Toužim
Sídliště, 364 01, Toužim
Telefon:
+420 354 224 500
E-mail:
touzim@touzim.cz
Web:
http://www.touzim.cz
K občanské vybavenosti města Toužim v oblasti školství patří základní škola, základní škola praktická, mateřská škola, základní umělecká škola a střední odborné učiliště s domovem mládeže. V oblasti kultury patří k občanské vybavenosti sokolovna a prostory informačního centra. Společenské vyžití umožňují vinárny a restaurace. K dispozici jsou občanům též různé sportovní areály (fotbalové hřiště, lehkoatletická dráha, tenisové kurty, sportovní hala, tělocvična), pro děti byla vybudována dětská hřiště. Oblast zdravotnictví pokrývají praktičtí i odborní lékaři, pracovníci rehabilitačních zařízení, lékárny. Základní potřeby občanů v oblasti zásobováni zajišťují obchody a prodejny potravin, oděvů, průmyslového zboží, apod. Ve městě jsou banky, pošta, pobočky pojišťoven. Dále několik provozoven se zaměřením na kosmetické služby, prodejny potřeb pro chovatele a zahrádkáře, květinářství, zlatnictví.
Na okraji světoznámého lázeňského trojúhelníku, na trase mezi lázeňským městem Karlovými Vary a neméně známým střediskem piva městem Plzní, leží mikroregion Toužimska.
Jeho území vymezuje mělké údolí horního toku říčky Střely, která zde pramení a protéká mírně zvlněnou náhorní planinou, které vévodí rozložitý 824 m vysoký Třebouňský vrch. Celá oblast Toužimska je z hlediska horopisného vymezena především Tepelskou vrchovinou, kterou ze západu uzavírá pohoří Slavkovský les, z jihu Bezdružická a Manětínská vrchovina a z východu Rakovnická pahorkatina. Na severu se tyčí Doupovské hory, pozůstatek mohutného stratovulkánu, dnes známé spíše jako vojenské cvičiště.
Území lze charakterizovat jako kulturní venkovskou krajinu s řadou přírodních i kulturně historických zajímavostí. Dějiny tohoto mikroregionu nejsou sice dlouhé (sahají do 12. století, kdy se zde trvale usazují první čeští kolonisté), ale jsou zajímavé.
Střediskem mikroregionu je dnešní malé historické město Toužim, založené v roce 1469 u hradu, původně velmožského dvorce, později klášterního proboštství. Historické jádro, které tvoří středověké opevněné město s areálem hradu a zámku, má statut památkové zóny.
Někdejšími středověkými městy byla Útvina a Krásné Údolí; zdejší vesnice jsou většinou rovněž středověkého založení a dochovaly se v nich zajímavé památky lidové architektury. Dvě z nich, Kosmová a Kojšovice, mají statut památkové zóny; v Komárově byly nedávno objeveny zbytky unikátní nejstarší lidové architektury v České republice - bývalá rychta s krčmou z roku 1484.
Příjemná, mírně zvlněná krajina je ideálním místem pro cykloturistiku, v zimě pak pro běžky. Volná příroda láká k pěší turistice i k jízdě na koni. Přestože se jedná o kulturní krajinu, lze i zde nalézt řadu krásných a romantických přírodních zákoutí. Rozsáhlé lesy lákají k procházkám, sběru hub a lesních plodů, lze si užít i lovu. Potoky a zejména četné rybníky lákají k přírodnímu koupání a k rekreačnímu rybolovu. K dispozici je sportovní areál v Toužimi, své služby nabízí také sportovní letiště v Přílezích.
Toužimsko lze doporučit jak k návštěvě a poznání, tak i jako místo, z něhož lze podnikat objevné cesty do sousedních turisticky velmi zajímavých mikroregionů, např. Žluticka, Manětínska, Úterska, Tepelska, Bečovska či Bochovska, kam míří regionální cyklotrasy.
