Konec hornictví
Poslední období značně změnilo život města a jeho obyvatel. Ukončení důlní činnosti začátkem 90. let minulého století znamenalo pro větší část z nich ztrátu původního zaměstnání a nutnost hledat jinou práci. Slávu dlouholetého období těžby černého uhlí připomínají dvě zbylé těžní věže – dolu Jindřich II, svého času nejhlubšího dolu na černé uhlí ve střední Evropě – 1550 m a dolu Simson – věž je dnes technickou historickou památkou. Ke zlepšení životního prostředí ve městě přispěla kromě ukončení těžby i plynofikace domů.
Koupaliště
Chloubou města se v roce 1998 stalo nové koupaliště, hojně využívané jak místními rekreanty, tak zájemci o koupání ze širokého okolí. Je situováno do krásného přírodního prostředí, má pět bazénů a tobogán. Součástí areálu jsou hřiště na volejbal a plážový nohejbal.
Kultura
Kulturně-společenské dění je zajišťováno městským kulturním centrem, ale i zájmovými skupinami místních nadšenců. Můžeme připomenout hudební kapely HoBBiT, Melody Music a dnes již historické Hejkaly a Rovery. V bývalém hornickém internátu funguje dnes moderně rekonstruovaný penzion Pamir.
Organizace a spolky
Více jak stoletou tradici má místní dobrovolný hasičský sbor, který pořádá během roku řadu akcí. Sportovce, zejména fotbalisty, soustřeďuje TJ Baník Zbýšov, dlouholetou tradici má i sportovní střelecký klub a oddíl kulturistiky.
První písemná zmínka
První písemná zmínka pochází z roku 1280, kdy tehdejší vlastník, zemský maršálek Bohuš z Drahotuš, věnoval osadu Zbýšov své dceři a oslavanskému klášteru, do kterého vstoupila. Lidské osídlení zdejšího prostoru je však mnohem staršího data. Archeologické nálezy svědčí o pobytu prapředků již v mladší době kamenné i v dobách pozdějších.
Název města
Bez zajímavosti jistě není, jak se vyvíjel název dnešního Zbýšova. V historických listinách můžeme číst jména Zbiscowiz, Sbiscowich, Zbejšov – posledně uvedené jméno platilo ještě na začátku 20. století. Zbýšov měl vrchnost i dějiny společné s oslavanským panstvím.
Hornictví
Po větší část své historie byl Zbýšov nepříliš velkou a významnou osadou. Ještě v roce 1790 je zde uváděno pouze 53 domů s 313 obyvateli. Historickým zlomem nejenom pro Zbýšov, ale i další obce zdejšího regionu, byl nález černého uhlí na konci 18. století a záhy započatá těžba. V roce 1820 byly položeny základy kamenouhelného těžířstva Lásky Boží. Obec se začala rychle rozrůstat – v roce 1890 tvoří Zbýšov již 128 domů a počet obyvatel vzrostl na 1624. V polovině 19. století se vlivem nastupující průmyslové revoluce mění od základu i charakter obce, která získává průmyslový ráz. Toto období je současně dobou horečnaté výstavby obce. Mimo jiné byl koncem století roku 1893 vystavěn nový kostel sv. Martina – dnešní kulturní památka obce, vybudována nová škola a zřízen poštovní úřad.
Po 1. světové válce
Průmyslový pokrok, projevující se ve všech oblastech života, nevynechal ani Zbýšov. Slibný rozvoj však přerušilo vypuknutí 1. světové války. Během 1. republiky dochází k další stavební činnosti. V tomto období 1924 byl postaven i hornický dům. Tehdy složil k zájmové činnosti dělnické mládeže a dodnes je místem konání kulturních a společenských akcí, dnes však již jako soukromé zařízení. V roce 1950 začala výstavba hornických bytů, později byla doplněna i družstevní výstavbou. Narůstající počet obyvatel v 60. a 70. letech si vynutil vybudování další základní školy, mateřské školy, nových prodejen, zdravotního střediska s lékárnou, sportovního stadionu, kina s moderním sálem a dalších zařízení. Na bývalém Sokolském hřišti je v zimním období provozováno přírodní kluziště. Od roku 1965 je Zbýšov městem.
- Josef Skutil, archeolog
- Kostel sv. Martina
- Těžní věž dolu Simson
- Těžní věž dolu Jindřich II
