Nepomuk - ( okres Plzeň-jih)

Počátky historie města jsou spojeny se založením nedalekého cisterciáckého kláštera roku 1144. Tehdy zde byly dvě osady – Přesanice a Pomuk, které byly spojeny roku 1384. Od té doby se začal oficiálně používat název Nepomuk. Ve 13. a 14. století se zde dolovalo zlato a stříbro. Doly byly velmi výnosné a osada oplývala bohatstvím. Usazovalo se zde mnoho řemeslníků i zemědělců a obec se stávala přirozeným střediskem, kde byly zakládány různé živnosti a kde se rozvíjel obchod. Již roku 1254 je Nepomuk jmenován trhovou vsí.

Od roku 1250 v Nepomuku sídlil soud. Hrdelní právo mu bylo uděleno tehdejším panovníkem Přemyslem Otakarem I. Souzeni zde byli zločinci dopadení v celém obvodu nepomuckého opatství.

Roku 1413 povýšil král Václav IV. Nepomuk na město, které bylo v té době správním a hospodářským centrem klášterního panství, jemuž patřila ještě dvě města, Blovice a Plánice, a dalších asi sto vesnic. V roce 1420 však husité klášter vypálili a majetek přešel do rukou Švamberků, kteří mezi klášterem a Nepomukem založili na kopci Zelená hora hrad, přestavěný v 17. století Václavem ze Šternberka na zámek.

V roce 1465 získal Nepomuk právo čtyřdenního výročního trhu, druhý jarmark byl udělen roku 1512. Díky vrchnosti, která vždy ovlivňovala osudy města, získal Nepomuk řadu cenných privilegií, jako například výroční trhy a právo vaření piva. Stejně tak musel Nepomuk čelit i nepříjemným událostem, které zapříčinily úpadek města. Kromě četných válečných útrap byl kraj v minulých dobách sužován nedostatkem potravy vlivem nepříznivých přírodních podmínek. Nejvíce se však na tváři města podepsaly četné požáry v průběhu 16. – 19. století, které zničily množství historicky cenných domů.

V roce 1961 byl Nepomuk sloučen s obcí Dvorec, kterou původně tvořily samostatné vsi Dvorec a Železná Huť, kde se dochovaly původní dělnické domky. Dnes tudy prochází důležitá železniční trať Plzeň - České Budějovice.

V 80. letech 20. století byla necitlivě narušena jihozápadní část náměstí a na místě povodních historických budov vyrostlo nákupní středisko. V 90. letech se ve výstavbě uplatňují již prvky moderní architektury, z nichž nejzajímavěji působí budova základní školy otevřené v roce 1994.

Ale vraťme se znovu do minulosti. Nepomucká historie v sobě nese i jména významných osobností, které se zde narodily nebo zde nějaký čas působily. Nejslavnějším rodákem, který proslavil Nepomuk až za hranicemi naší země, je sv. Jan Nepomucký. Narodil se kolem roku 1340 v rodině místního rychtáře Welflína. Na  místě jeho rodného domku dnes stojí barokní chrám sv. Jana z 1. pol. 18. století, postavený podle plánů slavného stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Pro svou mučednickou smrt se stal patronem české země, vod a mostů. Dalším významným nepomuckým rodákem je akademický malíř Augustin Němejc (1861–1938), autor opony v divadle J. K. Tyla v Plzni. Byl jedním z protagonistů sociálně-kritické malby ve vývoji českého novodobého umění a většina jeho prací je situována do  společenského nebo pracovního prostředí města a venkova. Na  řadě obrazů zachytil i svůj rodný kraj. Expozice umělcových obrazů je umístěna v jeho rodném domě s novou pamětní deskou, která byla spolu s bustou slavnostně odhalena v den 150. výročí Němejcova narození. Autorem pamětní desky je  klatovský sochař Václav Fiala, bronzovou bustu vytvořil sochař Václav Česák.

Připomeňme si ještě jméno slavného hudebního skladatele Jana Jakuba Ryby, autora známé české mše vánoční „Hej mistře“. Jeho otec působil v Nepomuku jako učitel, a tak zde J. J. Ryba strávil část svého dětství. Dále zde působili také profesor Josef Ondřej Liboslav Rettig, první rektor piaristické koleje v Nepomuku, regionální malíř Viktor Pešek a spisovatel Alexandr Berndorf, kterému vděčí město za zachování své historie.

• Jan Nepomucký

Kostel sv. Jakuba na Přesanickém náměstí je nejstarší kamenná stavba v okolí. Byl postaven ve 12. století, do gotického stylu byl přestavěn v letech 1290 – 1295. Stával ve středu bývalých Přesanic na vyvýšeném místě. Fungoval i jako pevnost. Za jeho důkladným opevněním nacházeli přesaničtí útulek v dobách zlých. Stavba měla tehdy význam nejen náboženský. Páni ze Šternberka založili pod kryptou rodinnou hrobku. V presbytáři se zachoval mohutný pomník z červeného mramoru. Rozměry chrámové síně jsou 18 na 16,33 m a síň je rozdělena na tři lodě. Zchátralá zvonice nad sakristií byla kolem roku 1780 snesena a nahrazena dnešní barokní věží, nezvykle postavenou před presbytář.

