Lišov

Lišov byl založen někdy v druhé polovině 13. století. Přesné datum dnes již nezjistíme, podobně jako se pravděpodobně už nedozvíme, jestli se tak stalo tzv. na zeleném drnu anebo zda zde stála nějaká starší, dnes již neznámá osada. Místo pro lokaci městečka však bylo vybráno příhodně, neboť dávná komunikační trasa mezi jižními Čechami a jihem Moravy získala po založení Českých Budějovic roku 1265 na významu a obchodní ruch na cestě z Budějovic do Třeboně a dál k Jindřichovu Hradci postupně sílil, čehož lišovští řemeslníci a obchodníci čile využívali. Lišov byl také významnou dopravní křižovatkou, neboť z něho vedla přímá spojnice k hradu Hluboká. V písemných pramenech je městečko Lišov poprvé uváděno až v roce 1334. Listina, vydaná v srpnu tohoto roku v Českých Budějovicích tamním rychtářem Klaricem, se sice nikterak netýká Lišova jako takového, ale mezi osobami, které v ní vystupují, se uvádí také budějovický měšťan a konšel Oldřich z Lišova, který je tak nejstarším jménem známým Lišovákem.

Význam Lišova postupně sílil. Na zdejším náměstí se pravidelně konaly trhy a místní obyvatelé mohli nabízet své zboží nejen v okolních místech, ale také na trzích za hranicemi Čech, odkud  naopak směli do Lišova dovážet sůl. Již od počátku 15. století měl Lišov také právo užívat tzv. hrdelního práva. Svého kata však v Lišově neměli, a tak případné výslechy či trestní exekuce všeho druhu (včetně poprav) musel provádět kat českobudějovický. Ve stejné době se na písemných dokumentech objevuje poprvé také lišovský znak, kterým byl štít s dvouocasým nekorunovaným českým lvem. Stejné vyobrazení je symbolem města Lišova dodnes.

V průběhu staletí nabýval Lišov na významu a stával se významným obchodním a řemeslným střediskem východního Českobudějovicka. Čeští panovníci na něj pamatovali udělováním nových  výsad či obnovováním platnosti starších práv. V držení Lišova se postupně vystřídala řada majitelů. Městečko bylo původně součástí královského panství Hluboká, které ale čeští panovníci často zastavovali do rukou šlechtických rodů, a tak se pány Lišova postupně stali Lobkovicové, Rožmitálové, Pernštejnové, páni z Hradce, či Malovečtí z Malovic. Těm bylo hlubocké panství jakožto účastníkům stavovského povstání konfiskováno a následně přešlo do držení císařského generála Baltazara Marradase. Od roku 1661 pak byli držiteli Lišova Schwarzenbergové. V té době již v Lišově stálo téměř 90 poddanských usedlostí (několik z nich však stále následkem nedávné třicetileté války pustých), byla tu radnice, škola, farní kostel sv. Václava s přilehlým obydlím faráře a hřbitovem, a také obecní špitál pro chudé. K obecnímu majetku dále náležel pivovar, dva mlýny, cihelna, hospodářský dvůr, bohaté lesy a také několik rybníků v okolí.

Na počátku 18. století tu žilo již téměř 600 obyvatel, z nichž naprostá většina byla české národnosti a katolického vyznání. Působilo tu také několik řemeslnických cechů. Nejvýznamnější z nich byly cechy řezníků, pekařů, krejčích, obuvníků a kovářů. Nejpočetnější – řezníci a krejčí – měly v té době více než 25 řádných cechovních mistrů a také řadu učedníků a tovaryšů.. Cechy měly na život každého města a městečka významný vliv. Regulovaly konkurenci, ovlivňovaly kvalitu i množství vyráběného zboží a jejich představení, cechmistři, patřili k nejváženějším vrstvám společnosti.

S rostoucím množstvím obyvatelstva se měnila i vnější tvář Lišova. Zástavba, původně rozložená jen podél hlavní silnice, se postupně zahušťovala a na volných plochách na okraji městečka se začaly stavět nové domy a nové ulice. Měnil se vzhled jednotlivých domů, neboť dříve jen přízemní stavení začala dostávat  patrové nástavby. V roce 1831 stálo v Lišově již přes 300 obytných domů, ve kterých žilo více než 2 000 obyvatel. Městečko nejen rostlo, ale také krásnělo. Náměstí dostalo v polovině 19. století novou dlažbu, na veřejných prostranstvích se objevilo první osvětlení, zajišťované nejprve olejovými a později petrolejovými lampami. Začalo se také s budováním kanalizace v jednotlivých ulicích, stavěly se nové silnice do okolních vsí a na náměstí i na hlavní ulici bylo vysázeno množství stromů.

