Kamenice nad Lipou

Kamenice nad Lipou vznikla počátkem 13. století jako osada při hradu. Po obnovení hradeb r. 1702 se píše Hrazená a přídomek nad Lipou dostala podle lípy (vsazené v zámecké zahradě roku 1248). První písemné doklady o městě jsou z roku 1267. Město patřilo k hradu, mělo tedy charakter města poddanského. V průběhu věku hrad - posléze zámek mnohokrát změnil majitele. Prvními doloženými majiteli kamenického panství byli příslušníci rodu Benešovců, z nich vynikl Dobeš z Bechyně, věrný straník královny Elišky a rádce jejího syna krále Karla IV., připomínaný v letech 1312–1359, který postavil na kopci Bradle kapli sv. Máří Magdaleny a zřídil při ní poustevnu. V hrazeném městě se svým synem Jindřichem vystavěl špitál, kde se pečovalo o zchudlé občany. Poslední člen tohoto rodu, Zbyněk 1372-1389, byl synovcem jihočeského myslitele Tomáše ze Štítného, od něhož si v r. 1381 pronajal statek Štítné. Od r. 1397 působil na Kamenicku Jan Sezima z Ústí, který na přímluvu své manželky Anny z Mochova, ctitelky Kalicha, poskytl útulek na svém Kozím Hrádku Mistru Janu Husovi. Po skončení husitských válek zapsal král Zikmund kamenické panství Janu mladšímu z Ústí. Potom připadlo Jindřichovi ze Stráže. V obdbí vlády Jindřicha a jeho synů 1452-1476, nejvyššího hofmistra království Českého a Jana ze Šelmberka 1476-1497, nejvyššího kancléře Českého království, získali kameničtí občané řadu výsad a práv. Roku 1497 byla Kamenice prodána Leskovcům, kteří zde pobývali až do r. 1545. Po dědických sporech se pak stali pány města na 76 let Malovcové, za jejichž působení došlo k největší přestavbě hradu na zámek v letech 1580-1583. V období stavovského povstání, ukončeného bitvou na Bílé hoře, se díky sňatku s Annou Magalenou Malovcovou stal majitelem panství Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť, hejtman Bechyňského kraje, který se zúčastnil stavovského povstání proti Ferdinandovi II.. Jemu byl v roce 1622 veškerý majetek zabaven. Panství koupil v roce 1623 Jindřich Paradies z Escheide, původem Španěl. Sedmdesátiletá vláda Paradiesů byla vládou utlačovatelů, Kameničtí přišli téměř o všechny výsady a práva získaná od dřívějších majitelů a tím i o hlavní zdroje příjmů (např.vaření piva). Poslední z Paradiesů Martin de La Saga byl ze všech Paradiesů nejhorší. Tento poslední Paradies dosáhl dokonce vymazání těchto výsad ze zemských desek. Své spory s podannými vyřešil prodejem Kamenice Hartigům. Ale ani další majitelé nebyli o mnoho lepší. V r. 1695 se však Kamenickým ve sporu s Esaiášem z Hartigů dostalo odpuštění císařským patentem zvaným Pardon, kterým císař kamenickým odpouští a vrací jim práva. Roku 1740 se ujala panství hraběnka Marie Terezie z Golčů, rozená Hartigová. Ta nechala v r. 1758 malovat obraz pro hlavní oltář v kostele Všech Svatých. V r. 1759 se provedla větší oprava zámku na jeho jižní straně, byla zřízena kašna před pivovarem, na Melíšku postavena křížová cesta. Na náměstí postavena socha sv. Václava a to r. 1765. Po pánech Vratislavu z Mitrovic a Ubellim koupil zámek jeho správce Jan Nádherný, zakladatel železodílen-hamrů. Za