Místo bylo osídleno pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století, při kolonizaci horního povodí Střely. První písemná zmínka je z roku 1354, kdy je zde připomínáno proboštství s kostelem (sv. Jana Křtitele) v majetku milevských premonstrátů. Tomu pravděpodobně předcházel kolonizační dvorec šlechtice Jiřího z Milevska, který zřejmě daroval nebo odkázal jím založenému klášteru v Milevsku. Toužim byla od počátku až do konce feudalismu správním centrem toužimského panství. Opevněného proboštství se za husitských válek zmocnili (kolem 1429) a pak i zástavně drželi (1437 - 1488) kališničtí rytíři z Vřesovic, ti proboštství přeměnili na gotický hrad. U hradu byla v roce 1469 útvinskými měšťany založena osada a na ní privilegiem panovníka 8. července 1469 přenesena městská práva tehdy zaniklé Útviny. Nové město získalo i právo hradeb a bylo opevněno. Město získali do zástavy (1489) a posléze od milevského kláštera do dědičné držby (1538 - 1565) katoličtí páni z Plavna. Ti dali hrad přebudovat na renesanční zámek, Toužim stala jejich hlavní venkovskou rezidencí a centrem správy rozsáhlého majetku (1560 zahrnovalo 32 vsí, města Toužim a Krásné Údolí, a městečko Útvina). Také rozšířili městská práva, 1500 (nový znak a pečetění červeným voskem, vybírání cla a druhý výroční trh), 1536 (pivovárečný monopol), na rozvoj města, obchodu i řemesel, měl velký vliv také rozmach hornictví v Krušnohoří a ve Slavkovském lese.
Za Lobkoviců z Hasištějna (1565-1623) se rozvoj města utlumoval, panství s městem bylo Lobkovicům dočasně zkonfiskováno, v roce 1623 pak nuceně odprodáno katolickému císařskému vojevůdci, sasko-lauenburskému vévodovi Juliovi Jindřichovi. Ten městu sice odpíral některá práva, ale ochránil jej před drancováním za třicetileté války. Vévodský dvůr podnítil rozvoj umění a uměleckých řemesel. Po přenesení rezidence a vrchnostenské správy do Ostrova začal úpadek města, oživení za vlády markrabat bádenských (1689 - 1789). Dále bylo panství s městem v držení panovníka, v roce 1837 jej vydražili vévodové Beaufort-Spontini. Po skončení feudalismu se město nestalo sídlem státních orgánů.
Obyvatelé města se živili řemesly a obchodem, většina z nich však současně provozovala i zemědělství (za městem stávaly "Stodoly" - celá čtvrť stodol). Obchodovalo se na tržišti - náměstí, při týdenním (ve čtvrtek)a výročních trzích Řemeslnické cechy v Toužimi: cech sladovníků (1485), spojený cech kovářů, kolářů a bednářů (1563), obuvníků (1629), krejčích (1638), hrnčířů (1654), zedníků (1655), řezníků (1655), tkalců (1670), soukeníků (1687), kovářů a kolářů (po r. 1690), truhlářů, zámečníků a pekařů.
V 19. století se rozvinulo obuvnictví, na které navázaly dvě malé obuvnické továrny. Železnice vybudovaná v roce 1898 podpořila další rozvoj menšího průmyslu (parní pivovar, pila, mlýn, kamenolom).
Po roce 1945 došlo, podobně jako jinde v českém pohraničí, k výměně německého obyvatelstva. V roce 1949-1960 byla Toužim sídlem okresu (nejmenší okresní město v Československu). To přispělo k rozvoji města a jeho růstu, vybudovány nové průmyslové podniky (STS, OZAP, Triola), rozšířena pila. Toužim se stala sídlem spotřebního družstva JEDNOTA s velkoskladem. Zemědělskou velkovýrobu rozvíjel místní státní statek. Pro zaměstnance nových podniků bylo severně od historického jádra vybudováno panelové sídliště s občanskou vybaveností.
- Franz Albrecht
- (*25.3.1882 v Toužimi, +11.4.1957 v Bayreuthu) Gymnasiální profesor a badatel zabývající se dějinami Toužimska a Karlovarska.