Od roku 1850 byl Lišov střediskem soudního a později také samosprávného okresu a mělo zde působiště několika významných státních úřadů a institucí. Mezi lety 1855 až 1868 tu byl samostatný okresní úřad a od roku 1864 i okresní zastupitelstvo. Lišov byl také městem soudním, neboť zde téměř sto roků (v letech 1850-1949) sídlil okresní soud. Své úřadovny tu měl také berní úřad, okresní hospodářská záložna, okresní osvětový sbor, okresní školní výbor, notářství a některé další instituce. Aktivně tu působila také celá řada spolků, sdružení a korporací, z nichž největšího uznání si vydobyli hasiči a sokolové. Pro nadané žáky z Lišova i okolí byla roku 1901 zřízena měšťanská škola, pro níž byla již roku 1904 postavena nová budova se třemi učebnami a kreslírnou. Daleko za hranice regionu Lišov proslul také jako centrum nábytkářské výroby. Desítky truhlářských firem, živnostníků a řemeslníků se svou znamenitou prací a také moderními pracovními metodami přičinily o všeobecné rozšíření reklamního sloganu „Lišov – město nábytku“.

Na počátku 21. století je Lišov významným jihočeským městem. Po stránce administrativní k němu patří kdysi samostatné obce (dnes místní části) Červený Újezdec, Hrutov, Hůrky, Kolný, Levín, Lhotice, Miletín, Slověnice, Velechvín a Vlkovice. Celkem tu žije více než 4 000 obyvatel, kteří si v roce 2009 připomněli již 675. výročí od první dochované písemné zmínky o svém městě.

Město Lišov, srdce mikroregionu Lišovsko, leží v malebné mírně zvlněné krajině jižních Čech, asi deset kilometrů vzdušnou čarou severovýchodně od Českých Budějovic, na okraji Třeboňské pánve. Městečko se rozkládá na pozvolném východním svahu, podél hlavní silnice vedoucí z Českých Budějovic do Třeboně, v nadmořské výšce 500 m. n .m.
Město Lišov je také místem významného geologického útvaru dělícího Českobudějovickou pánev od Třeboňské, pojmenovaného "Lišovský práh". Nejvyšším místem této pahorkatiny je kóta Větrník v nadmořské výšce 566 m. n. m. Většinu území tvoří pahorkatý reliéf terénu, který směrem k východu přestupuje do Třeboňské rybniční pánve.

• mjr. Karel Černý, československý odbojář za druhé světové války
• Emil Pitter (1887-1973), malíř a pedagog, člen Sdružení jihočeských výtvarníků a umělecké skupiny Linie
• Milan Sachs (1884-1968), hudební skladatel a dirigent, ředitel Záhřebské opery a prezident Chorvatské společnosti hudebního umění

KAPLE PANNY MARIE LOURDSKÉ - na půli cesty k rybníku Koníři stával v polovině 18. století dřevěný sloup, kolem kterého se ubírala procesí na pravidelné poutě do rakouského Maria Zell. V roce 1766  zde byl postaven zděný sloup, jehož výklenky byly opatřeny obrazy Panny Marie Zellenské, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Donáta a sv. Ignáce z Loyoly. Boží muka vydržela téměř sto třicet let. Pak už byla ve špatném stavu, a tak se v letech 1895 – 1896 postavila nová kaplička zasvěcená Matce Boží Marii Panně. Vysvěcena byla na svátek Navštívení Panny Marie 5. července 1896.

KOSTEL sv. VÁCLAVA – původní kostel, který stál přibližně na místě dnešního, nedostačoval svou kapacitou a proto byl v roce 1864 postaven dnešní kostel sv. Václava. Téhož roku byl vysvěcen biskupem J .V .Jirsíkem. Z původního kostela zůstala pouze věž
s podezdívkou. Později byla mírně přestavěna a roku 1878 se začalo s výměnou krytu věže. V roce 1898 byla fara v Lišově povýšena na děkanství. Lišovské zvony – z bývalých čtyř zvonů byl nejstarší sv. Václav z roku 1508. V roce 1917 byl zakoupen a vysvěcen nový zvon, který byl v roce 1934 znovu ulit tak, aby ladil s ostatními zvony. 28. září 1934 následovala slavnost svěcení zvonů spolu s oslavou sedmdesátého výročí vysvěcení a posvěcení chrámu
sv. Václava.

LIŠOVSKÁ FARA – barokní budova, jedna z nejstarších staveb v Lišově.