něho byla stavěna nová radnice. V r. 1805 prodal Kamenici hraběti Františku Sickingenovi a ten ji po roce prodal Janu Rilkemu, který ji držel do roku 1811. V roce 1821 koupil panství hrabě Rey. Postavil novou školu a vysázel břízy podél silnice směrem k Bradlu. Posledními majiteli Kamenice od r. 1831-1945 byla rodina vídeňského bankéře Jindřicha Geymülla. Ten ji roku 1835 předal svému bratranci Jakubu Rudolfovi. Nová vrchnost dala přestavět zámek a o město se velmi dobře starala. V roce 1923 se ujal panství Richard Geymüller a spravoval ho až do roku 1945, kdy mu byl majetek vyvlastněn.
    V době feudalismu se v podhradí města rozvíjela řemesla. K nejstarším řemeslům patřilo ševcovství, soukenictví a punčochářství. V této době jádro obyvatelstva tvořili řemeslníci. V létech 1720-1736 se na vrchu Melíšku kopala stříbrná ruda a v době kamenických hamrů se u Vodné a Gabrielky těžila železná ruda. Vznikem železodílen dochází k rozvoji výrobních sil a značnému oživení kraje příchodem nových lidí. Souběžně se železářstvím bylo dalším znakem zprůmyslnění kraje sklářství. Již roku 1875 byla na místo hamrů ve Včelničce založena sklárna Antonínem Rücklem z Ostrova-Cyránova. V roce 1839 byla v jednom z křídel zámku zřízena dílna na kramplování vlny, kde bylo zaměstnáno 200-230 dělníků. Tato výroba však roku 1842 zanikla. Kamenicko bylo převážně zemědělské a mělo rozsáhlé lesy bohaté na dřevo. To se těžilo a zpracovávalo ve třech parních pilách, z nichž největší byly velkostatku. K velkostatku patřila také nejúrodnější pole a rybníky, mlýn, sodovkárna, pivovar a hostince. V této době byl na Kamenicku dostatek pracovních sil – deputátníků a námezdních.
     Roku 1906 byla dána do provozu úzkokolejná trať vedoucí z Obrataně přes Kamenici nad Lipou do Jindřichova Hradce, která měla zajistit rozvoj kraje a spojení města se světem. Stala se ale spíš technickou raritou, než tratí vyhovující potřebám dneška.
    V období mezi dvěma válkami se Kamenicko stalo středem pozornosti Národopisného hospodářského sboru jihočeského, který chtěl využít přírodních krás – lesů a rybníků, mimořádně příznivých klimatických poměrů k rekreaci. Do kraje přijížděli malíři jako byl František Daněk Sedláček, Alois Kalvoda a další, kteří svými obrazy, vydávanými na pohlednicích, měli propagovat přednosti a krásy Kamenicka. To však nadále zůstalo chudým územím, bez možnosti zaměstnání ve větších místních podnicích. Proto řada občanů, aby se uživila, jezdila za prací jinam. V době nacistické okupace byla zastavena činnost řady spolků, mnoho lidí bylo totálně nasazeno na nucené práce do Říše, mnozí zahynuli v koncentračních táborech. Po druhé světové válce vznikly četné problémy hospodářského využití města a okolí.
    Konfiskací kamenického zámku došlo ke zřízení dětské ozdravovny, která byla dána do provozu v roce 1946. Byla zahájena výstavba městského vodovodu, bytových jednotek a nového textilního závodu Tylex. Roku Prapor města 1946 byla znárodněna sklárna ve Včelničce, která nadále zajišťovala pracovní příležitost sklářům pod novým názvem Sklárny Český křišťál.
  

