Borovany

Blízké okolí bylo hustě osídleno již v raném středověku, jak o tom svědčí rozsáhlá slovanská mohylová pohřebiště na Vápenickém kopci a u Ostrolovského Újezda. Borovany jsou velmi starou osadou, poprvé byly listinně zmíněny roku 1186, když borovanští osadníci svědčili při majetkovém zápisu rakouského kláštera Zwettlu. Koncem 13. století se Borovany nacházely v držení jedné větve rodu Vítkovců, z níž jmenovitě známe k roku 1291 Voka z Borovan. Po roce 1327 patřila ves Vilémovi z Landštejna a od jeho syna Vítka ji roku 1359 koupili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka a připojili na nějaký čas k novohradskému panství. Od konce 14. století Borovany vystřídaly několik drobných šlechtických držitelů. Ve 30. letech 15. století vstupuje do borovanské historie výrazná osobnost Petra z Lindy, zakladatele borovanského kláštera. Jeho rod pocházel z Nizozemí a usadil se v Českých Budějovicích, kde se Petr stal měšťanem a dále jako kupec bohatl. Záhy si koupil velkou část Borovan a doufal, že se s pomocí tohoto majetku povznese mezi drobnou šlechtu. Když mu zemřel jeho jediný syn Mert – Martin, Petr z Lindy se rozhodl, že svůj majetek daruje klášteru, který sám v Borovanech založí. Poté, co jeho plán schválil král Ladislav Pohrobek, nechal na místě starého farního kostela (doloženého už v polovině 14. století) postavit kostel a klášter augustiniánů (1455). Augustiniánský klášter prosperoval v Borovanech přibližně sto let. Osudným se mu stal spor s Vilémem z Rožmberka, který využil svého postavení a (poté, co byl klášter zdecimován morovou epidemií v 50. letech 16. století) nechal jako probošta dosadit dobrodruha Matěje Kozku z Rynárce, který se díky svým výstřelkům zapsal do borovanských pověstí. Špatné hospodaření probošta Matěje Kozky z Rynárce přimělo Viléma z Rožmberka v roce 1564 k zrušení kláštera. Statku se ujali Rožmberkové, kteří sem dosazovali své správce a někdy před rokem 1578 povýšili Borovany na městys. V této době získalo městečko rovněž vlastní znak.
Po vymření rodu pětilisté růže v roce 1611 zdědili jeho panství Švamberkové, ale jen na krátkých devět let. Za účast ve stavovském povstání jim byl majetek zkonfiskován a Borovany s okolními vesnicemi připadly nejprve císaři a později zdejšímu klášteru, obnovenému v roce 1630. Protože však byly Borovany značně zpustošeny, přišli sem první mniši až koncem 50. let 17. století a výraznější stavební činnost kláštera spadá až do století osmnáctého. V jeho druhé polovině byla zbudována prelatura (sídlo probošta kláštera). Císař Ferdinand III. také městečku potvrdil některá starší privilegia a udělil nová. Řád augustiniánů odešel z Borovan definitivně po provedení josefinských církevních reforem a zrušení zdejšího kláštera roku 1785. Po zrušení řádu koupili Schwarzenbergové prelaturu kláštera a statek, přebudovali ji na zámek.
  Po zániku vrchnostenského zřízení se Borovany v roce 1850 staly samostatnou obcí s příslušností k trhosvinenskému soudnímu okresu a českobudějovickému politickému okresu. Zřízení železnice roku 1869 napomohlo rozvoji městečka a umožnilo zároveň intensivní těžbu křemeliny, jejíž počátky spadají do prvních let 20. století.
  Po vzniku první republiky převzala dobývání a zpracování křemeliny akciová společnost Calofrig. V roce 1973 obdržely Borovany statut města.

• Kostel Navštívení Panny Marie
• Křížová chodba bývalého kláštera
• Škapulířová kaple
• Zámek
• Kostelní věž