LOCUS PERENNIS -  "Věčné místo" – jeden ze sedmi základních bodů výškového měření
v bývalém Rakousku – Uhersku. Zdejší nadmořská výška je zde přesně 565,1483 m. n. m.
(podle hladiny moře v Terstu). Značka je kryta jehlanem s latinským názvem a bývá mylně pokládána za střed Evropy. Locus perennis je chráněn jako významná technická památka.

RYBNÍK DVOŘIŠTĚ – se nachází ve Slověnicích a je  jedním z největších rybníků u nás. Založen byl ve 14. století za vlády císaře a krále Karla IV. Je zde možnost vodních sportů a rybolovu. U rybníka se nachází kemp s možností ubytování v chatičkách nebo ve vlastních stanech a obytných přívěsech. Návštěvníkům je zde k dispozici též restaurace.

SCHWARZENBERSKÝ ŠPITÁL – byl založen 2. září 1676 Janem Adolfem Schwarzenbergem, který ho zasvětil sv. Janu Křtiteli a sv. Antonínu Paduánskému. Špitál sloužil vysloužilým sloužícím knížecího rodu, kteří zde dožívali. Ve 30. letech 20. století daroval Jan Schwarzenberg špitál městu Lišovu. Dnes je zde muzeum F. M. Čapka, výstavní síň Jana Rafaela Schustera a galerie

MUZEUM F.M.ČAPKA - František Miroslav Čapek za svůj život shromáždil cennou sbírku blaťáckých krojů a jiných národopisných předmětů a velkou část věnoval právě lišovskému muzeu. Naleznete zde i exponáty věnované lišovskému truhlářství.

VÝSTAVNÍ SÍŇ J.R. SCHUSTERA - Významný malíř a pedagog, který byl dlouholetým občanem Lišova, se narodil 24. října 1888 v Březnici u Blatné. Svou učitelskou dráhu začal v Českých Budějovicích, poté se přesunul do Zlivi a v září roku 1912 přešel na obecnou školu do Lišova jako zatímní odborný učitel. 21. června 1915 odešel v uniformě rakousko-uherského vojáka přímo do války. Do Lišova se po první světové válce vrátil a vyučoval na zdejší měšťance a vedle toho i na živnostenské škole. J.R.Schuster miloval kraj kolem Českých Budějovic, Blata a se zvláštní láskou maloval Lišovsko. Své umění zachytil ve stovkách obrazů z tohoto kraje. Ze své rozsáhlé tvorby daroval městu Lišov 42 obrazů. Lišovští se mu odvděčili čestným občanstvím, které bylo Schusterovi uděleno roku 1978 k jeho 90. Narozeninám. Od roku 2001 jsou obrazy vystaveny v objektu městského muzea. Jan Rafael Schuster zemřel 28. ledna 1981.
Putování krajinou malíře Jana Rafaela Schustera - v návaznosti na historii a tradice Lišovského muzea a galerie, která je věnována malíři Janu Rafaelu Schusterovi se tradičně na závěr turistické sezóny koncem měsíce září vydáme společně s malířem J.R. Schusterem  „na Místo věčné a ke Středu Evropy“. Tento malíř se rád toulal krajinou Lišovska, Třeboňska i Českobudějovicka a je významnou regionální osobností.

GALERIE - Galerie se nachází spolu s Muzeem F.M.Čapka a výstavní síní J.R. Schustera v pravém křídle Schwarzenberského špitálu. V galerii se konají v době turistické sezóny výstavy našich současných malířů a výtvarníků. Tyto výstavy se konají od května do září a jsou každé tři týdny obměňovány. Součástí každé výstavy je vždy slavnostní vernisáž, která je doprovázena kulturním vystoupením. Stalo se již tradicí podávat při vernisážích občerstvení v podobě chleba se sádlem a škvarkami.

SOCHA sv. ANNY – plastika sv. Anny stojí na náměstí. Nechal ji zhotovit zdejší zbožný měšťan Karel Svoboda v roce 1760, farář Pohl ji vysvětil 26. srpna 1760.

SOCHA  sv. JANA NEPOMUCKÉHO -  patří mezi významné a zároveň nejstarší dochované lišovské památky. Kamenná barokní socha stojí v horní části města u hlavní silnice v místě, kde cesta odbočuje na Jelmo. Sochu nechal vlastním nákladem postavit zdejší farář Jan Mann v roce 1715.

VĚTRNÍK -  další místo související s měřením zemského povrchu, trigonometrický bod I. řádu, s jehož pomocí není zaměřována výška, nýbrž vzdálenosti na zemském povrchu.

ŽIŽKŮV DUB -  ve Velechvínském polesí se nachází památný Žižkův dub, u něhož se Jan Žižka scházel se svým bratrem Jaroslavem a zemany a společně spřádali plány proti mocným Rožmberkům.