Jiříkov byl znám a zapsán do podvědomí jako kamionový přechod, který je v současnosti odkloněn na hraniční přechod v Rumburku. Přes Jiříkov vedla již ve středověku obchodní cesta do Budišína. Zachována je i v dnešní době, kdy byla v rámci vstupu do EU otevřena jako staro-nový hraniční přechod do Ebersbachu. Zdejší četné rybníky dodávají přírodě poetická zákoutí a ráj pro milovníky rybolovu. Město působí jako velká zahrada, kde si návštěvník najde místo k odpočinku v příjemných hospůdkách, které zde vyrůstají hlavně v posledním období. Z bohaté historie města se zachovalo i poměrně velké množství historicky zajímavých a hodnotných soch a sousoší. K většině z nich se váže zajímavá pověst.
V Jiříkově najdete různorodé stavby, a to panelovou výstavbu, nové rodinné domky, až po dobře udržované obvazcové domy, které stojí většinou podél Jiříkovského potoka. Na náměstí lze vidět honosné stavby rozkvětu minulého století, s původními klenoty lidových staveb, tzv. hrázděných dřevěných domů.
Historie našeho města je bohatá tak, jako je bohatá historie celého tohoto kraje a okolí, často nazývaným Nizozemí. Podle dochovaných zpráv o městě samém, z pera významného místního historika R.J.Lahmera v knize Pamětní listy Georgswalde, vznikla nejprve jako farní vesnice. v té době posledních Přemyslovců se zde nalézala údajně kaple a poustevna, v niž žil mnich jménem Iorg. Tento měl přivádět v době kolonizace další své druhy, podle jazyka z Dolního Saska. Později vzniklá osada podél místní říčky se jmenovala nejdříve Iorgswalde, Georgswalde a od roku 1946 potom Jiříkov. První doložená zmínka o vesnici se nachází v míšeňských matrikách z roku 1346 a potom až do 15. století není znám žádný dokument o příslušnosti k panství. Poté jsou majiteli držitelé šluknovského panství. v polovině 16. století má Jiříkov soudní stolici s jedním rychtářem, 12-ti člennou porotou a jedním písařem. v té době se již všude v okolí pěstoval len, který se dále zpracovával, bělil a prodával obchodníkům. Stálé války a nepokoje bránily rozmachu tohoto řemesla a tak teprve v roce 1751 začalo mít plátenictví větší vzestup a odbyt. Bylo to zásluhou Christiana Salmeho, který se z potulného muzikanta stal podnikatelem a navázal obchodní spojení s Itálií a Amerikou. Blahobyt vzrůstal a proto se tu začali usazovat tovaryši, kteří zde našli dobrý výdělek a zaměstnání. Nebyla však jen léta tučná, ale byla také hubená. To když zde tábořila cizí vojska a náklady musela nést obec. Vydělané zlaťáky se rozpouštěly mezi regimenty vojsk švédských, francouzských, polských, ale i dánských a jiných. až v druhé polovině 19.století se výroba plátna dále rozvíjí. To když je Jiříkov povýšen císařovnou Marii Therezií na městys (1753) a povoleny mu týdenní trhy s plátnem.
v roce 1937 se konají za účasti šluknovského, rumburského a varnsdorfského okresu v Rumburku Borovské oslavy. Ze sousedství je však živena propaganda proti všemu českému a vyvrcholením je v roce 1938 pochod asi 700 Němců z vedlejšího saského Ebersbachu přes hranice, napodporu místního henleinovského hnutí, které již delší dobu horovalo pro připojení Sudet k nacistickému Německu. Ta samá situace nastává i v sousedním Filipově.
Filipov
Když je vedlejší obec Starý Jiříkov (Alt Georgswalde) prohlášena městysem, spojují se s ní nařízením zákona o slučování obcí nejen obce Nový Jiříkov a Loučné, ale i Filipov. Stane se tak v roce 1849. v letech 1864, 1877 a 1886 jsou však deklarovány snahy o to, aby se Filipov znovu osamostatnil. Ještě v roce 1887 sto třicet jedna zdejších daňových poplatníků žádá zemský výbor o samostatnost. Filipovští se však dočkali splnění svých přání až 10 let. Svůj podíl na tom má i tak zvaný „Filipovský zázrak“ – zjevení Panny Marie, následná stavba poutního kostela (vysvěcen 1865) a tisíce poutníků, kteří navštěvují tyto „severní Lurdy“. Obec se stává zásluhou zázračného uzdravení Magdaleny Kadeové světoznámým místem pouti. v roce 1867 je dostavěna nová škola, klášter sester řádu Boromejského s kaplí (1868) a je zde ustaven sbor dobrovolných hasičů (1869).