• František Jaroslav Vacek Kamenický (*24.1.1806 Kamenice, †23.3.1869 Blovice) – český kněz, spisovatel a básník (U panského dvora)
• MUDr. Alois Epstein (*1.1.1849 Kamenice, †28.10.1918 Praha) – český lékař židovské národnosti, pediatr světového významu
• Jakub Alois Jindra (*1853, †1908) – buditel dobrovolného hasičstva a učitel
• Vítězslav Novák (*5.12.1870 Kamenice nad Lipou, † 18.7.1947 Skuteč) – český hudební skladatel
• PhDr. Provázek Stanislav - (*12.11.1875 Jindřichův Hradec, †17.2.1915 Chotěbuz, pohřben v Kamenici nad Lipou) - šlechtic z Lanova, spoluobjevitel bacilu tyfu
• Marie Galimberti, roz. Provázková - (*13.2.1880 Jindřichův Hradec, †4.8.1951 Litoměřice, pohřbena v Kamenici nad Lipou) - šlechtična z Lanova, malířka
• Jindřich Vacek (1889–1946) - český hudebník a skladatel

• Dominantou města je renesanční zámek přestavěný roku 1583 z původního hradu. Je to jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, jejíž jižní křídlo je dvoupatrové, zámecké nádvoří je lemováno otevřenými arkádami. Kolem zámku se nachází anglický park se starou lípou (viz Lípa v Kamenici nad Lipou), podle které město dostalo přídomek ke svému názvu. Její stáří je odhadováno na 800 let. V roce 1824 jí srazil korunu blesk. Zámek je od konce roku 1998 ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze a od července 2004 je přístupný veřejnosti[3]. Od roku 2006 se na zámku koná v době letních prázdnin týdenní festival hraček z přírodního materiálu Hračkobraní.

• Na vrchu Bradlo při jižním okraji města je lesní hřbitov s kaplí sv. Máří Magdaleny zbudované roku 1348. Cesta k ní je lemována kamennou křížovou cestou z roku 1765, která sem byla v roce 1806 přesunuta z vrchu Kalvárie (nyní Melíšek). Kaple přestavována v letech 1554, 1595 a 1840. Od roku 1785, kdy byl zrušen nařízením císaře Josefa II. městský hřbitov u kostela, se stala kostelem hřbitovním. Pod ní byla baronem zbudována rodinná hrobka Geymüllerů – posledních vlastníků kamenického velkostatku. V roce 1937 byly v kapli objeveny nezřetelné fresky.

• Kostel Všech svatých pochází ze 13. století. Po stavbě věže roku 1707 zůstal hlavní vstup do kostela – raně gotický portál, pouze jako vstup z kostela do podvěží. Hlavní vstup je nyní ze severní strany. Výška kostelní věže dosahuje téměř 50 m (zdivo od základu pod římsy střechy 26,15 m, velká báň až pod kříž 20,75 m, samotný železný kříž 2,90 m). Kostel vyhořel v letech 1560, 1721, 1794, 1819. Roku 1848 byly vysázeny okolo kostela lípy. Nové zvony byly ulity u Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova a zavěšeny v roce 1977. Hodiny z roku 1940 jsou od firmy Heinz z Prahy.

• Křížová cesta vznikla roku 1765. Původně vedla na vrch Kalvárii (dnes Melíšek). Zhotovil ji kameník Martin Brož z Jindřichova Hradce na objednávku hraběnky Marie Terezie z Golčů. Po zrušení kaple (zbořena 1807) na Kalvárii byla křížová cesta roku 1806 přemístěna na vrch Bradlo. Rekonstruována byla v letech 1991-93.

• Socha svatého Václava z roku 1765 stála původně v dolní části náměstí ČSLA – zadala opět Marie Terezie z Golčů. Po renovaci (1822) byla socha přestěhována do horní části

• Židovský hřbitov z roku 1803 na vrchu Antonka (1049 m², dochováno přes 200 náhrobků, bronzová deska se jmény obětí holocaustu), 1500 m východně z náměstí.

• úzkokolejná železniční trať Jindřichův Hradec – Kamenice nad Lipou – Obrataň – turistická atrakce s letním provozem parního vlaku. Její rozchod je 760 mm.

• Budovy obchodní Masarykovy třídy od nádraží k náměstí