Sázava leží ve Středočeském kraji na stejnojmenné řece ve výšce cca 300 m n. m., 40 km jihovýchodně od Prahy a 9,5 km severně od dálnice D 1 Praha - Brno (Exit 34). 1. listopadu 1997 získala Sázava statut města. Součástí Sázavy jsou městské části a osady Bělokozly, Černé Budy, Čeřenice, Dojetřice a Sázava. Správní obvod obce s pověřeným Městským úřadem Sázava je vymezen územím obcí Chocerady, Choratice, Ostředek, Sázava, Vodslivy a Xaverov.
Kdysi trhové městečko Sázava patřící ke zboží kláštera sv. Prokopa je sice poprvé zmiňováno k roku 1405, kdy se volby opata kláštera účastnil i farář od sv. Martina, ale je nepochybně mnohem starší. Původně jednolodní gotický kostel zasvěcený sv. Martinu leží na levém břehu Sázavy na ostrožně nad Dojetřickým potokem. Kostel byl asi v polovině 18. století barokně přestavěn a jeho orientace byla změněna. Po požáru městečka v roce 1848 byl opraven a v 80. letech 20. století odsvěcen a přebudován na koncertní a výstavní síň. Na místě zrušeného hřbitova se zachovaly zbytky barokní šestiboké kostnice a u jižní kamenné hradby hrobka rodiny malíře Soběslava Hyppolita Pinkase s náhrobní deskou od sochaře Bohumila Kafky. Vchod do areálu hřbitova tvoří pozdně gotický portál z červeného pískovce. Vpravo od portálu město vybudovalo zázemí ke kulturní síni, které je zároveň i sídlo ekumenické Nadace Světový étos – centrum Prokopios, která zde již od 1990 pořádá pravidelně Letní filozofické školy. Vlevo od portálu stojí nově zrestaurovaný kamenný kříž z roku 1860. Vpravo na budově dnešního dětského domova je umístěna pamětní deska generála Jaroslava Vedrala Sázavského, který padl 6. 10. 1944 na Dukle jako velitel 1. brigády čs. Armádního sboru v SSSR. V prostoru mezi Benešovskou ulicí a Prokopovým nábřežím je parčík s pomníkem obětem 1. i 2. světové války. U zdi areálu hotelu stojí výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého. Vlastní městečko se rozkládalo podél jižní cesty od prastarého brodu. Jeho stavební rozvoj je spojen až se začátkem 20. století a s příchodem železnice, kdy na levém břehu řeky na Oldřichově nábřeží vystavěli své domy v duchu lázeňských aglomerací bohatí letní návštěvníci. Naproti mostu na levém břehu řeky vybudovala Církev československá husitská v letech 1939 – 41 funkcionalisticko – konstruktivistický Sbor opata Prokopa, který se stal další dominantou města. Těžiště nové poválečné výstavby se však přeneslo do blízkosti sklárny, kde v průběhu posledních padesáti let vzniklo centrum současného města s adekvátní občanskou vybaveností. V roce 1999 bylo uprostřed panelového sídliště u kulturního domu z 50. let minulého století vytvořeno náměstí Voskovce a Wericha s fontánou se sym-bolikou románské tetrakonchy z dílny architektů Zdeňka Žilky a Františka Pospíšila a s pamětní deskou Voskovce a Wericha od akademického sochaře Laca Sorokáče. Severně od náměstí v ohybu řeky pod klášterem vzniká krajinářský park Havránka s několika vodními plochami, který je součástí biokoridoru procházejícího podél řeky celým městem. Za sklárnami Na Křemelce vzniká moderní čtvrť rodinných domů. V ulici Ivana Javora je rodinná vila č. 177 ve stylu avantgardní architektonické školy bauhaus od architekta K. Stráníka, která je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Moderní část obce s Černými Budami spojila nová lávka pro pěší provoz. Na pravém břehu za ní, přímo ve středu města, návštěvníky překvapí velká zatravněná, nezastavěná plocha, která je výhledově předurčena k vybudování nového centra města. V současnosti však v její severní části chátrají budovy klášterního pivovaru, mlýna a hospodářského dvora, které představují cenný architektonický krajiný prvek ve vztahu ke klášteru a které jsou od roku 1976 v jeho památkovém ochranném pásmu. V pravostranné části města se rozvinula především výstavba rodinných domů a postupně se zde buduje průmyslová zóna. Od roku 1997 je Sázava městem. V témže roce byl vytvořen i její oficiální městský znak.