Prvním starostou se stává Ingnath Donath. Vedle kostela vyrůstá také klášter Redemptoristů (1884) a v roce 1892 je v obci zřízena celnice. Převážná většina obyvatel je však zaměstnána ve vedlejší Saské obci Neugersdorf v textilkách a druzí se věnují pastevectví a zemědělství. v obci se provádí prodej másla ve dvaceti domech a tak kopec nad obcí dostává po této poživatině i jméno Butterberg, neboli máslový (nyní Vyhlídka). Velká návštěvnost obce poutníky z celého světa (až 6.000 na procesích) přivodí však i to, že zde vzniká 16 hostinců, restaurací a hotelů. Filipov se utěšeně rozrůstá. v roce 1911 má 2.260 obyvatel, z toho 50 Čechů. Přejde 1. světová válka, velká bída a hlad a toto vše dosti redukuje počet obyvatel. Před druhou světovou válkou má obec již jen 1.916 občanů a 234 domů. Jedním z těch domů je i Česká obecná škola. Ta je v osudovém roce 1938 uzavřena. Německé obyvatelstvo se raduje v tomto roce i z připojení pohraničí k Velkoněmecké říši.to však ještě netuší, jak rychle se z toho opojení probudí. Za nedlouho nato již mnoho rodin oplakává své otce, syny a bratry, kteří padnou v prvních dnech války. Když 8. května 1945 končí válka, oddechnou si všichni obyvatelé. Již v druhé polovině května se zde usazují noví osídlenci. Do podzimu je podle mezinárodních smluv dokončen odsun většiny německých obyvatel. Po roce 1948 dochází k zániku soukromého podnikání, z řemeslníků a zemědělců se stávají postupně družstevníci. a protože v té době není ani žádoucí podporovat církevní slavnosti, ustávají i návštěvy potníků. Místní představitel kláštera Páter Šimanovský je zatčen, kostel uzavřen a dokonce se hovoří o jeho likvidaci. Státní hranice je neprodyšně uzavřena drátěnými zátarasy, pokladna obce zůstává prázdná. Osud obce Filipov je zpečetěn a proto se znovu spojuje z Jiříkovým. Všude se bourá mnoho opuštěných domů a tak se Jiříkov stává nejprůmyslovějším městem na počet obyvatel ve Šluknovském výběžku. v mnoha příhraničních obcí té doby se zdá, jako by zde existovala stavební uzávěrka. Teprve v současné době se Jiříkov začíná vzpamatovávat. i zde vyrůstají nové rodinné domky a opravují se ty staré. Obec dále nabízí pozemky na výstavbu za výhodných podmínek a snaží se zpět nalákat podnikavé lidi. Zda se jí to povede, se ukáže za pár let. Blízkost větších průmyslových měst jako je Rumburk, Varnsdorf, ale i Ebersbach a Neugersdorf za hranicemi, se může stát pro tyto lidi dobrou motivací. Podmínky k životu jsou zde také dobré. v místě jsou 2 mateřské školy, úplná základní škola, speciální škola, obchodní síť s potravinami, drogerií a železářstvím, 2 ordinace praktických lékařů, 2 ordinace zubních lékařů, 1 ordinace gynekologická. Na území města se nalézá 10 restaurací, 1 cukrárna a kavárna, 1 hotel. Dále zde podnikají menší strojírenské podniky, textilní a kožedělná výroba, 3 autoopravny. Svojí činnost provozují tělovýchovné jednoty Spartak a Sokol a různá občanská sdružení počínaje hasiči, kynology, filatelisti, rybáři, chovateli hospodářských zvířat a střeleckým spolkem. Na území města je Klub důchodců, Domov důchodců, Ústav sociální péče a 2 veřejné knihovny.
- Kostel sv. Jiří, postavený v letech 1725-28 staviteli M. Rossim a J. J. QAichbauerem podle redukovaného plánu vídeňského architekta J. i . Hildebranta. Obklopuje jej starý hřbitov založený v roce 1729.
- Barokní sousoší sv. Karla Boromejského, Jana Nepomuckého a sv. Floriana z roku 1769
- V barokním slohu postavenou FARU z konce 18. století.
- 4 domy z 18. století postavené v lidové architektuře.