nachází byty.
• Kostel svatého Jakuba Většího stojí na místě bývalého gotického kostela zbořeného po požáru. Ten současný byl postaven v letech 1727–1747 a byl téměř zničen při dalším požáru v roce 1760, jeho obnova se pak protáhla až do roku 1784. Jde o jednolodní stavbu s věží a barokní výzdobou, barevné vitráže v oknech pochází z roku 1894. Nejcennější předměty, křtitelnice, ciborium a věčné světlo pochází ještě od Hynka Brtnického a jeho manželky, tedy přibližně z konce 16. století.
• Kostel svatého Jakuba Většího z předního pohledu
• Zámecký kostel svatého Bartoloměje stavěli Valdštejni na konci 16. století jako evangelickou modlitebnu zasvěcenou svatému Matoušovi. Původní goticko-renesanční podobu kostela se rozhodl změnit Rombald Collalto, nakonec byla jednolodní stavba doplněna dvěma bočními kaplemi do podoby řeckého kříže. Po smrti Rombalda se kontroly prací ujala jeho manželka Banka Polyxena a po dokončení v roce 1641 ji zasvětila Nanebevzetí Panny Marie.
• Hřbitov – horní a dolní
• Starý a nový židovský hřbitov
• Výklenková kaplička svatého Františka Serafinského u rybníka
• Boží muka, na cestě směr Panská Lhota
• Boží muka, cestou směrem na Stonařov
• Barokní sloupy s postavami světců (socha svatého Antonína u cesty do Stonařova; socha svatého Leopolda za městem; socha svatého Rocha; socha sv. Josefa; socha sv. Tomáše Aquinského; socha Madony)
• Židovský most pod zámkem na Legionářské ulici z počátku 18. století.
• Židovský most v ulici Legionářská (dříve Židovská) směrem na Jihlavu.
• Autorem soch je David Lipart.
• Barokní most z počátku 18. století naproti radnici
• Renesanční cihlový most ze 16. století u zámku
• Fara
• Dům Valdštejnů
• Památník obětem První světové války
• Hrad Rokštejn (cca 7,5 km od Brtnice) – poprvé je připomínán v roce 1289. Na pravém břehu řeky Brtnice stával tzv. dvojhrad a mohutná hranolová věž. Prošel několika rekonstrukcemi, poslední okolo roku 1400, ale během husitských válek byl pobořen a ponechán svému osudu.