Vedle kostela sv. Jakuba stojí arciděkanství. Původně to byla dřevěná stavba. Základní kámen byl položen 21. června 1678. Při požáru v r. 1746 stavba lehla popelem.Téhož roku do Nepomuku přijel K. I. Dienzenhofer, který nakreslil plány nového děkanství. A již 6. července 1748 se děkan stěhoval do nové budovy. V letech 1939–45 byla budova přestavěna do dnešní podoby. Na pravém nároží prvního patra ukazují čas sluneční hodiny. Další budovou na Přesanickém náměstí je dům „U české lípy“. Je to nejstarší nepomucké obytné stavení, jeden z nejcennějších stavebních objektů města. Vznikl někdy v letech 1360–70 a stal se nejdůležitějším domem Přesanic. Byl správním střediskem obce, býval rychtou i soudem. Pravděpodobně v něm bydlel nějaký přesanický velmož a snad i obecní úředníci. Ještě v 60. letech 19. století býval v domě radniční šenk a hostinec. Dnešní vzhled domu je z pozdější doby.
     
Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází na místě, kde kdysi stál rodný domek světce Jana Nepomuckého. Pak zde stál dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1643 – 1660. Po Janově kanonizaci v r. 1729 se začalo uvažovat o rozšíření kostela. V roce 1734 byl kostelík zbourán. 7. října v tom samém roce byl položen základní kámen budovy nové. V roce 1736 byl nový chrám podle plánů slavného stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera postaven. Chrám byl za velké slávy vysvěcen. Jeho patronem se stal sv. Jan Nepomucký. Největší chrámovou prostorou je loď, mající podobu čtvercové síně, po jejíž stranách jsou kaple. Na jižní straně přechází hlavní chrámová síň v menší loď. Po jejích bočních stranách jsou dva menší oltáře, které pocházejí z 18. a 19. století. Strop síně je klenutý stlačenou kopulí. Na kůru nad hlavním vchodem jsou umístěny varhany. V r. 1912 je kostelu věnoval děkan Matěj Veselý. Na severní straně přechází hlavní loď v obdélníkový presbytář se závěrem. V presbytáři je hlavní oltář se sochou z r. 1848. Socha představuje světce prostovlasého s pěti hvězdami nad hlavou.
    
Dominantou náměstí je budova staré školy. Stavět se začala jako piaristická kolej s latinskými školami v r. 1862, dokončena byla v roce 1865. Prvním rektorem byl Josef Ondřej Liboslav Rettig.3. října 1867 byla zahájena činnost školy bohoslužbami. Součástí školy se stala kaple. Biskup Jan Valerián Jirsík ji 21. června 1868 vysvětil. Boční křídlo budovy sloužilo jako radnice, soud a v přízemí byla šatlava. Po přestěhování radnice v roce 1911 byly prostory využívány dále jako škola. V roce 1995 se děti přestěhovaly do nové školy a od roku 1996 je v budově Městské muzeum a galerie.
     
Za budovou školy stojí rodný dům nepomuckého rodáka, akademického malíře Augustina Němejce. Ten se zde narodil v roce 1861. Po absolvování studia malířství na akademii v Mnichově působil v Plzni, kde mimo jiné namaloval i oponu divadla J. K. Tyla. Zajímavý je dům čp. 63, zvaný Janotovský. K domu patřilo celovárečné právo. Majitelem byl podhůřský velkostatkář Josef Smrčka. V r. 1911 město budovu koupilo, provedlo opravy a zřídilo v něm radnici. Při přestavbě domu byl udělán balkón a průčelí ozdobeno reliéfy. Nad radnicí stojí dům čp. 64. Od roku 1883 zde byl Dannerův pivovar. Dannerové měli v domě c.k. poštu s telegrafním a telefonním úřadem. Býval tu též hostinec „Na poště“.
     
Další ze zajímavých staveb stojících na náměstí je „Panský dům“, zmíněn už r. 1399. V 19. st. to byl největší nepomucký zájezdní hostinec s tanečním parketem a se zahradou. Byla tu pořádána divadelní představení a taneční zábavy. V horní části náměstí se nachází bývalá lékárna „U černého orla“. Už v 16. století zde stávalo stavení patřící rodu Šternberků a snad v něm byl i šenk. V r. 1883 koupil dům lékárník Karel B. Berndorf a zřídil v něm lékárnu. Je to rodný dům spisovatele Alexandra Berndorfa. Na konci Zelehohorské ulice stojí mohutná budova, stará zelenohorská pošta. Původně to býval „svobodný dům Táborských vladyků z Hirschenfeldu“. Stavba byla započata roku 1746 dle plánů K. I. Dienzenhofera. Budova sloužila potřebám pošty a patřily k ní tedy rozlehlé stáje a hospodářské objekty. Budovu navštívili také vzácní hosté: r. 1744 manžel Marie Terezie – Karel Lotrinský a několikrát zde také přespal v letech 1768 – 1833 císař František I.
  
Budova sokolovny pochází z r. 1926. Plány k budově nakreslil plzeňský architekt Mašek. Nová budova se stala chloubou nejen Sokola, ale i celého města. Byla v ní nejen tělocvična, ale i rozměrný sál, ve kterém se pořádaly plesy, koncerty, schůze, přednášky, hráli ochotníci, promítán byl biograf. V roce 1927 byla sokolovna při příležitosti župního sletu a sjezdu rodáků otevřena pro veřejnost. Dnes je v sokolovně restaurace a kulturní sál. Pozornost si zaslouží i hostinec Vyskočilka, i když už nepatří do katastru nepomuckého, ale Klášterského. Krčma pod Zelenou Horou existovala už za rodu Šternberků, tj. ve 2. pol. 16. st. U hospody stávala kovárna. Obojí připadlo do dědičného vlastnictví kováři Václavu Popovi. Asi před 250 lety získal hospodu František Knára a Knárům patří dosud.