Historie Sázavy nezačíná až ve středověku, jak se ještě nedávno soudilo podle legend, ve kterých měl poustevník Prokop přijít do pusté krajiny. Archeologické nálezy bezpečně prokazují počátky lidské přítomnosti na území dnešního města již v období zemědělského pravěku.
Na Bílém kameni u Sázavy těžili neolitičtí lidé již před šesti tisíci lety kamennými nástroji krystalický vápenec. Je to jeden z nejstarších evropských příkladů pravěké těžby a zároveň i doklad obchodní činnosti, protože sázavské kamenné náramky a korálky se našly až 400 km odtud a byly zřejmě směňovány za sůl. Ve 30. letech 20. století byly výzkumem Dr. Žebery na Bílém kameni zjištěny desítky pravěkých lomových jam a tisíce kamenných nástrojů. Teprve nedávno se v Sázavě na levobřežní říční terase proti mostu nalezly zlomky keramické nádoby, která by mohla pocházet z mladšího neolitu a může prozrazovat polohu osady pravěkých těžařů. Právě do těchto míst, příhodných pro brod, se stáčí jedna z větví legendární Čertovy brázdy, o níž se soudí, že byla pravěkou a raně středověkou obchodní stezkou, která z Polabí postupovala přes Sázavu proti toku Blanice do jižních Čech a odtud k Dunaji. Čertova brázda, narozdíl od jiných pozdějších tzv. zemských stezek sbíhajících se hvězdicovitě ku Praze, centrální pražskou oblast míjí, a i proto ji lze klást spolehlivě do doby, kdy Praha neměla ještě výhradní mocenské a ekonomické postavení. Z pozdní doby kamenné – eneolitu – byly v blízkosti této dopravní tepny nedávno rozpoznány na skalách nad pravým břehem řeky západně od města tři opevněné polohy – výšinná sídliště řivnáčské kultury (začátek 3. tisíciletí př. Kr.). Z období germánského osídlení naší země v mladší době římské se nalezlo několik žárových hrobů v údolní poloze na nejnižší levobřežní terase řeky Na Křemelce.
V raném středověku vzniklo na vysoké ostrožně mezi řekou a Dojetřickým potokem v poloze Na Šancích nebo Na Dojetřicku rozsáhlé hradiště. Nejstarší ojedinělý nález odtud pochází již ze starší doby hradištní, ale keramické zlomky zařazují osídlení opevněného místa především do 8. až 9. stol. Někdejší hradby prozrazují dnes mohutné valy, příkopy i zbytky přístupových cest. Na druhé straně řeky Sázavy, nad Čertovou brázdou směrem k osadě Mělníku se nachází mohylové pohřebiště datované přibližně do stejné doby, do 2. poloviny 9. století.
- Sázavský klášter: Před založením kláštera zde byla poustevna svatého Prokopa. Klášter založen roku 1032 knížetem Oldřichem. (Podle jiných pramenů byl klášter založen již roku 1009 svatým Prokopem). Byl to v pořadí čtvrtý klášter v Čechách. Klášter rozvíjel slovanskou liturgii, ale v době husitských válek byla jeho činnost výrazně omezena a zastavena též stavba hlavní lodě gotické katedrály. V 18. století došlo ke zrušení kláštera a přestavbě na zámek. Klášter benediktinů, nyní basiliánů u kostela sv. Prokopa udržoval staroslověnskou liturgii. Basiliáni přišli roku 2000 a již po roce měl konvent jedenáct noviců.
- kostel sv. Kříže – v areálu sázavského kláštera se nacházejí též zbytky románského kostela sv. Kříže z 11. století
- kostel sv. Martina
- kostel sv. Prokopa – v současnosti využíván k bohoslužebným účelům Církví československou husitskou
- mlýn – v roce 2006 v rekonstrukci