- Albert Bauml
- (*5.6.1855 v Toužimi, +9.3.1929 v Mnichově) Obnovitel známé Nymphen burgské manufakturní porcelánky v Mnichově.
- Václav Bittermann
- (*1748 v Toužimi, +22.8.1808 v Praze) Bankéř a varhanní a klavírní virtuóz.
- Gustav Doberauer
- (*29.12.1874 v Toužimi) Lékař a vysokoškolský učitel Karlovy univerzity v Praze.
- Karl Fuchs
- (*10.2.1900 v Toužimi, +29.4.1963 v Mnichově) Sochař a kameník, autor řady pomníků na Karlovarsku.
- Anton Luderer
- (*13.11.1895 v Toužimi, +5.7.1978 ve Vídni) Profesor hudby, flétnista Vídeňské filharmonie a Státní opery
- Johan Michael Ludwig Rohrer
- (*1683 v Tisové u Toužimi, +?) Dvorní stavitel markrabat Bádenských, autor řady barokních staveb v německém Rastattu.
- Josef AntonínSehling
- (*7.1.1710 v Toužimi, +19.9.1756 v Praze)
- Významný český barokní skladatel skládal především církevní hudbu, mše, oratoria, requiem, ale i opery). Johann
- Johann Zoph
- (*1740 v Toužimi, +26.5.1812 v Kadani) Baron, polní maršálek a generální inspektor infanterie c. k. armády účastník řady bitev a nositel řady vyznamenání.
- Areál zámku (Horní a Dolní zámek s pivovarem, hrázděný objekt hospodářského dvora, kočárovna, kaple sv. Kříže)- pozůstatek původně rozsáhlého komplexu tvořeného Horním a Dolním zámkem, hospodářským dvorem, pivovarem a parkem s letohrádkem. Horní zámek obsahuje zbytky proboštství a gotického hradu, rozšířené mohutným pozdně gotickým palácem, upravovaným v 16. až 18. století (nástěnné malby), do dnešní podoby degradoval na počátku 19. století. Dolní zámek vznikl renesanční přestavbou předhradí kolem roku 1544, do dnešní podoby upraven na konci 18. století, dochování dřevěné malované stropy z roku 1653. Severně zámku je barokní pivovar z poloviny 18. století, při něm renesanční kašna a barokní kaplička sv. Kříže. V Karlovarské ulici při zámku najdeme pozůstatky Dolní městské brány zbořené v roce 1848
- Areál farního kostela Narození Panny Marie- původně pozdně gotický jednolodní kostel z doby po roce 1488 s boční kaplí z roku 1699 byl v letech 1738-42 barokně přestavěn a rozšířen o patrovou sakristii s panskou oratoří stavitelem Johannem Schmiedem, v roce 1752 pak rozšířen o druhou boční kapli a v letech 1774-78 barokně upraven. Do dnešní podoby byl obnoven po požáru v roce 1872. V interiéru barokní nástěnné malby iluzivních oltářů J.J. Kramolína. V areálu kostela barokní kaple Olivetské hory a bývalé školy čp. 8
- fara čp. 64/65
- Bývalá městská radnice čp. 35 - historická radnice s městským znakem nad vchodem je stavba pozdně gotického založení, upravovaná v 16.-19. stol. po požárech, s unikátním zbytkem bednění klenby ve sklepě. V minulosti byl součástí radnice i sousední dům čp. 98 s klenutou síní.
- děkanství čp. 19 - barokní novostavba z let 1738-42
- Steinbachův dům čp. 51 - pozůstatek barokní rezidence sasko-lauenburského vrchnostenského úředníka Antonína Steinbacha se starším pozdně gotickým jádrem
- mariánský (morový) sloup a městská kašna na náměstí Jiřího z Poděbrad
- opevnění města
- kaple sv. Anny
- městský dům čp. 43 s renesančním portálem
- můstek pod zámkem
- gotické a renesanční podzemí jádra města
- měšťanské domy čp. 53, 56/57, 58, 98
- předměstský dům čp. 115
- skladiště čp. 328
- bývalá měšťanská škola čp. 330
